Co si myslíte o kázání profesora Piťhy, ve kterém varoval před Istanbulskou smlouvou a genderovou ideologií? „Vaše rodiny budou roztrženy a rozehnány, bude k tomu stačit, že dětem řeknete, že muž a žena nejsou totéž. Vezmou vám děti a zatají vám, kam je zašantročili, kam je prodali, kde je vězní. Postačí k tomu křivé obvinění. Určení pohlaví vašich novorozenců podle pohledu do jejich klína bude zrušeno. O svém pohlaví rozhodne dítě samo, a proto budete povinni je vychovávat bezpohlavně a potažmo mu nebudete moci dát ani jméno,“ kázal. Nepřeháněl?
Myslím, že až tak moc pan profesor nepřeháněl. Na člověka, který zažil dvě totality, i když ta první ho jen tak „lízla“ v jeho raném věku, a který je velice erudován a obeznámen s historií, jenom varoval, jaké ovoce může uzrát na onom stromku, který je nazván Istanbulská úmluva. A pokud zůstaneme u sadařsko-zahradnické paralely, tak předpokládám, že po zkušenostech s bolševníkem nebo křídlatkou kamčatskou si dnes každý dá pozor, jakou že to květinku si vetkne do své zahrádky. V dnešní době, kdy roste moc přebujelé administrativy a všelijaké nevládky se snaží vykonávat moc nad vládou, nebo alespoň parazitovat na společnosti, je při pohybu touto džunglí, která v ničem nepřipomíná anglický park lákající ke klidnému odpočinku, zapotřebí určité, ba dokonce zvýšené opatrnosti.
Proti ratifikaci Istanbulské smlouvy se postavili čeští biskupové včetně arcibiskupa Duky, který se zastal i profesora Piťhy. Potěšilo vás to?
Ano, potěšilo. Dovolím si zde citovat z květnového listu českých a moravských biskupů:
„Jakkoli je tedy třeba principiálně vítat všechny snahy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, nesmí se tak dít na úkor zastínění a zpochybnění přirozeného řádu. V posledních letech se objevují snahy spolu s řešením problému násilí na ženách nastolit i nový pohled na roli člověka, který je ale neslučitelný s přirozeným zákonem, zdravým rozumem a křesťanskou zkušeností. Jsme přesvědčeni, že tímto směrem se nešťastně vydává i takzvaná Istanbulská úmluva, která staví muže a ženu do zásadní opozice a veškeré chování vůči ženám chce vidět jen ve světle historicky nerovného poměru sil mezi muži a ženami. Tato mezinárodní úmluva, jejíž ratifikace bude v nejbližší době projednávána v Parlamentu ČR, stejně jako v dalších evropských zemích, vytváří svým širokým pojetím genderové identity, které není zakořeněné v přirozeném řádu, prostor pro zpochybnění základních společenských daností. S tímto trendem nesouhlasíme a nepřejeme si, aby ratifikací Istanbulské úmluvy bylo ohrožujícím způsobem zasaženo do života státu a jeho institucí, zvláště škol, ale i do života rodin a jednotlivců.“
Myslím, že každý rozumný člověk bez ohledu na své náboženství (pokud ovšem nevyznává „náboženství džendrstrejců a džendrtetek“) či vyznání s tímto postojem pánů biskupů může souhlasit.
Psali jsme:
Naopak proti kázání profesora Piťhy se postavil teolog Tomáš Halík. „Kázání Petra Piťhy je skutečně skandální a fakt, že bylo proneseno v katedrále a navíc v den velké církevní i státní slavnosti, znamená, že tento skandál, opravdu ‚veřejné pohoršení‘, nelze jen tiše přejít a ‚zamést pod koberec‘, jak se v církvi bohužel dlouho se skandály zacházelo,“ řekl serveru Lidovky.cz vysokoškolský pedagog a prezident České křesťanské akademie Halík. „Ostudné kázání Petra Piťhy“ prý „odrazuje od křesťanství a pohoršuje mladé a vzdělané lidi“.
„Je to škandál!“ zaznívá z mainstreamu…
„Je to škandál!“ volá ženská lobby a podává trestní oznámení…
„Je to škandál!“ vyjadřuje jakási spoře oděná a hojně počmáraná ochechule (dámy snad prominou) svým postojem v katedrále sv. Víta…
„Je to škandál!“ nejspíše zazní i z Kliniky (pokud ještě nezaznělo)…
„Je to škandál!“ praví Veselovský na DVTV a podává si pátera Balíka…
„Je to škandál!“ vyjadřuje svým otevřeným dopisem Štampach…
„Je to škandál!“ píše Tomáš Halík, a tím se sám řadí do velice „elitní“ skupiny.
Už se nemůžu dočkat, až tato přepestrá skupinka povstane jako jeden muž a jedna žena (nebo spíše jako jeden jednotný gender?) v boji za tu jedinou možnou a Istanbulskou úmluvou posvěcenou pravdu pravdoucí a vytáhne s prapory a alegorickými vozy do ulic našich měst, městysů a vesnic. Půjdu se podívat, protože taková taškařice není k vidění denně.
Ale dosti legrace. Celý ten elaborát Tomáše Halíka, kterým reaguje na Piťhovo kázání, je takovým prapodivným slohovým cvičením, a pokud se v něm budeme šťourat, nalezneme i přiznání se autora k profesionálnímu selhání. Nechápu totiž, jak katolický kněz může být autorem věty: „Plamenní obhájci ‚tradiční rodiny‘ zapomínají uvést, který z mnoha modelů rodinného života, které se vystřídaly v dějinách a v různých kulturách, pokládají za ten tradiční; žádný totiž nespadl hotový přímo z nebe.“
Vezmeme-li totiž v potaz, že Tomáš Halík jest katolickým knězem, který jistě zná původ svátosti manželství, má nastudovanou katolickou morálku a dogmatiku a denně čte Bibli, vyvstane nám mnoho zajímavých otázek o jeho kompetentnosti, co se přípravy na manželství a rodinný život katolických snoubenců týče. A pokud Tomáš Halík mluví o ztrátě soudnosti u profesora Piťhy, pak by mne zajímalo, jak je na tom se soudností on sám, a jestli se takhle náhodou svou poznámkou o „tradiční rodině“ poněkud nerozchází s katolickou tradicí, kterou by měl hlásat?
A možná by také bylo záhodno připomenout profesoru Halíkovi to, co zaznělo při návštěvě papeže Františka v Gruzii v roce 2016, když jím Halík tak rád šermuje v boji proti takovým „konzervám“, jako je páter Piťha. „Manželství je to nejkrásnější, co Bůh stvořil,“ obrátil se Svatý otec ke gruzínským rodinám, „ačkoli dnes na něj útočí jeden veliký nepřítel – teorie genderu“. Podle papeže Františka se totiž „v současnosti vede světová válka, která má zničit manželství. Dnes jsou tady ideologické kolonizace, které ničí ne zbraněmi, ale idejemi. Proto se před ideologickými kolonizacemi potřebujeme bránit.“
A také bychom si mohli, a zvláště Tomáši Halíkovi, připomenout, co zaznělo z úst papeže Františka při generální audienci 15. srpna 2015: „Ptám se například, zda tzv. genderová teorie není také výrazem frustrace a rezignace, která hodlá smazat sexuální rozdílnost, neboť se s ní již nedokáže vyrovnat. Ano, riskujeme, že učiníme krok nazpět. Odstranění rozdílnosti je totiž problém, nikoliv řešení,“ těmito slovy vlastně papež pokračoval v linii svých předchozích prohlášení, v nichž nazval teorii genderu „chybou lidské mysli, která vytváří tolik zmatků“ a útočí na rodinu.
A v knize rozhovorů od Andrea Tornielliho a Giacoma Galeazziho „Questa economia uccide“ říká papež František ohledně gendru tuto větu: „Jako jaderné zbraně dokážou zničit v jednom okamžiku obrovské množství lidí, škody stejně velkého rozsahu dokážou vytvořit i tyto manipulativní ideologie, které nerespektují řád stvoření,“ kterou zdůvodňuje, proč nazývá gender ideologickou kolonizací.
Na druhou stranu je třeba profesoru Halíkovi a jeho šokovaným názorovým pobratimům poděkovat za vyvolanou mediální smršť, neboť tato pomohla k rozšíření onoho „skandálního a nesoudného“ kázání mezi širokou veřejnost a jistě probudila u mnoha „salámistů“ zájem o další „eurolejstro“, které by jinak prošlo za veřejného nezájmu do praxe. Takto, i když bude IÚ ratifikována, což se, doufám, nestane, bude česká veřejnost ostražitější a snad si vezme ponaučení pro příště. Ponaučení, že je třeba si dát pozor, co si na nás ve svých kutilských dílnách elity zase chystají.
Psali jsme:
„Levičácký progresivismus Halíkova typu je vážným nebezpečím pro celou naši společnost, ale pro katolickou církev – viděno námi, kteří se s ní identifikujeme v obhajobě tradičních hodnot Západu – je více než nebezpečím. Útok na nejintimnější sféru člověka – na pohlavní identitu, na vztahy mezi mužem a ženou, na rodinu jako svazek muže a ženy – popírá podstatu učení církve a znamená vzývání hodnotového a morálního relativismu. Ustupovat jeho tlaku, či dokonce přejímat jeho postoje a názorová východiska znamená nikoli (možná potřebnou) modernizaci církve, jak předstírá Halík, ale likvidaci křesťanství jako takového,“ napsal Václav Klaus a jeho spolupracovníci...
Nevím, zda je profesor Halík levičáckým progresivistou, ale jeho příležitostné rozchody s katolickou tradicí jsou více než badatelné. Naštěstí však není tím, který určuje, kam se katolická církev vrtne. Snad to s ním jednou nedopadne jako s P. Plojharem, který v padesátých letech, opojen vidinou tehdejších šťastných zítřků, tak mocně surfoval na tehdejší „správné názorové vlně“, až dosurfoval do stadia, ve kterém se stal jen tragickou figurkou, takzvaným užitečným idiotem, kterému jeho soudruzi ani nezavolali lékaře, když ho na sovětské ambasádě kleplo.
V čem vy osobně vidíte největší nebezpečí Istanbulské dohody?
Hlavní nebezpečí vidím v tom, že tato úmluva je dalším z mnoha dokumentů, které „posvěcují“ vytváření paralelních vědeckých světů, v jednom, který je, zdá se želbohu na ústupu, vládne věda, která rozeznává u strunatců dvě pohlaví, a ve druhém vládne pavěda zvaná gender studies, která nás učí o sociálním pohlaví, kterých může být vlastně tolik, kolik je lidí na planetě…
A dovedete si představit tu hrůzu, že v kdejaké restauraci bude tolik genderově specializovaných záchodků, že tam pro stoly, židle, ba ani kuchyň a výčep už nebude místo? Na druhou stranu se vyřeší nezaměstnanost odborníků na užitnou keramiku.
A to ještě nejsme u sociálního živočišného druhu, jsem zvědav, kdy to nějakého „sociálního konstruktéra“ napadne. Když se může dvanáctiletý chlapec rozhodnout, že ode dneška bude slečnou, proč by se čtrnáctiletá slečna nemohla rozhodnout, že od zítřka bude růžovým jednorožcem, když se tak zrovna cítí? To by pak 13 soudružek a dva soudruzi z GREVIA (och, jak genderově vyvážený orgán to jest, žáno) měli co dělat, než by zkontrolovali, zda mají všichni jednorožci v maštalích dobře podestláno a jestli jim jejich rodiče – chovatelé dostatečně sypou do žlabu.
Pokud se sny genderistů naplní, pak je mi líto biologů a ostatních vědců, kteří v lepším případě skončí jako hrstka Quijotů bojujících proti gender mlýnům, v horším jako lovná zvěř.
Mírové soužití těchto dvou světů v budoucnosti nevidím jako možné, ale doufám, že zdravý rozum podpořen vědou nad ideologií podporovanou blouznivci a neziskovkami jednou zvítězí. A čím dřív, tím líp!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
