Pane doktore, máme tu pořádně velký problém zvaný koronavirus. Nakažených přibývá po stovkách, máme tu celou řadu zákazů a omezení, která dokonce tak trochu připomínají stanné právo z dob protektorátu. Nevycházet a zatemnit. Není to ale přece jen zčásti obyčejná mediální bublina?
Kalousek je připraven na ozbrojený odpor proti Babišově vládě. Šli byste s ním?Anketa
Tak je to naprosto výjimečná situace, kterou vlastně nikdo z nás žijících nezažil, protože ta poslední velká epidemie nebo spíše pandemie se odehrála před 100 lety jako španělská chřipka.
Takže vzhledem k tomu se samozřejmě očekává, že média budou o všem dopodrobna informovat. Na druhé straně mně osobně už se zdá, že je toho moc a že by neškodilo trochu přibrzdit a věnovat se třeba ve zpravodajství taky jiným problémům.
Dobrá a když tedy ponecháme stranou média, jak na tu současnou situaci nahlížíte vy osobně?
Víte, já se domnívám, že přestože jsou to často smutné věci a umírají i lidé, tak je to pro nás jakási výzva, abychom dokázali v sobě probudit také ty, jak se říká, morálně volní vlastnosti.
A nacházím v tom ještě jedno pozitivum – protože je to velký rozkvět technického pokroku. Prostě všichni vědci po celém světě nebo alespoň většina hrají boj s časem, nejenom pokud jde o vakcínu a zaručený lék, ale taky o ty ochranné pomůcky, které se stále zdokonalují a získávají novou podobu – i u nás a na našich školách.
Jak tu situaci podle vás zvládá současný krizový management – to znamená vláda a krizový štáb?
Já musím říct, že obdivuji ty politiky, jak jsou slušní. Třeba včera byl hostem Jan Hamáček v televizním vysílání, bylo vidět, že tak čtyři dny nespal, ale reagoval pokaždé maximálně vstřícně.
Já jsem psychoterapeut a v tomhle oboru existuje teorie, že všichni v sobě máme instanci dospělého a dítěte. A teď jsem si říkal, že někdy ti redaktoři mluví s těmi ministry a dalšími důležitými osobami téhle doby, jako by byly samy děti.
Kdysi se říkalo, že všichni ti, kteří chodí na obrazovku nebo k mikrofonu – by měli podstoupit psychoterapeutické školení, aby nedocházelo k takovýmto situacím. Je třeba si uvědomit, že ti ministři prostě nejsou ořezávátka.
Pane doktore, ale to jste mi tak trochu utekl z té původní otázky – tedy jak hodnotíte vládu a krizový štáb?
Mně se vláda líbí, ale já vídám většinou jen pány Hamáčka, Babiše a Prymulu. Nicméně nejsem člověk, který by pořád upozorňoval na nějaká negativa, já si myslím, že zkrátka dělají, co jenom dělat můžou, a jedou na 100 procent. A ten Hamáček – to je vidět – v poslední době dost vyrostl a evidentně získal u lidí body navíc.
A jak se vám osobně žije v tomto světě opuštěných ulic a poloprázdných dopravních prostředků, bez možnosti se třeba jen obveselit někde v restauraci atd. Prostě takové trochu komfortnější domácí vězení…
Tak já paradoxně z toho vlastně profituju, protože jsem najednou zjistil, kolik mám různých restů.
Jde hlavně o znalecké posudky určené soudu, které teď zpracovávám od brzkého rána až do pozdního večera a ještě s tím nejsem ani po dvou týdnech práce hotov. Takže já ta omezení, neříkám, že zrovna vítám, ale v podstatě mi zase tolik v tuto chvíli nevadí, i když je pravda, že jsem samozřejmě musel odvolat své pacienty, tak jedině v tom cítím to omezení.
A nebojíte se, že pokud bude tahle situace trvat třeba měsíce, tak už se solidarita a šití roušek a pomoc všeho druhu obrátí naopak v roztržky, anebo dokonce v násilí? Například David Prachař v této souvislosti nedávno hovořil o zvýšené kriminalitě.
Mně se vybavuje ta známá trilogie od Camuse – Pád, Cizinec a Mor, kdy ten hlavní hrdina si pořád opakuje – už to bude lepší, už to bude lepší, přece to nemůže být horší, ale ono to opravdu je stále horší a horší. Tím nechci strašit, ale ten přibývající čas nám samozřejmě může způsobit obtíže.
Pane doktore, co říkáte jako člověk, který zažil komunismus a ostnaté dráty na hranicích, tomu současnému uzavření hranic? Je to omezení svobody? A nevyužije – jak varují někteří novináři i politici – současná vláda tu krizi k nastolení jakési totality a diktatury?
Já takovéto úzkosti rozhodně nezažívám, protože kdybych něco podobného viděl, tak bych patrně nějak jednal a něco proti tomu dělal. Ale ten pocit zatím nemám.
A když se vrátím taky k tomu uzavření hranic, tak víte, já nejsem z té generace, která by brala jako samozřejmost ten zcela volný pohyb hranice – nehranice, protože tohle samozřejmě dřív prakticky nešlo.
Mně bylo v roce 1968 jen 20 let a tenkrát byla ta chvíle, kdy se dalo přece jen vycestovat – a já jsem měl pracovní povolení do Anglie, ale nakonec jsem tam neodjel a hranice se zavřely.
Chci tím říct, že mně se moc líbí, když mi o tom ta mladá generace vykládá, ale samozřejmě oni zase nemůžou pochopit to, co tu bylo dřív.
Co bude s námi a s koronavirem dál – to je odpověď doslova na Nobelovu cenu.
Já nejsem vystudovaný sociolog, možná že někdo ví, co bude, ale já to rozhodně nejsem.
Byl jsem osloven Českou televizí, když ten vývoj okolo koronaviru byl ještě na počátku. A já už jsem tehdy říkal, že vyloučené není nikdy nic, že můžou přijít opravdu tvrdá opatření, kdy se zavřou ty hranice, v ulicích bude armáda a třeba i stanné právo, které tu bylo naposledy v roce 1968 a předtím za nacistů, ale to já jsem nezažil. Ale jak už jsem říkal a jak jsem se přesvědčil jako psychoterapeut a taky soudní znalec, možné je bohužel opravdu všechno...
Až osm let hrozí pánovi, který napsal na sociálních sitích, že olizuje v supermarketech pečivo. Stejně tak je to s dívkou, která namluvila a poté předala dál nahrávku o údajném dalším zpřísnění státních nařízení. Je to kvalifikováno jako šíření poplašné zprávy – ale přesto osm let – nezdá se vám to trochu moc.
Tak je to dost, samozřejmě máme krizový stav, kdy to je v podstatě analogie střílení vojáků, kteří odmítnou jít do útoku.
Prostě za současné situace jsou to úplně jiné tresty a jiný přístup v té atmosféře napětí.
Ale já myslím, že to nakonec dopadne dobře pro ty hříšníky.
Já jak dělám ty posudky pro soudní jednání, tak tam máte třeba ženskou, která si najme vraha na svého manžela, ale soud to nakonec zhodnotí jako spoluúčast na loupežném přepadení – dostane pět let a za dva a půl roku je venku. Přitom ta sazba za takový čin, za organizaci vraždy je 18 let, takže takové věci se tu dějí i za normálního stavu.
Ale když o tom tak přemýšlím, může to být jenom takové postrašení těch dvou obviněných, ale je to strašně nevyzpytatelné. Teď jsem například zcela vážně slyšel návrh nebo názor, že přesně pro tyto krizové situace by se měl obnovit trest smrti. Takže jak říkám, je to opravdu nevyzpytatelné.
Vy jste hovořil o těch morálně volních vlastnostech. Myslíte si, že dojde k jejich renesanci, že trochu poopravíme ten žebříček těch svých hodnot?
Já si myslím po pravdě, že asi moc ne. Lidstvo je zkrátka nepoučitelné, to nám ta historie ukázala už několikrát.
Pragmatik typu legendárního docenta Skály, u kterého já jsem se učil a byl jsem jeho žákem, tak ten by patrně řekl, že se ukazuje, že ta příroda si prostě nenechá od lidí něco diktovat a takhle reaguje.
To ale samozřejmě v případě – a to nevíme –, jestli ten koronavirus skutečně vznikl v přírodě, anebo taky třeba v tom virologickém ústavu v Číně.
A k čemu vy se kloníte?
Já k tomu opravdu nemám dostatek informací, abych to mohl rozlousknout. Přiznám se, že když to všechno odstartovalo, tak jsem s nadsázkou říkal, že to všechno má pod palcem americká C.I.A. a že se to nakonec ukáže. To je samozřejmě, jak znovu říkám, nadsázka, ale možné je opravdu všechno.
Rozhovor vedl Tomáš Procházka.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
