Vídeň má za sebou teroristický útok, podle dosavadních informací velmi dobře naplánovaný. Ve Francii radikální muslimové stínají hlavy, za poslední týdny došlo ke dvěma takovým případům. Francouzský učitel přišel na ulici o hlavu, protože žákům ukazoval karikatury Mohameda a hovořil o svobodě slova. Kromě toho při útocích zemřeli i další lidé a tyto akce nebyly za poslední dobu ojedinělé. O čem podle vás tyto útoky svědčí?
O tom, že muslimská komunita zcela nepokrytě přebírá moc. Přímo v ulicích hlavních měst se pohybují muslimové s vojenským výcvikem, vyzbrojení samopaly, a mohou si dojít pro kohokoliv. Bezpečnostní složky jsou bezmocné, politici se zmůžou pouze ne nejasná prohlášení. Muslimové dobře vědí, že mohou znovu udeřit, kdykoliv je napadne. Nemuslimové vědí, že se mohou stát terčem útoku, kdykoliv muslimy napadne.
Extrémní multikulturalisté mohou tvrdit, že to jsou jen náhodné kriminální činy. Ale oni se neodváží říci nebo udělat něco, čím by mohli muslimskou komunitu popudit. Kdysi byl vykreslován negativní scénář, že muslimové dosáhnou nadpoloviční většiny v populaci, a potom demokraticky převezmou moc. Teď vidíme, že k převzetí moci jim stačí méně než deset procent.
Myslíte tím, že se útoky budou opakovat?
Už léta spolu probíráme nelegální migraci v Evropě a její dopady. Jak podle vás nelegální migrace a radikální islám v Evropě souvisí? Jsou to spojené nádoby?
Za prvé připomínám, že žádná nelegální migrace už neexistuje. Po uzavření příslušných mezinárodních dohod má každý muslim či Afričan právo vstoupit na území Evropské unie, a žít zde.
Migrace a islám samozřejmě souvisí. Území evropských zemí jsou kolonizována podobně, jako byla v 18. a 19. století kolonizována indiánská Amerika. Přicházejí noví lidé s novou kulturou. Muslimové zde žijí v několikáté generaci, nadále pěstují svou původní kulturu a evropským životním stylem pohrdají – stejně jako američtí bílí osadníci. Rozdíl je snad jen v tom, že evropské ženy dostanou možnost stát se dalšími manželkami kolonistů a rodit muslimy, budou-li chtít.
Dobývání Afriky je ale zobrazováno jako příchod civilizace na divošská území. Není tady tomu přesně naopak?
Nemylme se. Muslimové nás pokládají za zaostalé a méněcenné. Oni přece už znají světlo Mohamedova zjevení, a my ještě ne. Přesně řečeno, dokonce nás nepokládají za lidi. Nevěřící je podle Mohameda spíš jakýsi podčlověk – nižší bytost. Nám to může připadat absurdní, ale kdo obsazuje města toho druhého? Kdo v těch městech může beztrestně krást, znásilňovat a někdy i zabíjet? My v Riádu a Karáčí nebo oni v Paříži, Londýně a Berlíně? Kdo je tedy ten silnější? Kdo je vyspělejší?
Fotogalerie: - Vote Trump 2020
Francie nyní odstartovala tvrdý boj proti radikálnímu islámu. Chce zamezit domácí výuce, zakázala některé organizace a jiným přikáže transparentnější financování. Navíc se staví proti islámským duchovním (imámům) ze zahraničí, kteří dokážou radikalizovat muslimy, jež v Evropě už žijí. Jsou to dostatečné kroky?
Francie zatím odstartovala jen projevy politiků. Není vůbec jasné, co bude realizováno. Ale i kdyby to všechno bylo naplněno, nedokáže to zastavit vítězství islámu, a nedokáže to zastavit ani radikalizaci komunit. Dokonce ani zpomalit. Možná by to pomohlo, kdyby byly ty kroky podniknuty před třiceti lety, ale dnes už to nemá význam.
Vy sám jste opakovaně varoval, že pro některé západní státy s no-go zónami a muslimy v politických funkcích už je pozdě. Ve Francii nyní žije přes pět milionů muslimů. Je tedy pozdě nebo má Francie ještě čas vše zvrátit?
Francie ještě může zabránit islamizaci. Ale nemůže zabránit islamizaci a zároveň si uchovat svou ústavu, zákony a životní styl. Museli by přejít do válečného stavu a zapomenout na svou kultivovanost. Jak jsem před dvěma lety napsal v knize Prolomení hradeb, kde jsem předpověděl i to řezání hlav: Pokud Evropané přežijí, zaplatí za to vysokou cenu. Tou cenou bude, že se stanou srovnatelně surovými jako dobyvatelé. A zdá se, že toho Francouzi nejsou schopni.
Co přesně by to znamenalo?
Pozastavení občanských svobod. Masové deportace, a to i lidí s francouzským občanstvím. Razie v mešitách a neziskovkách. Speciální soudy. Vyzbrojení a vojenský výcvik etnických Francouzů. Zdi nebo ostnaté ploty na hranice. Neříkám, že bych měl z něčeho takového radost, ale nic menšího už v této fázi nepomůže. Konec konců, stačí připomenout, jak je otázka radikalizace řešena v samotných muslimských zemích.
Psali jsme:
Jak?
Během celého dvacátého století jsme viděli, že radikalizaci muslimských komunit se podařilo zabránit tam, kde byl tuhý státní dozor nad mešitami. Kde jakékoliv nepovolené kázání bylo pokládáno za trestný čin. Kde byli muži zatýkáni za dlouhé vousy a ženy za nošení islámského šátku. To je naprosto neslučitelné s naší představou o dobrém svobodném životě.
Jak se stalo, že to v západní Evropě nechali dojít až tak daleko?
V posledních letech především proto, že vládnoucí vrstva sestává ze zbabělých lidí s ubožáckou povahou. Z intrikánů a manekýnů pro pózování v časopisech. Státníka nebo bojovníka mezi nimi nenajdete. Dokonce ani ve vedení armád. Jakou jinou reakci od nich čekat?
Nicméně ve Francii hraje roli ještě něco jiného. Francouzští politici mají už od padesátých let představu, že vytvoří spojenectví s arabskými muslimy. Tedy že arabské muslimy pomocí toho spojenectví ovládnou, a stanou se tak rovnocenným partnerem Spojených států a Ruska. Bylo to bláhové. Nikdo ze západního světa nedokáže dlouhodobě ovládat muslimy. Pokaždé to skončí obráceně. Muslimové dnes přebírají moc ve Francii. A stejný problém mají Spojené státy americké. Doufali, že využijí džihád jako zbraň proti Rusku, a dnes je sama Amerika islamizována.
Spekuluje se také o jiných finančních či mocenských skupinách. Co si o tom myslíte?
Možná. Ale i pro ně platí, že jakmile dáte islámu prostor, vyroste tak, že vás nakonec zničí. I ti nejmocnější zjišťují, že jsou uvězněni ve svých luxusních rezidencích, že třeba posezení v kavárně v centru Paříže je přílišné bezpečnostní riziko. A že muslimské komunity se na ně přestaly ohlížet. Místo toho sledují svůj cíl – ovládnutí zemí nevěřících.
Bezpečnostní expert David Bohbot prohlásil: „Jejich úmyslem je rozšířit teror, chaos a zabít co nejvíce lidí. Celé je to součást dlouholetého plánu nás zničit.“ Souhlasíte s ním či nikoliv a proč?
Já bych raději mluvil o dlouhodobé snaze. Ale jednoznačně tomu tak je. David Bohbot má pravdu.
Jak přistupujete k argumentům, že radikálové si islám vykládají po svém agresivním způsobu, zatímco jiní muslimové jsou mírumilovní, protože i islám je ve své podstatě mírumilovné náboženství? Značná část muslimské obce v Evropě útoky odsoudila…
S těmi mírumilovnými muslimy je ten problém, že o nich evropští intelektuálové neustále mluví, ale nikdo je nikdy neviděl. V kolika mešitách zavedli opatření proti radikalizaci? Kolik peněz se v mešitách vybralo na pozůstalé po obětech? V kolika mešitách se muslimům jasně říká, že mají respektovat zákony evropských zemí? Ano, je dost lidí, kteří jsou formálně muslimové, ale kteří ve skutečnosti nechtějí mít s tím kultem, a tím životním stylem nic společného. Tihle lidé tu mohli klidně žít – kdybychom se neotevřeli masové migraci a kdyby multikulturalisté nezačali podporovat tradiční islám.
Jsou podle vás muslimové integrovatelní do evropského způsobu života?
Jsou do něj integrovatelní tak, že přestanou být muslimy.
Jaký je váš recept na vyřešení této otázky? Jak zajistit, aby se situace nestupňovala?
Co je vyřešení? Z hlediska muslimů existuje jediné řešení – naprostá nadvláda islámu. Z hlediska evropských elit je nejlepším řešením podřídit se muslimům nebo konvertovat k islámu. A pak jsou tu masy lidí, které jsou vyděšené nebo zuří, ale nemají žádný politický ani finanční vliv, a na které není brán nejmenší zřetel. Je jasné, že řešení ve smyslu záchrany západní civilizace není možné bez naprosto zásadní změny politické, ekonomické i společenské. Pokud se nepodaří prosadit takovou změnu, nikdy se nezačneme bránit a půjdeme jako ovce na porážku. Právě o tom je moje nová kniha Cesta z nevolnictví.
Jak by tedy taková změna měla vypadat?
Návrat k národnímu státu nejen ve smyslu politickém, ale i ekonomickém. Pro mnoho lidí to dnes není atraktivní, ale v té knize předvídám, že životní úroveň mnoha lidí bude v následujících letech klesat, a že budou otevřeni diskutovat o úplně nových cestách. Jde jen o to, jestli vlastenecké hnutí dokáže nabídnout rozumnou vizi.
Je ale možné budovat ekonomiku jen v rámci jediného státu?
Nějaká spolupráce bude existovat vždy. Ale to podstatné musí být národní. Aby čeští dělníci vyráběli v českých firmách pro české zákazníky. Aby čeští zemědělci produkovali potraviny pro české obyvatelstvo. Jen menší skupiny produktů se mají řešit mezinárodně, převážně hodně specializované položky.
Ve zmíněné knize taky zdůrazňuji, že je důležité uchovávat vzpomínky z dob, kdy jsme žili v národním státě. To, že bylo možné vystavět statisíce bytů, produkovat celkem kvalitní potraviny, vyrábět stovky nejrůznějších průmyslových položek a zajistit plynulý růst životní úrovně. Bylo toho dosaženo v situaci, kdy podstatná část obyvatel pracovala jen velmi vlažným tempem a kdy mohli věnovat většinu energie velebení chat, chalup či jiným koníčkům. Vzpomínky na tu dobu nesmí zaniknout. Nejen kvůli ekonomice, ale kvůli přežití civilizace. Pokud se nevrátíme k národnímu státu, nikdy se nezačneme bránit.
Vojenský analytik Jaroslav Štefec rázně varoval před útoky v České republice, podle něj je naše země ideálním cílem. Souhlasíte s ním, máte podobné obavy?
Obávám se, že strategie ministra vnitra Jana Hamáčka je založena na tom, že bude muslimské komunitě tak rychle ustupovat, a poskytovat jim tolik výhod, že nebudou mít co prosazovat násilím. Nebude to fungovat. V každém případě je tomu tak, že z Vídně je to na hranice České republiky sotva hodinu, a jak se ministr Hamáček vyjádřil, on přece nemůže vědět, kdo přes hranice chodí.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
