Pane prezidente, jak zemědělci zvládají současnou krizi? Jak to na ně vše dopadá? Zatímco jiné obory mohou i za cenu vysokých ztrát zastavit výrobu, tady to nejde. Na pole se jet musí, krávy nepočkají…

Jsem velice rád, že si na zemědělce někdo vzpomene. Pokud je ve žlabu trvale založeno, myslím tím „pejorativně“ v obchodech, jsou zemědělci jen na obtíž. Práší, hučí, krávy na vesnici bučí, vše prý zemědělci dělají špatně a téměř každý, kdo má občanský průkaz, ví, jak by se zemědělství a potravinářství mělo dělat a chovat. Pokud je nedostatek, všichni vědí, proč tomu tak je. Mrzí mě, že tento stav nastavila zejména média, měl jsem několik možností vystupovat v různých diskusích k zemědělským otázkám, ale tak stupidní názory některých redaktorů či zjednaných oponentů jsem za celý život nezažil než v těchto posledních letech. A je mi z toho smutno. Ať je zemědělec malý, či velký, je to vždy člověk, který musí znát řadu oborů, agronomii, agrochemii, zootechniku, genetiku, šlechtění, mechanizaci,  ekonomiku a další, a aby mohl úspěšně podnikat, musí mít vztah k přírodě, k zvířatům, ale i člověku. 

Přes velmi složitou dobu, kdy velká část lidí ať dobrovolně, či řízeně odpočívá, zemědělci a potravináři pracují 12, 14 hodin i více, aby založili úrodu, vytvořili optimální podmínky zvířatům ke špičkovým užitkovostem a zpracovali surovinu na kvalitní a bezpečné potraviny. Pro mnohé obyvatele naší země je to samozřejmé, ale zemědělci a potravináři jsou velmi oslabeni o pracovníky, které potřebují na sázení zeleniny, drátkování a zavádění chmele a také v živočišné výrobě, kde velká část zahraničních pracovníků odjela a noví se nevrátili z důvodu uzavření hranic, proto to obrovské penzum pracovních hodin. Nikdo ale nemusí mít obavu o to, že by péče o zvířata či založení úrody utrpěly.