Co říkáte na lidové rčení, aktualizované postkoronavirovou dobou, že lépe už bylo. Lépe tedy už nebude?

Vždycky jde o úhel pohledu, je to stejné jako s tou skleničkou vody, která je pro někoho z poloviny zaplněná vodou a pro druhého do poloviny prázdná. Samozřejmě že jsme všichni koronavirem traumatizováni, a vyjdeme-li z toho dobře, v což pevně doufám, stejně tím budeme poznamenáni, tak jako ty starší poznamenala válka. Kolik si vyžádala obětí! Přes šedesát milionů. Koronaviru ve světě podlehlo přes 365 000 lidí, u nás je to 319, což je stav k sobotnímu poledni. Dá se to vůbec srovnávat? Vždyť z těch, kteří se nakazili, bylo vyléčeno 70 procent. Z těch, které zabila válka, už nikdo neobživl.

Samozřejmě vše je relativní. Odvykli jsme už nějaké frontové linii, ať už jde o válečnou nebo epidemickou. Jinak řečeno: byli jsme příliš ukolebáni relativním blahobytem, kterého jsme dosáhli přesvědčením, že nám se nemůže nic stát. Nejvýrazněji se to projevilo ve Spojených státech, jejichž oběti hluboce a upřímně lituji, ale kde také dlouho převládalo přesvědčení, zejména u vládnoucích kruhů, že jsou tak silní a mocní, že je nic nemůže ohrozit. A důsledky tam byly relativně nejbolestnější.