Rusko? Někdo musí spolknout hada. Čína a Česko? Pravda je taková, promluvil Zemanův šéfdiplomat Jindrák

15.01.2020 11:37

ROZHOVOR Evropa musí najít cestu ke zlepšení vztahů s Ruskem, někdo v EU bude muset „spolknout hada“. ParlamentnímListům.cz to řekl šéf zahraničního odboru Hradu a zkušený diplomat Rudolf Jindrák. Vysvětlil problémy se vztahy s Čínou a varuje, že cestu předsedy Senátu na Tchaj-wan zneužije tamní propaganda. Číňanům prý budeme muset jasně říct, že Zeman nejede do Pekingu, protože nesplnili sliby.

Rusko? Někdo musí spolknout hada. Čína a Česko? Pravda je taková, promluvil Zemanův šéfdiplomat Jindrák
Foto: Hans Štembera
Popisek: Rudolf Jindrák, šéf zahraničního odboru KPR

Pane řediteli, co se týče Íránu a krize po zabití generála Sulejmáního, existuje vůbec jednotný postoj české zahraniční politiky? Zazněla různá vyjádření a vůbec první byl paradoxně ministr kultury…

Ano, pan ministr Zaorálek byl s komentářem k této události nejrychlejší, ale na druhou stranu, pro mě je důležité stanovisko, které řekne prezident republiky, předseda vlády a ministr zahraničních věcí. Tam si troufám říct, že hlas je poměrně jednotný a vyzývá ke zklidnění situace a hledá se cesta k tomu, jak do vyjednávání zapojit EU. Prezident i premiér v tom mají jednotnou pozici. Je dobře, že jsme se nevyklonili na jednu ani druhou stranu a udržujeme si pozici mezi tím. Česká zahraniční politika by neměla mít ambice urovnávat vztahy mezi Spojenými státy a Íránem.

Řada lidí byla překvapena vyjádřením Karla Schwarzenberga, který se ostře pustil od USA a mluvil o porušování mezinárodního práva a zločinu Donalda Trumpa. Co jste na to říkal?

Anketa

Řídili by Piráti Českou republiku dobře?

3%
97%
hlasovalo: 19157 lidí

Také mě to překvapilo. Zvláště mě překvapila razance toho vyjádření. Podíváme-li se na celou věc z titulu mezinárodního práva, pak sice není přípustné vraždit druhého nebo třetího nejvyššího představitele státu na území třetího státu tímto způsobem, jenže mimořádná situace vyvolává mimořádné prostředky. Od toho je zde mezinárodní společenství, aby to případně odsoudilo. Máme OSN i další formáty, kde by se to dalo diplomaticky řešit. Připouštím tedy, že mě razance vyjádření pana Schwarzenberga překvapila.

Pokud jde čistě o postavu generála Sulejmáního, lze jasně říci, zda z pohledu našeho nebo, řekněme, z pohledu západního světa šlo o pozitivní, či negativní postavu?

Z pohledu západního světa to byla jednoznačně negativní postava. Z pohledu světa Středního východu to pro mnohé byl opravdu hrdina. Bojoval proti Islámskému státu, to je fakt. Íránské milice podobně jako Kurdové nebo ruští vojáci se podíleli na porážce ISIS. Na druhou stranu Sulejmání skutečně podle mých informací chystal útoky na další americké cíle, byť to teď zase ministr obrany USA popřel. Nějaká úvaha tam prostě byla. Sulejmání se podílel velkou měrou na tom, co se dnes děje v Jemenu, organizoval to. 

Podívejte se zpětně na aktivitu Íránu ve věci vměšování se do záležitostí okolních států, počínaje Sýrií a konče Jordánskem. Tohle bylo nejvíce zřetelné právě za období působení Sulejmáního. Byl velmi silný, říkalo se, že jako jediný má přímý přístup k ajatolláhovi a je s ním úzce spojen. Dovedl Bašára Asada na první zahraniční cestu do Íránu a nikdo to kromě ajatolláha a jeho nevěděl. Takže myslím, že začal vadit tamnímu establishmentu a politickému spektru.

Konec konců, v posledních dnech byly v Íránu velké protirežimní demonstrace a byl to právě Sulejmání, kdo v minulosti brutálně demonstrace ve vlastní zemi potlačoval.

Ano, toto je další aspekt. Sehrál roli při zavraždění několika stovek demonstrantů za poslední dobu. I ty současné demonstrace svědčí o tom, že ani Írán není v pohledu na zabitého generála jednotný.

Toto téma opět po čase otevřelo otázku naší vojenské přítomnosti v Iráku. Tamní parlament krátce po americké operaci vyzval vládu k ukončení pobytu koaličních vojsk v zemi. Sama vláda to zatím neučinila. Jak to s misí v Iráku dopadne? Jsme na začátku procesu, který povede k opuštění země?

Musíme rozlišovat. Samozřejmě jde o naše rozhodnutí, jestli tam vojáky nechat, či nikoli. Předně tam nemáme bojovou misi, ale cvičíme tam jejich vojáky. Jde o misi NATO, není to žádná koalice ochotných. Má to logicky nějaké regule v rámci Aliance. Možná se teď nebudu shodovat s panem prezidentem, ale pokud bojujeme proti někomu, máme v zahraničí vojáky a přináší to určité výsledky, měli bychom tam zůstat.

Důležitým aspektem je i to, co si přeje země, ve které působíme, to musí být také rozhodující. Určitě nechceme z hlediska naší historické zkušenosti mít roli okupantů a být někde proti vůli té země. Na první místo bych ale dal spojenecký závazek, který jsme dali a měli bychom ho dodržovat. Pokud se v rámci NATO rozhodne, že se vojenská mise ukončuje, měli bychom jít domů. Rozhodně bych teď zbrkle vojáky nestahoval. Pokud Irák naši vojenskou přítomnost respektuje, nechme je tam.

Tedy v případě, že by irácká vláda to pozvání zrušila, měli bychom ihned jít pryč?

Máme své historické zkušenosti a za sebe říkám, že bychom neměli někde vojensky působit v případě, že nás daná země na svém území nechce. Celé je to citlivé i pro NATO, které to může poškodit z hlediska jeho pověsti.

Po oznámení, že USA na Trumpův rozkaz Sulejmáního zlikvidovaly, se začalo ještě výrazněji mluvit o nepředvídatelnosti nebo nevypočitatelnosti amerického prezidenta. Vidíte tam nějakou koncepci?

Americký prezident obecně má v některých věcech unikátní pravomoci, to na úvod. Z druhé strany, prezidenta Trumpa jsem fyzicky viděl asi třikrát, ale neměl jsem šanci být v týmu, který by nějakou návštěvu připravoval nebo o něčem vyjednával s administrativou Bílého domu. Nevím tedy, jak v tuto chvíli jeho administrativa funguje. Na základě mé zkušenosti z minulých dob, kdy jsem některé návštěvy našich prezidentů a premiérů v Bílém domě připravoval, mohu říct, že ty administrativy byly velmi zkušené a na svého prezidenta vždycky určitý vliv měly. 

Nemyslím si proto, že by takto zásadní akce byla dána rozhodnutím vytvořeným na základě toho, jak se prezident vyspí, ale je to založeno na empirických poznatcích a podkladech. Není to tak, že se Donald Trump probudí, podívá se na mobil a řekne, dnes zabiju Sulejmáního. Prezident Trump si jistě uvědomuje, jak velkou zodpovědnost má.

Na rozdíl od svých předchůdců nerozpoutal Donald Trump žádnou novou válku. Provedl několik drobných operací, které vždy měly chirurgickou přesnost. Ať je to nynější zabití íránského generála nebo dřívější úder na syrské základny. Mnozí mu to vyčítají včetně toho, že vlastně kašle na řešení problému s Ukrajinou a Ruskem. Je to dobře, nebo špatně?

Podle mě je to špatně. USA něco začaly a nedokončily a měly by v tom nést odpovědnost. Ukrajina je jedním z příkladů. Začaly tam s něčím a odešly od „rozdělaného díla“. Neříkám, že by se do toho měly vměšovat, ale měla by tam být zodpovědnost nebo přihlášení se ke konkrétnímu závazku. 

Jde vůbec o charakteristický rys Trumpovy administrativy ohledně válečných opatření, ale třeba také celé jednání s Čínou o nové obchodní dohodě, clech a dalších věcech. Měl jsem tu nedávno jednání s americkou diplomatkou, co delší dobu strávila ve Washingtonu, a vychází mi z toho, že taktika byla jasná. S Číňany se moc mluvit nedalo, pořád porušovali to, co bylo domluveno, počínaje duševním vlastnictvím a konče regulacemi, proto na ně šli tvrdě a výsledku nakonec dosáhli. Velkou roli v americké politice hraje určitá zaťatost a znalost byznysových postupů u Donalda Trumpa. A nese to výsledky. Buďme objektivní. Není pravda, že by to nic nepřineslo. A je samozřejmě pravdou i to, že nehrozí třetí světová válka, jak občas někdo říká. Kdyby Amerika chtěla vyvolat třetí světovou válku, tak je schopna ji vyvolat. Naštěstí to není ten případ.

Podívejme se ještě směrem k Rusku. Je na obzoru změna či prohloubení vztahů EU vůči Rusku? Prezident Macron nedávno mluvil o tom, že je třeba vztahy napravit a dostat Rusko blíže k Evropě a spolupracovat s ním. 

To je dobrá otázka, kterou si delší dobu také pokládám. Řada států jako Francie nebo Itálie, kde sice po Salviniho odchodu není tah na východní branku tak intenzivní, ale i některé další státy cítí, že nemít s Ruskem žádné vztahy je problém. Nevím, kdo je ten „brzdič“ v Evropě. Důležitou roli ve vztazích s Ruskem hraje Německo. U nás ani výrazně neprošlo médii, že kancléřka Merkelová navštívila tento týden Moskvu a měla poměrně dlouhé jednání s Putinem. To je také signál. Určitá cesta ke zlepšení vztahů se musí najít a někdo bude muset spolknout pomyslného hada. Neříkám se vším všudy, že bychom respektovali a uznali anexi Krymu, ale nějak spolu vycházet musíme. Nemůžeme si dovolit nemít s Ruskem žádné vztahy. To samé platí pro Čínu.

Anketa

Pokud se Jaromír Soukup rozejde se Zemanem, budete dále koukat na TV Barrandov?

41%
22%
hlasovalo: 10342 lidí

Jak jsme na tom s Čínou v současné době? Prezident Miloš Zeman v neděli oznámil, že na summit, kam byl pozván, nepojede a vyšle místo sebe vicepremiéra Hamáčka. 

Jde o pravidelné každoroční zasedání států iniciativy 16 plus 1 (16 evropských států a Čína, pozn. red.). Je tam, mimochodem, deset členských zemí Evropské unie, takže není pravda, že by tím Česká republika stála proti EU. Toto zasedání se většinou koná někde v Evropě, třeba v Srbsku, Rumunsku, a letos čínský prezident pozval prezidenty těchto zemí do Pekingu. U nás se rozhodovalo, zda pan prezident pojede, a ten se k tomu vyjádřil v neděli, že nikoliv. Mluvil o nerealizaci některých podnikatelských a investičních aktivit Číňanů u nás. 

Pochopí to Číňané jako vzkaz, že nejsme spokojeni s tím, že dosud nenaplnili sliby?

Musíme to Číňanům takto sdělit, to je věcí diplomacie. Náznaky tu byly už předtím, než to pan prezident takto řekl. Nevím, do jaké míry si to čínská strana vzala k srdci, ale nějaká jednání se ještě povedou. 

Letos na podzim uplyne šest let od první prezidentovy cesty do Číny a nedá se říct, že by za tu dobu nějaké skutečně významné investice do naší země přitekly. Přestože to Čína slibovala, a to opakovaně. Může se to ještě změnit?

Něco se určitě naplnilo, neumím to z hlavy vyjmenovat bod za bodem, ale jsou tam věci, které naplněny byly. Třeba přímé linky mezi našimi městy a další projekty. Vztahy se narovnaly, zlepšily se, to je bez diskuse. Navštěvují se vysocí představitelé, dochází ke schůzkám na úrovni ministrů, to před šesti lety nebylo vůbec myslitelné. Vztahy se v politické rovině hodně posunuly. Že to nebylo zcela naplněno obsahem, tedy přísliby z čínské strany, to bylo hodně dáno problémy společností CEFC a od toho se to odvinulo.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera trvá na své cestě na Tchaj-wan. Prezident ho za to kritizoval, opozice chválila. Podíváme-li se na celou věc optikou právě investic, pak Tchaj-wan u nás investuje zhruba 14krát víc než Čína. Není tedy Kuberova cesta logická?

Zastáváme politiku jedné Číny a nerad se vměšuji do vztahů cizích států, a toto je, bohužel, vstup do velmi citlivého teritoria čínsko-tchajwanských nebo spíše čínsko-čínských vztahů. Jako představitel třetího státu bych byl velmi opatrný. Je potřeba počítat s tím, že návštěva pana předsedy Kubery bude tchajwanskou stranou zneužita z hlediska propagandy. Tchaj-wan dlouhodobě usiluje o diplomatické styky s třetími státy. Podle mě to ale nevyváží ani ta vyšší obchodní výměna, kterou s Tchaj-wanem máme, a dojde k zásadnímu poškození česko-čínských vztahů.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Radim Panenka
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Markéta Šichtařová: V Davosu poslouchají nedovzdělanou nedospělou holku, jak jim vypráví o svých klimatických obsesích. Žádné fórum, snobárna!

17:25 Markéta Šichtařová: V Davosu poslouchají nedovzdělanou nedospělou holku, jak jim vypráví o svých klimatických obsesích. Žádné fórum, snobárna!

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Světové ekonomické fórum v Davosu se stalo snobárnou, na níž účastníci …