Pane profesore, svěřil jste se mi, že po dobu obou nadcházejících státních svátků odjíždíte do zahraničí. Nechcete snad vidět tu bohatou diskusi u příležitosti 80. výročí konce války? Zda nás osvobodili Sověti nebo Američané a zda nás Sověti osvobodili a okupovali? To bude velké téma...

Máj je podle Máchy lásky čas. Aby mi vydržela láska k vlasti, z důvodu mentální hygieny ji na takzvané slavné májové dny všech druhů, typů a interpretací osvobození letos raději opustím, abych nezanevřel na bližní, tedy hlavně na mainstreamová média a propagandisty. Co ucho neslyší, to hlavu nebolí. Osvobodily nás před 80 lety armády od východu, zčásti též od západu, jejich součástí byli i naši stateční občané bojující na východní i západní frontě, někteří pak také uvnitř okupované země. Cítím historickou vděčnost vůči všem předkům v těchto bojích padlým i raněným. Byli jsme osvobozeni, což je trpný rod, ale sami sebe dosud osvobodit neumíme. Začalo to už po válce našimi represemi vůči našim vlastním lidem bojujícím na obou frontách. Ostatně problémy měl a suspendován byl i náš bývalý prezident generál Ludvík Svoboda, mnozí důstojníci a vojáci skončili ještě hůře. 

Ale neosvobozenost a bezmezné lokajství s absencí důstojnosti nám trvá. Zkoumáme, kdo padl významněji, čí krev byla červenější nebo ve sraženinách modrofialová, revidujeme, plkáme, zda bratr Rus, soused Němec či pobratim Američan. Souvisí to se současným debilismem jako novým společenským uspořádáváním poměrů a duší. Neviním média obecně, ale opět kvete historicky navyklé dozadkuvlezectví. Za německého protektorátu i léta poté možná existenčně omluvitelné, nyní už jen nadšeně iniciativní z blbosti. Učím se v mediálním sektoru rozpoznávat reportéry zpravující o skutečnostech a propagandisty, jichž přibylo. Více asi z hlouposti než ze zištnosti. Přibylo i mladých bez vztahu k dějinným spirálám vinutým zde od dob antiky. Takže to řeším krátkou májovou emigrací, vyhnu se a po návratu budu vše nahlížet opět s nadějí, neboť podnikám jako s.r.o., což znamená skeptik, romantik, optimista. Když je člověk zkušeností skeptik, a přitom založením optimista, musí být romantik, aby to vůbec nějak ladilo.

A romantismus se nejlépe nasává mimo současnou vlast, v níž je módní být ukázněným pragmatikem. Je to sice pragmatické, ale nikoli povznášející.

Ono je to součástí hlavního hesla vládních stran: Stop Putinovi, patříme na Západ, stojíme na správné straně, Babiš a komunisté jsou ohrožením demokracie, nechceme do Maďarska a na Slovensko. Jak se vám taková nosná témata volební kampaně vnímají?