To, co si dovolili v Olomouci, je silně za hranou jakékoli soudcovské etiky, říká Buráň
21.02.2024 16:10 | Rozhovor
Mohlo by se zdát, že takřka deset let starý případ únosu a vydírání moravského podnikatele Pavla Buráně, který však skončil pravomocným rozhodnutím soudu o nevině obžalovaných, nebude dnes už nikoho zajímat. Opak je však pravdou. Na povrch totiž postupně vyplouvá řada zajímavých souvislostí a informací, které především postup justičních orgánů v Olomouci staví do velmi nelichotivého světla. „Pořád jsem věřil v to, že není možné tak jasný případ, který je důkazně velmi silný, neodsoudit. No a vidíte, stalo se! Dnes vím, že za pomoci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci to kdejaký ‚šikovný advokát‘ zvládne a že soudní senát ve složení Vladislav Šlapák, Ivo Lajda a Vítězslav Božoň dokáže najít v sobě odvahu i tak jasný případ neodsoudit, ba dokonce ho svedou i otočit,“ říká Pavel Buráň v rozhovoru, ve kterém otevřeně mluví o svém příběhu.
Foto:
archiv
Popisek: Pavel Buráň
reklama
Vaše problémy s českou justicí začaly již před mnoha lety a souvisejí s vaší snahou prokázat, že jste byl unesen a svým bývalým společníkem Jaroslavem Novotným donucen podepsat dokumenty, které z vás udělaly jeho dlužníka v řádu několika set milionů korun. Přestože policie váš únos zdokumentovala a prvoinstanční soud vám dal za pravdu, vše skončilo úplně opačně. Vzpomenete si ještě, co vám běželo v hlavě, když se karta otočila, a kdy vám soudy začaly tvrdit, že se váš únos vlastně nikdy nestal?
Byla to hrozná bezmoc, když jsem četl to usnesení z Vrchního soudu z Olomouce. Bylo to „hezky“ načasováno. Vždyť Vrchní soud v Olomouci rozhodl a doručil to své nařízení zprostit Novotné viny přibližně týden poté, co si pro mne došla zásahovka kvůli obvinění, které zosnoval můj únosce Jaroslav Novotný a které „věrohodně“ svědecky stvrdil Jiří Klanica, o kterém dnes vím, že je profesionálním nájemním svědkem olomoucké justice. Uznávám, že to měli dobře vymyšlené. Měl jsem být v tu chvíli ve vazbě a měl jsem mít úplně jiné starosti. To jim však nevyšlo a jen to potvrzuje vzájemnou provázanost obou případů.
A pochopitelně jsem také přemýšlel o tom, koho manželé Novotní uplatili a kolik to muselo stát, aby ze sebe ti páni soudci udělali takové hlupáky. Vždyť to, jak Vrchní soud v Olomouci postavil svůj verdikt jen a jen na tvrzení obhájců manželů Novotných, je až příliš okaté. Později mi mnoho lidí, mimochodem také například z justice, potvrdilo, že něco podobného je u nás bohužel možné, protože je tak nastavený systém, ale že kdyby si ty rozsudky a usnesení nepřečetli, tak by mi nikdy nevěřili, protože to, co udělal senát pana Šlapáka, je silně za hranou jakékoli soudcovské etiky.
Pořád jsem věřil v to, že není možné tak jasný případ, který je důkazně velmi silný, neodsoudit. No a vidíte, stalo se! Dnes vím, že za pomoci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci to kdejaký „šikovný advokát“ zvládne a že soudní senát ve složení Vladislav Šlapák, Ivo Lajda a Vítězslav Božoň dokáže najít v sobě odvahu i tak jasný případ neodsoudit, ba dokonce ho svedou i otočit. O tom, že to bylo za velkého přičinění státních zástupců Obsta a Frgála z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, jsem si dnes zcela jistý.
Odvolací soudy opíraly své verdikty především o tvrzení, ve kterých zpochybňovaly vaši důvěryhodnost. Když jde o spor o stovky milionů korun a obvinění z únosu, neměly by přece jen soudy opírat své rozhodování o jiný charakter důkazů?
Jsem jedině pro, ale uvědomujete si, že právě zdravou stranu si čím dál víc lidí nemůže dovolit? Vždyť už teď řada rodičů nemá ani peníze na školní obědy, a jestli by byli kvalitnější, což jsem pro, asi by byli i dražší, a tím pádem na ně nebude mít ještě víc lidí. Nebo máte snad řešení? Jaké?
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.