Stávka lékařů? Méně mrtvých. Jozef Banáš o covidu: Šílené lidstvo a propaganda

22.03.2021 12:02

ROZHOVOR Covid všechny přibrzdil, přiměl k zamyšlení, ale jen zdůraznil to, co je skutečností. Covid je volání Země o pomoc, lidstvo je nemocné, nenormální, sobecké. Slovenský prozaik, dramatik a diplomat Jozef Banáš však není optimistou, že by to pandemie změnila. Připomíná chování lidí během a po bombardování Drážďan Američany a Brity na sklonku druhé světové války. Také tvrdí, že ve světě probíhá těžká mediální palba nejen proti ruské vakcíně Sputnik V, ale proti všemu, co je ruské. Její schválení by bylo stejným zázrakem, jako kdyby Američané dovolili Němcům dostavět Nord Stream 2.

Stávka lékařů? Méně mrtvých. Jozef Banáš o covidu: Šílené lidstvo a propaganda
Foto: Archiv JB
Popisek: Ing. Jozef Banáš, slovenský prozaik, dramatik, diplomat a politik

Už více než rok  bojuje celý svět s pandemií. Český ministr zdravotnictví Jan Blatný se vyjádřil, že se lidé musí naučit s covidem žít, protože on nezmizí. Norma už prý nebude stejná jako předtím. Tak jako se život po 11. září už nevrátil k tomu, jaký byl předtím, tak i po této epidemii se nastaví nová norma. Jak nás koronavirová éra promění, jaké budou její hlavní dopady?

Anketa

Byl by Ivan Bartoš dobrý premiér?

1%
97%
2%
hlasovalo: 21101 lidí

Pan Blatný má pravdu, covid je nemoc a nemoc je součástí našich životů, tak jako je jí i smrt. Všichni volají po tom, aby se svět vrátil do dob předcovidových. To se vážně chceme vrátit do dob neustálého honění, soutěžení, bojů, ničení, válek, mrhání a plundrování přírody? To se chceme vrátit do dob nakupování kabelek a módních doplňků vyráběných dětskými otroky v Bangladéši? Mnozí říkají, že covid je uměle vyvolaný, ale to není podstatné. Tato nemoc jen zdůraznila to, co je skutečností − svět je nemocný. Tak, jak se člověk skládá z buněk, tak on sám je zároveň buňkou organismu naší matky – Země. Dokud budou nemocné buňky, bude nemocný i celek. Covid nás všechny přibrzdil, přiměl k zamyšlení, začali jsme si sypat popel na hlavu, ačkoli jak znám lidskou povahu, nejsem optimistou. Válka byla přece jen něco horšího než covid a bombardování Drážďan Američany a Brity bylo z války to nejhorší. Kurt Vonnegut v Jatkách č. 5 píše, jak se lidé v krytech modlili, slibovali Bohu i nemožné, jen aby už to šílenství zastavil. A když to skončilo, tak se ti samí lidé vrhli na mrtvoly a kradli jim hodinky. Takže ne − nechci se vrátit do předcovidových časů.

Bývalý český prezident Václav Klaus, který covid také prodělal, označil nemoc za středně vážnou virózu. Dlouhodobě odmítá roušky, většinu omezujících opatření uvalených v souvislosti s pandemií na společnost a rovněž i očkování. Vám jsou bližší názory těch, které proti omezením protestují, nebo je schvalují? A čím byste opačný tábor přesvědčoval, že ten váš názor má větší smysl?

Stejně jako pan Klaus jsem překonal covid, ale já s těžkým průběhem, byl jsem hospitalizován, mnohá z nebezpečí této nemoci jsem pochopil na sobě. Poučil jsem se zejména v tom, že nemoc nelze brát na lehkou váhu, viděl jsem nasazení lékařů a sester na vlastní oči, patří jim respekt. Každý soudí podle vlastní zkušenosti, proto nemoc nezlehčuji, na druhou stranu považuji některá opatření za přehnaná. Nošení roušek v prostorách koncentrace lidí, dezinfekce rukou jsou v pořádku, ale nošení roušek v parcích, v lesích, tam, kde je rozptyl lidí, je už přehnané. Ba dokonce si myslím, že je to zdraví škodlivé. Při výdechu se přece organismus zbavuje odpadu, kterým je kysličník uhličitý a my ho vdechujeme zpět. Jsem běžec – po covidu mi to jde hůř – a téměř denně potkávám v lese běhat někoho s rouškou. Dokonce pokud vím, to hygienici ani nedoporučují, ale lidé jsou natolik vystrašení, že sami sobě škodí.

Zde hrají klíčovou roli média − chápu, že jistá míra strachu je dobrá k tomu, aby se lidé chovali zodpovědně, ale doslova nepřetržité strašení lidí má negativní dopad na psychiku člověka. Vyděšený člověk je snadno manipulovatelný, ovladatelný a snáze onemocní. Mám nedobrý pocit, že větším nebezpečím pro naše zdraví než covid samotný je strach z něj, strachem naše mentální odolnost prudce klesá. Oficiální místa a média si neuvědomují, že čím více budou opatření přehánět a strašit, tím je budou lidé méně respektovat, budou z přetlaku dramatických informací unavení. Zažíváme až takové absurdity, že policisté pokutují bezdomovce za to, že nejsou doma, nebo v Bratislavě zavírají otevřené tržiště, ale velké prodejny potravin hned vedle jsou otevřené. Takže já nikoho o ničem přesvědčovat nebudu, protože i tak jsou názory natolik polarizované, že to nemá smysl a zkušenost je nepřenosná. Každý má svou cestu, na které může i zemřít, ale i to může být zajímavá zkušenost. Jediné, k čemu lidi vyzývám, je zodpovědnost, ale ne blbost.

Máte vysvětlení pro to, proč Česko a v poslední době i Slovensko drtí koronavirus s takovou intenzitou, že ve světových statistikách je v počtu zemřelých na milion obyvatel Česko 3. a Slovensko 13. nejhorší s 2314, resp. 1667 oběťmi?

To je příliš odborná otázka, cokoliv bych řekl na odborné téma by byla spekulace. Nemám pocit, že data o nakažených a zemřelých jsou až tak dramatická, spíš se mi zdá, že Ministerstvo zdravotnictví má v číslech bordel. Určitě vím, že čísla jsou nepřesná, starostové obcí mají nižší čísla nakažených, než má Ministerstvo zdravotnictví. Sami odborníci říkají, že velká většina těch, kteří zemřeli, zemřela v důsledku kombinace covidu s jinými diagnózami. Na Slovensku jsme měli případ nemocnice v Kežmarku, kdy statistiky Ministerstva zdravotnictví uvedly, že v této nemocnici je hospitalizovaných 95 pacientů s covidem, samotná nemocnice jich však hlásila jenom jedenáct. Potom se není co divit, že lidé oficiálním číslům příliš nevěří a jejich ochota respektovat nařízení klesá.

Je očkování tím nejdůležitějším, k čemu má lidstvo v boji s pandemií upínat své naděje? A nemůže tento plán ztroskotat na neochotě významné části populace nechat se očkovat a na dalších a dalších mutacích koronaviru? Nebo také jinak: Čekáte, že boj s koronavirem bude pro lidstvo spíše záležitostí několika let než třeba několika měsíců tohoto roku, než dostanou vakcínu všichni ti, co o ni budou stát?

Nemoc je jen příznak, který nám signalizuje, že s námi není něco v pořádku.

Příroda člověka nepotřebuje, ale my bez přírody nepřežijeme. Matce Zemi se uleví, když se zbaví parazita jménem člověk. Covid je její volání o pomoc, lidstvo je nemocné, nenormální, sobecké. A není snad nemocné, když jsou na zemi miliony lidí bez přístupu k pitné vodě a my jí splachujeme – promiňte – hovna?! Miliony lidí umírají hladem a my vyhazujeme potraviny?! V USA, kde je polovina populace obézní, jsem viděl extrémně tlusté lidi trávit hodiny ve fastfoodech, za pět dolarů nepřetržitě jedli a střídavě jídlo vyhazovali. Za toto nás – bohaté země – příroda potrestá. Možná se ukáže, že tím trestem je covid. Nemoc je součástí regulačního systému, který uvádí člověka a přírodu do rovnováhy. Nikdy není člověk tak pokorný, přemýšlející a soucitný jako během nemoci. Zvítězit nad nemocí je totální iluze, jako nástroj rovnováhy je zapotřebí. Ostatně medicína bojuje s nemocemi staletí a lidé jsou stále více nemocní. S nemocemi se nemá bojovat, ale pochopit jejich odkaz. Utíkám z nemocnice, ve které mě vítá nápis: „Bojujeme s nemocemi“. My nemáme zdravotnictví, ale nemocenské, lékaři se nestarají o prevenci, málokdo dělá osvětu jak neonemocnět, doktora začneš zajímat až tehdy, když jsi nemocný. Když zjistí, že jsi pozitivní, dají tě do karantény, nedají ti žádné léky, byť se ze všech stran ozývá, že levný Ivermectin je účinný, a čekají, jestli se z toho dostaneš ven, nebo se ti stav zhorší a přivítají tě v nemocnici. Jak se léčit vám ale nikdo neřekne. Covid, stejně jako každá nemoc, je symptom, který signalizuje, že s člověkem něco není v pořádku.

V čem by se tedy měl změnit přístup k nemocem, nebo možná raději ke zdraví?

Představte si, že vám během jízdy začne na palubní desce blikat žárovka a signalizuje, že s motorem je problém. Normální řidič zajede do nejbližšího servisu, odborníci zjistí, kde je závada, opraví ji a žárovka přestane blikat. Naše západní medicína však neodstraňuje příčiny, ale jen následky. Když začne blikat signální světýlko, podobně jako hloupý řidič odstraní žárovku a tváří se, že je auto v pořádku. Očkování je jen odstraňování signálního světýlka, problém dříve či později propukne jinde. Lidé jsou však už natolik zblbnutí propagandou, že když nemocnému člověku normální lékař řekne, aby se nepřejídal, otužoval, nekouřil, hýbal se, tak ten se urazí, neboť on od lékaře nechce rady, ale léky. Dokud každý z nás nezačne pracovat na posilování své imunity, zdravého ducha a zdravého těla, může se nechat očkovat každý měsíc, covid ani jiné nemoci nezmizí. Přínos covidu však vidím i v tom, že se viditelně zvyšují počty těch, kteří odpovědnost za sebe samé, za své zdraví přebírají do vlastních rukou a nespoléhají na lékaře. Když v Izraeli v roce 1973 lékaři celý měsíc stávkovali a počet hospitalizovaných se snížil o 85 procent, snížila se úmrtnost v zemi dvojnásobně, neboť se lidé začali o své zdraví starat sami. Člověk se má primárně starat o svou přirozenou imunitu. Lékaři mi řekli, že kdybychom na tom s manželkou nebyli kondičně tak dobře, jak jsme, možná bychom ten covid nezvládli.

Ačkoli tedy očkování za záchranu nepovažujete, zastavím se u něj. Z vakcín budí největší pozornost AstraZeneca a Sputnik V. Zatímco tu první kvůli možným nežádoucím účinkům pozastavily na čas dvě desítky evropských zemí v čele s Německem, ta druhá, i když se s ní očkuje bez problémů v 50 zemích světa, a jakmile bude Evropskou agenturou pro léčivé přípravky schválena, začne se vyrábět mj. v Německu, Francii, Španělsku či Itálii, vzbuzuje v Česku i na Slovensku vášně. Proč se ta letecká zásilka Sputniku V u vás a jeho obhajoba prezidentem Zemanem u nás staly takovou politickou rozbuškou?

Záležitost vakcíny Sputnik V je zpolitizovaná, nevěřím tomu, že ji Evropská agentura někdy schválí, je prostě ruská, a co je ruské, je pro Brusel, Berlín a Washington v pozadí nepřijatelné. Pokud to schválí, bude to takový zázrak, jako kdyby Američané dovolili Němcům dostavět Nord Stream 2. Pro Rusy a dalších čtyřicet zemí, ve kterých se Sputnik používá, je ponižující a ze strany Slovenska ostudné, že vakcínu, kterou použily už miliony lidí, my místo používání zkoušíme na myších. Ve světě probíhá těžká mediální palba nejen proti ruské vakcíně, ale proti všemu, co je ruské. Korporátní rusofobní propagandisté jsou však hlupáci, dopouštějí se stejné chyby jako komunistická propaganda, která čím víc všechno, co bylo americké, dehonestovala a zakazovala, tím to bylo lákavější. Dodávka Sputniku na Slovensko se stala jen záminkou ke zvýšení tlaku na odchod Matoviče.

Ing. Miloš Zeman

  • BPP
  • První přímo zvolený prezident ČR
  • prezident České republiky

Obě naše země jako by byly na politickém rozcestí. Začněme Slovenskem, jehož premiér Igor Matovič v neděli vyjádřil ochotu odstoupit v zájmu řešení vládní krize. Vy sám jste se nedávno vyjádřil, že Slovensko má v těchto nelehkých dnech dva klíčové problémy – covid a Matoviče s tím, že ten druhý problém je větší. Čím to, že Igor Matovič, který před rokem se svým hnutím OĽaNO vyhrál s 25 procenty volby, poztrácel vysokou podporu, kterou měl?

Matovič je nahý císař, který se tváří, že má šaty. K vládnutí je totálně nezpůsobilý, nemá na to předpoklady vzdělanostní – titul získal podvodem, charakterové, vůdcovské ani mentální. Je to selfmademan, který zbožňuje svého stvořitele. Volby nevyhrál on, ale zoufalství lidí, kteří po mediálním odrovnání Smeru a podvědomém odmítnutí kavárenské strany favorizované hlavním mediálním proudem, neměli koho volit. Dali hlasy prostému klukovi z Trnavy, který použil pár absolutně populistických triků a většinou prostý volič mu to spolkl i s navijákem. Takže jeho 25 procent ve volbách nebyly hlasy jeho přesvědčených voličů, ale hlasy zoufalců.

To v Česku všechno nasvědčuje tomu, že podzimní volby vyhraje přesvědčivě Pirátská strana. U našich západních sousedů se zase rýsuje vítězství Zelených, jak naznačily i víkendové zemské volby. Čeští Piráti jsou v Evropském parlamentu ve frakci Zelených a názorově si jsou velice blízcí. Co lze do budoucna čekat od této obrody „zelených idejí“?

Nesleduji českou politickou scénu intenzivně, ale vím, že Piráti jsou ve velké většině mladí lidé. To je na jednu stranu výhoda, mají ideály, elán, na druhou stranu pokud nemáte životní zkušenosti, může to být vážný handicap. Mají, pokud vím, i struktury, krajská sdružení, členskou základnu, vedení strany, organizaci, což nejsilnější politický shluk na Slovensku − OĽaNO nemá. Záměrně mluvím o shluku, přestože se oficiálně nazývají hnutí, ale nemají žádné struktury, jejich poslanecký klub jsou doslova náhodně vybraní lidé. Sám předseda Matovič přiznal, že řadu svých poslanců osobně poznal až v Parlamentu. Kdyby se u vás dostal k moci český Matovič, garantuji vám, že do roka bude pražská kavárna volat po návratu Babiše. Ale to je prakticky vyloučené, Matovič je výjimečný přírodní úkaz, vzácnější než Halleyho kometa, který vstoupí do historie nejen Slovenska, ale celé naší galaxie. Při jeho povaze mám obavy, že už i sám Pánbůh začal kolem svého úřadu pro každý případ stavět zátarasy, u Matoviče nikdy nevíte... V zásadě nemám problém s posílením zelené agendy v širším kontextu, tedy s nastolením spravedlivější, humánnější, ekologičtější, prostě lidštější společnosti. Jen se obávám, že tak, jak tomu už nejednou bylo, i ta nejkrásnější myšlenka se zneužije kvůli mocenským ambicím jejích šiřitelů.

V nakladatelství Olympia vám vyšla česky kniha Kód 7, která se odehrává v zemi, kde se asi v jako jediné na světě cení štěstí víc než majetek. Co tímto svým dílem chcete čtenářům říct?

Román Kód 7 je výsostně aktuální, jeho podtitul je Konec zla. Fiktivní příběh o boji světové organizace Global Power se sídlem v Bruselu proti malému, himálajskému království Bhútán, které má jako jediná země na světě státní doktrínu trvalého růstu Hrubého národního štěstí, a ne Hrubého národního produktu. V knize píšu, že žijeme v době, kdy se síly dobra a zla dostávají do fatální kolize. I když svět strachu, násilí, válek, smrti, lží, podvodu, mediální manipulace, ničení přírody i člověka ještě dělá rámus, jeho ramena klesají, síly slábnou. Svět se nachází na rozhraní mezi odcházejícím časem Ryb, který byl charakterizován násilím v dominanci mužského prvku, a přicházejícím obdobím Vodnáře, kde bude dominovat láska a ženský prvek. Kdo se chce dozvědět, jak přesně funguje takzvaný Platónský rok a kam kráčí svět, ať si přečte Kód 7. Síly dobra, tedy duchovní síly, se prosadí, i když umírající kůň zla bude ještě pořádně kopat, možná i za cenu válečného konfliktu, aby se tak, jako už nejednou předtím, zbavil dluhů.

V Bhútánu jako v jediném buddhistickém království na světě uctívají duchovní hodnoty, mezi lidmi je vzájemná úcta, respekt, tolerance. Pro náš zhmotněný svět je téměř nepředstavitelné, že existuje stát v čele s králem a královnou, kteří se upřímně snaží učinit své občany šťastnými. Myslím, že v této zemi bych dokázal trvale žít. V románu vystupují vymyšlené, ale i skutečné postavy, například dalajláma, s nímž jsem měl tu čest se setkat. Bhútánci jsou úžasní lidé, charakterizuji je epizodou, kterou jsem tam zažil. Malý chlapec házel z mostu do rozbouřené řeky rýži. Zeptal jsem se průvodce, jestli si ten kluk myslí, že takhle nakrmí ryby. Odvětil mi: „On je nekrmí, vysílá jim zprávu o dobrotě člověka“. Velké části knihy věnuji i bhútánskému – tibetskému – přírodnímu léčitelství a vůbec fungování zdravotnictví v zemi, které je postavené na prevenci. Tamní lékař, když má nemocné pacienty, nemůže být označován za lékaře. Sám jsem tam navštívil i nemocnice, či spíše poradenská zdravotní střediska, postavená na bázi homeopatické léčby. Naší medicíně, postavené na chemii a technologiích, se o takovém něčem ani nesní.

Newyorské nakladatelství Hybrid Global Publishing vydalo pod titulem „Z Jeruzaléma do Kašmíru“ váš už třetí román, který znají slovenští a čeští čtenáři pod názvem Kód 1. Jaké na něj máte ohlasy?  

Kód 1 vyšel v USA asi před měsícem, moje agentka mě informovala, že se stal malý zázrak – román se stal na Amazonu bestsellerem v kategorii biblické literatury a zaujal první místo v kategorii křesťanských studií. Téma ztracených Kristových let, o kterých se v Bibli nepíše, ale v románu Kód 1 ano, je v USA velmi sledované. Potěšilo mě, že zájem o tuto knihu projevili i dalajláma a Dan Brown, autor bestselleru Šifra mistra Leonarda.

Letos si 27. listopadu připomeneme 100. výročí narození Alexandera Dubčeka, hlavní postavy pražského jara 1968. Vy o něm píšete v románu Zastavte Dubčeka! Jak je na Slovensku po tolika letech vnímán a co považujete za nejdůležitější, aby o něm lidé věděli?

My Slováci na rozdíl od vás Čechů zdánlivě nemáme tolik osobností známých ve světě. Je to dáno i tím, že v dobách monarchie byli vaši vynikající umělci, vědci, podnikatelé ve světě vnímáni jako Češi, zato Slováci za Uherska byli vnímáni jako Maďaři. Proto je pro mě dost bolestné poznání, že i teď jsme na Slovensku rozhádaní, co se týče hodnocení našich velkých osobností. I proto jsem napsal román o Štefánikovi i o Dubčekovi, abych je zejména mladým lidem přiblížil. Právě v těchto dnech jsem dostal z Indie anglické i hindské vydání mého románu „Zastavte Dubčeka!“ Tento muž je bezesporu nejznámější Slovák na světě a věřím, že naše vláda vyhlásí letošek rokem Dubčeka, jehož nedožité sté narozeniny si 27. listopadu připomeneme. V souvislosti s Dubčekem si dovolím zacitovat jednoho z nejznámějších Čechů ve světě Jaromíra Jágra: „Proč mám na přilbě A. D. a na dresu číslo 68? Babička mi hodně vyprávěla o roce 1968, o tom, co pro ni znamenal, i o panu Dubčekovi, kterého si velmi vážila. Já jsem si zase babičky moc vážil a věřil jsem jí. Proto Dubčekovy iniciály a ten rok“. I jménem Slováků Jaromíru Jágrovi děkuji.

Prozradíte závěrem, o kom dalším se v nejbližší době chystáte napsat?

Mám pro své české čtenáře dobrou zprávu. S velkou radostí píšu román o jednom z nejmotivovanějších světových podnikatelů Tomáši Baťovi zakladateli. Vyjde na přelomu roku na Slovensku i v Čechách. Na jednu z jeho klíčových myšlenek – Nejsou hospodářské a politické krize, jsou jen krize morální – bych rád upozornil naše veřejné činitele.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Jiří Hroník

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Žádná práva nemáte. Nikoho nezajímáte. Křeček k Prague Pride

10:21 Žádná práva nemáte. Nikoho nezajímáte. Křeček k Prague Pride

Žádná „moderní pravda“ by neměla potlačit vliv rodičů na to, jak dětem předkládat genderová témata. …