Tvůrce slavného "ábíčka" nechápe: Vůdcové nás podvedli, tak proč lidi nejdou do ulic?

Co si myslíte o dnešní politice a byla by dobrým námětem na komiks?

Tato otázka mě přiměla, abych se podíval do Akademického slovníku cizích slov na slovo politika a jeho odvozeniny. Cituji. Politika je zaprvé oblast obecných státních záležitostí, věda o vnitřních a zahraničních cílech a úkolech státu, aktivní účast občanů ve státním životě. Zadruhé péče o záležitosti určitého oboru. A do třetice všeho dobrého chytračení, vychytralost. A pak tu ještě bylo slovo, které se mi líbí, a občas jej zaslechnu nebo čtu. Politikum, čili politická věc, záležitost. Laicky vzato, kdekdo může v některém z mých zhruba padesáti komiksů, k nimž jsem podle svého námětu napsal i scénáře, najít nějaké politikum. V minulém režimu od toho byli cenzoři a tak zvaná Hlavní správa tiskového dohledu. Dnes bych řekl, že spíše rozhoduje to, zda se u média zařazením toho či onoho zvýší sledovanost. U novin je to prodejnost a tím i náklad. Takže rozhodnutí: „To neprodává!“, od šéfredaktora či vydavatele, je opět cenzurou. Jsou však i jiné projevy.

Napsal jste někdy scénář ke komiksu, který měl jasný politický podtext?

V roce 2001 vydala Česká rada dětí a mládeže publikaci s názvem Ahoj, Úmluvo, což byl speciálně upravený výklad Úmluvy o právech dítěte. V roce 1989 byl tento dokument jednomyslně přijat Valným shromážděním OSN. Tehdejší ČSFR jej přijala hned první den platnosti 30. září 1990. Česká republika je úmluvou vázána dnem svého vzniku, tedy od 1. ledna 1993. Omlouvám se za delší připomenutí, ale obávám se, že když se dneska náhodně zeptáte kteréhokoli politika, natož občana, o dětech nemluvě, nebudou mít o úmluvě ani tušení! Asi bychom se moc a moc divili, kdyby děti začaly vyžadovat plnění i třeba jen některých článků úmluvy!

Přípravu publikace měli na starosti lidé z občanského sdružení Pionýr a ti mě oslovili, zda bych k jednotlivým článkům úmluvy nevymyslel malé komiksy. Výklad byl určen především učitelům, výchovným pracovníkům a vedoucím pracujícím s dětmi, a tak kresby měly děti zaujmout a doplnit mluvené slovo. Vymyslel jsem tehdy na čtyřicet dvou i třířádkových příběhů a kresby zvládl můj dlouholetý parťák František Kobík. Řekl bych, že to bylo čisté politikum! Ale ještě přidám. Byli to opět pionýři, tedy Česká rada Pionýra, kdo přišel s vydáváním sešitů Ahoj, Evropo.

Bylo to v době, kdy se Česko připravovalo na vstup do Evropské unie. Zadání bylo, abych do Ahojů udělal komiksy k jednotlivým zemím Evropské unie! Vymyslel jsem tenkrát mezinárodní partu studentů z českého gymnázia s názvem Strážci času IKS a posadil je do stroje na cestování historií i přítomností členských zemí EU. Ilustrátory byli Michal Kocián a Vladimír Bican. A do třetice. Není politikum i v mém kultovním komiksu Pod paprsky Zářícího? Pozemšťané vysílají na živou planetu inteligentního robota, který se stane Malým bohem primitivních Gron-c-chů? Učí je a vzdělává a připravuje na příchod bohů, lidí z planety Země. Když pak Kruan, jako představitel mladé generace Gron-c-chů, začíná svůj boj proti mezihvězdným kolonizátorům, pirátům vesmíru Hor-tidům, a spojuje se s dalšími kmeny, není to odraz situace na naší planetě?

Jste tedy proevropsky smýšlející občan?

Jsem pro Unii! Svět potřebuje velké celky. Navíc historie Evropy ukazuje, kolik se tady odehrálo válečných střetů, včetně dvou válek světových. Podívejte se na Spojené státy. Mají za sebou jen jednu velkou válku, a to ještě občanskou, Severu proti Jihu. Hitlerovo Německo ani Japonci se na jejich území nedostali. Ať tak či tak, Američané do jisté míry na obou světových válkách jen vydělali. Ostatně ani vznik Spojených států amerických se neodehrál ze dne na den. Dodnes jsou tam mezi unijními státy rozdíly.

A co se týče Česka, chtěl bych vzpomenout na jednoho moudrého člověka z mé rodné Plzně. Jmenoval se Ludvík Mištera a byl to vedoucí redaktor regionální redakce Mladé fronty. Chodíval jsem tam jako svazák a občas přinesl i nějakou informaci o tom, co bylo nebo bude. Jednoho dne mi řekl: „Vlastíku, přece dokážeš zprávu napsat sám!“ Tak se ze mne stal dopisovatel a posléze i novinář. Ale to hlavní. Okolo Ludvíka nás bylo několik takových snaživců dopisovatelů. On nás vlastně učil novinařině.

Jednou jsme se bavili o tom, proč my Češi tak často obdivujeme něco ze zahraničí a nejsme hrdí na to, co umíme a dokázali jsme. Ukázal na mapku Československé republiky a řekl: „Vzpomeňte si na naši historii! Vždycky když v Evropě byla nějaká válka nebo tažení, valilo se to obvykle přes naše země. Jen za Karla IV. a husitů jsme zvedli hlavy! Jinak jsme byli v porobě.“ A něco z toho platí dodnes. Kéž bychom ty hlavy uměli zvednout a rozhodnout se, kam patříme a co chceme!

Vznikl v Česku po sametu kromě Zeleného Raula nějaký jiný politický komiks, který byste vyzdvihl?

O Zeleném Raulovi jen krátce. Obdivuji realizační tým, lépe řečeno partu, která ho dělá už tak dlouho a dobře. Kritizovat umí každý, ale udělat to sám obvykle nedokáže. Nejsem samozřejmě vševěd a tak nevím o jiném takovém politicko-satirickém dílku. Občas něco jen tak očkem a náhodou zachytím. I na síti se nějaké věci najdou.

A jak tedy vnímáte dnešní politiku?

Jak mám vnímat dnešní politiku? Domácí nebo mezinárodní? Zůstaňme doma. Kam přijdu, všude slyším, jak lidé nadávají na současné dění a kam že to jdeme. Tedy do zadních hemisfér, slušně řečeno. Pokud se debaty nějak zúčastním, pak říkám, že to máme ve svých rukách. Proč tedy lidé nechodí k volbám a rezignují? Proč nejdou do ulic a nerevoltují jako v jiných státech? Možná proto, že je v nás ještě dost z té dávné poroby, již jsem zmínil. I když jsme i v novodobých dějinách párkrát ty hlavy zvednout dovedli, novodobí vůdcové nás šikovně využili a podvedli. Co třeba dokázali naši předkové po vzniku Československé republiky v roce 1918? Měli jen pár desítek let do začátku druhé světové války. A co se tady podařilo za necelé čtvrtletí od sametu? Netřeba rozvádět.

Vaše ABC četla řada dnešních politiků. Proč jim jeho poselství, které v podstatě navazovalo na Rychlé šípy, nezůstalo v hlavách?

Už mnohokrát jsem uvažoval o tom, zda by nějaký statistik dokázal zjistit, kolik je v Česku bývalých čtenářů časopisu ABC. V roce 1957 jsme začínali s 50 000 výtisky a do roku 1990 jsme se dostali na 315 000. Pak se do nás pustila cenová reforma, ale časopis přežil. Setkávám se s lidmi, kteří "ábíčko" četli a vzpomínají na ně. Děkují za to, že bylo a dodnes si pamatují na to, co v něm bylo. Nejčastěji je to komiks o Malém bohovi a Kruanovi, nebo naše déčka, čili přílohy, pak obrazové školy, atlásek. Ano, ti lidé jsou v nejrůznějších profesích, někdy hodně náročných a zodpovědných. Mám mimo jiné i dopis bývalého předsedy Akademie věd ČR Václava Pačese, kterému "ábíčko" přirostlo k srdci. Kolik je bývalých "ábíčkářů" v Poslanecké sněmovně a Senátu, to nevím. Asi své původní zájmy – vědu, techniku a přírodu – vyměnili za zájmy osobní, finanční a jiné.

Jaký scénář ke komiksu byste tedy napsal o současné politice a jaké hrdiny či antihrdiny byste do něj dosadil?

Když bych to měl přirovnat k nějakému komiksu, pak ta naše současnost je fantasy říznutá hororem! Ano, žádní moji Strážci, ani statečný Kruan a spol.! Něco takového však psát nebudu. Vždycky jsem psal a pracoval pro děti a mládež. Kromě komiksů jsem napsal i mnoho povídek a pár knížek. A vždycky jsem se vyhýbal násilí, lžím, podrazáctví, zabíjení a negaci vůbec. Tím, že bych takový komiks nepsal, nebudu uvažovat ani o možných hrdinech. Smutných pseudohrdinů už jsme viděli a vidíme denně dost. Stačí na to přenosy ze sněmovních zasedání.

Sociolog Jan Keller říká, že střední vrstva v Česku mizí na úkor chudiny. Takže zde začínají být jen dvě vrstvy, chudí a bohatí. Není to jako v komiksu Sin City?

Souhlasím s tímto názorem. I když se o středním stavu často mluví, tak se jen a jen mluví, ale skutek utekl. Chudých přibývá rychleji než bohatých. Ti už si z toho našeho národního hrnce nabrali dost v minulých letech, ale noví a šikovnější stále přibývají. Řekl bych, kdo umí, tedy je myslící, šikovný a pracovitý, ať je bohatý, ale ať nesysluje jen do své kapsy, ale dává práci ostatním i celé společnosti. Střední třída bývala jejím základem.

Už jste v důchodu, byť aktivní. Nemyslíte si, že právě důchodci jsou skupinou, která se může nejméně bránit, a proto se o jejich zájmy poslanci moc nestarají?

Souhlasím s názorem, že důchodci jsou nejsnáze odíratelná skupina obyvatel. Obvykle už nemají sílu organizovat se, sdružit se v silný celek, který by si dokázal prosadit své místo na slunci. Současní politici buď jsou nějak jinak než důchodem zajištěni na stáří, nebo zapomínají, že jak oni dneska k seniorům, tak se bude možná další generace chovat k nim.

Politiky jako Miloš Zeman, Petr Nečas, Miroslav Kalousek, Vít Bárta a další, třeba současné komunisty, tedy neprobereme?

Tyto lidi takřka denně vídám v televizi, slyším v rádiu, čtu o nich v novinách. Jací však jsou ve skutečnosti? Připadají mi spíš jako herci současného tragického kusu nebo dramatu, který lidem drásá nervy a ničí život. Jako dítě jsem ještě zažil prezidenta T. G. Masaryka. Psalo se o něm v tisku, byl ve filmových aktualitách, vycházely obrázkové knížky, pak začal rozhlas. Víc toho média neměla, ale o tatíčkovi Masarykovi nám vyprávěli i ve škole. Třeba to byl i obraz idealizovaný, ale byl. Co víme dneska o takzvaných čelných představitelích státu? Jaké bylo jejich mládí, z jakých poměrů vyrostli, jaké měli a mají zájmy, koníčky. A co jejich rodiny, děti, vnoučata, majetek? Ještě tak o bývalém důchodci z Vysočiny je toho dost známo, ale ani to nestačí na vykreslení skutečného obrazu současného prezidenta. O všech sem tam něco přinese bulvár i některé televize, více drbů přichází a putuje po síti, ale na tu ještě spousta lidí přístup nemá.

Společnost je partajně roztříštěná a to nejen těm nahoře vyhovuje, ale také se o to snaží ze všech sil. Pradávné heslo "Rozděl a panuj" platí dodnes. Bohužel tomu sami, my obyčejní lidé, nahráváme! Ostatně, už jste někdy někde slyšel nebo četl, kdo nebo co je to obyčejný člověk? To je téma na "dizertačku". Já si to vysvětlit neumím. Jo, abych nezapomněl na dotaz, co současní komunisté? Ať pravice či levice přestane s tímhle strašákem oblbovat lidi! Je to jedna z politických stran a má své voliče, kteří doufají, že i komunisté dostanou příležitost podílet se na řízení tohoto státu. Což se už částečně děje v několika krajích. A kdo tam protestuje? Mládež, která rozhodně neví, o co jde, ale je to populární "ulejvačka".

Střední věkovou generaci dneska tvoří lidé od třiceti nahoru, a to jsou lidé, kteří bývalý režim nezažili a v tom nynějším se snaží žít podle daných pravidel. Těm už jsou revoluční komunisté šumafuk, jak by řekl jeden z mých přátel. Žádný únor '48 ani rok '68 se konat nemohou! Ostatně bratrská pomoc by zcela určitě přišla z jiné strany než z Východu. Ve světě to je vidět až moc dobře!

Bývalý šéfredaktor ABC a komiksový scénárista Vlastislav Toman

Narodil se před čtyřiaosmdesáti lety v Plzni. Po válce byl konstruktérem v tamní Škodovce, spolupracoval s Mladou frontou, byl kulturním redaktorem časopisu Rudá zástava. Koncem roku 1956 se stal jedním ze spoluzakladatelů časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců. Mezi lety 1959 a 1992 byl jeho šéfredaktorem. Celý život píše komiksy a sci-fi povídky. Roku 2007 mu vyšla vzpomínková kniha Můj život s ABC – "ábíčkem". Je ženatý, má tři dcery a šest vnoučat.