Ministrovi financí Zbyňku Stanjurovi se nedaří. Národní rozpočtová rada konstatovala ve svém čtvrtletním stanovisku, že je problém na straně příjmů i výdajů. Stanjura to zalepil rozpočtovou rezervou, z původních osmi miliard je v ní už jenom 88 milionů. Jakou školní známku byste Stanjurovi za jeho práci dala?

Tenhle typ problému nemá s rozpočtovou rezervou vůbec co dělat, ta je určena na nenadálé události typu povodně, tornádo a podobně. Vyhazování peněz z rozpočtové rezervy na to, že státní rozpočet je principiálně nastaven špatně, je ostudné. Školní známky za tohle nedávám, to je prostě diletantství. Vláda hřeší na to, že volby jsou už za rohem, a tak už se za průšvihy, které ještě před volbami udělá, nebude zodpovídat.

Co nám ekonomicky zbude po téhle vládě?

Víte, v médiích je prezentován krásný ekonomický obraz naší země. Údajně rosteme. Máme údajně nízkou inflaci, údajně bohatneme… U každého z těchto tvrzení bych se mohla zastavit a rozcupovat ho. Jde o toto: údajný český růst je založen prakticky výhradně na fiskálních stimulech (neboli utrácení vlády na dluh), které vláda s nadšením představuje rok co rok. V praxi to ale znamená jediné: další přerozdělování, další regulace, další antirůstová zelená politika.

Vláda se tváří, že pumpování peněz do ekonomiky je cestou k růstu. Ale skutečný problém německé ekonomiky se jmenuje přeregulovanost, vysoká míra zdanění, byrokracie, rigidní pracovní trh, přezaměstnanost ve veřejné sféře. Tyto problémy nejen že vláda neřeší, ale ještě zhoršuje. Naši konkurenti – ať už v Asii nebo v USA – inovují, investují a produkují. My zatím sestavujeme další dotace a nařízení. A jakkoliv to navenek vypadá jako hospodářský růst, pod povrchem není žádná prosperita, je to čím dál víc centrálně plánovaná ekonomika jako před rokem 1989.