Šaría je v omezené míře akceptovatelná. Chce to ještě více multikulturalismu, navrhuje filozof Škabraha

Anketa

Co je největší hrozba pro naši bezpečnost?

Destabilizace chudé Ukrajiny a tamní extremisté

22%

Islámský stát

58%

Muslimský terorismus v Evropě

12%

Evropský nacionalismus, rasismus a nesnášenlivost

hlasovalo: 28525 lidí

Je to měsíc od útoku na redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo. Jak shrnout evropskou politickou a společenskou reakci na tento masakr, názory, které se vynořily na soužití muslimů s Evropany, imigraci a politiku boje s terorismem? Které motivy a proudy považujete za dobré a které za škodlivé či nebezpečné?

Myslím, že navzdory dramatičnosti událostí a vzbuzeným emocím nám kauza neukázala nic nového. Všechny reakce, kterých jsme dosud byli svědky, se daly očekávat. Za pozitivní zprávu považuji to, že jak samotné události, tak následný vývoj demonstrovaly nezvratnou multikulturalitu současné západní společnosti. Teroristé při útěku zabili policistu, který byl muslimského vyznání. Jiný muslim se stal hrdinou poté, co zachránil několik rukojmí. A při následných demonstracích stáli bok po boku muslimové, křesťané i ateisté. Muslimové už jsou natolik součástí evropské společnosti, že ti, kdo se domnívají bojovat jejich jménem, zasáhnou při teroristických útocích i je, a to nejen přímo, ale především nepřímo, vlnou nenávisti, kterou jejich činy způsobí. V takovém světě už nelze uvěřit tomu, že islám a Evropa stojí proti sobě. To je ta hlavní zpráva.

Samozřejmě jsme si znovu uvědomili, jak velkou hodnotou je pro nás svoboda slova. Jejím projevem je i vystoupení těch, kdo ve všeobecném, někdy až stádně působícím unisonu Je suis Charlie prohlásili, že oni se za Charlieho nepovažují, ačkoli museli vědět, že se jim hned snese na hlavu demagogické obvinění z omlouvání teroristů.

Aby byla svoboda slova opravdovou svobodou a ne bezmyšlenkovitě, stádně vyznávaným fetišem, musíme umět také diskutovat o tom, co všechno s sebou nese. Svoboda zde znamená také schopnost rozhodovat se, jaký výraz a v jaké situaci použijeme. Svoboda znamená i schopnost nebýt otrokem vlastní perspektivy a umět se vcítit do druhého a chovat se k němu ohleduplně. To se samozřejmě nedá vynutit zákonem, je to otázka vyspělé občanské kultury.

Za nebezpečný proud samozřejmě považuji vlnu islamofobie, především ve spojení se zájmem některých lidí "vytřískat“ z tohoto fenoménu laciný politický zisk. Neobávám se, že by to v dohledné době mohlo vyústit v nějaké diskriminační zákony, ale poškozuje to právě tu občanskou kulturu.

TÉMA: Masakr v Paříži

Jak byste obecně zhodnotil přístup českých politiků a médií k otázce islamizace Evropy, v duchu předchozí odpovědi? Co říci například o akcích a výrocích Martina Konvičky, případně názorech Tomio Okamury a některých politiků ODS? Je dobře, že se Konvička objevil v několika pořadech ČT a rozhovory s ním přinesla i největší internetová média? Sledujete-li jeho vystupování, jak ho hodnotíte z hlediska obsahu, ale i zručnosti mediální prezentace?

Jsou to džihádisté svého druhu. Je nicméně správné, že dostávají prostor. Ten strach, který se snaží politicky zužitkovat, je reálný, je to do značné míry pochopitelná lidská reakce a je třeba dát jí v určitých mezích průchod, veřejně ty otázky klást a hledat odpovědi. Nejlepší zbraní proti lidem Konvičkova typu je otevřená veřejná debata, ve které zazní protiargumenty a ukáže se, jak jsou ty jeho konstrukce chatrné. Na lidi, kteří nemají moc vědomostí o islámu a jsou vylekaní z televizních zpráv či internetu, může Konvička dělat dojem znalce, a dokonce nějakého zachránce. Myslím, že by v tomto ohledu pomohla větší aktivita akademické obce nebo i představitelů křesťanských církví, jichž jsou muslimové blízkými příbuznými, z duchovního hlediska.

Jak čelit argumentům Martina Konvičky, že islám je z podstaty násilné a netolerantní náboženství, značná část islámských kleriků štve proti nevěřícím, žena je považována za méněcenné stvoření? Konvička dokonce veřejně označil proroka Mohameda za perverzní osobu.

Rozhodně takovým argumentům nelze čelit tím, že budeme popírat netolerantní a násilné prvky islámu. Ty v něm samozřejmě jsou. Jsou potenciálně přítomné v každém náboženství a v abrahámovských "náboženstvích knihy“, kam vedle islámu patří také judaismus a křesťanství, dvojnásob. Abrahám byl krom jiného člověk připravený podříznout vlastního syna jen proto, že mu to údajně nařídil bůh. Nebo si vezměte, jakými metodami přinutil Hospodin egyptského faraona, aby propustil židy ze zajetí – to byla největší teroristická kampaň v dějinách! Někdo sice může argumentovat tím, že Nový zákon přichází s jinou rétorikou, ale když si čtete Zjevení Janovo (Apokalypsu), tak nemáte pocit, že by bůh byl zrovna liberál.

Letos budeme slavit kulaté výročí upálení Mistra Jana Husa, takže se jistě bude diskutovat i o husitském hnutí, které z toho vzešlo. Jedním z účelů té diskuze může být porozumění mentalitě náboženského fundamentalisty. Ono se to husitství totiž podobalo spíš Hamásu než dnešním sborům Církve československé husitské. Přesto je v něm něco, co mnohé z nás přitahuje. Co to je?

Ale nemusíme chodit tak daleko do historie. Vzpomeňme na Anderse Breivika, který ve jménu křesťanské Evropy před pár lety pozabíjel téměř osmdesát lidí, nebo na křesťanský a sionistický terorismus v USA, namířený třeba proti klinikám provádějícím potraty. Běžný český křesťan samozřejmě prohlásí, že takové jednání nemá s opravdovým křesťanstvím nic společného, jenže úplně stejně reaguje běžný evropský muslim na vraždění v redakci Charlie Hebdo. Realita je složitá a náš mozek je nastaven tak, že nám dělá dobře zjednodušovat si ji do jednoznačných kategorií, což přesně Konvička dělá.

Problém není jen v tom, že se tím jedna z tváří, kterou islám má, prohlásí za tu jedinou pravou, což je nespravedlivé vůči jeho většinově nenásilným stoupencům. Problém především je, že se pak nevěnuje pozornost tomu, proč v dané době a na daném místě nabylo jisté náboženství u některých svých vyznavačů vražednou podobu. Ano, v islámu je jakési semínko intolerance, jde ale o to, v jaké půdě a za jakého klimatu vykvete do teroristického činu. My musíme věnovat pozornost té půdě a tomu klimatu, protože když to nebudeme dělat, tak i kdybychom spálili všechny výtisky údajné knihy zla, terorismus vykvete z nějakého jiného semínka, třeba křesťanského nebo nacionalistického.

Martin Konvička v České televizi avizoval přípravu právního napadení islámu, což by byl v republice precedens. Co tímto krokem podle vás sleduje? Má šanci na úspěch?

Nic takového nemá šanci na úspěch a myslím, že Konvička to moc dobře ví. Takže pokud k takovému pokusu dojde, bude to jen nástroj zviditelnění vlastní osoby a politických ambicí.

Europoslanec Pavel Svoboda (KDU-ČSL) napsal, že neexistuje hodný a zlý islám. Jiní politici tvrdí, že je-li muslim umírněný, je to v zásadě špatný muslim. Jak strukturovat geograficky či podle stupně "pravověrnosti“ islám v zemích, kde je dominantním náboženstvím? A jak se praxe islámu liší v Evropě od zemí, ze kterých imigranti přišli?

Už z toho, v jak odlišných historických prostředích se uchytil – arabský svět, Persie, Indonésie, je myslím jasné, že vnitřně není islám o nic méně různorodý než jiná náboženství. Ale nejsem takový odborník, abych tady dělal nějakou religionistickou komparaci. Souhlasím nicméně s tím, že není žádný hodný a žádný zlý islám. Souhlasím však pouze z toho důvodu, že nemá smysl takto en bloc hodnotit jakékoli náboženství. Nevěřím na to, že existuje nějaká "pravá podstata“ té či oné konfese. Kdo to tvrdí, podepisuje bianko šek náboženské inkvizici.

Můžeme se ale bavit o nějaké přesvědčivosti víry konkrétního člověka. Z tohoto hlediska se mi vrahové z Paříže nebo hrdlořezové z Islámského státu zdají být špatnými veřícími. Protože co je to za víru, když se cítí ohrožena nějakými kresbami? Koho tím vražděním obrátili na víru a naplnili tak svou povinnost? Nikoho, jen poškodili jméno islámu a svého boha. A proč? No protože byli přesvědčení, že oni jsou ti nejpravější synové boží a mají tedy právo soudit druhé a rozhodovat o jejich životě. To je arogance, která by jim měla vysloužit spíš zatracení než spásu, pokud tedy něco takového existuje.

Před islamizací Evropy varuje také například poslankyně ODS Jana Černochová. Bezpečnostní orgány by podle ní měly sledovat mešity, zda se v nich nehlásá nenávist k nevěřícím. Propagace džihádu a islámského práva šaría by měla být zakázána a stíhána. Multikulturalismus podle ní selhal a my bychom se měli poučit, aby u nás nehořely ulice a neprobíhaly teroristické útoky. Jakou alternativu lze nabídnout občanům, kteří se bojí islámského terorismu?

Bezpečnostní orgány určitě českou muslimskou komunitu sledují, protože nás dávno sledují všechny. Už teď má stát možnost rozpustit církev, politickou stranu nebo obyčejný spolek, jestliže jejich činnost směřuje k potlačení práv jiných občanů. Takže zákon na to už pamatuje, žádného speciálního "lex Konvička“ nebo "lex Okamura“ není zapotřebí. Ohrožení pro demokracii může přijít z mnoha směrů a není důvod soustřeďovat pozornost na jeden. Pokud někdo po něčem takovém volá, má zjevně jiné úmysly, než je bezpečnost českých občanů.

Co se týče šaríe a džihádu, tak džihád má mnoho podob a většina z nich nemá nic společného s terorismem. Násilí je nepřípustné, ale samotné obracení na víru zakázat nemůžeme, patří to přece i ke křesťanství.

Šaría je podle mne v omezené míře akceptovatelná. Určitě bychom nemohli připustit pronikání šaríi do trestního řádu, navzdory tomu, že by samozřejmě platila jen pro muslimy. Umím si ale představit, že by příslušníci muslimských komunit mohli mít oficiálně možnost, aby je v některých oblastech občanského práva soudil místo světského soudu soud muslimský, jehož rozhodnutí by pak bylo stejně platné jako u běžného soudu. Týkalo by se to záležitostí jako manželství, rozvod či dědictví. Na celkově sekulárním charakteru státu by se nic nezměnilo, takže by to nebyl ústupek islamistům, a současně by to bylo vstřícné vůči muslimům, což by mohlo posílit jejich loajalitu k liberální demokracii. Jinak mi i pro nás nemuslimy přijde inspirativní tzv. islámské bankovnictví, ale to by bylo na jiné povídání.

Jakou alternativu nabídnout občanům, kteří se bojí islamizace? Bude to možná znít překvapivě, ale alternativou je více multikulturalismu. Otázka totiž nezní, zda multikulturalismus ano, či ne, ale jaký multikulturalismus chceme, resp. co si pod ním představujeme. Už se nelze vrátit do stavu stejnorodých společenství, kde všichni slaví tytéž svátky a klaní se stejným bohům. Modernizace a globalizace se nedají zastavit. Ne proto, že by šlo o nějakou železnou zákonitost, která se prosazuje proti naší vůli, ale proto, že přes všechny strachy a agrese, které vyvolává, je to něco, co si většina z nás přeje a chceme toho víc a víc. Stali jsme se závislí na svobodě, kterou nám přináší. Když je na jednom rohu čínská restaurace, na dalším řecká a v sousední čtvrti třeba pákistánská, život je prostě zajímavější a víc nás baví. I tu českou kuchyni pak máte radši, když ji nemusíte jíst každý den.

Zkrátka a dobře, alternativou je zvykat si na kulturně pestrou společnost, na mnohdy nepochopitelnou cizost. Podmínkou ovšem je schopnost společnosti integrovat se. A pokud máme problémy s integrací etnické menšiny, která s námi žije po staletí, tak je budeme mít i s přistěhovalci. Ale za to nemůžou ti přistěhovalci. Když je ve jménu falešné touhy po stejnorodém světě přestaneme přijímat, naši sociální soudržnost to nepodpoří, protože její nedostatek zjevně pramení někde jinde. Jen se tím oddálí nutnost adaptovat se na měnící se svět. A to se ještě zhorší, pokud přijde opravdu pořádná hospodářská krize. Toho bych se bál nejvíc, ne muslimů nebo Konvičky.

Někteří komentátoři a politici říkají, že není důvod se v ČR obávat islámu, když tu skoro žádní muslimové nejsou. To ale antiislamisté odmítají a tvrdí, že v souvislosti s dosavadní politikou EU se nás týká i problém západoevropských muslimů, přičemž je jen otázkou času, kdy budeme z hlediska soužití s muslimy řešit podobné problémy jako teď Francie nebo Německo. Odkazují též na rapidně rostoucí počet imigrantů, kteří přeplouvají Středozemní moře. Jsou tyto argumenty pochopitelné?

Nesouhlasím s nimi, ale pochopitelné určitě jsou. Ve světě rostoucích nejistot se přistěhovalci řadě lidí jeví jako ti, kdo nám chtějí ubrat z tenčících se zdrojů. Argumentovat, že přistěhovalectví může být naopak přínosem, je obtížné, protože si to žádá věcnou debatu, na kterou nemusí být vždycky čas a prostor. Hlavní problém je podle mě ustrašenost a nízké sebevědomí. Kdybychom byli sami na sebe a na svou zemi hrdí, tak se radujeme z toho, že se tady někomu zalíbilo, chce se tu usadit a stát se naším spoluobčanem. Místo toho jsme nervózní, nevěříme si a proto jsme agresivní navenek, směrem k tomu, co neznáme.

V zásadě jde o podobnou reakci, z jaké se rodí islamismus. Velmi zjednodušeně řečeno, je to reakce na modernizaci, která nevyhnutelně rozkládá zavedené jistoty a identity, zpochybňuje to, co jsme dříve měli za samozřejmé apod. To může být velmi těžké unést. I proto vznikl – původně v prostředí amerických protestantů začátkem 20. století – náboženský fundamentalismus jako snaha ubránit některá dogmata tváří v tvář modernizaci. Nenechat si vzít některé jistoty. U islamistů je tato reakce ještě vygradována tím, že modernizace do jejich domovských zemí zpravidla přicházela jako něco cizího, imperialistického, kolonialistického, ne jako jejich vlastní volba. Proto ta nenávist k Západu.

To by pro nás nemělo být zase tak nepochopitelné, protože i my máme zkušenost modernizace, která přichází pod kuratelou cizí mocnosti, kdy jsou pak státní instituce vnímány jako nástroje této cizí nadvlády. Ostatně, není od nás tak daleko do Maďarska, kde ideologie vládního Fideszu staví na odporu k západní kultuře a liberalismu a zahrnuje i prvky politického křesťanství. Slovenští křesťané také reagují na liberalizaci dost podrážděně a nevypadá to, že by prahli po sekulárním státě. Spíš chtějí, aby stát zachovával jejich privilegia a ochránil je tak od pochybností. A když se podíváme ještě dál na východ, tak vidíme Putinovu spolupráci s pravoslavnou církví a opět protizápadní a protiliberální rétoriku.

Ale i křesťanství na Západě se může politicky mobilizovat proti liberálním hodnotám. Už jsem výše zmiňoval USA. Republikánská strana by přišla o klíčové hlasy, kdyby se odstřihla od radikálních kazatelů a politiků, kteří například usilují o ústavní zakotvení definice manželství jako svazku muže a ženy. I oni se bojí o svou identitu.

Co tím vším chci říct? Že jde nakonec o vyrovnávání se s modernitou a strach ze svobody, ne o islám. Ten je součástí problému stejně jako my všichni. My liberální ironikové, co všechno zpochybňujeme a některé lidi tím zraňujeme, stejně jako chlápek, který na ulici hřímá, že Bůh nás ztrestá, my všichni patříme do jednoho příběhu. A nebyl bych důsledný liberál, kdybych nepřipustil, že ten kazatel může mít někdy pravdu, resp. může být v určité situaci někomu daleko prospěšnější než já.

Co si myslíte o nápadu prezidenta Zemana, že by měli všichni spojit síly a podniknout ozbrojenou vojenskou akci proti Islámskému státu? Jakým způsobem by měla Evropa intervenovat?

Islamismus není problém, který by se dal řešit úderem soustředěným na jedno místo. Nemá žádnou hlavu, kterou by stačilo utnout a zbytek by uhynul. S Islámským státem se musí vypořádat regionálně příslušné vlády, jimž lze poskytnout pomoc v podobě techniky nebo poradenství, ale masivní vojenská přítomnost Západu by ISISu jenom přihrála nové rekruty.

Francouzská Národní fronta, nizozemský Geert Wilders, dánská Lidová strana, Praví Finové, švédští Národní demokraté… Které nacionalistické formace mají dle vás šanci proniknout do vlád svých zemí? Jak by se politický mainstream měl vyrovnat s jejich oblibou? Je cestou představit umírněnější verzi jejich politiky vůči islámu a přistěhovalcům, jak se o to dle některých pokouší Nicolas Sarkozy či částečně David Cameron?

Netroufnu si prorokovat, kdo a kde se může dostat k moci. Nelze se však s nimi vyrovnávat tak, že standardní politické strany poskytnou jakousi umírněnější podobu toho, po čem volají islamofobové. Posunuly by se tím hranice možného. Nepovede to k tomu, že extremisté ztratí hlasy. Oni to mají celé postavené na tom, že říkají něco, co je oficiálně za hranou, proto jsou atraktivní. Když tu hranu posunete tím, že převezmete část jejich agendy, tak se adekvátně tomu posunou i oni a celkově se zhorší politická kultura. Místo snahy svézt se na této negativní vlně by měli politici formulovat něco pozitivního, zejména posilovat demokracii, aby nevypadala jen jako fasáda kryjící zájmy nadnárodní kapitalistické třídy. Takže neustupovat. Islamistům ani islamofobům.

S kým také hovořily ParlamentníListy.cz o tragédii v Paříži a o problematice soužití muslimů a většinové populace:

Kněz a exsenátor Zdeněk Bárta, předák českých Kurdů Rachid Khalil, evangelický pastor Dan Drápal, politoložka Vladimíra Dvořáková, politolog Petr Robejšek, exministr zahraničí Cyril Svoboda, generál v z. Andor Šándor, vojenský analytik Martin Koller, sociolog Libor Prudký, publicista Roman Joch, analytik Jan Schneider, ředitel Česko-arabského centra Šádí Shanaáh, ministr kultury Daniel Herman, armádní generál v z. Jiří Šedivý, profesor Stanislav Štech, důstojník Řádu akademických palem, novinářská legenda Jan Petránek, mnohonásobný šéfredaktor Pavel Šafr, poslankyně ODS Jana Černochová, senátor ODS Jaroslav Kubera, emeritní biskupka Jana Šilerová, věřící z Valašska, šéf Společnosti česko-arabské Josef Regner, senátor a někdejší kněz František Bublan.