Co pro českou ekonomiku znamená další lockdown?
Je to znamení selhání. Levná opatření nebyla prosazena, protože se, v uvozovkách, lidem nechtělo nosit roušky. Preventivní důraz na zdraví a životy vyjde mnohem levněji, než kombinace uzavření části ekonomiky a kolabující zdravotnictví. Jsme ukázkou toho, že čím více se opatření oddalují, čím více se tvoří polovičatě se snahami o nějaký upatlaný kompromis, aby se nikdo moc neurazil, tím je všechno jen horší a ve finále mnohem dražší.
Už před volbami jste mi řekla, že vás velice znepokojuje, jak vláda v dobách krize oslabuje příjmy rozpočtu změnami, a tím vytváří velký dluh. Od té doby přišla druhá vlna koronaviru, která znovu rozpočet zasáhne. Jak si vláda vede nyní?
Vláda se dlouho snažila kličkovat jak zajíc, mezi ekonomikou a mezi zdravím lidí. Bohužel tím jednak vyslala veřejnosti naprosto zmatené signály, navýšila nedůvěru v ekonomice, ale hlavně nastavila výběr, který v reálu neexistuje. Copak nevidíme zahraniční zkušenosti? Ty přeci jasně ukazují, že pokud někdo zvládl pandemii, tak to byly ty země, které žádný takovýto výběr nečinily – soustředily se plně a maximálně na zdraví a životy občanů jako na prioritu. Protože priorita zdraví znamená důvěra občanů i firem, neomezují své výdaje, nemění silně spotřební zvyklosti, není potřeba vytvářet hromady podpůrných programů.
Fotogalerie: - Okýnka plukovníka Prymuly
A jaký je váš recept, jak nejvíce zmírnit dopady ztráty příjmů do státní pokladny, které plynou například z menšího výběru daní?
Jaký je váš odhad ohledně lockdownu, uvědomují si politici dostatečně, že jeho následky pro českou ekonomiku mohou být fatální?
Fatální pro ekonomiku i společnost bude, když se nepodaří dostat zdravotní situaci pod kontrolu. Bohužel i od některých členů vlády slýchám, že jsme v jakémsi zvrhlém trade offu, ve výměně typu – tolik a tolik mrtvých za tolik a tolik HDP. To je absolutní nesmysl a jeden z důvodů krize, ve které teď jsme. Zdraví lidé rovná se fungující ekonomika, růst nákazy rovná se nefunkční ekonomika.
Pojem lockdown je spojen s mnohem intenzivnějšími opatřeními, než jsou ta současná. To je skutečně uzavření všeho, včetně průmyslu, který bez zájmu médií dál běží, a jediné, co funguje, je kritická infrastruktura.
Psali jsme:
V případě příliš velkých státních dluhů jste varovala před následnou privatizací některých veřejných služeb. Jakých by se to týkalo v první řadě?
Kumulace deficitů otevírá vždy dvě cesty řešení, které se mohou vzájemně kombinovat – tedy pokud vynechám monetizaci dluhu, která u nás zřejmě preferovaným řešením nebude. Zvýšení daní, a historicky víme, že v oblibě je hlavně DPH, což je ovšem daň dopadající nejvíc na ty nejchudší. Nebo pak privatizace některých služeb, tady se samozřejmě nabízí zdravotnictví, penzijní systém. Tam je hodně peněz, a těch, co krouží kolem a chtěli by si z toho urvat, je taky dost.
Odhadovaný schodek rozpočtu na příští rok je nyní 320 miliard korun. Snad nejhlasitěji jsou slyšet námitky, že neobsahuje výpadky příjmů, není podrobnější a neřeší další dopady koronaviru v příštím roce. Podobnou rétoriku opozice slýcháme u schvalování rozpočtů téměř pokaždé. V čem se dnešní situace liší, pokud v něčem?
Liší se zásadně. Rozpočet byl předložen se značným zpožděním, dobrá, to lze asi pochopit, ale chybějící rozpočtový rámec vedl k tomu, že se celý tak nějak rozsypal do sběru jednotlivých částí. Nemá to žádný makroekonomický směr, vláda takříkajíc nedrží volant. Pravděpodobné jsou novely, poslaneckými návrhy za pochodu, zoufale je podseknutá strana sociálních výdajů, o aktivní politice zaměstnanosti nemluvě. Nejvíc mi vadí, že vláda se naprosto smiřuje, nebo někteří to možná i vítají, že se přerušuje mzdová konvergence. Pro příští roky počítají s poklesem náhrad zaměstnanců, což je jeden z klíčových makroekonomických indikátorů. Pro mě je to až nepochopitelné – vláda anuluje politiku, kterou dělala tři roky, a místo toho najíždí na program ODS Modrá šance.
Jistě víte, jak obvyklé je u premiérů obviňování předchůdců ze stavu státního rozpočtu. Výjimkou není ani premiér Andrej Babiš. Dá se vůbec posoudit, kdo za současný stav nese největší vinu? Tedy skutečnost, že Česká republika neměla vytvořené žádné rezervy takzvaně na horší časy?
Krátkodobý deficit, byť vysoký, nepovažuji za problém, a říkala jsem to od začátku. Vláda v minulých letech pracovala na odstranění jiných deficitů – důležitějších než deficit státního rozpočtu – pracovala na mzdové konvergenci, i na posílení podfinancovaného sociálního sektoru. To bych jí opravdu nevyčítala, ba právě naopak. Vadí mi, že si zcela bezprecedentně podřezává pod sebou větev příjmů. Rozhoduje o daňových změnách s obrovským dlouhodobým dopadem ve stavu legislativní nouze, změna není časově omezená, ale natrvalo, bez makroekonomické debaty, bez RIA (hodnocení dopadu regulace, pozn. red.). Navíc seká hlava nehlava v příjmech, výdajích, nemá to směr, je to jen neuvěřitelné podsekávání veřejných příjmů, které nutně musí vést k dlouhodobým deficitům.
Jakou radu byste dala čtenářům v této době, aby jejich peněženky utrpěly co nejméně? Mají šetřit a bát se utrácet? Nebo naopak, aby podpořili obchod? A čím se řídit?
To, že domácnosti posílily úspory, je logický krok, bohužel posílený tím, že vláda udělala jen málo pro to, aby snížila nejistotu v ekonomice. Ti, kteří mají finanční prostředky, by měli zvážit podporu kvalitních českých firem – ať už je to přes nákup u výdejového okénka jejich oblíbené restaurace, nebo přes e-shop. Zamyšlení se nad tím, kam dávám své peníze, je v krizi důležitější než kdy jindy.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Zuzana Koulová
