Spisovatel z Německa: 80 procent lidí zde odmítá politiku Merkelové, ale bojí se. Napsal jsem, že islám ovládne Evropu. Trvám si na tom, jen to přijde dřív

14.12.2015 14:12 | Zprávy

ROZHOVOR Nejpozději v přespříštím roce bude v důsledku migrační krize politická mapa Evropy vypadat podle názoru spisovatele Luďka Frýborta, který často publikuje své analýzy současné společnosti na serveru Neviditelný pes, úplně jinak. Děj své knihy Pod znamením půlměsíce, který se odehrává kolem roku 2050, kdy západní politika vinou elit oddaných myšlenkám multikulturalismu umožnila v Evropě převládnutí islámu, by se znalostí nynějšího vývoje posunul o tři či čtyři desetiletí blíž k přítomnosti.

Spisovatel z Německa: 80 procent lidí zde odmítá politiku Merkelové, ale bojí se. Napsal jsem, že islám ovládne Evropu. Trvám si na tom, jen to přijde dřív
Foto: Hans Štembera
Popisek: Kniha Luďka Frýborta Pod znamením půlměsíce

O Německu se u nás mluví buď s obdivem za to, jak vstřícné je vůči uprchlíkům, jichž do země letos přišly statisíce, ale přece jen více je těch hlasů, které tvrdí, že se tím Němci ženou do záhuby. Jak o migrační krizi přemýšlejí a hovoří samotní Němci?

Je nutno rozumět psychice současného Němce. Dosud trvá pocit viny za zločiny hitlerovského období, s nímž se běžný Němec nerad přiznává k svému skutečnému smýšlení, odlišuje-li se podstatněji od oficiálních verzí. Neboli jinak, sám pro sebe si myslí ledacos kritického, ale na veřejnost s tím nejde. V současné uprchlické krizi – a není to pouze můj odhad – se k politice paní Merkelové staví kolem 80 procent Němců kriticky až velmi kriticky, ale jen malá část se odváží svůj názor veřejně vyjádřit, zvlášť když je takové vyjádření častováno hanlivými přízvisky jako hnědá pakáž, neonacismus, rasismus a podobně.

Kdo je Luděk Frýbort? Čtěte ZDE

Prožil jste skoro stejnou dobu v Československu i v Německu. Jaké máte vysvětlení pro to, že se Česko a Německo tak diametrálně liší svým většinovým postojem k tomu, co Evropská unie letos zažívá?

Diametrálně se liší postoje českých a německých vládních kruhů. Ve smýšlení obyčejnějších lidí už tak velký rozdíl není, nebo aspoň v posledních týdnech a měsících.  Ale jistěže hraje svou roli popularita paní Merkelové a její strany CDU – sám jsem ji volíval – v běhu posledních deseti let; a lidé jen neradi upouštějí od jednou pojaté sympatie, což se ovšem netýká pouze Německa. Nicméně tento nastřádaný kapitál rychle odtává, politika paní Merkelové se stává terčem kritiky i v její vlastní straně. Dále, Německo úspěšně zvládlo dvě uprchlické vlny, hned po válce přijalo, tedy muselo přijmout, 12 milionů vyhnanců ze Slezska, Východního Pruska, ze Sudet i odjinud, po pádu berlínské zdi pak půl milionu přesídlenců z NDR. Ta obojí zkušenost zavdala podnět jistému pocitu výjimečnosti, jehož odrazem bylo kancléřčino sebevědomé „Wir schaffen das“, my to zvládneme. V současnosti už je nerado připomínáno, a když, pak spíše posměšně.

Ukázky z knihy Luďka Frýborta jsme publikovali ZDE

V Česku zastánci přijímání migrantů otloukají o hlavu jeho odpůrcům přístup nejen Německa, ale celé západní Evropy, která prý většinově zastává názor v souladu s kancléřkou Merkelovou. Dá se od teroristických útoků v Paříži sledovat nějaký posun v tomto uvažování?

To bych řekl, že dá, a ne teprve od pařížských událostí. Je tomu spíše naopak: jedna po druhé se západoevropské země odvracejí od optimistického přístupu k uprchlickému problému, až je s ním Německo víceméně samo. Příčinou toho obratu jsou nálady v obyvatelstvu, jichž dosavadní vládní strany nemohou nedbat. Úspěch paní Le Penové – ne že bych se s ní ve všem ztotožňoval – ve francouzských regionálních volbách, z dánských voleb vzešlá vláda Larse L. Rasmussena s programem radikálního omezení nekontrolovaného uprchlictví, průzkumy veřejného mínění v Nizozemí, v Itálii a dalších zemích západní Evropy signalizují strmý vzestup stran a hnutí s týmž či podobným programem. Dokonce i ve Švédsku, zemi vedle Německa v problému uprchlictví nejbenevolentnější, se s předstihem dostává do čela veřejné obliby strana Švédských demokratů (Sverigedemokraterna), to už je obtížné označit opovržlivou nálepkou populismu či pravicového extremismu. Lze čekat, že koncem příštího roku a nejdéle v přespříštím bude politická mapa Evropy vypadat podstatně jinak. Pro Německo – což mi nejvíc leží na srdci – už, bohužel, může být pozdě.

Tento článek je staršího data a je dostupný pouze pro předplatitele. Předplatné můžete vyzkoušet zdarma, nebo zakoupit, zde:

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jiří Hroník

doc. Břetislav Rychlík byl položen dotaz

Co si myslíte o nálepkování?

Ptám se vás, protože vy jste mnohými také nálepkován. Myslíte, že to věčné nálepkování i ze strany vlády, za kterou jste kandidoval je správné a k něčemu dobré?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zaorálek za SOCDEM: K Fialově vládě oligarchického spiknutí se nikdy nepřidáme. Green Deal pomáhá bohatým

18:30 Zaorálek za SOCDEM: K Fialově vládě oligarchického spiknutí se nikdy nepřidáme. Green Deal pomáhá bohatým

Po víkendovém sjezdu a volbě nového vedení je možnost rozfoukat „vychladlé uhlíky“ Sociální demokrac…