Když jsme mluvily o 17. listopadu před rokem, zmínila jste, že je třeba najít „nový listopad“, aby zatočil s tím, co se tu děje dnes. „Pohrdání morálkou a právem a slušností je do nebe volající. To, co se tu někdy děje, mi připomíná název filmu Prohnilí proti prohnilým a výjimky slušných politiků (i ti tu jsou!) jen potvrzují pravidlo,“ zmínila jste. Jak naši společnost vnímáte po roce? A co „nový listopad“?

Nový listopad zatím nevidím. Vidím připomínání listopadových dnů před třiceti lety, ale většinou lidmi, které nemohu z mnoha důvodů respektovat jako nositele něčeho nového. Spíše očekávám něco ve smyslu setkání maturitní třídy po třiceti letech. Bude se konstatovat, kdo už se setkání nedožil, a pak se bude vzpomínat. Nic proti tomu, je to logické. Ale není na tom nic nového. Aby to bylo nové, schází lídr a nosná myšlenka, kterou by lidé přijali za svou. Tehdy to byly svobodné volby. Teď mne možná napadá myšlenka ještě kratší:  VOLBY. Aby je lidi nevynechávali. 

Co pro vás znamená svoboda? Co jsme získali za uplynulých 30 let? A co jsme ztratili, pokud něco?

Svoboda je, že vám mohu dávat tento rozhovor a nikdo se mne dnes ani za pár let nebude ptát, jak jsem si některé věty mohla dovolit říct. Tedy doufám! Protože snaha o cenzuru už se bohužel ani neskrývá, jen se vydává za nějaké zdánlivě ušlechtilé myšlenky. Buduje se společenská atmosféra, že něco se nesmí říkat, aby to nebyl rasismus, extremismus, nacionalismus… To v nás buduje autocenzuru, která nám brání říkat pravdu. Sama jsem to včera zažila sama u sebe – už jsem měla napsaný příspěvek na FB, že se mi nelíbí, jak jeden obchod s oděvy nám v Evropě zcela nelogicky nutí na svých stránkách modelky černošky, ale nakonec jsme ho smazala. Aby mne nezablokovali, protože FB používám na komunikaci s klienty a přáteli v celé ČR a bylo by mi líto je na pár týdnů ztratit. Přitom nemám nic proti černoškám – jsou to mnohdy krásné baby, ale nepatří prostě do katalogu v Evropě, ale v Africe. A pak mi došlo, že toto je přesně to, co někteří chtějí – abychom se, jako za soudruhů, báli sami něco vyslovovat, jen aby náhodou… Toto pokrytectví je cesta do pekel. Obdobně černé jezulátko v Německu. Zkrátka lže se o současnosti, znásilňuje se minulost. No, i soudruzi chtěli zrušit ježíška, a nepodařilo se jim to. Věřím, že nakonec pravda a právo na názor zvítězí.

Svoboda slova tu podle zákona máme…

Svoboda slova se deklaruje, ale dávno ji nemáme. Společným jmenovatelem je právě ona pseudokorektnost, která nám zakazuje nazývat věci pravými jmény, tedy nutí nás lhát nebo mlčet. Víte, já uznávám to, že lidé jsou si rovni ve svých právech. Zapomíná se ale na to, že by si měli být rovni také v povinnostech. Proto zcela odmítám pozitivní diskriminaci. Takže mi velmi vadí, že nemohu otevřeně říct, že by měla skončit podpora těch, kteří nechodí do práce, spí do oběda, plodí děti jako zdroj dávek a pak se nám smějí do obličeje. Je mi jedno, jaké je to etnikum, odmítám jen to, aby ti lidé žili na úkor nás ostatních, kteří nevíme kam dřív. Pokud to však řeknu na plná ústa, budu za rasistku. Ale to je přece špatně – mne nezajímá barva pleti, ale ta privilegia, která kvůli této barvě pleti mají. Není k tomu už dávno důvod. Už několik generací mají stejné šance jako ostatní. Jsou ale prostě jiní, nevadí jim binec kolem domů, nevadí jim způsob života… Tak jim ho nechme. Jen to přestaňme podporovat. Chci taky mít možnost svobodně vyslovit, že ten, kdo řádně platí zdravotní pojištění, má právo na „dvoják“, a ti, kteří na to z vlastní vůle kašlou, ať jsou v pokojích, kde bude třeba deset pacientů. Stejná práva mají mít ti, co plní taky stejné povinnosti.