Pane režisére, Češi jsou podle mnoha průzkumů národem nepříliš tolerantním. Nejsme zvyklí na jakoukoliv jinakost a také ji hned odsuzujeme. Jsme skutečně zemí rasistů a xenofobů?
Já si myslím, že to je z velké míry pravda! A stav naší politické scény tomu zcela odpovídá.
Jaký máte názor na Jaroslava Foldynu?Anketa
Můžete být konkrétnější?
Je to prostě práce populistických stran, pro které je to bod číslo jedna. Takže to nebezpečí je tady potenciálně pořád přítomno.
Koho máte přesně na mysli?
Konkrétně?
Ano, konkrétně.
Tak například SPD.
21. srpna se uskuteční další z demonstrací Milion chvilek pro demokracii. Zúčastníte se?
Bohužel teď nejsem v Praze, ale principiálně s tím naprosto souhlasím.
Domníváte se, že ta demonstrace opravdu může něco změnit?
Já si myslím, že ta demonstrace sama o sobě nic změnit nemůže, tak jako nic nezměnilo ani Děkujeme – odejděte! Na druhé straně je důležité, že se to koná, protože tím někdo dává najevo konečně nějaký odpor a polemiku se způsobem vládnutí současných politiků.
Jak byste to zrežíroval vy?
(smích) Tak já bych tu demonstraci určitě nerežíroval. Taky není co režírovat, když je to spontánní…
Opravdu spontánní? Slovy hokejových legend Jiřího Holíka i Vladimíra Vůjtka tady neexistuje žádná pluralita názorů, jsou tu jen jenom slaboši, kteří vykřikují sprosťárny schovaní za davem. A jinak nikdo nikoho neposlouchá. Už mi rozumíte?
Ano, ano. No tak to řekli pánové dobře. Na to nemůžu nic říct, protože málokdo je dneska ochoten a schopen nést svoji kůži na trh a vyjádřit svoje názory veřejně. To je bohužel hluboce zakódované v české společnosti. Vezměte si třeba Antichartu! Taková blbost, kterou nikdo vůbec nečetl, nikdo nevěděl, o co vlastně jde, a všichni to jako stádo podepsali, nikdo neprotestoval. Zbabělost je zkrátka rys tohoto národa.
Pane Polesný, povězte mi teď zcela upřímně – co kdybyste přišel do ČT a celému štábu jen tak mimochodem oznámil, že hodláte volit hnutí ANO a že podporujete prezidenta Miloše Zemana. Já jsem přesvědčen, že by to znamenalo caši profesní a společenskou smrt!
Upřímně řečeno, něco takového si teda opravdu vůbec nedokážu představit… Společenská smrt říkáte, no, to byste se musel asi zeptat spíš jich. Asi by nebyli moc rádi. Ale pozor – to není žádná pražská kavárna, ostatně už ten výrok a název pražská kavárna je totální kravina!
Tak to obraťme. Co kdyby to někdo oznámil vám?
Víte, já už mám v paměti, že jsem něco podobného zažil. Asi bych se tím prostě nezabýval. Rozhodně bych toho člověka nezavrhl a určitě bych se mu nijak plánovitě nevyhýbal.
Ale uznejte, že ten člověk by si zažil svoje…
No, tak prostě věděli bychom to o něm. Tak jako jsem věděl, kdo v 70. a 80. letech z mé generace vstupuje do strany.
Byl by zkrátka na indexu…
No, když to řeknete takhle...
Pane režisére, často od umělců slýcháme takové ty tradiční floskule jako: „Česká televize je naše a my ji nikdy nedáme...“ Mám tomu rozumět tak, že veřejnoprávní televize je určena výhradně pro tu část umělců, kteří mají „kádrové“ materiály v pořádku. A kde jsou potom diváci?
Já nechci mluvit o umělcích, ale jinak si myslím, že není pravda, že by Česká televize někomu stranila. Zaplať pánbůh je docela objektivní – a kdykoliv se dívám třeba na ty politické debaty, tak nemůžu říct, že by ta televize nebyla nestranná a objektivní. I když samozřejmě netuším, co si myslí ti redaktoři.
Kdybyste měl tu možnost nyní všechno rozhodnout, které z politických stran byste dal důvěru jako první?
(přemýšlí) Takhle konkrétně se vám nevyjádřím. To je každýho věc.
Dobrá, tak to zobecněte.
No tak v každém případě bych kvitoval, kdyby ta politika byla slušná a tolerantní, velkorysá, aby hlavně, aby nebyla podrazácká.
Mnoho umělců už vstoupilo do politiky. Rudolf Hrušínský, Daniela Kolářová, Jan Kačer, Tomáš Töpfer a další. Ale výsledky po pravdě nic moc. Nehodláte vylepšit to renomé?
To pro mě nepřipadá v úvahu. Všichni umělci tam s těmi svými ideály tak brzo zkrachovali. Takže to pak končilo totální deziluzí, protože umělec a politika – to zkrátka nejde dohromady!
Psali jsme:
Počkejte. Tak to mi musíte vysvětlit.
No protože umělec v sobě nese nějaké ideály…
A třeba právník nebo inženýr nemůže nést ideály?
Dobrá, tak já to řeknu jinak, umělec má jiný způsob myšlení a jiný způsob nakládání s morálkou a lidskostí. A jakmile umělec vstoupí do politiky, tak zjistí, že to tam takhle vůbec nefunguje, a pak je z toho jenom vyhoření a smutek. To jsme viděli právě na těch lidech, které jste jmenoval.
Pane režisére, vy žijete v Praze, ale také znáte dobře český venkov. Uvědomujete si, že to je ten skutečný elektorát, který rozhoduje volby? Že ty vesnice a ta menší města a jejich obyvatelé žijí úplně jiný život a mají úplně jiné potřeby než vést nějaké spektakulární intelektuální debaty?
No to máte naprostou pravdu. Na tom venkově mají ti lidé úplně jiné uvažování a samozřejmě taky úplně jiné starosti a ty starosti jsou takříkajíc každodenní. Co já vím, tak politika se na venkově ani moc nerozebírá a ti lidé se snadno nechají oklamat.
Anebo jim některé politické strany nenabízejí zhola nic…
Ano, i to je možné.
Takže můžeme říct, že se snaží vždycky zvolit to nejjednodušší řešení?
Přesně tak, hledají to nejbližší a nejrychlejší řešení.
Pane režisére, obáváte se o osud demokracie v ČR?
Když sleduji českou scénu, tak obavy opravdu mám. Ale spoléhám na mladé lidi, že se nenechají utáhnout na vařené nudli.
A to myslíte mladé lidi v politice, nebo ty „chvilkově demokratické?“
Já mám na mysli lidi mimo politiku. Lidi, kteří přemýšlejí a kterým to stojí za to se ozvat, protože jde o jejich budoucnost. A dejte na mě, ty demonstrace budou čím dál tím větší a budou stále více přibývat!
Autor: Tomáš Procházka
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
