Vážený pane senátore, v říjnu budete obhajovat svůj post v horní komoře Parlamentu. Jak moc pro vás bylo těžké rozhodnout se, jestli budete kandidovat znovu?
Ve svém okolí jsem cítil a cítím podporu a důvěru. Rád pracuji mezi lidmi a pro lidi. Společně pomáhat rozvoji obcí a regionu mě baví. Snažím se práci senátora dělat naplno a mám pocit, že máme kus odvedené práce za sebou a že ledacos je ještě z hlediska rozvoje a potřeb našeho regionu před námi. Z těchto všech důvodů, pokud dostanu důvěru, rád budu jako senátor pokračovat.
Čím byste své voliče přesvědčil, aby dali hlas právě vám?
Není jednoduché hodnotit sám sebe. Zkusím tedy spíše uvést některá fakta. V politice nejsem první rok a snad si mohu dovolit napsat, že věci, za které jsem byl odpovědný, fungovaly. Lidé z našeho regionu mohou sami posoudit, jak jsem si jako starosta Telče nebo hejtman Vysočiny nebo senátor počínal nebo počínám. Z veřejně přístupných zdrojů možné zjistit, jak jsem aktivní v Senátu. Pokud si někdo dá tu práci a spočítá a porovná s ostatními například mé počty vystoupení, předložené pozměňovací návrhy nebo počet článků či jiných vystoupení v médiích, nebudu se rozhodně zlobit. Možná stejně důležité potom je, že mi na rozvoji našeho senátního obvodu záleží, mám tady kořeny, dobře ho znám a chci pomáhat. Nápadů a možností jak a kde mám dostatek.
Kandidujete na senátora za Jihlavu, můžete nám shrnout, jaké jsou největší problémy celé Vysočiny, se kterými je potřeba něco udělat?
Některé problémy jsou podobné pro všechny kraje. Mám na mysli například kvalitu silnic a kvalitu dopravní obslužnosti. Na Vysočinu možná více než na jiné kraje z důvodu její poměrně velké rozlohy, administrativní roztříštěnosti a tradice živočišné a rostlinné výroby dopadají problémy našeho zemědělství. Osobně jsem potom přesvědčen, že je nutné nadále rozvíjet rozvoj naší jediné veřejné Vysoké školy polytechnické v Jihlavě a zároveň rehabilitovat význam řemesel a technického vzdělání. Toto vše potom může postupně vést i k nárůstu průměrné mzdy a kvality života v našem regionu.
Psali jsme:
Jihlava i její okolí je jistě zajímavé jak kulturně, tak i turisticky. Jaká místa stojí za to určitě navštívit?
Těch míst jsou, nepřeháním, desítky. Asi nikoho nepřekvapí, že začnu památkou UNESCO – Telčí; není však vůbec žádný problém pokračovat na jih do Dačic za kostkou cukru nebo dál do Slavonic za historickými domy na náměstí, nebo naopak na sever do Třeště za Schumpeterem a Kafkou, dál do Jihlavy za Gustavem Mahlerem nebo do krásné ZOO, do Polné do chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Můžete si také zajet do Brtnice, Mrákotína, Starého města pod Landštejnem nebo třeba vystoupat na nejvyšší vrchol Vysočiny Javořici, navštívit hrady Roštejn, Rokštejn, Landštejn atd. Kam se podíváte, narazíte na krásnou přírodu, památku nebo jinou pozoruhodnost. V rozmanitosti a podmanivosti na Vysočinu žádný jiný kraj zkrátka nemá.
Jste předsedou výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, můžete nám konkrétněji popsat činnost vaší práce?
Mojí prací je kromě studia zákonů a jejich konzultace s těmi, na které nejvíce dopadají, plánovat zasedání a činnost výboru, určovat zpravodaje a řídit schůze výboru. Další oblastí mé práce je organizace konzultací se zástupci ministerstev, zájmových sdružení, svazů, a to buď na úrovni konzultací, nebo seminářů či veřejných slyšení. Podrobnější popis činnosti by vydal na několik stránek. Samozřejmě k mé práci patří i různé reprezentační povinnosti, účast a vystupování na různých přednáškách, konferencích, kongresech apod.
Miloš Vystrčil
- ODS
- PROFIL NENÍ POUŽÍVÁN.Případné dotazy na kontakty v Detailech
- předseda Senátu
Jaké hlavní úkoly stojí před vaším výborem v nejbližší době?
Ta činnost je během celého roku obdobná. Studujeme, konzultujeme a projednáváme zákony, absolvujeme pracovní cesty, organizujeme semináře. Co se týká nejbližšího období, tak protože jsme v čase předvolebním, končí i dvouleté fungování výboru pod mým vedením a na řadu tedy přijde i sumarizace, dotažení rozdělaných aktivit a příprava na poslední schůzi výboru v současném složení.
Jste také členem podvýboru pro sport výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, jak je na tom podle vás situace se sportováním mládeže?
Různě. Liší se to kraj od kraje, město od města. Obecně platí, že žijeme v době počítačů a chytrých mobilů, což jsou lákadla, která u mládeže se sportovní činností bohužel úspěšně soupeří. Osobně si myslím, že ke sportu a vůbec zdravému životnímu stylu je nutné vést děti primárně v rodině a potom ve škole. Rodinné a školní sportovní aktivity by měl stát více podporovat, všem by se nám to několikanásobně vrátilo. Další sportovní aktivity na ty rodinné a školní potom navazují v podstatě automaticky.
Nesouhlasíte s návrhem zákona o podpoře sportu, který říká, že obec zpracuje pro své území plán rozvoje sportu v obci a zajistí jeho provádění. Jaký je tedy váš návrh, jak zájem o sport zvýšit?
Nesouhlasím s tím, aby obec, která má například 100 nebo i méně obyvatel (máme jich v Česku více než 700) měla ze zákona povinnost pořizovat plán rozvoje sportu a zajišťovat jeho plnění a samozřejmě také aktualizaci. Namísto psaní elaborátů je třeba posílit rozpočty obcí a ony samy podpoří rozvoj sportu a zdravého životního stylu. Zastupitelstva jsou svéprávná a nejsou padlá na hlavu a vědí, že podpora sportu je důležitá. Samozřejmě nemusí tomu tak být úplně všude, ale ty, kteří nechtějí sport podporovat, k tomu nepřinutíte nařízením povinnosti mít plán rozvoje sportu. Dalším stejně nesmyslným krokem by mohl být ze zákona povinný plán rozvoje kultury nebo třeba plán rozvoje výchovy slušného chování apod. Jak jsem napsal, nechme to na městech a obcích, ony většinově moc dobře vědí, zda plán potřebují nebo nepotřebují. Žádné volené orgány v součtu nebo v průměru totiž nefungují a nehospodaří lépe než ty obecní. To lze doložit fakty. Kam se na obce hrabe stát nebo nakonec i kraje. Ať si stát udělá nejprve pořádek ve státní podpoře sportu; a až to bude fungovat, tak může začít přemýšlet o krajích a obcích.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Barbora Richterová
