Předseda ODS Petr Fiala ve svém projevu k zahájení kampaně varoval před populisty, kteří za pomoci „ruských webů“ lijí do společnosti jed. Jak je to s tím „litím jedu“ podle vás?
Fialův projev mě překvapil. Prázdná agresivita a populismus. Proč populismus? Za prvé: Slibuje zásadní změny v důchodech, v bydlení, ale bez jakéhokoli náznaku, jak problémy v dané oblasti řešit. To je přece populismus. Za druhé: Tváří se, jako kdyby ODS nikdy v minulosti neselhala, jako kdyby byla čistá jako lilie. Ani špetka sebereflexe strany Topolánka, Nečase a spol. To je přece také populismus. Za třetí: Agresivní obviňování někoho, kdo není jmenován, jen se zbaběle naznačuje, že někdo takový je.
To je snaha vyprovokovat nejtemnější pudy člověka na bázi strachu. To je také nástroj populismu. – A to vše podřízeno tomu, aby místo vyvážené politiky, která je pro země našeho typu přiměřená a rozumná, ještě se k tomu dostanu, se – po selhání EU v boji s epidemií, po selhání NATO v Afghánistánu, po zjevných zneužitích embarg k obsazení našich trhů – jednoznačně a nekriticky prezentoval jako pátá kolona západu. Myslím, že svým projevem přispěl k tomu, aby řada lidí pochopila, že nelze volit stranu otrlých demagogických sklerotiků.
Když Petr Fiala takto hovořil, nejčastěji mluvil o nebezpečí z východu, z Ruska a Číny, a za sebou měl přitom vyvěšené vlajky EU a NATO. Není tato snaha co nejvehementněji demonstrovat příslušnost k západu spíše kontraproduktivní, že lidi spíše otráví?
Už to, že se ani náznakem náznaku nezmínil o afghánském debaklu, je dostatečné k tomu, aby normálního člověka otrávil. Ale důležitější je to, že zejména Čína, ale do značné míry i Rusko mají před sebou poměrně otevřený prostor pro budování vlastní země. Nejsou v krizi, nejsou v situaci, že ztratily vizi a perspektivu. To je problém západu, který se pokračující ztrátou vize, vlastních hodnot i racionality stává nebezpečným celému světu i sám sobě. Proto místo nekritického, falešného a prázdného přihlášení se k „západu“ je třeba hledat naši perspektivu, cestu nápravy, východ ze slepé uličky. To by měl obsahovat skutečný program. Ale toho není ve Fialově projevu ani gram.
Podstatná část Fialova projevu byla věnována „modernizaci země“. V tom se shoduje se svými potenciálními koaličními partnery Piráty. Když obě strany hovoří o modernizaci země, hovoří o bilionech, které do ní investují. Co si vůbec představit pod pojmem „modernizace země“? A potřebujeme takovou drahou a riskantní proměnu?
To je právě ta prázdnota Fialova projevu. Ať ho člověk čte a promýšlí jakkoli, tak o tom, jak investovat, nic nenajdeme. Tak třeba postavíme 40 tisíc bytů pro mladé. Budiž. Ale jak je rozdělíme? Podle jakých kritérií? Dětem současných papalášů? Víme dobře, co znamená diktát přerozdělovací moci. A Fiala se svým projevem k tomuto hlásí.
Premiér Babiš se zjevně tři týdny před volbami do kampaně opřel také. Začal na své sociální sítě chrlit příspěvky, jak nikdy nedopustí narušení naší suverenity a ohrožení sociálních jistot slabých. Přitvrdil i ve slovníku vůči ODS, hovoří o kmotrech, tunelářích a zlodějích a připomíná problémy vlád Topolánka a Nečase. Má podle vás tato linka kampaně potenciál úspěchu u voličů?
Co jiného mu zbývá? Potřebuje si napravit reputaci po vrbětickém selhání, kdy se ukázal být snadno vydíratelným měkkýšem. Jeho jízda na tygru dost ztratila na půvabu. Ale asi ještě dojede jako první s určitým náskokem, a to právě v důsledku ubohosti jeho konkurentů.
Psali jsme:
Premiér rovněž připomíná, kolik peněz vláda přerozdělila nízkopříjmovým skupinám a zdůrazňuje, že v tom chce pokračovat, i když jej opozice viní, že prožírá budoucnost. Je podle vás tato sociální politika v současnosti správná, nebo by se vzhledem k nejisté budoucnosti měla vláda držet v rozdávání více zkrátka?
V teorii se běžně hovoří o tom, že politický cyklus vyvolává ekonomický cyklus. Je to jedno ze selhání veřejné volby. Děje se to všude. Vlády to před volbami dělají a opozice to kritizuje. Ale v tom takový problém není.
Hlavní problém je v tom, že současný globální bankovní systém a způsob, kterým se mu podřizujeme, vede k tomu, že monetizujeme státní dluh bohatších zemí, a to v rozsahu kolem 3 % HDP. Z toho, co náš občan „zaplatí“ znehodnocením svých příjmů a úspor v důsledku inflace, se nic nepřelévá v umazání našeho státního dluhu. Zde bychom měli přestat být dojnou krávou a restrukturovat tvorbu bankovních rezerv.
Naproti tomu opozice stále jede jako hlavní téma Babišův „střet zájmů“ a čerpání dotací. Dokáže podle vás i po tolika letech omílání tohoto tématu ještě tímto varováním zaujmout nějakého voliče a třeba odradit některé voliče ANO?
K tomu se mně už ani nechce vyjadřovat. Je to problém opozice a zrcadlo její sterility. Teď to opozice ještě vylepšila tím, že udělala z juniora Pavku Morozova, nejodpornějšího hrdinu úpadkové větve dobové socialistické literatury.
Podle posledních předvolebních odhadů není ještě rozhodnuto o své volbě čtyřicet procent voličů. Kdo má v současnosti navrch při jejich oslovování?
Zatím nejsem nadšen ničím z toho, co předvádí jednotlivé politické strany, největší propadák ovšem předvádí demoopozice. Voliči se budou rozhodovat na poslední chvíli. Když se nedokážou rozhodnout, doporučuji, ať se v rodinném kruhu či skupině přátel domluví a volí „portfoliově“, tj. vyloučí naprosto nevolitelné strany a ostatním po dohodě hlasy rozdělí.
Volba není letos jednoduchá, protože celý politický systém prochází krizí v důsledku již zmíněné ztráty vize a perspektivy celého západního civilizačního okruhu. Trochu mě překvapuje, že se neuvažuje o efektu německých voleb, které mají proběhnout těsně před našimi. Pokud tam výrazně uspěje sociální demokracie, čemuž vše nasvědčuje, může to mít dopad i na rozhodnutí našich voličů.
Je podle vás reálné, že se koalicím SPOLU a Piráti/STAN podaří dosáhnout sněmovní většiny 101 mandátů?
Podle mě ne. Není to „přání otcem myšlenky“, ale normální kalkul. A to, i když uvážím, že hodně hlasů může propadnout.
Psali jsme:
Předvolební kampaně přinejmenším v minulém desetiletí bývaly příležitostí pro umělce a veřejně známé osobnosti, aby prezentovaly svůj politický postoj. Letos to zatím vypadá, že se „kulturní fronta“ drží zpátky. Proč se to podle vás stalo? Nemůže to být třeba tím, že už si vše „vystříleli“ na demonstracích Milionu chvilek?
Nemyslím, že by to bylo jen tím, že se ten „prach vystřílel“. On prostě žádný není. Bez vize a bez perspektivy nelze dělat úspěšnou politiku. A když někdo neumí nic jiného než kritizovat či přesněji poštěkávat a okopávat, nemůže čekat nějakou zvláštní ochotu, že ho bude někdo podporovat. Přitom přijít s nějakou realistickou vizí nemusí být tak velký problém.
Prostor těmto ichtylům z margináních stran povede jedině k tomu, že guláš a smaženice v makovicích méně informovaných voličů, ještě více zhořkne a zkysne, protože takovéto debility pana Ševčíka budou považovat za informace. CNN coby věrná družka Parlamentek. Dláždění cesty v řiť
— Jan Hřebejk (@JanHrebejk) September 21, 2021
Celý svět jde do turbulencí, mj. i proto, že západounijní země jsou ve stále větších problémech a k těm pozičně slabším se chovají a budou chovat stále bezohledněji. Nejzdravější v EU jsou přitom právě země středounijního, resp. austrijského prostoru.
Ale některé strany dávají přednost nekriticky se hlásit k problémovému západu, který by nám v případě většího tlaku Ruska na nás stejně nepomohl, místo toho, abychom náš mezinárodní program stavěli na prohlubování spolupráce se zeměmi, se kterými jsme vyrůstali, máme tradiční kontakty, vidění problémů, kulturu, historické zkušenosti. Nedávno o tom napsal velmi dobrou úvahu Ondřej Neff.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jakub Vosáhlo
