Jako aktivní lékař a primář záchranné služby stojíte doslova v první linii našeho zdravotnictví. Jak jste vnímal a vnímáte opatření vlády v koronavirové krizi? Byla ne vždy účinná a smysluplná opatření i tím impulsem, který vás přiměl podpořit Volný blok kandidaturou?

Určitě ano. Když odezněla ona první etapa „covidového bioterorismu“, kdy jsme nebyli zorientováni, neměli jsme žádná vlastní data ani zkušenosti a oprávněně se obávali, jak budeme situaci zvládat (záchranka nemůže své ordinace zavřít nebo ordinovat po telefonu), nastalo období sběru vlastních dat a zkušeností. Najednou jsem zjišťoval, že věci jsou jinak. Zcela nesmyslně začala platit cenzura na jiné než „oficiální“ informace a embargo na jiné než „oficiální“ postupy a léky. První linie až na čestné výjimky své pacienty zcela opustila, zanechala je napospas covidové hysterii a Paralenu a oni pak končili na „árech a jipkách“. Do zdravotnictví vstoupily těžké kšefty mocných, završené nepovinně povinnou vakcinací jako jediným spásným postupem! Ta tvrdá, krutá a beznadějná realita globalisticko – vakcinační mediokratické demokratúry mne tak deptala, trápila a vysilovala, že slyšet najednou opravdový, skutečný a ničím nezkreslovaný názor na situaci z Poslanecké sněmovny Parlamentu od poslanců Volného a Bojka (případně jejich odborných hostů) bylo pro mne doslova spásnou rajskou muzikou.

Ten obrovský rozpor mezi oficiální „covid agendou“ a tím, co jsem si já jako lékař již v terénu zažil, ověřil a mohl srovnávat, tak ten je naprosto bezprecedentní. Kvůli aktivnímu přístupu Volného bloku k programovému řešení zásadních problémů naší země, nejen v oblasti covidu, jsem se rozhodl jej podpořit kandidaturou. I když je to pro mne osobně cesta nelehká, tak trochu masochistická, protože jsem nikdy netoužil být politikem, není jiné volby. Vnímám to jako svou povinnost vůči své zemi.