Jak zhodnotit českou geopolitickou pozici a zahraniční politiku za posledních 25 let? Objevuje se kritika naší přílišné loajality k USA a Západu obecně, prozápadní pozorovatelé naopak kritizují českou politickou praxi za neloajalitu k EU a přátelskost k Rusku. Kde je dle Vás pravda? Které osobnosti a proudy zanechaly v tomto smyslu kladnou stopu a které zápornou?

Za posledních 25 let má Česká republika – unikátně ve svých dějinách – přátelské vztahy se všemi sousedními zeměmi. To je největší úspěch. A za druhé, Česká republika se plně integrovala do západního civilizačního okruhu, do společnosti demokracií s vládou zákona. Prostředkem a symbolem této integrace byly a jsou členství v NATO a EU. Zda v nich a v jejich rámci ta která vláda nebo ten který prezident kladou důraz na tu nebo opačnou stranu, je už méně důležité. Z mezinárodně-politického hlediska za těch 25 let vyčnívala a na tomto kurzu měla největší podíl jednoznačně osoba jedna: Václav Havel.

Hovoří se o rozdvojení Evropy na severní část, která se spíše bojí Ruska, a jižní část, která se spíše bojí islámského státu. Polsko či Pobaltí mají vůči Rusku tvrdý postoj, Slovensko, Maďarsko či Rakousko častokrát s Moskvou „jdou na kompromis“. Kde je v obou dilematech, tedy „severojižním“ i „středo-východoevropském“ do budoucna naše pozice, pokud jde o Rusko, jeho ambice na kontrolu jeho blízkého příhraničí, kritiku lidských práv v Rusku, starost o Ukrajinu apod.?