V Soči se konal summit na téma Sýrie... Byl to takový „ruský“ summit, bez valného zastoupení syrské opozice, kterou podporuje Západ. Čili jak reprezentativní schůze to byla a co se tam dohodlo? Dal se dohromady plán na alespoň částečnou obrodu země? Které velmoci, globální i regionální, vyšly ze schůzky posíleny? A jak bude celý proces pokračovat, sejde se někde i ta „západní“ opozice? Proč se vlastně ti lidé nechtějí sejít nikde dohromady?

Máte pravdu v tom, že hlavním hybatelem syrského summitu v Soči bylo Rusko, ale v těsné spolupráci s Íránem a Tureckem. Přijelo tam přes patnáct stovek Syřanů, kteří zastupovali všechny možné politické, etnické nebo náboženské skupiny, bez nadsázky většinu společnosti. Přítomna, byť kvůli Turkům jen neoficiálně, byla i část roztříštěné politické reprezentace Kurdů. Většina z těch lidí ještě nikdy neseděla vedle sebe, natož aby spolu mluvila, takže v tomto ohledu to byl svým způsobem přelomový podnik. A výsledkem je společný dokument, který po šesti letech válčení zdůrazňuje shodu na tom, že syrské území nedozná žádných změn, že o své budoucnosti si prostřednictvím voleb rozhodnou sami Syřané a stane se tak na syrském území. Zkrátka, Syřané sobě, sami a doma.

Čili Kurdové, kteří přijeli do Soči, souhlasí se setrváním ve svazku s Damaškem. Připočteme-li k tomu skutečnost, že americká CIA – v rámci úlitby Turecku – zařadila kurdskou Stranu demokratické unie (PYD), hlavního tahouna usilujícího o nezávislost, na svůj seznam teroristických skupin a zřekla se tak její podpory, tak mnoho kurdských sil, které by mohly úspěšně usilovat o státnost, už nezbývá. K tomu platí, že zkrátka přišla i exilová opozice, a to ve svém požadavku, aby se budoucí hlava státu jednou mohla volit i ze zahraničí. Obava „domácích“ Syřanů, že by se na Západě zničehonic našlehalo deset dvacet milionů „syrských voličů“, kteří by zvenku mohli ovlivnit situaci doma, je očividně příliš silná.