Pane prezidente, jak zemědělci zvládají současnou krizi? Jak to na ně vše dopadá? Zatímco jiné obory mohou i za cenu vysokých ztrát zastavit výrobu, tady to nejde. Na pole se jet musí, krávy nepočkají…
Jsem velice rád, že si na zemědělce někdo vzpomene. Pokud je ve žlabu trvale založeno, myslím tím „pejorativně“ v obchodech, jsou zemědělci jen na obtíž. Práší, hučí, krávy na vesnici bučí, vše prý zemědělci dělají špatně a téměř každý, kdo má občanský průkaz, ví, jak by se zemědělství a potravinářství mělo dělat a chovat. Pokud je nedostatek, všichni vědí, proč tomu tak je. Mrzí mě, že tento stav nastavila zejména média, měl jsem několik možností vystupovat v různých diskusích k zemědělským otázkám, ale tak stupidní názory některých redaktorů či zjednaných oponentů jsem za celý život nezažil než v těchto posledních letech. A je mi z toho smutno. Ať je zemědělec malý, či velký, je to vždy člověk, který musí znát řadu oborů, agronomii, agrochemii, zootechniku, genetiku, šlechtění, mechanizaci, ekonomiku a další, a aby mohl úspěšně podnikat, musí mít vztah k přírodě, k zvířatům, ale i člověku.
Přes velmi složitou dobu, kdy velká část lidí ať dobrovolně, či řízeně odpočívá, zemědělci a potravináři pracují 12, 14 hodin i více, aby založili úrodu, vytvořili optimální podmínky zvířatům ke špičkovým užitkovostem a zpracovali surovinu na kvalitní a bezpečné potraviny. Pro mnohé obyvatele naší země je to samozřejmé, ale zemědělci a potravináři jsou velmi oslabeni o pracovníky, které potřebují na sázení zeleniny, drátkování a zavádění chmele a také v živočišné výrobě, kde velká část zahraničních pracovníků odjela a noví se nevrátili z důvodu uzavření hranic, proto to obrovské penzum pracovních hodin. Nikdo ale nemusí mít obavu o to, že by péče o zvířata či založení úrody utrpěly.
Na téma zemědělství se toho poslední dobou příliš v médiích neobjevuje, přitom mají bezesporu podíl na dobrém zásobování potravinami v době krize i nedávné nákupní paniky. Obával jste se na počátku, že lidé všechno vykoupí a nebudou potraviny? Hrozil vůbec takový scénář?
Situace nebyla tak jednoduchá, jak se prezentuje v tisku. Já tomu rozumím, není třeba vytvářet paniku a strašit lidi nedostatkem, to není nikdy ve prospěch věci. Situace byla z počátku napjatá, docházelo k tomu, že nikdo nevěděl, jak se bude tento stav vyvíjet, a docházelo k tomu, že dovozy ze zahraniční, z řady důvodů, třeba i logistických, nebyly zde včas, protože jak všichni víme, naše soběstačnost v potravinách je v průměru všech spotřebních komodit cca 58 %. Nerovnoměrné zásobování ze zahraničí způsobovalo objednávky u našich producentů v některých komoditách a dnech ve výši 200 až 300 % oproti běžným dodávkám a za jeden dva dny byly zase objednávky u stejného zboží 80 % běžného objemu.
Takže v maloobchodním prodeji došlo k určitým nedostatkům, ale ty se vždy podařilo většinou v krátké době prodlouženými směnami zabezpečit. Můj názor většina mých kolegů zná a ten je o tom, že soběstačnost českých potravin, které jsou pod mimořádnou kontrolou celé vertikály, od setí obilí až po dodávky konečných výrobků bez tisícikilometrových doprav ze vzdálených destinací, by se měla postupně zvyšovat na 80 až 85 % v průměru všech komodit.
Samozřejmě vždy budou komodity, kde můžeme být plně soběstační, a ještě vyvážet, jako například hovězí maso a mléko. Budou samozřejmě i komodity, které nedosáhnou celých 85 % a budeme závislí na dovozech ještě řadu let, například vepřové maso, zelenina a ovoce. Domnívám se, že pokud budou současné podpory nastaveny ve prospěch komodit, kde soběstačnost je velmi nízká, tak během osmi devíti let je možné se dopracovat k soběstačnosti kolem 80 až 85 %. Zatím se to tak neděje. Není to zásluha ministra, ale jeho úředníků, kteří znají zemědělství jenom ze školních lavic a pak až z ministerských pozic. Pokud nebudou sedět na odpovědných místech, kde se tvoří zemědělská politika, lidé, kteří v životě něčím prošli a byli v řízení zemědělských podniků úspěšní, bude velice složité zvýšit soběstačnost.
Zemědělci v minulém měsíci vydali prohlášení, že se hlásí ke zvyšování soběstačnosti a bezpečnosti výživy národa, ale samozřejmě jsou k tomu nutné podpory, které musejí směřovat tam, kde budou motivovat k výstavbě moderních středisek pro chov a výkrm prasat, či investic do rozšiřování pěstitelských ploch ovoce a zeleniny včetně zavlažování, vybavení technologií proti poškození produkce nepříznivými povětrnostními vlivy a do termoskladů, k uchování kvalitního ovoce a zeleniny, a ne do plošných podpor, které nemotivují navyšovat produkci v odvětvích s nízkou soběstačností.
V posledních dnech se začíná dost mluvit o tom, že potraviny zdražují a budou zdražovat ještě víc. Hlavně ovoce a zelenina, kterou si Česká republika nedovede v dostatečném množství sama vyprodukovat. Jak velké zdražení očekáváte?
Nemyslím, že dojde k velkému zdražování ze strany zemědělců, protože většina států bude směřovat k posilování soběstačnosti a navýší se hlavně lokální nabídka potravin a bude se posilovat zájem o domácí potraviny z důvodu kvality. Přispěje k tomu u nás velmi propracovaný systém kontroly potravinářských produktů v celé vertikále. Cenu potravin většinou nenastavuje zemědělec, ale velkoobchod a hlavně maloobchod, tam se nejvíce využívá velkého kolísání poptávky a nabídky. Co se týká ovoce a zeleniny, dojde k určitému zvýšení ceny, protože v současnosti je velice omezená možnost využívat na sezónní práce zahraniční pracovníky v celé Evropě. Cena by nemusela růst skokově, pokud budou úměrné marže u všech zúčastněných. Dnes je to asi následovně: cena například jablek od zemědělců se podle úspěšnosti sklizně v jednotlivých letech pohybuje od 7 do 15 Kč na kg, cena na pultě je pak 25 až 45 Kč za kilogram.
Fotogalerie: - Pozdrav z Tchaj-wanu
Jaké jsou české kapacity z hlediska pokrytí domácího trhu? Neotevře snížený export tohoto segmentu potravin příležitost pro české malo- i velkoproducenty?
České kapacity v řadě komodit jsou dostatečné, ale jsou i některá odvětví, kde kapacity jsou nižší, než je naše potřeba. Výsledky našich producentů z hlediska výnosů, užitkovosti, šlechtění a chovu jsou na mimořádně dobré úrovni a řadíme se v rámci EU mezi prvních sedm států. Problémem je směrování pobíraných podpor a jejich nastavení i tam, kde nepřinášejí zvyšování soběstačnosti. Pokud by byly prostředky nastaveny systematicky motivačně do odvětví, kde je nízká soběstačnost, došlo by k postupnému navyšování soběstačnosti, která by se mohla dostat v průběhu nejbližších let na úroveň 80 až 85 %.
V pokrývání domácího trhu českými komoditami nám znesnadňuje situaci neúměrný dovoz komodit z okolních zemí k nám za podnákladové ceny, kde obrovské ekonomiky neúměrně, dlouhodobě a cíleně podporují zemědělskou výrobu, což vede k velkým disproporcím na trhu. Síla tohoto nejednotného trhu likviduje trh s českými potravinami. Je třeba vidět, že nadprodukce z těchto zemí u nich v jednotkách procent při exportu jejich komodit u nás znamená desítky procent, a tím při nakupování tohoto laciného přebytkového exportního zboží není možné razantně navyšovat produkci v jednotlivých odvětvích rostlinných a živočišných komodit.
Pro upřesnění je soběstačnost některých komodit přibližně následující: ovoce a zelenina 25 až 30 %, brambory ve slupce 60 % (celkem 40 % včetně výrobků z brambor a polotovarů), u živočišných produktů u vepřového masa 38 až 39 %, drůbežího masa 54 až 64 %, u hovězího masa více než 100 %, mléka kolem 90 % včetně výrobků, ve kterých je mléko součástí, vajíčka 54 až 60 %. Průměrná soběstačnost se pohybuje kolem 58 %.
Souhlasím s tím, že je třeba využít domácí výrobu k navýšení soběstačnosti jak u malo-, tak u velkoproducentů. Oba typy producentů potřebujeme, oba typy producentů mají u nás své místo, avšak objem produkce malých producentů je tak nízký, že je těžké předpokládat, že i při progresivním zvyšování produkce by naše soběstačnost byla významně pokrytá z těchto zdrojů. Velkoproducenti dnes dodávají na trh více než 80 % zemědělských výrobků a potravin. Je proto zřejmé, že bez velkoproducentů není možné zabezpečit soběstačnost, čehož důkazem jsou i světové trendy. Svět jde stejnou cestou a využívá koncentraci a hlavně produktivitu práce k zajištění výroby zemědělských a potravinářských produktů a současně se snaží produkovat pro spotřebitele za přijatelné ceny. Jsou to například obrovští producenti vepřového a drůbežího masa v Německu, Nizozemsku, Španělsku. Tyto výroby nejsou závislé na velikosti podniku. I u nás by neměl být problém tato odvětví řešit, jelikož tyto monogastři (drůbež, prasata) jsou závislí hlavně na produkci obilovin a nic nás neomezuje. Česká republika vyváží v letech průměrné a vyšší úrody obilovin téměř 50 % produkce obilí, což je vlastně surovina pro výrobu masa, a to je velmi smutné.
Měla by v této věci pomoct vláda? Lidé budou po měsících restriktivních opatření a často nemožnosti pracovat a vydělávat tak „vyždímaní“, že pro ně zdražení základních potravin bude znamenat další ránu, nemluvě o těch, co už před krizí byli pod hranicí chudoby… co s tím dělat?
Neztotožňuji se s tvrzením, že by došlo ke skokovému zdražení základních potravin, ale je třeba souhlasit s tím, že je nezbytné udělat kroky k tomu, co jsem už řekl před chvílí. V první řadě je nezbytné provést jednoznačné změny v poskytování podpor, které nemohou řešit jen péči o krajinu, ale musejí současně s péčí o krajinu řešit kvalitní domácí produkci. Je nezbytné podpory z pilíře I, což jsou podpory na plochu (tedy na hektar zemědělské půdy) podmínit vyšším chovem hospodářských zvířat a současně razantně změnit pilíř II, to je program rozvoje venkova, který musí cílit opět na motivaci ke zvyšování živočišné produkce v komoditách s nízkou soběstačností a omezit řadu výdajů, které nepřinášejí kromě péče o krajinu žádný efekt ani prostředky do státního rozpočtu a tvorbu daní. Není to tak složité, ale šlo by o razantní a nepopulární změnu. Je jednodušší pobírat prostředky, aniž mám obrovské starosti s výrobou, zpracováním produkce a jejím prodejem nebo se zaměstnanci, kterým je nutné zabezpečit stálý finanční příjem.
Spolupracuje Agrární komora ČR s vládou v hledání možných řešení a východisek, jak dopady krize jak na zemědělce z jedné strany, tak na spotřebitele ze strany druhé, zmírnit?
Ano, Agrární komora vytváří tlak na provedení změn, které jsme řešili v předchozí otázce, ale zaběhlé mechanismy se mění velmi těžce a pomalu. Na odborných místech jsou často lidé, kteří nejsou vstřícní ke změnám a spíš jdou ve „vyběhaných uličkách“, ale na obhajobu naší vlády je nutné konstatovat, že v posledních čtyřech letech došlo k významnému pokroku. Národní podpory pomohly nejen k zastavení poklesů naší soběstačnosti, ale v některých odvětvích začíná navyšování produkce, například v posledním roce vzrostla meziročně výroba mléka o 1,8 %, výroba hovězího masa o více než 3 %, výroba drůbežího masa o 2,4 %, takže je nutné čekat rozumné podpory hlavně v letech neúrody či zhroucení trhu v některých komoditách, aby byla nastavená stabilita a důvěra zemědělců ve vládu, a tím vytvořit zájem o strategický rozvoj jednotlivých odvětví. Prostředků není moc, ale daly by se podstatně lépe využít k motivaci zemědělských a potravinářských podniků na zvyšování soběstačnosti těch komodit, u kterých nedostatek ohrožuje naši soběstačnost a bezpečnost.
Už jste to sám zmínil. Opět se po čase ve veřejné debatě otvírá téma (ne)soběstačnosti České republiky v produkci potravin, a to jak v živočišné, tak rostlinné výrobě. Jsou to planná slova, anebo to má smysl? Lze s tím vůbec v rámci EU a společné zemědělské politiky něco dělat a snažit se vrátit k tomu, abychom byli soběstační?
Určitě. Je to jedno z témat, které by měla vláda, ministerstvo i my, nevládní organizace, urychleně a razantně řešit. Naše republika má velmi dobré podmínky k produkci většiny základných potravin mírného pásma. Každá vyspělá země od nás na západ a i celosvětově tuto problematiku řeší prioritně. Například ještě před deseti lety Spolková republika Německo byla soběstačná ve vepřovém mase na 80 %, dnes je soběstačná se 122 % a přebytky z tak obrovské země přicházejí k nám a naše obilí (které je surovinou při výrobě masa) odchází do Německa, čímž vyvážíme hlavně fosfor (kterého je u nás nedostatek a kupujeme ho draze ze zahraničí) a zpětně u nás likviduje trh s vepřovým masem. Dalším příkladem je Španělsko. Španělsko produkuje 373 % vlastní potřeby vepřového masa a přebytky po ukončení burzy s vepřovým masem k nám v silných igelitových obalech proudí za nízké ceny a vytlačují naše producenty přes to, že naše náklady na výrobu jsou nižší než u nich a současně je naše produkce podstatně zdravější, protože Španělsko využívá při výrobě plošně antibiotika. Stejně můžeme mluvit o dalších státech jako je Belgie, Nizozemsko a hlavně Dánsko. Obdobné je to u drůbežího masa, kam můžeme ještě přidat Polsko, kde zahraniční kapitál během posledních let ztrojnásobil produkci drůbežího masa.
Jaké máte od producentů ohlasy na vládní restriktivní opatření? Nebylo by správné začít vše rozvolňovat rychleji, než jak dosud navrhuje vláda? Argumentuje sice rizikem druhé vlny nákazy, ale co když to bude za cenu mnoha a mnoha krachů podniků, farem a existenčních potíží stovek tisíc rodin?
Ohlasy našich lidí nejsou negativní, naopak všichni se přimlouvají za kázeň a odůvodněné rozvolňování tvrdých opatření. Není třeba zažít vysoké ztráty na lidských životech, jak je tomu ve většině zemí, nejen v Itálii, Španělsku, Belgii, Velké Británii a v poslední době i v Německu, o Spojených státech radši ani nemluvím.
Co se týká vlivu na podnikání, myslíme si, že každý, kdo podniká, musí počítat s určitým rizikem a není nutné, aby za každých podmínek musel tvořit zisk. Podívejme se na zemědělce, zemědělci mají velmi obtížné podnikání ve velmi rozdílných podmínkách počasí v jednotlivých letech, současně potraviny z celosvětového pohledu zažívají obrovské výkyvy v cenách na trhu. Přesto, že některé výroby se dají pojistit proti rizikům v některých velmi extrémním letech, pomůže stát, ale i tak dochází velmi často k tomu, že vlivem neúrody či zhroucení trhu hospodaří podnik se ztrátou. O tom je podnikání, jsou léta tučná a často i hubená.
Nemyslím si, že u podniků, které byly před touto krizí stabilní, dojde k rozsáhlým krachům a existenčním potížím. Při podnikání přece myslíme i na horší časy, a tak si vytváříme v lepších časech rezervy právě pro časy horší. Zkrátka, musíme se všichni uskromnit, jak jednotlivci, rodiny, tak i podniky. Je to přece běžné, pokud se ukáže, že některé odvětví bude muset být redukováno z důvodu nezájmu o jeho služby v tomto období. Lidé mohou přejít do jiných odvětví, kde zaznamenáváme obrovský rozmach a kde lidí je stále nedostatek. K Agrární komoře je nutné říct, že podniky, které se v ní sdružují, velice citlivě nesou tyto nepříznivé změny, ale přes to, že nežijí v luxusu či rozmaru, vyhlásily sbírku na pomoc potřebným. Jde o sbírku hlavně starším, nemocným a hendikepovaným a snaží se lidem v nejtěžších situacích trochu pomoci. V současné době už bylo na transparentní účet 292900456/0300 zasláno více než 1,5 mil. Kč.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Radim Panenka
