Slavíme sto let republiky. Starší lidé někdy říkají, že není co slavit, protože ta republika už neexistuje a, citujeme hlas lidu, je rozkradená a rozprodaná. Je co slavit?

Rozhodně je co slavit. Česká republika nevznikla ve vzduchoprázdnu, měla své historické kořeny a předchůdce. Vznik Československa byl proces, který vedl k ustavení samostatného československého státu. Důsledkem vyhlášení první světové války v roce 1914 byly odsunuty národnostní otázky v Rakousko-Uhersku do pozadí. Odsunutí národnostní otázky vedlo tehdy některé české politiky k upřednostnění požadavku samostatnosti před federálním uspořádáním monarchie. Samostatný stát Čechů a Slováků byl v roce 1918 logickým vyústěním dlouhodobé touhy národů po samostatnosti.

Jedním z důležitých milníků je i vznik svátku české státnosti v roce 2000 doprovázený Svatováclavskou poutí do Staré Boleslavi. Sice s námi už Slováci v jednom státě nežijí, ale je to stále nám nejbližší stát a národ a Slováci jsou jednou z největších národnostních menšin na našem území. To je třeba oslavou tohoto výročí také připomínat. Je rovněž nutné se stále zajímat o naši historii, protože tím dáváme najevo úctu k odkazu našich předků. Je to tím důležitější, že v současné éře prosazování konceptů globalizace a nadnárodního řízení, nám historie připomíná, odkud jsme vyšli, o co naši předci usilovali a bojovali, a my bychom jejich dědictví neměli lehkomyslně opustit pro dočasné výhody.