Senátor Ivo Valenta v souvislosti s pozicí samospráv uvedl, že „současný stav je nenormální. Stát se snaží uvázat si starosty na ‚vodítko‘, jelikož čím dál více utahuje šrouby ve snaze unifikovat fungování místních samospráv a vstupovat jim do jejich suverénního rozhodování“, a přirovnal současný trend ke snaze budovat nové podoby minulých národních výborů. Je taková kritika oprávněná?

Ta kritika je zcela oprávněná, protože je to prostě tak. Stát se staví do pozice vrchnosti a ta mu nepřísluší. Samospráva je víc než stát. Starosta je víc než ministerský úředník.

Můžete popsat problémy, jež mají obce vzhledem k tomu, že na ně stát, ale i kraje přenášejí stále nové povinnosti?

Musíme si uvědomit, že obcí je téměř šest tisíc tři sta, ale z toho ty čtyři tisíce jsou obce velmi malé. Starosta, účetní, maximálně další úředník, v těch o něco větších úředníci tři čtyři. A nevykonávají jen samosprávu, ale díky kdysi zvolenému zdvojenému modelu i státní správu. Nejhorší, co se mohlo stát. Tedy každá radnice je samospráva i stát pod jednou střechou a je v tom hrozný zmatek a často absurdita. A stát zahrnuje obce čím dál početnějšími povinnostmi, mluví jim do všeho… To musí skončit. Stát ukládá povinnosti, neodlišuje malé obce a velká města a pak je nositelem represe – kontroly, postihy. Viz typicky třeba dotační případy. Za každou formální chybu sankce v podobě odvodu dotace, penále 100 %. Osobně to na mne působí dojmem, že je tady skrytá snaha malé obce rušit, abychom měli zase „vesničky střediskové“ a točili o tom filmy. Je to trestuhodné. Samospráva je pilíř tohoto státu, neznám obětavější lidi, než jsou na obcích.  A namísto abychom na nich stavěli, bereme jim elán, chuť i iluze.

V čem je současný zákon o obcích nedostatečný, kde jsou problémy?