Senátor Ivo Valenta v souvislosti s pozicí samospráv uvedl, že „současný stav je nenormální. Stát se snaží uvázat si starosty na ‚vodítko‘, jelikož čím dál více utahuje šrouby ve snaze unifikovat fungování místních samospráv a vstupovat jim do jejich suverénního rozhodování“, a přirovnal současný trend ke snaze budovat nové podoby minulých národních výborů. Je taková kritika oprávněná?
Ta kritika je zcela oprávněná, protože je to prostě tak. Stát se staví do pozice vrchnosti a ta mu nepřísluší. Samospráva je víc než stát. Starosta je víc než ministerský úředník.
Můžete popsat problémy, jež mají obce vzhledem k tomu, že na ně stát, ale i kraje přenášejí stále nové povinnosti?
Musíme si uvědomit, že obcí je téměř šest tisíc tři sta, ale z toho ty čtyři tisíce jsou obce velmi malé. Starosta, účetní, maximálně další úředník, v těch o něco větších úředníci tři čtyři. A nevykonávají jen samosprávu, ale díky kdysi zvolenému zdvojenému modelu i státní správu. Nejhorší, co se mohlo stát. Tedy každá radnice je samospráva i stát pod jednou střechou a je v tom hrozný zmatek a často absurdita. A stát zahrnuje obce čím dál početnějšími povinnostmi, mluví jim do všeho… To musí skončit. Stát ukládá povinnosti, neodlišuje malé obce a velká města a pak je nositelem represe – kontroly, postihy. Viz typicky třeba dotační případy. Za každou formální chybu sankce v podobě odvodu dotace, penále 100 %. Osobně to na mne působí dojmem, že je tady skrytá snaha malé obce rušit, abychom měli zase „vesničky střediskové“ a točili o tom filmy. Je to trestuhodné. Samospráva je pilíř tohoto státu, neznám obětavější lidi, než jsou na obcích. A namísto abychom na nich stavěli, bereme jim elán, chuť i iluze.
V čem je současný zákon o obcích nedostatečný, kde jsou problémy?
První zákon o obcích z roku 1990 byl takový malý čtyřstránkový Divoký západ – na obcích se pak děly někdy hrozné věci, jejichž dopady cítíme mnohde dodnes. Zákon umožňoval například ručit firmám, které pak krachovaly, podepisovaly se směnky… Nový zákon v roce 2000 byl léčba šokem, ten naopak obce zase velmi svázal a skrytě výrazně omezil samosprávu v její samé podstatě – samostatnosti. A ty šoky se postupně dávkují novelami – už jich máme 44. Zákon o obcích je zkrátka nedokonalý v detailech, dokonalý v mezerách a nedostižný v absurditách. A nedává odpovědi na tisíce otázek a ty pak nachází až soud – ty případy zastupuji po desítkách. Ale přece nám nemohou samosprávu řídit soudy – mimochodem, ty jí ale docela v těch rozsudcích pomáhají, všechna čest. Ale je to náročné a zdlouhavé. A o nervy – v případě těch starostů. Měla jsem případ, kdy jednu malou obec zachránil od exekuce státu (!!!), který chtěl zpět dotace, pár dnů před Štědrým dnem Nejvyšší správní soud, který zrušil všechna rozhodnutí jako nezákonná. To jsou situace, které bych nikomu nepřála. A dějí se.
Můžete uvést další praktické příklady?
Těch by mohly být stovky. Například kontrolní výbor složený z právních laiků má podle zákona kontrolovat dodržování právních předpisů ostatními výbory a obecním úřadem na úseku samostatné působnosti (!!!). Složitá otázka i pro právníky. A tady má výbor složený z laiků kontrolovat školené úředníky.
Není pořádně upravena pozice místostarosty – nemá-li zastupitelstvem svěřenou nějakou svou vlastní oblast, nesmí v podstatě dělat nic – ale on to neví, takže něco dělá. Není taky upraveno, kdy může zastupovat starostu – ano, když je starosta nepřítomen – ale znamená to, že starosta si na hodinu odběhl, nebo jen tehdy, kdy má například dovolenou? To byste nevěřili, jaké vznikají situace, když se ti dva právě nemusejí.
A o úpravě hospodaření nemluvě – dnes se zastupitelé bojí už i hlasovat. A o odpovědnosti za škody v neomezené výši snad zastupitelé ani nevědí, protože by nikdo nekandidoval. Přitom u nedbalostních škod by to mělo být podobně jako u zaměstnanců omezeno například na násobky odměn. A fakt, že starostu nelze legálně odměnit, i když dva roky pracuje jako blázen na kanalizaci, to je trapné a ostudné. Mohla bych jmenovat další dvě hodiny… Ten zákon se prostě přežil, je moc stručný, nelogický, a je proto třeba starostům pomoci s jeho aktuálním výkladem a napsat zákon nový.
Měly by být posíleny pravomoci obcí? V jakých oblastech?
Tak ono by stačilo, kdyby stát přestal mluvit do toho, do čeho mluvit nemá a do čeho mu nic není. Obce by měly mít velkou míru svobody, a aby se bránilo lumpárnám – nezastírám, že i ty se v obcích občas dějí – měl by být možný v případě excesů rychlý soudní přezkum. Ale pozor – s nebezpečím pro toho, kdo ho bezdůvodně vyvolá, že ten soud pak taky zaplatí. Je ovšem paradox, že obce se zatím nejvíce soudí ne s občany, ale se státem – spory o dotace s ministerstvem financí a spory s ministerstvem vnitra nejsou vůbec vzácné. Aktuálně jsme uspěli s městem Dašice ve sporu s ministerstvem vnitra o zásadní princip v hospodaření obce – ministerstvo se snažilo obci diktovat, za kolik má prodat dům, i když město postupovalo podle zákona a vše bylo jasně a logicky zdůvodněno. Soud řekl – postupuje-li město podle zákona, nemá vnitro do toho co mluvit. A to by mělo vyplývat ze zákona. Zkrátka úředníci státu by do samosprávy neměli mluvit vůbec – pokud kdo, tak jen soudy. Samospráva je víc než státní úřad, stát není její vrchností. Ale chová se tak čím dál víc.
Co by mělo být prioritou v novém zákoně o obcích?
Logika, úplnost, srozumitelnost. Uvědomme si, že se jím řídí hlavně laikové. Nově zvolený starosta sedne do funkce a čeká se, že bude dokonalý právník, dokonalý ekonom, dokonalý všechno. A namísto pomoci nám ho všichni děsí, sankcionují a zahrnují příkazy a úkoly. V zákoně o obcích by měly obce najít srozumitelný návod a oporu. Třeba i v tom, kdy mohou stát poslat do háje. A taky by měla být v textu oddělena úprava pro malé obce bez rady, města s radou a statutární města. Úplně tzv. polopatě. A měl by upravovat vše, s čím se mohou orgány obce setkat. Dnes to musíme „lovit“ až u těch soudů. Máme v zákoně stránku o odměňování a dva odstavce o hospodaření. Ten zákon psal někdo, kdo zná obce možná z rychlíku. Starosta je dnes přitom nejvíce ohrožený druh politika, zastupitelé se nám bojí hlasovat a v řadě obcí se pokládají funkce – protože ti lidé jsou na to sami. Naší snahou bude, aby sami nebyli. Budeme jim stát po boku, aby mohli být sebevědomí a silní. Protože budou znát.
Odkud se na politické scéně dá čekat největší odpor proti takovým změnám?
Největší odpor bude od státu – ten nebude chtít ztratit vliv, ale právě ztráta vlivu státu na samosprávu je jedna z našich priorit. Jinak věřím, že našimi spojenci budou starostové a starostky napříč celým politickým spektrem a přinutí své strany do nového zákona jít. Protože ho zoufale potřebují. A pokud se nám podaří v textu dostatečně vyvážit právní úpravu malých obcí a větších měst, protože jsou to opravdu jiné světy, samospráva ho podpoří, a ty tisíce starostů i primátorů si nedovolí nikdo neslyšet. A my jim pomůžeme, aby měli v rukou argumenty a nový text moderního zákona. Přiznávám – je to velké sousto. Navíc se nevyhneme zásahům i do jiných zákonů – byť jednou větou. Ale někdo začít musí. Jinak se nám samospráva za chvíli rozpadne. Sice by se to možná někomu líbilo, ale to nesmíme dovolit.
Jak by mělo vypadat optimální postavení a funkce krajů?
Musím přiznat, že jsem byla zastánkyní okresů bez krajů, ty obce a občané by k nim měli blíž. Ale když už kraje máme, pak by měly kopírovat, pokud jde o právní úpravu, zákon o obcích, a obdobně jako obce se stavět na zadní proti vlivu státu. Hájit si autonomii. Ale kraje jsou další velké téma, my se nyní pouštíme do samosprávy obecní. Ale pokud se to podaří, kraje budou logicky druhé na řadě. Aby samospráva měla logiku.
Co je cílem projektu Akademie samospráv?
Cílem projektu je starostům pomáhat orientovat se v právu už teď, za starého zákona, protože ten nový nebude zítra. A oni musejí své obce a města řídit dnes. Takže v celé republice budou přednášky, velmi srozumitelné i pro laiky, s návody, vzory, příručkami, snad i humorem a nadhledem, na který jsou na mých přednáškách už zvyklí, tedy budeme jim dodávat odbornou munici, aby nedělali chyby – a pak budeme souběžně diskutovat o tom, jaká by měla být nová právní úprava, a takto zdola psát nový zákon. Zkrátka budeme jim dodávat sebevědomí a sílu čelit nejen státu. A mohu garantovat, že jak se dají starostové dohromady, není tady větší síly. Navíc je jedno, ze které jsou strany, půjde-li o nový zákon, věřím, že budou jedna velká koalice. Mohou si to dovolit. Mají větší důvěru lidí než prezident. A to je co říct. Jejich strany se bez nich neobejdou a musejí si je hýčkat. A měly by jim pomoci dobrým, moderním a praktickým zákonem. Chceme ho do dvou let připravit. A náš vrchní konzultant? Starostové a starostky České republiky. Nevynecháme Svaz měst a obcí a Sdružení místních samospráv. A chceme najít podporu i u ministerstva. Koneckonců budeme pracovat za něho. Měli by nám umetat cestu, a ne klást překážky.
Psali jsme:
Mgr. Jana Zwyrtek Hamplová – advokátka, která se samosprávě věnuje už od roku 1990. Téměř dvacet let byla zastupitelkou svého města a rok „krizovou“ starostkou. Zná tedy samosprávu na vlastní kůži. Jejími klienty jsou obce, města a kraje. Řadu let přednáší právo samospráv, publikovala již stovky článků, je autorkou tří praktických publikací. Je členkou redakční rady Moderní obce a jako advokátka má za sebou řadu precedentních rozsudků nejvyšších soudů včetně nálezu Ústavního soudu. Projekt AKADEMIE SAMOSPRÁV, jehož je odborným garantem, považuje za výjimečný, protože přináší obcím a městům to, co nejvíce potřebují – praktickou pomoc i naději, že se blýská na lepší časy. Podle jejího názoru vstoupí AKADEMIE SAMOSPRÁV nepochybně do dějin samosprávy – jako projekt, který jí dodal sebevědomí a sílu.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
