Blíží se velký křesťanský svátek – Vánoce. A to v situaci, kdy starobylé křesťanské kultury jsou vyvražďovány. Píšete o tom ve svém blogu: „Proč se média nezajímají o systematické vraždění křesťanů“. Tak já se zajímám a ptám se – jak je to vážné a kde všude se tak děje?
Křesťané se v tomto roce stali terčem útoků hlavně v Africe a v Asii. Hovoříme o tisících obětech ročně. Je to něco, o čem se v Evropě příliš nepíše. Když tu vidíte zprávu o útoku na křesťany v Egyptě, zmínka o náboženském vyznání je často záměrně editory vynechána a píše se o teroristickém útoku nebo jen útoku. Ale to není pravda. To nejsou útoky z důvodu nenávisti jednoho člověka vůči jiným občanům. To je prostě systematické vraždění křesťanů, ke kterému dochází i v Iráku, Íránu, Sýrii, Srí Lance, Indonésii a dalších zemích.
Jak jsou na tom křesťané v Evropě?
Často se v našich médiích hovoří o nějaké fobii, především z islámu. Ale nikdy jsem neviděl otevírat téma šikany křesťanů. Když zavraždili ve Francii před několika lety kněze, řada médií nehovořila o identitě pachatelů a o důvodech, proč se rozhodli kněze zavraždit. A to je špatně. Tak jako je špatně nemluvit o útocích na kostely a synagogy v řadě členských států EU. Před rokem byl u mě na návštěvě francouzský katolický kněz, který mi ukazoval, jak všude kolem kostela a fary má kamery z důvodu vandalismu a opakovaného napadání při cestě do kostela. A to je něco, před čím zůstává rozum stát. Jak může něco podobného vyspělá Evropa přehlížet? Přeci pokud máme plnou pusu svobody a demokracie, tak je musíme bránit.
Fotogalerie: - Bitka s policií v Paříži
Co můžeme dělat jako Česká republika, Evropská unie či každý jednotlivec, který chce, aby se situace křesťanů ve světě zlepšila?
Musíme o tom začít mluvit a psát a udělat z toho téma – po mém článku se mi ozvalo několik mezinárodních organizací, které chtějí spolupracovat na tématu ochrany práv křesťanů. A to je podle mě cesta. Skrze naše diplomaty a politiky na situaci v zemích, kde není demokracie, upozorňovat. A hlavně o tom mluvit i veřejně.
Psali jsme:
V dalším svém blogu píšete, že kvóty na běžence selhaly, tak proč je znovu vytahovat. A uvádíte jako příklad návrh německého ministerstva vnitra, který spočívá v tom, že lidé, u kterých byla na vnějších hranicích EU vyřízena předběžná žádost o azyl kladně, budou přerozděleni do jednotlivých členských zemí na základě kvót. A aby neutíkali jinam, bude jim sděleno, že sociální dávky, bydlení a další pomoc mohou získat jen v přidělené zemi, nikde jinde. Státy se mají ve výši dávek sjednotit, a to s pomocí evropských dotací. V čem spočívá nebezpečí tohoto návrhu?
Jak tedy tuto věc řešit? Za příklad dáváte některé země, mezi nimiž je i Česká republika...
Jako v Nizozemí. Přijdeš tam, projdeš během šesti dnů procedurou a zůstáváš. Musíš se ale rychle integrovat. Nebo neprojdeš a jdeš domů.
V dalším vašem blogu se už dostáváme k nám do České republiky. Podle něj se česká vláda nesmí chovat jako viagra. To je zajímavé. Jak to myslíte?
Tak jak to píši (smích). Je super, když někdo použije viagru a to, co nefungovalo, najednou funguje. Ale ten efekt je krátkodobý. Musíte si vzít další a další a další, abyste znovu byl ve formě. Ale málokdo si uvědomí, že impotence má nějaké příčiny a ty je potřeba skutečně začít léčit. A to dělá česká vláda. Namísto léčby dává viagru. Ono to chvíli na efekt vypadá, ale podstata věcí se prostě nemění. A to je prostě problém. Chybí tady systém, dlouhodobá vize, komunikace vlády na zásadních tématech s opozicí. Prostě řada kroků současné vlády nedává smysl a další vláda ztratí hodně času jejich zrušením.
Když už jsme u vlády, jejím premiérem je Andrej Babiš. Ten se dostal do potíží kvůli bruselským auditům i Čapímu hnízdu. Mohutně se proti němu demonstruje. Dá se čekat v roce 2020 nějaký průlom v tomto směru?
To, že byl Andrej Babiš usvědčen ze střetu zájmů, už je samo o sobě velký průlom. Bude se muset rozhodnout, zda bude politikem, nebo podnikatelem. Obě role jsou neslučitelné.
Jste optimistou a tvrdíte, že KDU-ČSL má podle vás na víc, než na překonání pěti procent. Jak toho docílit?
Tvrdou prací. Nikomu úspěch ve volbách do klína nespadne. A je potřeba volby odpracovat. Já prosazuji systematickou dlouholetou každodenní práci. Podle mě je to jediná cesta, jak ve volbách uspět. Už jsme mnohokrát dokázali, že volby prostě umíme zvládnout. A tak, proč to neukázat znovu?
Není však v pravém středu příliš mnoho stran s podobným programem i voliči (včetně jejich počtu). Co s tím? S tím souvisí i to, že jsou tu výzvy k tomu, aby se opozice spojovala, nebo i skromnější přání, aby se aspoň nehádala. Co k tomu říci?
Podle mě není. Jediná středopravá konzervativní strana je teď už jen KDU-ČSL. A je potřeba to nyní umět prodat voličům. Podle mě musíme začít dělat politiku více tematicky, tak i osobně. Nikoliv proti někomu, ale pro něco. A pro tuto ideu se nemusíte s nikým spojovat. Proto musíte mít dostatek osobností, které ukážou, že lidovci jsou v kurzu. Máme řadu skvělých – zatím regionálních – osobností v krajích, jako jsou Jiří Navrátil, Marcel Sikora, Ivoš Slavotínek, Jan Grolich a další, kteří by měli dostat prostor v KDU-ČSL ukázat svou práci.
Na závěr odlehčenou vánoční otázku. Využijete nabídku ministryně financí Aleny Schillerové, která nabízí těm, kteří neví, co koupit pod stromeček, například vojenský bunkr?
Myslím, že je to fakt skvělá nabídka, ale tento rok ji nevyužiji. Šetřím si na Pražský hrad. (smích)
Tomáš Zdechovský
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
