Na jaře minulého roku napsal houslový virtuos Pavel Šporcl otevřený dopis tehdejšímu premiérovi Andreji Babišovi a varoval v něm, že čeští umělci jsou kvůli covidu v ohrožení a že česká kultura úplně přestala existovat. Jak tedy vypadá vašima očima stav české kultury a ohroženost českých umělců po dvou letech s covidem?
Česká kultura určitě existovat nepřestala a hned tak existovat nepřestane. Kultura totiž nerovná se aktuální počet umělců, kteří se svým uměním dobře, nebo špatně živí. Kultura je mnohem hlubší pojem a umění je jen jednou ze součástí kultury. Kultura je v širším pojetí to hodnotné, co přetrvává z minulosti, ale také nové vznikající neprchavé hodnoty, které nevycházejí pouze z profesionálního prostředí umělců, ale vznikají i mimo profesionální umění. Je to vše, co denně žijeme, je to způsob oblékání, stolování, hygieny, řešení sporů, způsob a úroveň vzájemné komunikace, způsoby vyjadřování se, ale v dnešní době bych řekl, že je to i kultura poskytování zdravotní péče. Máme tady dokonce nový druh kultury, kultury dech beroucí propagandy a nátlaku na očkování, které šíří média již více než rok dnem i nocí a daří se jim za pomoci strašící, extrémně úzké a pečlivě vybrané skupinky údajných expertů šířit strach, paniku a nejistotu mezi lidmi, a to zatím zcela beztrestně, což je fascinující. Někam se nám vytratilo právo. Rozkládá to silně společnost. To je, bohužel, také projev kultury a kulturnosti.
Jste pro zrušení Benešových dekretů?Anketa
Ale abych se vrátil k segmentu kultury, zvanému umění. Lidé, kteří se živí v této části kultury a jsou současně závislí na příjmech ze vstupného při svých živých vystoupeních, určitě problémy mít mohou. Veškerá ta zmatečná omezování návštěvnosti, co do počtu a do testovaných, netestovaných, očkovaných, sedících a nesedících s respirátory a bez respirátorů jsou natolik panoptikální, zmatená a neúčinná, že i kdyby člověk na koncert či divadelní představení mohl přijít, protože už absolvoval tři tečky a pomalu se chystá na čtvrtou, tak nepřijde. Nebo nepřijde proto, že je mediální kampaní vystrašen, znejistěn a také jej to obyčejně otravuje. Jít na koncert, předtím se nechat otestovat a při rockovém koncertu sedět s respirátorem, no to bych musel být skutečný blázen.
Když podobně uvažuje více lidí, nastává ono zmíněné ohrožení umělců?
Ale tato situace nicméně může mít jeden pozitivní efekt, a to ten, že se sníží extrémní předimenzovanost živého umění co do počtu uměleckých souborů a jednotlivců potřebujících pro svoji obživu přítomnost publika. Může to pomocí celému tomuto segmentu kultury, neboť zejména ty nekonečné počty malých divadélek, která věčně bojují o přežití a žádají dotace a granty se při nižším počtu mohou dostat k více penězům z veřejných zdrojů. Což je důležité i proto, že počty sponzorů, investorů a reklamních partnerů, kteří budou ochotni a schopni do umění investovat, se sníží co do počtu a sníží se i objemy jimi investovaných částek. To je následek současné situace plynoucí ze zdražování nejen energií, ale veškerých vstupů, z následků chudnutí, které přinese Green Deal. Podle mne se toto nedotkne neživého individuálního umění, tedy malířů, sochařů, uměleckých fotografů, spisovatelů a všech, kteří pracují samostatně bez vysokých nákladů na svoji tvorbu a jejichž díla mají vlastní okruh kupců. Určitě by měli příslušní odpovědní uvažovat i o tom, zda skutečně potřebujeme předimenzované umělecké školství, které pak produkuje nešťastné lidí, kteří se nedokáží na trhu uživit a současně vlastně nic dalšího pro společnost užitečného neumí. Jsou to sice tvrdá a nepříjemná slova, ale všichni zúčastnění to moc dobře vědí a jen falešná korektnost jim o tom brání mluvit. Umění je práce jen ve chvíli, kdy se jí člověk dokáže uživit, v opačném případě je to jen koníček, který není levný a může být existenčně likvidační.
V jednom z dřívějších rozhovorů pro ParlamentníListy.cz jste striktně odděloval kulturu od uměleckého a zábavního průmyslu. Která z těchto oblastí se tváří v tvář nejrůznějším opatřením a omezením snažila, aby nebyla závislá jen na pomoci státu, a pokoušela se i sama o udržení pozornosti a zájmu veřejnosti? Jak se to dařilo?
No to je těžká otázka, snažili se asi všichni. Já jsem hodně registroval všemožné snahy o různé koncerty a jejich následné rušení z důvodu nezájmu. Ten nezájem ale pramenil z toho, o čem jsme mluvili v předchozí otázce. Z důvodu odmítání diváků vydat více energie než obvykle jen kvůli nějakému koncertu a kvůli buzerujícím opatřením. Na tom je ale přesně vidět to, že umělci jsou extrémně závislí na ostatních spoluobčanech. Nezávislost umělců je velký blud. Nezávislost mentální je sice hezká věc, ale v realitě jsou umělci stejně závislí jako kdokoli jiný na financích od dalších lidí, ať už z veřejných rozpočtů, z příjmů ze vstupného, od reklamních partnerů, od zadavatelů, kde jsou navíc závislí i na jejich požadavcích. Dokonce jsem zaznamenal, že někteří, kteří byli nuceni své koncerty rušit, se vyjadřovali poměrně nevhodně o lidech, kteří se odmítají očkovat, neb kdyby se prý očkovali, tak by jistě diváků bylo více.
Psali jsme:
Čili z důvodu vlastní obživy by chtěli, aby se všichni očkovali, a to i přesto, že už velmi dávno víme, že očkování proti covidu není žádnou tečkou a že očkování se mohou nejen nakazit, ale vír i vesele roznášet. Četnost očkování navíc dělá z této série spíše doplněk stravy. Bohužel, ale nejen u umělců se objevuje nechutná snaha tlačit na své spoluobčany, aby se očkovali. Kde je ta svobodomyslnost, svoboda vyjadřování a základní principy demokracie? Hezká slova o svobodě skončila tam, kde je hluboko do kapsy ? To určitě stojí za zamyšlení. Za vakcíny jsme vydali zatím šest miliard a výsledek je údajná individuální ochrana před nijak nedefinovaným těžkým průběhem. Říkám to proto, že dnešní souvislosti věcí a jevů jsou velice silně promíchané a tento guláš může zastavit jen ukončení mediální propagandy covidu a umožnění skutečné diskuze odborníků se skutečně odlišnými názory. To může stávající napětí a hluboké rozdělení společnosti trochu rozvolnit.
To by bylo načase. Ale při pohledu na to, jak jsou třeba tábory zastánců a odpůrců očkování pevně zakopány ve svých pozicích, lze to v brzké době skutečně očekávat?
K tomu mají možnosti jen média, nikdo jiný. Mnoho lidí mediální propagandě a strašení stále věří a potřebuji, aby se z těch zdrojů, kterým věří, dozvěděli veškeré pohledy na věc. Přičemž v čele této snahy by měla stát Česká televize a Český rozhlas. To se ovšem neděje a tyto dvě instituce stojí na straně jednosměrné propagandy, nátlaku na očkování a propagují jeden názor s pomocí několika stále stejných odborníků na strašení. To je ovšem likvidace novinařiny. Sice chápu, že čtenost a sledovanost dramatických mediálních výstupů je velká, a tudíž příjmy z reklamy také, ale je to likvidující společenskou soudržnost. Rozdělení společnosti je vinou nikoli covidu, nebo politiků, ale toho tlaku a propagandy, který vypouštějí média umožňující šířit strach a paniku několika asociálním až psychopatickým zvláštním bytostem, které jsou evidentně opojeny tím, že po té, co vyšly po letech z izolace laboratoře, mohou ovlivňovat životy lidí a jejich sociální vztahy. Což je ovšem vrcholně nebezpečné, neomluvitelné a silně trestuhodné. Parlamentní listy se tohoto odpudivého a dechberoucího propagandistického nátlaku neúčastní a toho je třeba si určitě vážit.
V covidovém čase si propad návštěvnosti a s ním souvisejícím poklesem tržeb prožila i neživá kultura v čele s Národním muzeem. Byla na tom živá kultura a především kamenná divadla od jara po skončení lockdownu lépe, nebo finančně „krvácela“ podobně?
Tam musíme brát v úvahu, že ta kamenná divadla, míněno ta městská, nikoliv ta alternativní, jsou téměř automaticky dotovaná z veřejných rozpočtů. O Národním divadle nemluvě. Tato divadla, podle mě, musela odkládat některé investice do nových projektů, neboť příjmy ze vstupného určitě nebyly takové, jaké by být mohly za normálních okolností, ale na mzdy měla jednak ze standardních dotací, jednak z vládních programů na podporu zaměstnanosti. Soukromá divadla provozující byznys v podobě muzikálových show, ale i ta malá alternativní ovšem využívají zejména živnostníky a účinkující na tzv. uměleckou smlouvu, a tam ti jednotliví lidé mohli mít problém, neb jejích práce je placena od představení a podpora státu byla nějaká, ale jen na základní přežití. Pokud by to byli zaměstnanci, měli by automaticky nárok na náhradu mzdy ve vládních programech. Takto skončili ihned po vyhlášení omezujících opatření bez prostředků.
Osobně si myslím, že tito živnostníci z donucení, protože producenti za ně nechtějí nést odpovědnost jako za zaměstnance, ani odvádět sociální a zdravotní pojištění a mít další povinné závazky vycházející ze zákoníku práce, které předpokládají výdaje, by měli po těchto dvouletých zkušenostech více myslet na sebe a žádat zaměstnanecký poměr. Tedy ti, co pracují pravidelně a jejich živnost jen zakrývá pracovní poměr. To ovšem vyžaduje širokou dohodu mezi nimi samotnými a přestat mít strach, který zase plyne z extrémního nadbytku těchto různých profesí na trhu, což zase souvisí s předimenzovaným školstvím v těchto oborech a tím, že chce být každý umělcem. Začarovaný kruh. Nicméně se domnívám, že přišel čas začít uvažovat o silných profesních organizacích, které určují pravidla hry. U nás je tato práce zatím postavena na klientelismu a lásce k umění. Covid ukázal, že to není dobrá strategie z důvodů existenčních.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Dostalo se kultuře, ať už živé či neživé, nějaké významné pomoci ze strany veřejnoprávních médií, která mají díky koncesionářským příspěvkům „své jisté“? Nebo nebylo jak skomírající kultuře prostřednictvím těchto médií pomoci?
Já osobně tedy o žádné pomocí ze strany veřejnoprávních médií nevím.
Před rokem vydávalo Ministerstvo kultury finance na streamování představení. To sice zaměstnalo nějaké lidí na krátkou dobu, ale pro diváky to žádný velký přínos nemělo. Tohle ovšem měla zajišťovat v první řadě Česká televize, ta televize, která má za povinnost pořizovat záznamy přestavení a koncertů z důvodu uchování a záznamu hodnot. Samozřejmě, jedná se o dramaturgy vybraná nejkvalitnější představení, ale byla a je výjimečná situace. Každý den mohla Česká televize systematicky vysílat nějaké představení, snímané klidně jednou kamerou i za cenu nesplnění všech tvůrčích a technických standardů, neboť cílem by bylo udržet povědomí. Nic takového se nedělo, přesto, že je Česká televize k tomu vybavena technologicky, technicky, personálně i finančně. Do studií na Kavčích horách nebyl žádný problém zvát na každý den jinou kapelu a další umělce. Namísto toho vznikl jeden koncert v Národním divadle, což bylo jistě hezké, ale nedostatečné. Známá je výmluva dlouhodobého plánování studiových kapacit. Jistě, ale je tam atrium, pro přenosy původně plánovaný prostor v budově zvaná Rohlík. Vzhledem k tomu, že divadla nehrála, bylo možné se s jakýmkoli divadlem domluvit a vysílat denně bez ohledu na počasí koncerty samozřejmě bez nároku na honorář u účinkujících, neb zachování povědomí bylo v jejich zájmu. Nic takového se ale nedělo. Česká televize se soustředila na drama covid a propagandu očkování. Tohle považuji za selhání České televize.
Senátor David Smoljak je znám jako dlouholetý zastánce veřejnoprávních médií a příznivec České televize, za kterou je ochoten bojovat do roztrhání těla. Proto nepřekvapuje, že zahájil kampaň za zvýšení koncesionářských poplatků. Měli by ho ostatní zákonodárci podpořit ve chvíli, kdy už takhle bude mít spousta domácností starosti s rodinným rozpočtem v důsledku prudkého zvyšování cen energií a s ním souvisejícího zdražování téměř všeho? Má ministr vnitra Vít Rakušan vaši důvěru?
Anketa
Celý problém je schovaný v těchto číslech, která ukazují nehospodárnost, jejíž důvod je nepotřebná předimenzovanost všeho, na co je možné jen pomyslet, a to na úkor vlastní výroby, která je jediným smyslem existence České televize. V opačném případě by mohla z jedné malé vilky, někde na vesnici, provozovat pouhé vysílání dodaných pořadů od externích dodavatelů:
Příjmy České televize jsou ročně asi 6,7 miliardy. Z toho jen něco málo přes dvě miliardy jde do vlastní výroby televizních pořadů, tedy většinově do segmentu tzv. externích nákladů. Další dvě miliardy jdou do platů zaměstnanců, z nichž jen někteří se podílejí na výrobě pořadů, a dvě miliardy do obslužných činností, správy budov, nájmů, komunikace a podobně.
Základem, u kterého je nutné začít, je snížení počtu vysílacích kanálů a vysílaných hodin programu. Vysílá se v rozsahu, jako kdybychom tady neměli nepřeberné množství dalších informačních a uměleckých zdrojů. V takovém rozsahu se vyrábí a vysílá jen pro udržení zaměstnanosti. Přínos pro diváka v tom není vůbec žádný. Omezením rozsahu vysílání se sníží veškeré další náklady. Dále je potřeba návazně pokračovat ve snižování zaměstnanosti a vyměnit předimenzované socialistické sídlo za menší a moderní s nižšími provozními náklady. Podrobněji jsem o tom hovořil v jednom z našich dřívějších rozhovorů.
Senátor Smoljak připravuje i novelu zákona, po níž by členy mediálních rad nevolili jen poslanci, ale i senátoři. Co bychom si od této případné změny měli slibovat?
Vyřešit především Radu ČT, když už tedy musí nějaká být, je zapotřebí.
Stále se mluví o tom, že rada musí být apolitická. To je nesmysl nesmyslů. Žádný člověk není apolitický. Žádný. Každý člověk má nějaké politické názory a nemusí být přitom členem žádné strany. Radní by před svojí volbou měli naopak své politické názory plně odkrýt, aby každý věděl, s čím může počítat. To, co se děje teď, je, že si hrajeme jako v mateřské školce, že ti lidé nemají politické názory a nejsou napojeni na žádné politické strany a lobbisty. Tím, že své politické názory skrývají, jsou naprosto netransparentní. Pro mě by bylo čisté, kdyby v radě seděl zástupce každé jednotlivé strany zastoupené v Parlamentu a dále těch stran, co získali alespoň 3 procenta hlasů. Samozřejmě by to měli být lidé, kteří mají povědomí o práci ČT a nenechají se opit rohlíkem, protože nedokáži informace, které dostávají zevnitř televize, vůbec rozklíčovat. Pokud chce někdo dohlížet na tak specifické procesy, musí znát a orientovat se v pracovních postupech, jinak nemá šanci dobrat se čehokoliv. Za každým číslem a informací se skrývají další a další souvislosti.
Takové odvolání Hany Lipovské bylo zneužití znění zákona. Radní není schopen vykonávat svojí funkci, pokud při výkonu této funkce působí ve prospěch politického subjektu. Nevšiml jsem si, že by působila ve prospěch Volného bloku při výkonu funkce radní. Naopak jsem si všiml, že působila při výkonu funkce ve prospěch transparentností a stala se pro vedení ČT noční můrou. Tím, kdyby radní své politické přesvědčení neskrývali, tak jako je neskrývala Hana Lipovská, bychom se vyhnuli podobným ostudným nedemokratickým odvoláváním, navíc iniciovaných osobou pracovně napojenou na Českou televizi, a tedy ve střetu zájmů jejím i její rodiny.
Ing. Markéta Pekarová Adamová
Tak režisérka Sommerová splnila, co si předsevzala, a určitě si u vedení České televize šplhla. Ale pojďme k druhému veřejnoprávnímu médiu. Předvánoční čas obohatila taškařice Českého rozhlasu se změnou na místě šéfa zpravodajství. Generální ředitel René Zavoral na tento post vybral Jitku Obzinovou, ale zaměstnanci podpořeni výroky předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéty Pekarové Adamové o dezinformacích spojovaných s novou ředitelkou se mu vzbouřili a on couvl. O čem tato rozhlasová epizoda nejvíce vypovídá?
Vypovídá o tom, že Zavoral Český rozhlas neřídí, ale jen tam existuje.
Český rozhlas zjevně řídí jako za socialismu politici, poněvadž jakékoli vyjádření politika k takovéto situaci je politickým ovlivněním, které bylo navíc úspěšné. A vevnitř řídí rozhlas aktivisté, kteří tím potvrdili závislost tohoto média na svých politických aktivistických názorech. Stejně je to v České televizi. Nejsou to nezávislá média veřejné služby, ale instituce politické, propagandistické tak, jak to bylo za socialismu.
Říjnovými volbami skončila vládní éra Andreje Babiše. K moci se díky milionu propadlých voličských hlasů dostala pětikoalice, která má historicky nejmenší voličskou podporu, když dostala jen 43 procent odevzdaných hlasů. Má nový premiér Petr Fiala i tak na to, aby si „získal“ srdce i té většiny, která pro pět vládních stran nehlasovala?
Myslím, že novoroční projev Fialy přesně odhalil to, co nás s touto vládou čeká. Něco tak alibistického jsem dlouho neslyšel. Za geroismus je vydáváno to, že popsal a netajil tři základní problémy, které nás čekají, ale o nichž přece všichni víme dlouhodobě: zdražování energií, inflace, covid. Proběhla klasická fráze, že složité problémy nemají jednoduchá řešení, čímž předem řekl, že neví, co by s tím mohl dělat, a že na konci funkčního období tuto klasickou frázi zopakuje. Pěkné bylo také vyzdvižení toho, že budeme při našem předsednictví v EU několik měsíců více vidět a slyšet. Nevím tedy, jak to chce udělat, když hlavní ministři neumí anglicky a nebudou schopni neformálních debat, což je velmi důležité při každém jednání. A je to pikantní zejména ve chvíli, kdy kritizuje minulou vládu za nedostatečnou přípravu tohoto předsednictví. Tak snad nás s touto vládou nečeká další ProMoPro, jako se to podařilo ODS při minulém předsednictví.
Ale je dobře, že si Fiala alespoň uvědomuje, že naše slovo v EU je tak malé, že na něj musíme čekat patnáct let. Pravdou je, že díky minulé vládě se podařilo do šikanózního mixu zelené energie prosadit plyn a jádro, ale jsem přesvědčen, že to bylo i díky Babišově silné jazykové vybavenosti, a tudíž možnosti lobbovat. Fiala chce šetřit, mluví o přebujelém státu, ale zvýšil počet ministerstev a úředníků. Také byla dobrá jeho zmínka o Rusku, že Putin dokonce prohlásil, že je připraven na ozbrojený konflikt. No, bodejť by ne, když vojska armád NATO jsou stále blíže ruským hranicím. Docela by mě zajímalo, zda pan Fiala absolvoval alespoň základní vojenskou službu, aby alespoň tušil, o čem vlastně mluví. Fiala je pro mě velmi nedůvěryhodný teoretik a mluvka patřící do přednáškového sálu, ale určitě ne do vlády.
Nevěříte tedy, že by si jeho vláda na svou stranu naklonila většinu společnosti?
Nemyslím si, že Fiala a jeho tým složený ze starých unavených struktur ovládajících dobře ruštinu a polštinu, ultralevicových Pirátů a ze tří stran, které by se samostatně do Parlamentu nedostaly, tedy STAN, TOP 09 a KDU, má nějakou naději na přijetí většinovou společnosti. Ti, co si pamatuji vlády ODS s TOP 09 a KDU, vědí, že to byly vlády pod vedením kmotrů. Kalousek nám už v rámci proklamované změny míří do VZP, takže myslím, že za dva roky po předčasných volbách budou všichni rádi, že se zase vrátí Babiš, který vlastně vznikl jako odpůrce kmotrovských vlád ODS, a proto vyhrál v minulosti volby. On je sice vyhrál i teď, ale neférové spojení nesourodých stran před volbami zamezilo klasické demokratické soutěži. Současně si tím tato pětikoalice udělala z veřejnosti dobrý den, čímž ukázala svůj silně negativní vztah k občanům jako voličům a současně hrubý odpor k základům demokratických procedur.
A co lze čekat od změny v čele Ministerstva kultury, kde Lubomíra Zaorálka nahradil Martin Baxa?
O Baxovi vím jen to, že to byl plzeňský hejtman a v minulosti byl nějaký učitel. Byl sice poslancem, ale nikde nebyl vidět. Takže vůbec netuším, co lze od něj čekat. Možná je to dobře, že na ministerstvu bude někdo, kdo se v kultuře nepohyboval a dokáže mít nadhled. Těžko říct. Nicméně stejně, Ministerstvo kultury je protimluv. Samotný obsah kultury nijak řídit nemůže. Ministerstvo kultury je taková finanční agentura rozdělující peníze na projekty prostřednictvím komisí a podřízených organizací, kde sedí lidé, kteří se vzájemně znají s těmi, co žádají. To není nikoho chyba, prostě to tak je v tomto malém rybníčku. Osobně si myslím, že by agenda tohoto ministerstva měla přejít pod Ministerstvo školství, neboť kultura je součástí vzdělání.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Jiří Hroník
