Pane doktore, Andrej Babiš si přeje pořádat mírovou konferenci o Ukrajině a chce konec války za jakoukoliv cenu. Souzní tak s postojem 69 % českých občanů. Europoslanci ANO se zdrželi hlasování při rezoluci o pomoci Ukrajině. Jak postoj ANO vnímáte? 

Předpokládám, že to má souvislost s nadcházející kampaní k volbám do EU, a že je to také první průzkum volebních preferencí bez účasti různě orientovaných agentur, o kterých mnozí předpokládají, že se jim moc nedá věřit. A také, že nejen Andrej Babiš a ANO 2011, ale i různé politické strany a jejich představitelé, se domnívají, že je třeba reagovat na vývoj na ukrajinské frontě, v Pásmu Gazy a jejich bezprostředním okolí. Těch 69 % hlasů českých občanů bych nepřeceňoval, ale je pravda, že se ve východní Evropě objevují na veřejnosti různí politici, kteří se neobávají, nehledě na militantní skupiny ve Spojených státech, v EU a zejména v NATO, které se povýšilo nebo bylo povýšeno na státní entitu, že jejich kritický postoj k rusko-americké válce na Ukrajině může doznat změny. 

Stále ještě nelze přesně definovat, jak tato změna v současných geopolitických poměrech bude vypadat, ale v posledních dnech a týdnech i ti větší hráči v evropské politice se chovají obezřetně. Někdo si myslí, že dokonce obmyslně a začíná to, jak se říká v žurnalistické hantýrce, hrát na obě strany. Příklad slovenské vlády, která vyslala jednoho svého ministra  do Spojených států, a druhého svého reprezentanta k MZV RF Lavrovovi, se nám zdá příznačný. Třeba, jak před léty říkával Petr Pithart – slyšíme, nebo oni slyší trávu růst. Zdá se mi ale, že i česká mediální třída, známá svou služebností vůči vládní koalici, hledá nová slova, která by mohla postavit nad činy a skutky, která tato Ficova vláda a vlády některých evropských zemí činí a dělají.

Tzv. pomoc Ukrajině, o jejíž velikosti toho moc nevíme a nejsme jistí, zda se jí dostává jen Ukrajině, nebo se ztrácí někde v nedohlednu, je jen mimikry pro neprůhledné aktivity vlád a bankovního světa. Ty se nemohou vzdát pramene živé vody, který se objevil v posledních deseti letech v Evropě, a obávají se, že opět vyschne. Proto je třeba udržovat jakýsi „brutální pohyb v mezích zákona“, aby se lidé stále ještě báli a platili. Aby se generálové ještě připravovali na válku, ale neválčilo se. Dokonce se zdá, že podobné nápady se objevují na obou stranách evropského bojiště a místo hrdinů na bitevních polích začínají hrát větší roli generálové velící „týlovému zabezpečení“. A protože chce ANO řídit stát, nebo dokonce i Evropskou unii jako firmu, nesmí opomenout ani průzkum trhu. I když je to průzkum trhu bojem.

Babiš nechce vystupovat z EU ani z NATO, přesto na něj klika skalních zastánců Ukrajiny křičí. Křičí tak i na těch 69 % českých občanů?

Kdybychom se snažili dojít k nějakému více méně objektivnímu zjištění, asi bychom byli překvapeni, kdo na koho chce křičet a proč. Jak je možné, že pozitivní vztah k běžencům z Ukrajiny se začal měnit v negativní a záminky k tomu byly velmi často malicherné. Ti „skalní“ si zřejmě neuvědomili, že síla slov není, zejména u nás doma, tak velká, aby se nemohla zhroutit pod nárazem jedné hloupé věty nebo politického rozhodnutí, které pronese a učiní ten, který sám sebe považuje za nejchytřejšího a nedotknutelného. Jedna věta náčelníka generálního štábu ČA o „administrativních odvodech“ do armády, která vůbec nemusela být pronesena, má výbušnou a nekontrolovatelnou sílu větší, než kdyby paní MNO Černochová oznámila, že chce nakupovat nejen jí tak milé F-35, ale dokonce i neviditelné ponorky na nukleární pohon a mateřské letadlové lodi s celým jejich doprovodem. Pokud to dámy a pánové od armády a jejich obdivovatelé nevědí, mohli by se jen pohlédnout po textu Jaroslava Haška a od první do poslední stránky by se dočetli, jak to na vojně a ve válkách chodí. A to vůbec nežertuji a mluvím s téměř proseminární vážností. Abych nezapomněl, je tam také vysvětlení, proč se nic nedá vykřičet, ať už jsou epolety a fedrpuše jakkoli načechrané.

Já chápu, že tento druh témat nepovažujete za podstatný, ale musím se zeptat na kompromis kolem tzv. manželství pro všechny. A nechci se bavit ani tak o věci samotné, jako spíš o tom, že nezisková klika, která tlačí do české veřejnosti „jediný správný postoj“, tedy „musí se to jmenovat manželství a musí tam být adopce“, je nespokojena. Co je to za lobbistickou taktiku: Vymáhat jediný správný postoj, jinak jste zlý a netolerantní člověk?

Opravdu jen shodou okolností mne toto téma zaujalo. Původně nikoliv kvůli věci samé. Ale proto, že svět se potácí na začátku třetí světové války, evropské traktory brázdí Evropou a sedláci, někde převléknutí za farmáře, rozhazují mrvu po celé byrokraticky zfanatizované Evropě. A český Parlament, jeho Poslanecká sněmovna i Senát, tráví nekonečné hodiny nad hledáním definice, kdo je homosexuál, kdo lesba, kdo jsou jejich děti a jak se jim má říkat. Populární diva dává najevo svůj smutek, snad dokonce i zhroucení životních jistot, protože se v Poslanecké sněmovně jednou hlasovalo bez ohledu na sekretariáty politických stran, ale podle vůle a přesvědčení poslankyň a poslanců. Přece by se mělo výsledku takového hlasování aplaudovat, i kdyby dopadlo přesně naopak. Samozřejmě, kdyby potom nenásledovalo odvedení těch druhých na mučení a hledání jejich signum diabolicum, které by dokazovalo jejich reje na Petrových kamenech. Každý fanatismus, dokonce i ten ve prospěch věcí domněle dobrých, je nebezpečný a „všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest“. To tvrdil už Jan Amos Komenský a snad ho nevyloučíme ze školních osnov, když už chceme zapomenout na Knihu genesis a její připomínání našich prapraprarodičů. Snad bychom se neměli odvolávat na svou křesťanskou výlučnost, jako naši bratři ve víře – muslimové, a podívat se, jak to chodí v jiných kulturách či civilizacích, které naše pýcha tak podceňuje.