Stále častěji mívám chuť s politikou skončit, svěřil se starosta Letohradu

Starostou jste již čtvrté volební období. Co pro vás tento závazek znamená?

Na to je jednoduchá odpověď, nezklamat opakovanou důvěru spoluobčanů a snažit se, aby se Letohradu dařilo, aby v něm místní i návštěvníci měli a našli pokud možno pokaždé přívětivé prostředí.

Nemáte někdy, lidově řečeno, politiky již plné zuby? Co vám dává energii a chuť se v ní angažovat?

Samozřejmě že takové chvíle přicházejí a možná i častěji než dříve. Přičítám to částečně době, ve které aktuálně žijeme. Ač si to mnozí neuvědomují, nebo možná uvědomit ani nechtějí, máme se dobře, žijeme v klidném koutě světa, žádné přírodní katastrofy, války, bída či hlad, prostě v podstatě se nám nic špatného neděje. Možná také to je důvod, že mnozí místo řešení svých záležitostí mají nutkání radit druhým, kritizovat i bez znalostí věcí a podobně. A to radit je možná ještě to lepší, než někteří jsou schopní i činit. Svoji ne příliš dobrou úlohu v tom sehrávají i internet a sociální sítě, záplava zpráv, často tendenčních, tvrdě vedené diskuse pod články, rozdělená společnost. Mrzí mě to. Když už se u mě pocit těch „plných zubů“ dostaví, co možná nejrychleji se snažím uvědomit si, že je potřeba se od malicherností oprostit a snažit se dál zejména kvůli té větší množině občanů, kteří jsou v pohodě a vyjadřují důvěru nejen ve volbách. Ač se to nezdá, pochvala práce, pochvala města, to je takový ten hnací motor do dalších výzev a snažení.

Jak se za uplynulou dekádu proměnilo město? Na co jste nejvíce pyšný?

Myslím, že změna je podstatná. Hodně jsme investovali do veřejných budov (školy, školky, zdravotní středisko, radnice), památek, veřejných prostranství, komunikací a chodníků, životního prostředí, koupaliště a tak dále. Jsou to desítky, vlastně stovky investovaných milionů. Pokud bych měl něco vypíchnout, tak asi zcela novou lokalitu bydlení Nad Bažantnicí, kde je již sedm desítek stavebních pozemků pro rodinné domy prodaných, k prodeji jich zbývá již pouhých deset. Úplně nová část města, kde kromě rodinných domů budou i domy řadové a bytové a žít zde jednou může víc než pět set lidí. To je důležité pro budoucnost, aby město nevymíralo, přece jen jsme již docela blízko hranic. Je skvělé, že tu je zaměstnání, že tu chtějí žít mladí lidé. Za poslední dva roky přibyly téměř dvě stovky obyvatel, historicky poprvé jsme k 1. 1. 2019 překonali hranici 6,4 tisíce obyvatel (6 402).

Jaká je naopak vaše vize Letohradu za deset let? Co je třeba změnit či zlepšit?

Myslím, že v uvedeném horizontu bude potřeba rozšířit kapacity domů s pečovatelskou službou a investovat do rozšíření sociálních služeb, například nabídkou dopravy seniorů a dalších služeb i v rodinách. Ač chceme či ne, trend je patrný, věk dožití se prodlužuje a je potřeba se zaměřit na podmínky, které zabezpečí, aby dožití bylo důstojné. Uvidíme, jakým směrem se bude ubírat automobilová doprava, začínají být problémy s parkováním ve městě. Aktuálně to od začátku příštího roku řešíme změnou a částečným rozšířením míst zpoplatněného parkování. Nechceme, aby se z exponovaných míst staly v exponovaných časech odstavná parkoviště. Jako vstřícný krok zavádíme 30 minut parkování zdarma, po nastavení přenosných parkovacích hodit v autě. Kdo si potřebuje rychle něco vyřídit, bude to čas dostatečný. Kdo chce zůstat parkovat déle, bude muset zamířit k parkovacímu automatu, případně mít zakoupenou parkovací kartu.

Čím se budete muset zabývat ihned? Jaký problém vám způsobuje největší vrásky?

Připravujeme komplexní rekonstrukci domu kultury s umístěním základní umělecké školy v tomto objektu. V příštím roce by měla být dokončena projektová dokumentace a ve veřejné zakázce budeme hledat zhotovitele. Starost mi dělá současné období, kdy jsou ceny stavebních prací velmi vysoké, uvidíme, jak se záležitost podaří vysoutěžit. Projektujeme přístavbu mateřské školy, protože máme již několik let zcela naplněnou kapacitu MŠ a je nezbytně nutné ji do budoucna rozšířit minimálně o dvě třídy, tak abychom uspokojili potřebu zejména místních. Tedy aby se maminky mohly vracet zpět z mateřské dovolené do zaměstnání tak, jak ony potřebují. Chci doufat, že stát zachová dotační programy pro rozšiřování mateřských škol v místech, kde to má své opodstatnění, protože investice to bude v řádech desítek milionů korun.

Jste přesvědčený o tom, že je Letohrad rozhodně dobrá adresa. Čím je podle vás město výjimečné v rámci okresu?

Myslím, že se u nás dobře snoubí historie (centrum města je památkovou zónou) se současností. V Letohradě existuje na pět desítek spolků a organizací, které připravují pestrou nabídku pro volnočasové vyžití všech věkových generací a v mnoha oblastech lidské činnosti. Pracují v nich lidé, kteří jsou ochotni ve svém volném čase dělat něco pro druhé. Jako samospráva máme nadstandardní vztahy s místními zaměstnavateli, je u nás vzdělání od předškolního věku až po střední. To jsou podle mne velké přednosti našeho města.

Máte zkušenosti i z krajské politiky. Chtěl byste příští rok mandát zastupitele obhájit?

Počítám s tím, že se v příštím roce budu ucházet o přízeň voličů opětovně, nicméně po případném úspěchu v podobě zisku mandátu zastupitele zůstanu i nadále starostou našeho krásného města, tedy mi nejde o jakoukoli uvolněnou funkci na kraji.

Blíží se 17. listopad a s ním 30. výročí sametové revoluce. Jak na dobu, kdy se měnil režim, vzpomínáte? Pamatujete si, co jste tehdy dělal?

To vím naprosto přesně, vykonával jsem základní vojenskou službu, konkrétně u Krajské vojenské správy v Hradci Králové, která sídlila na Starém náměstí. Tedy jsem měl atmosféru demonstrací přímo pěkně za okny. Bohužel nám v té době zakázali vycházky.

Budete si výročí nějak připomínat i v Letohradu? Jak?

Samozřejmě si takto významné výročí připomeneme. Přímo v neděli 17. listopadu zveme na radnici všechny dřívější pracovníky městského úřadu a zastupitele za uplynulých 30 let (od listopadu 1989) na společné zavzpomínání, promítneme proměny Letohradu v čase, srovnávacích fotografií máme dost, je se čím za ty tři dekády pochlubit. Poté se přesuneme na náměstí, kde se i s tehdejšími aktéry uskuteční veřejná připomínka událostí právě z období před 30 lety.

Pokud byste měl zanechat nějaké poselství pro příští generaci, co byste jí vzkázal?

Ať k místu, kde žijí, přistupují mimořádně ohleduplně a s úctou k věcem veřejným s tím, že ne vše, co je společného vybudováno, musí být notně samozřejmostí. A ať z tváří lidí nikdy nevymizí úsměv. Úsměv se člověku vrátí a navíc nic nestojí.