Připomínáme si sto let od vzniku první Československé republiky. Někdy slýcháme, že není co slavit, protože republika už neexistuje, případně jsme v současnosti obklopeni korupcí a demokracie je v ohrožení. Je co slavit?
Slaví se historické výročí vzniku samostatného československého státu, byť už neexistuje. Takže je co slavit, protože to byla doba zásadní přeměny Evropy, rozpadu rakousko-uherské monarchie, vzniku nových států, nejen Československé republiky, takže slavíme toto výročí. Nemá to nic společného s tím, co si někdo myslí o sociální situaci v České republice dnes. Slavíme historickou událost státu.
Když se zamyslíme nad hodnotami, které jsme v roce 1918 ctili, co z nich si podle vás zachováváme a o které jsme přišli?
Minule v době takzvané okurkové sezóny jste mi řekl, že řešíme určitá témata, protože je naše země v pořádku. A když není krize země, znamená to, že je sociálně, ekonomicky a bezpečnostně v pořádku. Někdo však naopak tvrdí, že máme krizi demokracie, za kterou jsme bojovali celou dobu historie. Tak jak to je?
Nemám, co bych na svém názoru měnil. Naše země je v pořádku, naše země prosperuje, je bezpečná a je demokratická. I to, že si může kdokoliv psát a publikovat a veřejně hovořit o tom, že se mu zdá, že není demokratická, je rozkradená, a nic se mu za to neděje, žádný postih, svědčí o tom, že jsme otevřenou demokratickou společností.
Trochu na to navážu. První republika skončila po 20 letech, 20 let po Vítězném únoru přišel rok 68, 20 let poté listopad. Od něj už brzy uplyne 30 let a náš systém zatím „drží“. Je to tím, že je tak dobrý a spravedlivý, nebo mezinárodními okolnostmi?
Platí obojí. Za prvé jsme vytvořili fungující demokratickou společnost a za druhé nám svědčí vnější okolnosti. Československo mezi válkami bylo demokratické a samozřejmě příchod nacistů a nástup Hitlera k moci všechno změnil, takže nám také nahrávají vnější okolnosti. Totiž, že ta hrozba z venku neexistuje.
Hospodářské dějiny ukazují na to, že naše první republika byla na předních světových příčkách, co se týká rozvoje a úrovně. Na druhou stranu, značnou část její populace sužovala bída. Za komunistů zase sužovala bída všechny, říká se dnes. Jak je to tedy s tou bídou za posledních sto let?
Spolehlivě mezi válkami byly největší sociální rozdíly a byli lidé, kteří žili ve skutečné bídě, protože nebyl rozvinutý sociální stát, jaký máme dnes. Teprve vývojem i v celé Evropě se posílil koncept sociálního státu, takže určitě existovaly veliké sociální rozdíly v Československu, které dnes v České republice nemáme. Samozřejmě socialismus uvrhl celou zemi do, řekněme, velmi špatné ekonomické situace a všem se dařilo zle kromě vládnoucí nomenklatury, která žila mimo tento prostor. Ti, kteří hlásali rovnocennou společnost, vytvořili kastovnickou společnost, kde navrchu žili úplně jinak členové Ústředního výboru Komunistické strany Československa a pracovníci tohoto systému a zbytek společnosti byl hozen na druhou stranu. To bylo kastovnické rozdělení státu a země samozřejmě neprosperovala.
Bavíme se o tom, jak jsme v pořádku a jak máme demokracii. Co tedy náš režim ohrožuje a ohrožuje ho něco? Válka, ekonomické krize, opuštění či setrvání v Evropské unii, migrace?
Momentálně si myslím, že český politický systém nejvíce ohrožuje populismus, protože populismus vede k tomu, že ti, kdo rozhodují, rozhodují s úvahou na nejbližší měsíce či týdny a nedrží dlouhodobou strategii. Nehledí do dlouhodobé budoucnosti naší země a nemají na zřeteli dlouhodobou budoucnost. Potom jsou volení různí představitelé politických stran, kteří se chtějí zalíbit momentální náladě. A to, řekněme, škodí demokracii, nicméně já také v Čechách nevidím, že by něco vážně ohrožovalo demokracii, nebezpečí je populismus.
Psali jsme:
A jak tedy proti populismu bojovat, aby se lidé nenechali populismem zlákat a nevolili představitele, kteří ho využívají?
Znamená to snad, že když nemáme krizi, nedá se proti populismu bojovat?
Velmi těžko, protože lidé hlasují s velkou lehkostí. A největší vůdci v dějinách vyrostli právě z velkých krizí, protože si věděli rady a vedli zemi dlouhodobě dopředu. Zrovna jsem četl, jací budou budoucí kandidáti na prezidenta republiky, tak se všichni podbízejí i otázkou migrační a podobně. Existují mnohem vážnější témata. Mimořádné vážné téma, o němž se nemluví, je voda.
My máme už dva roky sucho, měli bychom se starat, abychom měli vodu ještě za třicet let. Dramaticky to změní chování zemědělství, dramaticky to změní chování lesů, dramaticky to změní chování těch, kteří odpovídají za dodávku vody, abychom měli vody dost. Pojďme se poučit od státu Izrael. Izrael žije proto, že vodu vzal jako vážné téma na řadu desítek let dopředu. Otázku migrace v zásadě Evropa už zvládá a spojenými silami bude schopna zvládat, ale vodu, tu nevyřešíme nějakými investicemi, nebo vojenskou operací, nebo něčím takovým. O vodu se musíme starat, aby voda, která spadne z nebe, se také zadržela v zemi.
To téma se začíná postupně otevírat…
Velmi málo, protože je příliš vážné, a když se vezme skutečně vážně, tak budou křičet zemědělci, protože se změní nároky na pěstování, potom v lesích zjistí, že budou muset vysazovat stromy, což znamená náklady. Zjistí se, že obce mají udělat revizi vodovodních řadů a budou muset investovat do oprav. Zjistí se, že co se lehce říká, je těžký úkol, který stojí před námi a tam nám jde dlouhodobě o život. Jsou tedy i jiná vážná témata, která musíme otevírat.
Zní to, jako by to bylo přesně to téma, jaké se populistům do politiky nehodí.
Ano, protože to znamená, že říkáte i to, co není populární. Když řeknete obcím nebo krajům, že mají udělat revize, znamená to investice. Jsou obce, kde je ztráta vody ve vodovodním řadu až čtyřicet procent. Jen říkám: otevřme témata, je jich více, kterými se máme zabývat a jsou dlouhodobá. Je jich dost.
Jaká jsou ta další vážná témata?
Mimořádně vážné téma je naše bezpečnost, to je možná ještě před vodou, protože naše bezpečnost je mnohdy ohrožována. A může být ohrožena více, což znamená úzkou spolupráci, sdílení informací a vytvoření fungujícího systému, jak nás chránit proti teroristickým útokům, nebo jinému vážnému útoku, který může přijít odkudkoliv z planety.
Vodu bych bral jako dlouhodobý úkol a terorismus jako úkol aktuální. Ale určitě ne populistická témata o tom, že budeme zavírat hranice nebo něco takového, Myslím, že to lidé rádi slyší, ale to jsou už úkoly, které jsme schopni zvládnout.
Psali jsme:
_635695218277763486.JPG&id=73502)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
