„Nestává se mi příliš často, abych v této rubrice velebil produkci serveru Seznam Zprávy, ale dnes to udělat musím, pro objektivitu, ale i proto, že mě tento web velmi pozitivně překvapil,“ říká mediální analytik Petr Žantovský. Důvodem je otištění článku s titulkem „Už do tohohle světa nepatřím.“ Třetina seniorů je digitálně vyloučená. Článek se týká průzkumu agentury PAQ Research, z nějž vzešla informace, že v Česku jsou až tři miliony lidí takzvaně digitálně vyloučeny a velkou část z tohoto čísla, asi tři čtvrtě milionu, tvoří zranitelní senioři. 

„Jde o to, že příliš mnoho veřejného života se odehrává na síti počínaje internetovým bankovnictvím a konče třeba platbou za parkování, kterou leckde není možné uskutečnit jinak než QR kódem. A lidé, kteří nemají příslušnou techniku a schopnost s ní manipulovat, ať už jde o smartphone, počítač nebo něco takového, tak jsou vyloučeni z normálního světa,“ popisuje Žantovský. Málo viditelná diskriminace jim v životě způsobuje nemalé komplikace. Třeba i ve styku s úřady. Mediální analytik upozorňuje, že toto celé se neděje na základě žádného nařízení nebo směrnice, ale jde spíše o prostou libovůli, většinou z dílny soukromého sektoru, protože státní sektor ještě umožňuje, byť v omezené míře, jiné než online komunikační způsoby. „A tak si i ten senior, nemající počítač a příslušné schopnosti, když na to přijde, může své věci vyřídit bez diskriminace nebo s menší mírou obtíží,“ vysvětluje.

Důvodem, proč toto téma Petr Žantovský otevírá v dnešním Týdnu v médiích, jsou reakce čtenářů. „Musím říct, že mi vstávaly vlasy na hlavě. Kromě řady velmi racionálně argumentujících hlasů, které říkají, že se vlastně jedná o jistý typ totality, případně vyloučení seniorů z běžného života, protože nikdo nemá povinnost vlastnit techniku, ale všichni mají rázem povinnost ji používat, se tam ale odpíchnete i k názorům úplně opačným, bezprecedentně cynickým, jako když jeden přispěvatel v podstatě prohlásil, že jinými slovy se jedná o lenost těch starců a stařen, kteří si nejsou schopni osvojit určité počítačové dovednosti a uplatnit se v digitálním světě tak jako takzvaně mladí,“ popisuje Žantovský obsah čtenářského fóra. Připomíná, že stavění starých proti mladým je prastarý totalitní trik, a zmiňuje několik příkladů: „Vzpomeňme si na Hitlera a Hitlerjugend, jak tam hladil po hlavičkách ty desetileté a dvanáctileté hochy a říkal jim, že mají bojovat za Velké Německo. Vzpomeňme si na komunismus, který také stavěl na mládí. ‚Mladý je každý komunista,‘ zpívalo se v jedné písni. Byla akce Mládí vede Brno, kdy dali veškeré pravomoci na omezený čas nějakým svazáckým kádrům, kteří rozhodovali o veřejných záležitostech. Tvrdilo se, že jen ten mladý člověk je schopen budovat ten socialismus správně a chápat ty věci správně.“

Jakmile se začne tímhle způsobem diskriminovat, řítíme se podle Žantovského do obrovské propasti, kdy fráze o rozdělení společnosti najednou nabudou skutečných rozměrů a ze společnosti bude vyhnán velký počet lidí, kteří se o to nijak nezasloužili, ale je jim vládnuto cynickou ideologií „postarej se o sebe sám, nikdo ti nepomůže, je to všechno jenom tvoje vina“. Že Seznam Zprávy rozpoutaly diskusi o tomto naléhavém problému, považuje Petr Žantovský za nejlepší a naprosto jedinečný mediální výkon tohoto týdne.