Umělci nejsou žádné „svědomí národa“. Po Listopadu se nahrnuli do politiky a shořeli jak papír, připomíná spisovatel Bauer. A dodal, před čím už v roce 1992 varoval František Čuba

08.06.2020 18:32

HŮŘ UŽ BYLO? „Umělci nejsou ani „svědomím národa‘, ani ‚solí země‘. Vzpomeňme, jak se někteří z nich po listopadu 1989 nahrnuli do politiky, a pak většinou shořeli jak papír a s rozčarováním zase odešli,“ říká spisovatel Jan Bauer. V rozhovoru mluví o výrazném rozevření sociálních nůžek a připomíná i slova svého nedávno zemřelého přítele Čestmíra Řandy ml. o sametové revoluci. Řekl také, co si myslí o větší potravinové soběstačnosti ČR a v této souvislosti varuje před tvrzením některých, jak sám říká, ‚pomatených‘ novinářů. Velmi rázně se vyjádřil na adresu Merkelové a Macrona. A nevynechal ani USA.

Umělci nejsou žádné „svědomí národa“. Po Listopadu se nahrnuli do politiky a shořeli jak papír, připomíná spisovatel Bauer. A dodal, před čím už v roce 1992 varoval František Čuba
Foto: David Hora
Popisek: Jan Bauer
reklama

Anketa

Máte pochopení pro demonstrace za práva černochů v USA?

4%
96%
hlasovalo: 19193 lidí

Dobře už bylo, ozývá se hlavně z řad mladých čím dál častěji. Jsou důvody myslet si, že budoucnost bude černá? A pokud, tak jaké důvody to jsou?

Na konci 60. a počátku 70. let minulého století dosáhly velké popularity zprávy Římského klubu, což byla mezinárodní skupina špičkových vědců z různých oborů. Ve svých zprávách předpovídali nejbližší budoucnost civilizace, kterou viděli hodně černě. Předpokládali například, že do roku 2010 budou vyčerpány světové zásoby ropy a černého uhlí. Máme rok 2020, a kupodivu ropa a uhlí se těží dál. To je jen malá ukázka, že černé scénáře budoucnosti zpravidla nefungují.

Není skepse, kterou nyní někteří cítí, tak trochu důsledkem toho, že v posledních třiceti letech se nám, s nadsázkou řečeno, vedlo tak dobře, že už si vlastně ani nedovedeme představit, jaké to je „žít špatně“?

Zkuste říci bezdomovci nebo matce samoživitelce, že se jim v posledních třiceti letech vedlo dobře! Asi se vám vysmějí. Skutečností je, že sociální nůžky se za uplynulé třicetiletí výrazně rozevřely. Na jedné straně jsou lidé, kteří přemýšlejí, zda poletí na Maledivy třikrát ročně nebo čtyřikrát ročně – a na druhé straně jsou rodiny, které nemají na to, aby zaplatily dětem prázdninový tábor.

Od rovnostářské společnosti reálného socialismu jsme za krátkou dobu přešli do divokého kapitalismu, který s jedincem nemá příliš slitování.

Když zmiňujeme oněch třicet let, po roce 1989 podle statistik začala česká společnost bohatnout. Nicméně, využili jsme ty roky k tomu, abychom si zajistili dobrou budoucnost? Bývá vytýkáno, že jsme český průmysl a majetek odevzdali do zahraničních rukou výměnou za lepší mzdy. Je to správná výtka?

Můj nedávno zesnulý přítel, herec Čestmír Řanda mladší tvrdil, že k listopadové revoluci v roce 1989 došlo proto, aby měl Západ větší odbytiště pro přebytky svých produktů. Je to sice určitá nadsázka, ale má pravdivé jádro. Západní podnikatelé a banky se v roce 1990 skutečně vrhli na náš poněkud těžkopádný a konkurence neschopný průmysl a začali si ho rozebírat. A tak bylo třeba zlikvidováno naše kdysi tak slavné sklářství – a dnes dovážíme skleničky z Číny.

Na druhé straně, musíme přiznat, že na prahu roku 1990 nikdo nevěděl, jak udělat z reálného socialismu kapitalismus. Obráceně je to snadné. Stačí na to znárodňovací dekrety, ale s přestavbou socialismu na kapitalismus neměl nikdo žádné zkušenosti. Pánové Klaus, Kočárník, Ježek a ostatní politizující ekonomové šli do ohromného rizika, a přes všechnu kritiku sem jim to povedlo lépe než třeba Rusům či Rumunům.

V souvislosti s koronakrizí se začalo hodně hovořit o potravinové soběstačnosti, o tom, že svět zavřených hranic ukázal rizika spoléhání na dovoz. Už také začala debata o tom, aby se Česká republika stala soběstačnou jak v některých oblastech průmyslu, tak i v zemědělství. Jak to, jako původním vzděláním zemědělský inženýr, vidíte? A je to ale, podle vás, vůbec možné, když jak vlastnicky, tak vývozně jsme jasně napojeni na Německo, potažmo na EU?

V roce 1990 jsme byli v produkci potravin zcela soběstační, s výjimkou tropického a subtropického ovoce. Ale dnes dokonce dovážíme vepřové maso, protože nám Evropská unie předepisuje, kolik smíme chovat prasat.

Když jsem v roce 1992 hovořil s někdejším předsedou JZD Slušovice Františkem Čubou, tvrdil mi, že tehdejší Evropské hospodářské společenství, předchůdce Evropské unie, má svrchovaný zájem na rozbití naší zemědělské velkovýroby, aby mohlo na náš trh vrhnout západní potravinové přebytky. Dnes musím uznat, že to byl velmi přesný odhad.

Ostatně, jedna anekdota tvrdí, že EU vznikla proto, aby se dobře dařilo německým bankéřům a francouzským zemědělcům.

A souhlasíte s tím, že bychom měli usilovat o potravinovou soběstačnost v co největší míře i za cenu, že se to podepíše na ceně produkce, jak upozorňují odpůrci této vize? Ti poukazují i na to, že by se zřejmě značně omezil sortiment, například – místo 15 druhů jogurtů třeba jen pět?

Usilovat o obnovení potravinové soběstačnosti bude prostě nutností. Rozhodně musíme odmítnout tvrzení některých pomatených novinářů, kteří tvrdí, že úsilí o potravinovou soběstačnost nás prý bude přibližovat Moskvě. Nepřímo tím přiznávají, že pracují v žoldu Bruselu. Se vztahem k Rusku nemá naše potravinová soběstačnost co dělat.

Problém spíš vidím v tom, že na jedné straně jsou dnes drobní zemědělci a farmáři – a straně druhé jsou potravinářské kolosy. Je předem jasné, kdo z nich si diktuje pravidla.

Lidé z venkova se častokrát chlubí, že mají výhodu díky své schopnosti, sami si vypěstovat potraviny. Je to výhoda, nebo zbytečná hysterie a vzpomínání na doby nedostatku? Mají smysl úvahy o tom, že občané, popřípadě alespoň sousedé, si budou pěstovat potraviny mezi sebou?

Je jistě fajn, když si lidé na zahrádce pěstují třeba mrkev nebo cibuli, ale z hlediska celkové produkce potravin je to zcela zanedbatelné procento.

Je Andrej Babiš tím správným člověkem, který by nás měl provést nastávající krizí? Je na obtíž jeho minulost z 80. let – nebo naopak léta v komunistickém zahraničním obchodě může zúročit? A vadí jeho minulost budování ekonomického impéria, nebo i to může být výhoda?

Nevím, jestli je Andrej Babiš tím správným člověkem. Je však rozhodně lepší, než třeba někdejší premiér Nečas, za kterého řídila stát jeho milenka a nyní manželka Nagyová.

Kdo, vedle politiků, by v této krizi měl být „lídrem“ a autoritou, která bude lidem ukazovat směr? Mohli by to být umělci? V minulosti sehráli svou roli v sametové revoluci, ale v poslední době z nich zejména voliči Miloše Zemana byli rozpačití. Jaká je „role umělce v českých dějinách“? A co od něj žádat dnes?

Umělci nejsou ani „svědomím národa“, ani „solí země“. Vzpomeňme, jak se někteří z nich po listopadu 1989 nahrnuli do politiky, a pak většinou shořeli jak papír a s rozčarováním zase odešli. Umělci by měli především dělat to, co skutečně umějí a proč jsou za umělce označování. To však neznamená, že by měli k politickým poměrům mlčet, to ne. Ale nemohou být lídry národa jenom proto, že se jejich tváře objevují na stránkách bulváru.

Naším „ideovým vzorem“ posledních 30 let byly Spojené státy. Nyní jsou značně zasažené pandemií, do toho demonstrace, které se na mnohých místech mění v rabování. Má americká demokracie a americké postavení ve světě skutečně vážné potíže? Co s USA nyní bude?

Spojené státy jsou naším spojencem na mezinárodní scéně, ale nejsou naším ideovým vzorem. Ani USA, ani kterýkoliv jiný stát nemá patent na svobodu a demokracii. Ostatně, současné rasové a sociální nepokoje, které tuto zemi zachvátily, to jen potvrzují.

Evropská unie je projekt jen pro dobré počasí, zní nyní, když jsou mnozí z postupu Bruselu vůči koronakrizi skeptičtí. Nyní se navíc rodí plán Merkelové a Macrona, který by i nás mohl zavázat k tomu, abychom pomohli zemím EU zasaženým virem (a které jsou i tak na hraně ekonomického kolapsu), čili Itálii, Francii a Španělsku. Jde o prostou solidaritu, nebo bude naše země vysávána silnějšími? Jaký postup zvolit?

Paní Merkelová a pan Macron trpí představou, že buď Německo, nebo Francie, případně společně, by měly vládnout Evropě. Že je to představa špatná, dokázali už v minulosti Napoleon a Hitler. Proto v zájmu malých evropských států musíme podobným pokusům o diktát se vší rozhodností vzdorovat.

Co vůbec ukázala pandemie o světové ekonomice? Je nadále udržitelné, aby se pouze kvůli ceně vyráběly pro celý svět na jednom místě výrobky, u kterých se v pandemii ukázalo, že jsou strategicky důležité?

Především ukázala, že globalizace má své hranice. Stejně tak, jako je dnes snadné dopravit nějaké zboží z Číny na opačnou stranu světa, dá se přenést i nebezpečný virus. Nevolám po izolacionismu, ale volám po opatrnosti. V zájmu volného pohybu zboží a osob odkudkoliv kamkoliv, jsme jaksi opomněli zdravotnická rizika. V roce 2001 teroristický útok na Světové obchodní centrum v New Yorku zcela změnil bezpečností opatření na letištích i jinde při přechodu hranic. Dá se očekávat, že ke strachu z teroristických útoků nyní přibude i strach z neznámých chorob, a s tím budou spojena i příslušná opatření. Jistě nepříjemná, možná tvrdá, ale budeme se muset s nimi smířit.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: David Hora
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Ševčík: Lepší nechat peníze lidem, než aby je za ně utrácel stát, mnohdy za hlouposti, byrokracii a za regulaci těch, co je vydělávají

13:22 Ševčík: Lepší nechat peníze lidem, než aby je za ně utrácel stát, mnohdy za hlouposti, byrokracii a za regulaci těch, co je vydělávají

ROZHOVOR Snížení daní je dobrá zpráva, ale v době recese musí mít své meze, myslí si docent Miroslav…