Toto je ta nová ODS. Poslanec a bývalý starosta z ANO popisuje, jak se Fialova partaj chová u válu v komunále

28.11.2019 16:57

30 LET OD LISTOPADU 89 „Verbální útoky na kohokoliv jednoznačně odsuzuji. Často také bývají předzvěstí fyzického útoku. Z chování těchto lidí, kteří nadávali a pískali při tomto pietním aktu některých politiků je zřejmé, že zloba, závist, zášť u nás bohužel nepominou,“ myslí si poslanec z Milovic Milan Pour (ANO). Vysvětluje i proč vstoupil do hnutí ANO. „Byla to pro mě byla příležitost jak změnit kmotrovské praktiky na komunální úrovni ve městě, kde žiji. Zdá se mi nespravedlivé, že se v současné atmosféře zapomíná na to, že na mnoha místech, kde hnutí ANO uspělo, se podařilo odstranit vliv politiků pocházejících až z divokých devadesátých let,“ upozorňuje.

Toto je ta nová ODS. Poslanec a bývalý starosta z ANO popisuje, jak se Fialova partaj chová u válu v komunále
Foto: archiv politika
Popisek: poslanec Milan Pour (ANO)

Co pro naši zemi znamenal Listopad 89?

Dle mého názoru 17. listopad a samozřejmě také 28. říjen patří mezi nejvýznamnější dny v historii naší vlasti. Mám radost z toho, že jsme právě před rokem ve Sněmovně schválili změnu názvu tohoto listopadového svátku na Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studenstva. V tomto názvu je totiž obsažen nejen odkaz historické události listopadu 1989, ale i listopadu 1939. Navíc Mezinárodní den studenstva je jediným výročím mezinárodního významu, které má český původ. A samozřejmě díky sametové revoluci dnes žijeme ve svobodné a demokratické zemi, kde každý má možnost svobodně cestovat, studovat, podnikat, sdružovat se a říkat svůj názor.

Jaké máte osobní vzpomínky na tuto dobu?

Anketa

Je Pavel Novotný, starosta Prahy-Řeporyjí, dobrý politik?

4%
96%
hlasovalo: 29307 lidí

Na dobu před 30 lety mi zůstaly nesmazatelné vzpomínky. Měl jsem v té době po zdárném absolvování Vysoké školy zemědělské a základní vojenské službě. Na Institutu tropického a subtropického zemědělství jsem se připravoval na vědeckou práci, na tzv. aspiranturu. V pátek večer 17.11.1989 jsem se vracel z dvoudenní exkurze po zemědělských podnicích na Moravě, kde jsem doprovázel zahraniční studenty. Nejsem si jistý, zda z Hlasu Ameriky nebo rozhlasové stanice Svobodná Evropa jsem se tehdy dozvěděl, že došlo k potlačení demonstrace, zbití studentů a dokonce k zabití jednoho studenta. Tyto informace nejen u mne, ale i mých kolegů vyvolali takový odpor, že jsem se společně zúčastnil po víkendovém návratu od přítelkyně z venkova všech demonstrací na Václavském náměstí, které následovaly. Vlna euforie, uvolnění a souznění, která tenkrát nastala, se jen těžko popisuje. Ani ve snu by mne tehdy nenapadlo, že právě 17. listopadu započala sametová revoluce, která znamenala zvrat v historii naší vlasti. Pro mne osobně to znamenalo, že jsem dal brzy vale vědecké práci a vrhl jsem se na obchodní činnost.

Proč se minulý režim zhroutil?

Když se nad tím zamyslím, tak to dnes budu jinak hodnotit, než třeba před 30 lety. Je z toho patrné, že se člověk rozumově vyvíjí a také samozřejmě je nyní k dispozici daleko více informací. K pádu komunistického režimu došlo z několik důvodů. Mezi vnější důvody patří politika otevřenosti, přestavby a zrychlení ekonomického vývoje, kterou prosazoval Gorbačov. Ten v roce 1988 také oznámil, že Sovětský svaz opouští Brežněvovu doktrínu a umožní zemím východní Evropy rozhodnout o svých vlastních otázkách. V této souvislosti se pamatuji na návštěvu Gorbačova v Československu v roce 1987, kdy veřejně prohlásil. „Je to Vaše věc“. Rovněž došlo k výraznému snížení mezinárodního napětí podepsáním Smlouvy o likvidaci raket kratšího a středního doletu v roce 1987. Následná ztráta sovětské nadvlády nad východní Evropou účinně ukončila studenou válku.

Mezi vnitřní důvody, proč se minulý režim zhroutil, patří pravděpodobně boj o moc ve vedení KSČ, kde se připravovalo převzetí moci reformním křídlem komunistů. Zápalnou šňůrou v tomto scénáři měla být demonstrace studentů 17. listopadu v Praze. Sirkou se stala šířící se zpráva o smrti studenta. Následující obrovské demonstrace a generální stávka však nakonec znamenaly úplný pád režimu. Vysoká úcta a poděkování patří proto všem občanům naší vlasti bez rozdílu věku, vyznání, pohlaví i politického smýšlení, kteří se před 30 lety podíleli na sametové revoluci.

Je naše demokracie v ohrožení, jak někdo tvrdí?

To je otázka, na kterou není jednoduché odpovědět. Jsem však přesvědčen, že u nás demokracie v přímém ohrožení není. Je třeba o ni však stále usilovat. Třeba společenskou diskuzí. Protože jak říkával Masaryk, demokracie je diskuze. A pokud má naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii. Diskuzi rozhodně nevidím v tom, co se nachází na sociálních sítích. To jsou zpravidla sdělení plná emocí. Sociální sítě spíše vedou k tomu, že se prostory pro korektní diskuzi zmenšují.

To, že demokracie u nás není ohrožena, vyplývá i z výsledků šetření CVVM, které proběhlo v říjnu tohoto roku. Došlo totiž k nárůstu důvěry občanů ke všem základním ústavním institucím (prezident, vláda, poslanecká sněmovna, Senát, krajské zastupitelstvo, obecní zastupitelstvo, starosta, hejtman) ve srovnání se stejným obdobím loňského roku.

Jak je tomu se svobodou? Je jí mnohem více než před třicet lety, ale jsou názory, že třeba v devadesátých letech jí bylo mnohem více, a že teď ubývá. Co myslíte vy?

Nejdříve je třeba se zamyslet, co si lze představit pod pojmem svoboda. Jsem přesvědčen o tom, že si občané svobodu mohou vykládat různě. Já vnímám svobodu jako možnost si dělat na svém a za své náklady, co chci, pokud tím nezasahuji nad určitou míru do svobody někoho jiného. Jsem přesvědčený o tom, že žijeme ve společenských poměrech, kdy nehrozí ztráta svobody za vyjádření svých názorů na veřejnosti. Bohužel se však můžeme v poslední době setkávat s psychickým nátlakem, převážně na sociálních sítích, v podobě očerňování, nálepkování, urážek, dehonestování. V 90. letech ještě neexistoval facebook ani jiné sociální sítě, a tak psychický nátlak probíhal jinými cestami a byl mnohem mírnější.

Jak hodnotíte ekonomickou transformaci?

Nejsem ekonom, abych hodnotil podrobně úspěchy a ztráty ekonomické transformace. Myslím si však, že naše vlast velmi rychle přešla od centrálně plánované ekonomiky k tržní ekonomice. Hlavními součástmi tohoto procesu byla velká privatizace, kupónová privatizace a také orientace na Západ. Zda byla strategie ekonomické transformace, jejímiž představiteli byli Václav Klaus a Tomáš Ježek, správná, či nikoliv, nedokážu posoudit. Je pravdou, že ekonomická síla a životní úroveň obyvatelstva po uskutečnění transformace a nezbytných strukturálních reforem významně vzrostla. Z hlediska úrovně ekonomické vyspělosti měřené HDP na hlavu jsme nyní na stejné úrovni jako Španělsko a Itálie.

Zůstává však nezodpovězenou otázkou, jak úspěšná by byla ekonomická transformace a kolik desítek či stovek miliard korun by ušetřil náš stát, když by se nejdříve vytvořil velmi silný právní rámec. Iluze, že privatizaci celé ekonomiky lze provést tak rychle, že ani nestojí za to se výkonem vlastnických práv zabývat, otevřela bohužel cestu k přelévání aktiv státních podniků do soukromých rukou způsoby, kterým se ve stabilizovaných tržních ekonomikách říká krádež či podvod a také se vžil nový český termín „tunelování“.

Může se socialismus, třeba v jiné formě, zase vrátit?

Je těžké predikovat, zda se k nám vrátí v nějaké jiné formě socialismus. Můžu o tom nyní pouze spekulovat, a to nemám v úmyslu. V médiích se občas vyskytne názor, že se do evropské společnosti vrací socialismus. Údajně tentokráte nepřichází z Východu, ale ze Západu. Ale naše vlast si zatím stojí v tomto směru mnohem lépe než v zbytku EU, protože nemáme tak velkou regulaci. Dle mého názoru je důležité si připomínat, co komunismus způsobil a tím zamezit návrat socialismu.

Třicet let po Listopadu je ve společnosti cítit velké napětí. Čím to je?

Já na to odpovím otázkou. Uvědomují si občané, že prožíváme mimořádně dlouhé období 30 let stability, bezpečnosti a míru, což od vzniku tehdejšího Československa v roce 1918 nikdy v minulosti nenastalo? A o tom, jak se občanům v naší vlasti daří, přece nerozhodují komentáře novinářů, politiků či politologů, ale chování obyčejných lidí, kteří mají svobodu volby.

Záleží samozřejmě vždy na lidech, kteří toto napětí vyvolávají. Uvedu příklad z komunální úrovně. V Milovicích, kde jsem minulé volební období působil jako starosta a nyní jsem opoziční zastupitel, je nyní ve vedení radnice ODS spolu s dalšími politickými subjekty. V komunální politice platí nepsané pravidlo, že opozice vede kontrolní výbor a má zastoupení i ve finančním výboru a v komisích rady města. Když jsem byl starostou, tak všechny politické subjekty v zastupitelstvu města, měly své zastoupení v těchto orgánech. Nyní však koalice pod taktovkou ODS, která má slovo demokratický v názvu, se však rozhodla nestandardně zamezit působení opozičních subjektů ve všech těchto orgánech. Na předsedu kontrolního výboru dosadili „svého“ člověka, kterého nenavrhl nikdo z opozičních zastupitelů, a tak si můžete domyslet, jak pracuje kontrolní výbor. O zastoupení rodinných příslušníků a přátel radního z ODS a prodeji městských pozemků za nízkou cenu již ani nemluvě. Tím chci říci, že i toto chování některých komunálních politiků vyvolává lokálně napětí.

V neděli 17. listopadu 2019 si na Národní vyslechli nadávky a pískání premiér Babiš, vicepremiér Hamáček, ale i Václav Klaus mladší, který přitom patřil před třiceti lety k protestujícím studentům. Co k tomu říci?

Verbální útoky na kohokoliv jednoznačně odsuzuji. Často také bývají předzvěstí fyzického útoku. Z chování těchto lidí, kteří nadávali a pískali při tomto pietním aktu některých politiků je zřejmé, že zloba, závist, zášť u nás bohužel nepominou.

Co si myslíte o akcích pořádaných Milionem chvilek pro demokracii a jejich požadavcích, které vznášejí?

Spolek Milion chvilek je součástí naší demokratické společnosti. Na jednu stranu na mě působí sympaticky, že dokáží zapůsobit na část veřejnosti, aby se zajímala o dění v naší zemi. Na druhou stranu mi přijde, že mají pouze jediné téma a tím je kritika hnutí ANO a zejména jejího předsedy a premiéra Andreje Babiše. Já jsem vstupoval do hnutí ANO, protože to pro mě byla příležitost jak změnit kmotrovské praktiky na komunální úrovni ve městě, kde žiji. Zdá se mi nespravedlivé, že se v současné atmosféře zapomíná na to, že na mnoha místech, kde hnutí ANO uspělo, se podařilo odstranit vliv politiků pocházejících až z divokých devadesátých let.

Doufám, že Milion chvilek si najde prostor i na další témata a třeba jednou nahradí některé z mého pohledu neopravitelné tradiční strany. Co se týká jejich současných požadavků, nepřijde mi příliš logické vyzývat k demisi premiéra, který je nejpopulárnějším politikem v zemi. Přitom hnutí ANO získalo ve svobodných a demokratických parlamentních volbách v roce 2017 více než 1,5 milionů hlasů a zároveň Andrej Babiš získal nejvíce preferenčních hlasů ze všech kandidujících politiků. Nelíbí se mi, když někdo dává ultimáta. To v historii naší vlasti k ničemu dobrému nevedlo.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Oldřich Szaban

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Žádná práva nemáte. Nikoho nezajímáte. Křeček k Prague Pride

10:21 Žádná práva nemáte. Nikoho nezajímáte. Křeček k Prague Pride

Žádná „moderní pravda“ by neměla potlačit vliv rodičů na to, jak dětem předkládat genderová témata. …