Je vám líto, že Klaus ml. odešel z politiky?Anketa
„Bidenova vláda zavádí totalitní stát, policejní stát, diktaturu jedné strany, komunismus, liberálfašismus a podobné hrůzy,“ dočítá se z titulků brouzdač anglofonními internetovými servery konzervativního, republikánského, trumpovského, pravicového či jinak nekorektního a nepokrokového zaměření. Panikářský hoax, nebo ona Obamou slibovaná a extrémní levicí Demokratické strany dlouho připravovaná „fundamentální transformace Ameriky?“
Starostlivé komentáře vycházejí z textu nového zákona zvaného H.R.1. (H.R, to je House of Representatives čili Poslanecká sněmovna). Proč číslo 1? Možná proto, že je to první zákon nové revoluce. Je též nadepsán jako „Zákon pro lid“. My ty všelijaké zákony „pro lid“ pamatujeme z „lidové“ demokracie, tak se mrkněme, v čem je lidový.
Jeho plný titul zní: „Zákon na rozšíření přístupu Američanů k volebním urnám, snížení vlivu velkých peněz v politice, posílení etických pravidel veřejných činitelů a implementaci jiných protikorupčních opatření pro účel posílení naší demokracie, a pro jiné účely.“
„Pro jiné účely.“ Jaké že to? Zákon to nevysvětluje, takže to může být cokoli. A co je „posílená demokracie“ na rozdíl od obyčejné demokracie? Vždy, když se k jednoduché demokracii přidávají epiteta, větřeme čerta. Zákon už schválila Sněmovna reprezentantů (s většinou demokratů) a očekává se, že projde i Senátem, kde jsou strany zastoupeny 50/50, s rozhodujícím hlasem patřícím viceprezidentce Harrisové.
Zákon má 800 stran, to aby byl normálním smrtelníkům nesrozumitelný, a byl zjevně dlouho připravovaný. Práci s jeho prostudováním a smrtelníkům srozumitelným vysvětlením si dal respektovaný think-tank The Heritage Foundation a zde je jeho posudek:
„Federalizuje a mikrořídí volební proces dosud administrovaný jednotlivými státy, vnucuje státům zbytečné, nemoudré, a neústavní mandáty a zvrátí decentralizaci amerického volebního procesu, který je esenciální pro ochranu našich svobod. Implementuje celonárodně ty nejhorší změny volebních pravidel provedené ve volbách 2020 a zachází ještě dál v narušení a eliminaci bezpečnostních protokolů zavedených v jednotlivých státech. Zasahuje do schopnosti států a jejich občanů zjišťovat kvalifikace a volební oprávněnost voličů, zajišťovat správnost voličských registrů, zajišťovat poctivost voleb, podílet se na politickém procesu a svobodně se k němu vyjadřovat, a stanovovat hranice okrsků pro volby jejich zástupců.“
Zjednodušeně řečeno, zákon provádí centralizaci celých Spojených států do jednoho mocenského centra dnes ovládaného Demokratickou stanou, ovládanou za Bidenovou fasádou extrémní levicí. Odtud státům vnucuje desítky regulací legalizujících volební chaos, umožňující manipulaci s hlasy a s výsledky, a dávající hlasovací právo všem „rezidentům“ bez ohledu na občanství. Znemožňuje podávání žalob napadajících protiústavnost těchto regulací nebo volebních procesů jinde než u soudů ve Washingtonu (dosud možné v jednotlivých státech). Zakládá „Komisi na ochranu demokratických institucí“, která podvrací nezávislost soudů a podřizuje je politickému tlaku.
Ty nejdůležitější regulace a jejich výklad od Heritage Foundation najdete v originále zde
Jednou z jistých známek nástupu totality je odzbrojování do té doby legálně ozbrojených a právně bezúhonných občanů. K jeho urgentnímu schválení Biden vyzval Kongres. Předložen je návrh zákona zakazující přes 200 typů zbraní. A pokračují snahy demokratů klasifikovat Trumpovy stoupence a pochybovače o korektnosti voleb jako „vnitrostátní teroristy“.
Bidenova středovýchodní politika se zjevně vrací zpět k Obamově politice otevřeně antiizraelské, propalestinské a proiránské, zatímco na druhé straně pokračuje sbližování Izraele s některými muslimskými zeměmi, podle „Abrahámských dohod“, které rozjel Trump. Jak vysvětlit tento kontrast a kam to směřuje?
Možná procházíme jedním z těch střídavých historických období, kdy se pozitivní či negativní vztahy k Židům střídají mezi křesťanstvím a islámem. Po více než půlstoletí euro-amerického spojenectví s Izraelem a islámského nepřátelství k Izraeli se vztahy pomalu a opatrně opět přechylují opačně. V západních zemích včetně USA sílí nejen antisionismus, ale už otevřený antisemitismus, který prorostl i do dnes vládnoucí strany. Biden právě oznámil, že USA budou prosazovat, čemu se v Izraeli říká „Devítimílový plán“, nebo taky „Osvětimská hranice“, čili návrat do hranic před rokem 1967. To je kompletní odevzdání území Judeje a Samarie, též přezdívané Západní břeh, které zasahuje doprostřed Izraele a ponechává mu pásmo široké jen 9 mil (15 km) od moře, kterým by nepřátelský tankový útok dokázal za necelou hodinu rozdělit Izrael vedví, se snadným dostřelem do hlavních izraelských měst. Plán vypracoval tentýž náměstek pro izraelské záležitosti, který sloužil ve vládě Obamově, a zachází v antiizraelských opatřeních ještě dál.
Říkají tomu „reset vztahů USA s palestinským lidem a vedením“, uzavírají s ním diplomatické styky včetně velvyslanectví a obnovují Trumpem zablokované platby palestinské správě ve výši 15 milionů dolarů měsíčně. Zavádějí diskriminaci výrobků vyráběných v územích mimo hranice 1967, nebudou-li označena „Made in Palestine“. Jediné, co za to od Palestinců žádají, je slib přestat podporovat a financovat terorismus. To je samozřejmě nekontrolovatelné, takže spíš jen vtípek, aby se neřeklo.
Zároveň USA obnovily zablokované fondy Íránu, který stále slibuje vymazat Izrael z mapy a zrychluje výrobu jaderné zbraně proti dohodě s velmocemi. Na toto porušení upozornil už i francouzský prezident Macron.
Na té pozitivní straně Izrael příjemně překvapila zpráva, že Emiráty plánují investovat v Izraeli 10 miliard dolarů do „strategických sektorů“, vyjmenovaných jako energetika, zpracovatelský průmysl, voda, kosmos, zdravotnictví a agrotechnologie. Sektory, jejichž inovace mohou Emiráty využít i doma.
K dobré náladě Izraele přispělo i nedávné oznámení Egypta a Maroka, že zavádějí výuku judaismu. A k ještě lepší náladě a nepochybně i nadšení biblických historiků oznámili izraelští archeologové nález biblických svitků z 2. století u Mrtvého moře, kde se před 60. lety našlo několik textů raného křesťanství. Tyto nově nalezené jsou starozákonní a patřily pravděpodobně posledním bojovníkům židovského odboje proti Římu.
Francie zažívá útoky „mládeže“ na policii, v rozsahu dosud nepředstavitelném, dočítá se čtenář francouzských novin. Ve Francii to mezi policií a „mládeží“ vře už delší dobu, pesimisté předvídají občanskou (přesněji řečeno etnickou) válku. Že by tedy už vypukla naplno?
Začněme přiznáním, že francouzská policie je proslulá svou brutalitou, která vysoce předčí americkou. Pamatujeme si ji třeba z internetových videosnímků jejích zákroků proti „žlutým vestám“. Proti jiným etnikům, jejichž identitu police podle zákona nesmí uvádět, ale s nimiž se tato válka vede, asi nepostupuje o moc laskavěji. Je to však válka, v níž proti policii stojí i francouzský kulturně-politický establishment a média, a nejen ta levicová. Nálepku „rasismu“ jí uznal i prezident Macron, z obav, aby sám nebyl označen za rasistu. Bezděky tím přiznal, že ona „mládež válčící proti policii“ není z etnika francouzského.
Jenže ona to ta policie nemá s tou mládeží snadné. Stále častěji se jí stává, že se nechává vlákat do etnických čtvrtí, kde se pak musí zoufale bránit brutalitě mládežnických gangů, a má štěstí, když se jí podaří uprchnout bez zranění. Je zaznamenáno i několik desítek útoků přímo na policejní stanice. Útočníci používají amatérské výbušniny, zápalné láhve a příruční nestřelné zbraně. Policisté ani na svou obranu nesmějí použít střelné zbraně jako jejich američtí kolegové. Děje se to už několik let, média do loňska zmiňovala tu a tam nějaké desítky případů. Ale od loňska jich policie zaznamenává po celé Francii průměrně 85 každý den. A letos v lednu jich Ministerstvo vnitra zaregistrovalo přes dva tisíce, psal Le Monde.
Válka proti policii vypukla tento týden i v Británii.
Jen jedna velká bitva o víkendu. V Bristolu se sešla pětitisícová protestní demonstrace proti novému zákonu dávajícímu policii větší pravomoci při zvládání demonstrací. V tomto případě nic etnického, obvyklá levicová akce, jejímž výsledkem bývalo shazování soch a čmárání hesel. Tentokrát to odneslo 22 zraněných policistů, několik vážně. Aspoň trochu jim to zpříjemnila docela pohledná demonstrantka, která se před nimi producírovala nahá.
Je Kúdela rasista nebo Glasgow zešílel?
Někdo by se měl zeptat jeho černých spoluhráčů. Jestliže oni s ním žádnou rasistickou zkušenost nemají – a těžko si představit, že by měli a bavili se s ním dál – pak samozřejmě rasista není a už by se tím nikdo neměl zabývat. Naopak by se měli všichni zabývat glasgowskými surovostmi, jaké snad nemají v evropském fotbale obdoby. Glasgowští pořadatelé to ještě znásobují. Britové – včetně Skotů – přece vymysleli pojem „fair play“, tak by se jim měl pořádně omlátit o hlavu. Ale celé to potvrzuje staré britské úsloví, jaký je rozdíl mezi ragby a fotbalem: Ragby je buranský sport, který hrají inteligenti, fotbal je inteligentní sport, který hrají burani.
Mladý Václav Klaus a Trikolóra. Jak to podle vás dopadne?
Posadit na trůn sympatickou, pohlednou a noblesní dámu bylo to nejlepší, nač mohli přijít. Vylučuje se tím riziko, že o místo kohouta na smetišti se popere několik dalších kohoutů, jakých je politika plná, a ani Trikolóra jich jistě není úplně ušetřená. Jestli se jí podaří sestavit a udržet na uzdě dobrý tým odborníků, a ponechat jim pocit důležitosti, aniž by škodili, mohla by z ní vyrůst česká Thatcherová. Pokud jde o styl, leccos by se mohla přiučit od šéfky italské strany Fratelli d´Italia Giorgi Meloniové.
Na internetu je dost záznamů jejích energických a nebojácných projevů. Dáma u kormidla by mohla straně získat nové hlasy ženské. Ale teď by honem všichni trikolóři měli přemýšlet, jak pro program „lidského normálna“ získat mladou generaci a co jí nabídnout. Doporučil bych k tomu si přečíst závěrečné kapitoly knížky Prolomení hradeb od Petra Hampla, které mistrně popisují stav, v jakém se mladá generace nachází a po čem skutečně touží.
Psali jsme:
A co vás v těchto dvou týdnech pobavilo nebo rozesmálo?
V Itálii se „našlo“ 29 milionů dávek Zeneky prý někde ukrytých. Vyrobené někde v EU, snad prý v Holandsku. Nikdo přesně neví, kam měly směřovat. Británie se domnívá, že patří jí, protože přesně 29 milionů lidí naočkovala první dávkou a toto měla být ta druhá. Jinou zatím nemá, tak nikdo zatím neví, jestli tu druhou vůbec dostane. Jiní si myslí, že měly být expedovány do chudších zemí, papaláši EU chtějí zakázat jejich vývoz mimo EU, tedy i do Británie. Tedy to jen tak, co jsem stačil sledovat. V blbosti si všichni evropští politici znamenitě konkurují.
Coca-cola zavádí „diverzitní kvótu“ na právnické firmy, které je ochotná angažovat. Minimálně 30 % právníků, za něž jí firma účtuje, musí být příslušníci „diverzit“ a z toho polovina čili 15 % černoši. Přičemž do budoucna předpokládá, že procento „diverzních“ právníků se zvýší na 50 % a černošských na 25 %. Právnické firmy dostanou zabrat, protože černochů je jen 13 % a černí právníci tvoří jen 5 % všech právníků. Není divu, že se bublavému nápoji začalo přezdívat „woka-cola“.
KNIHY BENJAMINA KURASE NAJDETE ZDE
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jaroslav Polanský
