To, co si dovolili v Olomouci, je silně za hranou jakékoli soudcovské etiky, říká Buráň

21.02.2024 16:10 | Rozhovor

Mohlo by se zdát, že takřka deset let starý případ únosu a vydírání moravského podnikatele Pavla Buráně, který však skončil pravomocným rozhodnutím soudu o nevině obžalovaných, nebude dnes už nikoho zajímat. Opak je však pravdou. Na povrch totiž postupně vyplouvá řada zajímavých souvislostí a informací, které především postup justičních orgánů v Olomouci staví do velmi nelichotivého světla. „Pořád jsem věřil v to, že není možné tak jasný případ, který je důkazně velmi silný, neodsoudit. No a vidíte, stalo se! Dnes vím, že za pomoci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci to kdejaký ‚šikovný advokát‘ zvládne a že soudní senát ve složení Vladislav Šlapák, Ivo Lajda a Vítězslav Božoň dokáže najít v sobě odvahu i tak jasný případ neodsoudit, ba dokonce ho svedou i otočit,“ říká Pavel Buráň v rozhovoru, ve kterém otevřeně mluví o svém příběhu.

To, co si dovolili v Olomouci, je silně za hranou jakékoli soudcovské etiky, říká Buráň

Foto: archiv
Popisek: Pavel Buráň

Vaše problémy s českou justicí začaly již před mnoha lety a souvisejí s vaší snahou prokázat, že jste byl unesen a svým bývalým společníkem Jaroslavem Novotným donucen podepsat dokumenty, které z vás udělaly jeho dlužníka v řádu několika set milionů korun. Přestože policie váš únos zdokumentovala a prvoinstanční soud vám dal za pravdu, vše skončilo úplně opačně. Vzpomenete si ještě, co vám běželo v hlavě, když se karta otočila, a kdy vám soudy začaly tvrdit, že se váš únos vlastně nikdy nestal?

Byla to hrozná bezmoc, když jsem četl to usnesení z Vrchního soudu z Olomouce. Bylo to „hezky“ načasováno. Vždyť Vrchní soud v Olomouci rozhodl a doručil to své nařízení zprostit Novotné viny přibližně týden poté, co si pro mne došla zásahovka kvůli obvinění, které zosnoval můj únosce Jaroslav Novotný a které „věrohodně“ svědecky stvrdil Jiří Klanica, o kterém dnes vím, že je profesionálním nájemním svědkem olomoucké justice. Uznávám, že to měli dobře vymyšlené. Měl jsem být v tu chvíli ve vazbě a měl jsem mít úplně jiné starosti. To jim však nevyšlo a jen to potvrzuje vzájemnou provázanost obou případů.

A pochopitelně jsem také přemýšlel o tom, koho manželé Novotní uplatili a kolik to muselo stát, aby ze sebe ti páni soudci udělali takové hlupáky. Vždyť to, jak Vrchní soud v Olomouci postavil svůj verdikt jen a jen na tvrzení obhájců manželů Novotných, je až příliš okaté. Později mi mnoho lidí, mimochodem také například z justice, potvrdilo, že něco podobného je u nás bohužel možné, protože je tak nastavený systém, ale že kdyby si ty rozsudky a usnesení nepřečetli, tak by mi nikdy nevěřili, protože to, co udělal senát pana Šlapáka, je silně za hranou jakékoli soudcovské etiky.

Pořád jsem věřil v to, že není možné tak jasný případ, který je důkazně velmi silný, neodsoudit. No a vidíte, stalo se! Dnes vím, že za pomoci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci to kdejaký „šikovný advokát“ zvládne a že soudní senát ve složení Vladislav Šlapák, Ivo Lajda a Vítězslav Božoň dokáže najít v sobě odvahu i tak jasný případ neodsoudit, ba dokonce ho svedou i otočit. O tom, že to bylo za velkého přičinění státních zástupců Obsta a Frgála z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, jsem si dnes zcela jistý.

Odvolací soudy opíraly své verdikty především o tvrzení, ve kterých zpochybňovaly vaši důvěryhodnost. Když jde o spor o stovky milionů korun a obvinění z únosu, neměly by přece jen soudy opírat své rozhodování o jiný charakter důkazů?