Šabatová, neziskovky, nepřizpůsobiví. Opatření po cestě do terénu: Návrhy od SPD

Když se řekne „nepřizpůsobivý člověk“, vidíte zneužívače dávek, nemakačenka a narušitele klidu, nebo se vám taková označení příčí, zvláště pokud jsou spojena například s romskou komunitou?

V mém pojetí a vnímání toto označení není spjato se žádnou konkrétní skupinou osob, nikdy ho nepoužívám plošně. Ale jde o osoby, které dlouhodobě a záměrně odmítají respektovat náš právní řád a pravidla lidské slušnosti, morálky a občanského soužití. O osoby, které podvádějí úřady, odmítají pracovat, zneužívají veřejné finance, a tímto způsobem tak de facto okrádají své poctivé pracující spoluobčany.

Anketa

Pokud se Jaromír Soukup rozejde se Zemanem, budete dále koukat na TV Barrandov?

Budu

41%

Nebudu

22%

Na Barrandov už teď nekoukám

37%

hlasovalo: 10608 lidí

Ti pak jejich neetický způsob existence nedobrovolně sponzorují – a navíc, jsou od nich často nuceni snášet různá příkoří a komplikace. A když se proti tomu někdo odváží protestovat, bývá mnohdy označován za rasistu, xenofoba, fašistu a podobně.

A to i ze strany některých novinářů, kteří tak de facto tento neúnosný systém podporují. To je nepřijatelné.

Víte, toto téma se nyní bude opět hojně probírat, mimochodem i proto, že se zase v televizi vysílá seriál Most! Před rokem se říkalo, že tento počin pomůže k pochopení a porozumění mezi menšinou a většinou a může vést k odstranění řady problémů. Stalo se tak? Přispěl aspoň k pochopení tématu samotnými politiky?

Přiznám se, že vzhledem ke svému pracovnímu a časovému vytížení, častému dlouhému dojíždění a podobně jsem tento seriál prakticky nesledovala. Ale samozřejmě jsem o něm od známých slyšela a zaznamenala jsem, že šlo o výrazný fenomén v oblasti televizní tvorby.

Určité pozitivum je v tom, že na problematiku ze svého úhlu pohledu upozornil – ale určitě nemohl zajistit úplné pochopení tématu ze strany politiků, natož přispět k nějakému řešení situace.

To ostatně ani není úkolem umělecké tvorby. To musejí odpracovat politici, kteří jsou k tomu občany delegováni a placeni.

Přejděme k vaší práci: minulý týden jste na poslaneckém výboru pro sociální politiku měli – opět – na programu „15 opatření k řešení situace ve vyloučených lokalitách“. Je to víc než rok, co byly představeny. Máte pro lidi z okolí problematických lokalit nějakou příznivou zprávu?

Ano, mám. Jelikož Babišova vláda není ochotná tuto problematiku řešit, tak jsme za naše hnutí SPD sami připravili – a na konci minulého roku podali – zásadní novelu zákona, která řeší problematiku takzvaně nepřizpůsobivých lidí a ukončuje zneužívání dávek těmito lidmi. Vláda již tuto naši novelu projednala a zaujala k ní neutrální stanovisko, takže je naděje, že naše návrhy nebudou ve Sněmovně zamítnuty. Situace v lokalitách, kde žijí slušní lidé vedle osob nepřizpůsobivých, je zcela neúnosná.

Jaké jsou vaše konkrétní poznatky?

Problémy začínají již neúnosnou situací na základních školách. Například v Úpici na Královéhradecku, kterou jsem osobně navštívila nyní v lednu, se už ze zoufalství bouří i tamní učitelé.

Samozřejmě v těchto místech klesají slušným lidem také ceny nemovitostí, dochází k permanentnímu rušení nočního klidu a i bezpečnostní situace je katastrofální.

Na současný systém ale doplácejí všichni občané, jelikož peníze bychom mohli nasměrovat na potřebnější záležitosti než na dávky lidem parazitujícím na sociálním systému.

A jsem ráda, že pod tlakem našeho návrhu zákona a našich dalších aktivit v této oblasti začíná již toto téma alespoň trochu komunikovat i vláda a mluví o některých bodech našeho návrhu jako o potřebných. Tak uvidíme, jestli ze strany vlády nezůstane jen u slov a jestli náš návrh nakonec vládní poslanci podpoří.

Například v Ústeckém kraji mají komunální politici pocit, že jsou jim házeny klacky pod nohy, když něco zavedou. Třeba „protivysedávací vyhlášku“ – paní ombudsmanka to zruší. Chcete říci, že na těch opravdových opatřeních k nápravě se nijak intenzivně nepracuje?

Kromě návrhu z pera SPD ve Sněmovně žádný jiný návrh tohoto typu není. Co se týče velmi negativní role ombudsmanky Šabatové, která otevřeně podporuje nepřizpůsobivé osoby, nesou plnou odpovědnost hnutí ANO, ČSSD a TOP 09, které ji hlasy svých poslanců zvolili v minulém volebním období do funkce.

Náš předseda Tomio Okamura tehdy jako jeden z mála hlasoval proti a upozorňoval na nevhodnost této volby. Jeho slova se do písmene naplnila.

Právě Anna Šabatová hraje v sociální oblasti vysloveně negativní roli a přispívá velkým dílem k neřešení a zhoršování situace ve vyloučených lokalitách.

Například právě napadáním takzvaných pořádkových vyhlášek měst a obcí u Ústavního soudu, neustálým tlakem na sociální odbory místní státní správy a samosprávy, aby vycházely vstříc nepřizpůsobivým, anebo velmi častým rušením rozhodnutí úřadu práce či České správy sociálního zabezpečení ve věci nepřiznání či odebrání sociálních dávek osobám, které je evidentně zneužívají.

To jsou silná obvinění…

Kromě poslanců SPD na tyto problémy upozorňují právě pracovníci sociálních odborů místní správy, úřadu práce či České správy sociálního zabezpečení – ale na vládní úrovni nemají zastání, spíše naopak.

Vláda ANO, ČSSD a KSČM fakticky neřeší ani většinu bodů z onoho jejich „patnáctera opatření boje proti chudobě“. Skutek utek’. Sliby, chyby.

Namátkou – úplně se vykašlali na otázky zavedení povinnosti faktického trvalého pobytu, sdílení dat o sociálních dávkách pro obce, fiktivní pronájmy, předstírané náklady na bydlení, které nebyly fakticky zaplaceny, personální a finanční posílení úřadů práce, exekuční pasti, otázku povinné školní docházky, a zejména na zajištění toho, aby práceschopní občané skutečně pracovali – speciálně za situace, kdy je na trhu práce nadbytek volných pracovních míst a nedostatek pracovníků.

Ale proč vše tak dlouho trvá, proč se vše tak ignoruje, když problémy v lokalitách viditelně bobtnají a bobtnají?

Na prvním místě je to zmíněná nečinnost Babišovy vlády a neochota tyto věci skutečně řešit. Poté jde i o protitlak některých institucí – již zmíněného úřadu ombudsmana a také mnoha neziskových organizací placených ministerstvem práce pod vedením ČSSD: parazitují na systému, takže místo toho, aby nabádaly nepřizpůsobivé k řádnému životu, tak jim radí, jak ze státu vyždímat co nejvíce dávek.

A když my jako politici přijdeme s věcným řešením, tak nás označí za rasisty, aby mohli být dále přisátí na veřejný pěnězovod co nejdéle… Proto je důležité, abychom měli co největší viditelnou podporu voličů, jelikož proti nám stojí silná lobby.

Svoji roli hraje i čistý volební kalkul vládních stran, které mezi nepřizpůsobivými a v tomto neziskovém sektoru hledají voliče.

A problémem je i faktický stav zapříčiněný dlouhodobou negativní činností státní správy a dřívějších vedení měst a obcí – například v podobě takřka plošné privatizace bytového fondu, kdy nyní příslušné bytové kapacity městům a obcím zoufale chybějí.

Je pravda, že některá opatření se snaží řešit místo vlády samotné obce…

Obce se snaží řešit situaci samy, protože chybějí systémová řešení z vládní úrovně. Tam, kde existují zbytky bytového fondu ve vlastnictví obcí, dochází – z iniciativy jejich vedení a občanů – k jejich opravám. Ale to je, bohužel, jen kapka v moři na konci celého procesu, která řeší následky, nikoli příčiny tristní situace.

Ostatní body, které vláda v minulosti prezentovala, nejsou ve fázi vážné přípravy, natož realizace, bohužel. Byla to jen prázdná slova.

Je podle vás naopak některé opatření nesmyslné, nemožné nebo nic neřešící?

Zavedení povinnosti trvalého pobytu – je to dobrá myšlenka, avšak nesmírně obtížně, až nepředstavitelně kontrolovatelná a vymahatelná.

Obdobně to platí u zvažovaného zavedení přechodného bydlení. Ostatní návrhy opatření mají smysl a jdou správným směrem – jen u nich chybí to nejdůležitější, a to ochota je realizovat. Hnutí SPD je v tomto ohledu osamocené.

Mimochodem, zmínila jste Úpici. Jaké znáte osobně ty „nej“ vyloučené lokality a jaký na ně máte názor?

Navštívila jsem například Chanov, ústecké Předlice a Trmice a nedávno zmíněnou Úpici u Trutnova. Můj názor – zjednodušeně a stručně: je to ohromná ostuda českého státu, dosavadních vládních politiků, neziskových organizací a nejrůznějších zlatokopů, kteří se na jejich vzniku a „rozvoji“ podíleli.

A velký díl viny samozřejmě nesou i sami „nepřizpůsobiví obyvatelé“ těchto lokalit. Tragédie je to zejména z pohledu dětí a nejmladší generace, která zde musí vyrůstat – a je ve své většině už prakticky od narození těžce v životě hendikepována.

Měly by se vyloučené lokality rušit, jak se domnívá třeba vládní Agentura pro sociální začleňování, když mluví o mosteckém romském Chanovu?

Nelze jednoduše odpovědět ano, nebo ne. Otázka ani primárně nemůže znít jen, „měly by se rušit?“ Ale musí být řečeno, co nastane poté. Hlavně s jejich obyvateli – kam se přestěhují, kdo to zaplatí: zda úředníci této agentury z vlastní kapsy, anebo nedobrovolně opět slušní, pracující občané. Nebo zůstanou tito lidé na ulici? Proto nemohu odpovědět univerzálně.

V každém případě je nutné nejprve přijmout systémovou legislativní změnu, kterou navrhuje SPD. Za současných nefunkčních zákonů a praxe není možné realizovat zásadní reformu současného stavu. Apelujeme proto na ostatní strany ve Sněmovně, aby nás podpořily.

Určitá část rozhodování v této oblasti musí být ponechána také městům a obcím, respektive majitelům nemovitostí a těm, kdo vše financují. Samozřejmě že ideálním stavem je neexistence těchto „no go zone“ lokalit, ale problém nevyřešíme škrtem pera nebo zbouráním jednoho sídliště. Nebo přidělením nových bytů jeho obyvatelům. Jde o provázaný komplex problémů a otázek, o kterých se v tomto rozhovoru podrobně bavíme.

Zmínila jste Předlice. Přespala byste v nějakém ghettu – jako to nedávno udělala ministryně Maláčová právě v ústeckých Předlicích – abyste pochopila životní situaci nejen občanů ghetta, ale i těch, kteří s nimi sousedí?

My v SPD neděláme prázdná populistická gesta. Paní ministryně tím de facto přiznala svoji tristní pozici v tom smyslu, že o dané problematice vůbec nic neví. A každému je také jasné, že se o ní za jednu noc ani nic zásadního nedozví.

Já za mnohem přínosnější považuji navštěvovat tyto lokality dlouhodobě a opakovaně, takříkajíc v bdělém stavu, bez blesků fotoaparátů novinářů, a poznávat problematiku na místě a v jeho okolí, hovořit s lidmi. To také průběžně dělám.

Ale klidně bych tam přespala, ale považuji to spíše za nic neřešící jednorázové gesto.

Tento týden jsme se od Ministerstva práce a sociálních věcí dozvěděli, že úředníci by se prý – podle chystané novely zákona o zaměstnanosti – měli více zaměřit na znevýhodněné, pro které by měla vzniknout dotovaná místa. Víte k tomu něco více?

Ano, jde o projekt zavedení tří kategorií zaměstnanců, respektive osob podle stupně jejich (předpokládaného) znevýhodnění na trhu práce. Nezaměstnaní by se podle tohoto návrhu měli dělit do tří skupin – na lidi bez znevýhodnění, znevýhodněné a zvlášť znevýhodněné. Těm se znevýhodněním by se úředníci měli víc věnovat.

Zvlášť znevýhodněným by měli připravit plán kroků k nalezení pracovního uplatnění už po třech měsících hledání zaměstnání.

Kdo je myšlen tím znevýhodněným v podání ministerstva?

Mezi znevýhodněné by měli patřit rodiče dětí do 15 let, osoby nad 55 let věku, čerství absolventi škol, lidé bez vzdělání, dlouhodobí nezaměstnaní přes pět měsíců, azylanti či ti občané, kteří pečují o postiženou osobu.

Zvlášť znevýhodněnými mají být dlouhodobí nezaměstnaní přes jeden rok, osoby hendikepované, lidé v exekuci či bez bydlení, příjemci dávek a ti, u nichž platí víc znevýhodňujících okolností současně.

Měla by tedy, podle tohoto návrhu, vzniknout místa pro tyto znevýhodněné osoby s příspěvkem od státu. Vytvořit by je mohly na tři roky obce, sociální podniky, státní či prospěšné společnosti. Úřad práce by jim pak vyplácel po určitou dobu náklady na mzdu – do výše dvojnásobku minimální mzdy.

A jakou skupinu lidí považujete v naší zemi dnes za znevýhodněnou vy osobně?

Já osobně považuji za osoby objektivně nejvíce znevýhodněné na trhu práce matky menších dětí, zejména pak matky-samoživitelky, starší osoby v předdůchodovém věku, osoby v exekucích a osoby se záznamem v rejstříku trestů. Mám však jisté tušení, že paní ministryně Maláčová (ČSSD) zrovna na tyto skupiny nemíří…

K těm dotovaným místům – jsou podle vás tato místa řešením?

Pouze částečně, pouze po omezenou dobu a pouze tam, kde jde o výkon skutečné práce, nikoli pouze o přelévání peněz občanů z místa na místo.

Zejména dnes, kdy je na trhu práce nadbytek volných pracovních míst, která jsou ochotni zaměstnavatelé obsadit bez jakýchkoli dotací.

Větší smysl dávají jiná opatření – flexibilnější pracovní doba pro matky s dětmi, zlepšení veřejné dopravy do zaměstnání zejména na venkově, smysluplné rekvalifikační programy a podobně.

Ano, třeba o flexibilnější pracovní době pro matky s dětmi (díky které by firmy podle jedné neziskové organizace mohly získat dalších zhruba 15 tisíc kvalifikovaných žen) se mluví leta letoucí… Mimochodem, řada firem shání nízkokvalifikované pracovníky v zahraničí, přitom většina vězňů v českých věznicích práci nemá a měli by pracovat. Řeší tohle vůbec někdo? Není to také otázka k zamyšlení?

Ano, toto je vážný problém, na který v minulosti už vládu upozorňoval náš předseda Tomio Okamura. Já se tomuto tématu taktéž věnuji a navrhujeme konkrétní řešení. Vláda je však jako hluchá a slepá.

Mimochodem, zahraniční dělníci rovněž podsekávají mzdy našim dělníkům. To není správný vývoj.

Jednala jsem například se zodpovědným náměstkem pro vězeňství na Ministerstvu spravedlnosti, s vedením Vězeňské služby, navštívila jsem mnoho věznic, dlouhodobě spolupracuji i s organizací, která se věnuje práci s odsouzenými po dobu výkonu trestu a po jeho skončení.

A nějaké vyhlídky na zlepšení?

Řešení se z opozice rodí bohužel pomalu, jelikož se tím dlouho nikdo povolaný ve vládě pořádně nezabývá. Problematických míst je zde více – zaprvé přeplněnost věznic, respektive slabé využívání takzvaných alternativních trestů. To znamená, aby v případě majetkové trestné činnosti nebo méně závažných přečinů odsouzené osoby nešly do vězení, ale s takzvanými náramky (elektronické monitorování) pracovaly a splácely dluhy nebo způsobenou škodu.

Pak zde existují problémy s právním a faktickým zajištěním výkonu práce odsouzených k odnětí svobody mimo věznice. Je zde otázka velmi nízké minimální mzdy vězňů, která je pod 50 procenty standardní minimální mzdy.

Jde i o problematiku navázání práce na splácení výživného a dalších dluhů, ztrátu pracovních návyků, obtížné opětovné zařazení občanů po výkonu trestu do společnosti a do zaměstnání, což vede k recidivě, a tak dále.

Ve svém prosincovém komentáři jste napsala: „Víme, jak lze zařídit, aby pro občany bylo výhodnější upřednostnit příjem ze zaměstnání před soc. dávkami.“ To kdybyste dokázala, jste zázračná politička. Jak to tedy dokážete? Jsme ještě vůbec schopni přijít s něčím, co dostane do práce ty, kteří pracovat dlouhodobě nechtějí?

Principiálně především nesmí být výhodnější zůstat na sociálních dávkách než pracovat. Takže kromě přijetí naší novely zákona o pomoci v hmotné nouzi, která systémově změní nastavení pravidel, je potřeba na jedné straně všemožně tlačit na růst mezd – od zvyšování minimální mzdy přes výraznější daňové slevy zejména pro pracující rodiny pečující o děti a tlak na zvyšování mezd v soukromém korporátním sektoru. Dále – zlepšovat i podmínky pro živnostníky (snížení byrokracie, paušální daň).

Zkrátka dělat vše proto, aby příjem z práce byl u každého zaměstnání důstojný, motivační a postačoval na poklidné zajištění podstatných životních potřeb.

A na druhé straně osekat systém sociálních dávek tak, aby byl určen jen pro osoby, které se krátkodobě ocitly v obtížné zdravotní či životní situaci a objektivně naplno pracovat nemohou.

A úplně z něj vyloučit práceschopné osoby, které se zaměstnání záměrně vyhýbají a pro zlepšení své příjmové situace nic aktivně nedělají a jen natahují ruku ke státu. Vyloučit také ty, kteří příjmy zatajují a podvodně předstírají, že jsou v nouzi.

Také je nutné přestat financovat všechny, kdo na tomto systému participují a parazitují – zmínění obchodníci s chudobou a organizace, které žadatelům o sociální dávky radí, jak systém zneužívat. Není to jednoduché, není to na pár týdnů – ale dosažitelné to je.

A samozřejmě platí, že stát se musí důstojně postarat o prokazatelně invalidní či nemohoucí občany. To se ovšem netýká našeho dnešního rozhovoru o nepřizpůsobivých lidech.

Na závěr – připomínky k novele ministerstva je možné podat do 22. ledna. Odborníci na sociální témata už dříve některé navrhované změny kritizovali. Například prodloužení doby bez dávek ze šesti na devět měsíců nezlepší situaci lidí v nouzi, naopak jim může hrozit ztráta bydlení a mohou se dostat do větších dluhů. Budete se i vy nějak vyjadřovat?

Za sebe přímo připomínky podat nemohu, jelikož opoziční poslanec není bohužel podle platných pravidel „připomínkovým místem“. Ale připravila jsem některé náměty se stranickými kolegy, kteří jsou krajskými zastupiteli za SPD, jelikož kraje už připomínkovým místem jsou.

Namátkou – jde o zúžení okruhu příjemců dávek, tak aby z něj byly vyjmuty osoby bez českého občanství, o zrychlení procedury odebrání dávky při porušení platných pravidel, o zrychlení a zpřísnění sankce při zjištění nevhodného stavu obydlí, respektive tehdy, jestliže tento stav není v zákonem definované době napraven a podobně.

Všichni ale víme, že nějaké kosmetické úpravy současného stavu zásadní zlepšení situace nepřinesou.

V každém případě platí, že co se týče sociálních dávek na bydlení (příspěvek a doplatek), dochází k nejmasivnějšímu úniku veřejných financí a jejich zneužívání takzvanými nepřizpůsobivými lidmi v oblasti sociálních dávek. Komplexní úprava je zde plně namístě, ale tento ministerský návrh jí není. My v SPD máme i zde připraveny návrhy, které by tento negativní stav mohly odstranit.

Obdobně jako je tomu u novely z pera SPD v oblasti dávek pomoci v hmotné nouzi, která by na program schůze Sněmovny mohla být zařazena v březnu, pakliže nám to nebudou vládní strany záměrně blokovat.

O vašem nedávném návrhu novely zákona o pomoci v hmotné nouzi v redakci víme a máme k němu také řadu otázek, které bych s dovolením nechala na pozdější samostatný rozhovor. Na závěr odlehčím a zeptám se za čtenáře, kteří při vašem vstupu do Parlamentu zaznamenali příhodu s videem, kde jste v černých šatičkách nabízela propagační služby. Někteří v tom viděli erotický podtext. Jak jste se s takovým politickým entré poprala?

Zhruba před deseti lety jsme si s kamarádem chtěli založit na přivýdělek agenturu na pořádání firemních akcí a oba jsme se snažili přiložit ruku k dílu propagace. Agentura tenkrát skončila pořádáním dvou „Mikulášů“, protože jsme oba měli své jiné aktivity a neměli jsme nakonec čas se tomu plně věnovat.

Představivost diváků našeho reklamního videa asi nedokážu posoudit. Z dnešního pohledu to beru jako úsměvnou vzpomínku (smích).