Co si myslíte o dnešní politice a byla by dobrým námětem na komiks?

Tato otázka mě přiměla, abych se podíval do Akademického slovníku cizích slov na slovo politika a jeho odvozeniny. Cituji. Politika je zaprvé oblast obecných státních záležitostí, věda o vnitřních a zahraničních cílech a úkolech státu, aktivní účast občanů ve státním životě. Zadruhé péče o záležitosti určitého oboru. A do třetice všeho dobrého chytračení, vychytralost. A pak tu ještě bylo slovo, které se mi líbí, a občas jej zaslechnu nebo čtu. Politikum, čili politická věc, záležitost. Laicky vzato, kdekdo může v některém z mých zhruba padesáti komiksů, k nimž jsem podle svého námětu napsal i scénáře, najít nějaké politikum. V minulém režimu od toho byli cenzoři a tak zvaná Hlavní správa tiskového dohledu. Dnes bych řekl, že spíše rozhoduje to, zda se u média zařazením toho či onoho zvýší sledovanost. U novin je to prodejnost a tím i náklad. Takže rozhodnutí: „To neprodává!“, od šéfredaktora či vydavatele, je opět cenzurou. Jsou však i jiné projevy.

Napsal jste někdy scénář ke komiksu, který měl jasný politický podtext?

V roce 2001 vydala Česká rada dětí a mládeže publikaci s názvem Ahoj, Úmluvo, což byl speciálně upravený výklad Úmluvy o právech dítěte. V roce 1989 byl tento dokument jednomyslně přijat Valným shromážděním OSN. Tehdejší ČSFR jej přijala hned první den platnosti 30. září 1990. Česká republika je úmluvou vázána dnem svého vzniku, tedy od 1. ledna 1993. Omlouvám se za delší připomenutí, ale obávám se, že když se dneska náhodně zeptáte kteréhokoli politika, natož občana, o dětech nemluvě, nebudou mít o úmluvě ani tušení! Asi bychom se moc a moc divili, kdyby děti začaly vyžadovat plnění i třeba jen některých článků úmluvy!

Přípravu publikace měli na starosti lidé z občanského sdružení Pionýr a ti mě oslovili, zda bych k jednotlivým článkům úmluvy nevymyslel malé komiksy. Výklad byl určen především učitelům, výchovným pracovníkům a vedoucím pracujícím s dětmi, a tak kresby měly děti zaujmout a doplnit mluvené slovo. Vymyslel jsem tehdy na čtyřicet dvou i třířádkových příběhů a kresby zvládl můj dlouholetý parťák František Kobík. Řekl bych, že to bylo čisté politikum! Ale ještě přidám. Byli to opět pionýři, tedy Česká rada Pionýra, kdo přišel s vydáváním sešitů Ahoj, Evropo.