Na jaře minulého roku napsal houslový virtuos Pavel Šporcl otevřený dopis tehdejšímu premiérovi Andreji Babišovi a varoval v něm, že čeští umělci jsou kvůli covidu v ohrožení a že česká kultura úplně přestala existovat. Jak tedy vypadá vašima očima stav české kultury a ohroženost českých umělců po dvou letech s covidem?

Česká kultura určitě existovat nepřestala a hned tak existovat nepřestane. Kultura totiž nerovná se aktuální počet umělců, kteří se svým uměním dobře, nebo špatně živí. Kultura je mnohem hlubší pojem a umění je jen jednou ze součástí kultury. Kultura je v širším pojetí to hodnotné, co přetrvává z minulosti, ale také nové vznikající neprchavé hodnoty, které nevycházejí pouze z profesionálního prostředí umělců, ale vznikají i mimo profesionální umění. Je to vše, co denně žijeme, je to způsob oblékání, stolování, hygieny, řešení sporů, způsob a úroveň vzájemné komunikace, způsoby vyjadřování se, ale v dnešní době bych řekl, že je to i kultura poskytování zdravotní péče. Máme tady dokonce nový druh kultury, kultury dech beroucí propagandy a nátlaku na očkování, které šíří média již více než rok dnem i nocí a daří se jim za pomoci strašící, extrémně úzké a pečlivě vybrané skupinky údajných expertů šířit strach, paniku a nejistotu mezi lidmi, a to zatím zcela beztrestně, což je fascinující. Někam se nám vytratilo právo. Rozkládá to silně společnost. To je, bohužel, také projev kultury a kulturnosti.

Ale abych se vrátil k segmentu kultury, zvanému umění. Lidé, kteří se živí v této části kultury a jsou současně závislí na příjmech ze vstupného při svých živých vystoupeních, určitě problémy mít mohou. Veškerá ta zmatečná omezování návštěvnosti, co do počtu a do testovaných, netestovaných, očkovaných, sedících a nesedících s respirátory a bez respirátorů jsou natolik panoptikální, zmatená a neúčinná, že i kdyby člověk na koncert či divadelní představení mohl přijít, protože už absolvoval tři tečky a pomalu se chystá na čtvrtou, tak nepřijde. Nebo nepřijde proto, že je mediální kampaní vystrašen, znejistěn a také jej to obyčejně otravuje. Jít na koncert, předtím se nechat otestovat a při rockovém koncertu sedět s respirátorem, no to bych musel být skutečný blázen.

Když podobně uvažuje více lidí, nastává ono zmíněné ohrožení umělců?