Zpráva o smrti kardinála Dominika Duky zasáhla nejen církev, ale široké obyvatelstvo a osobnosti nejen u nás, ale i v blízkém i vzdáleném zahraničí. Proto se na úvod zeptám ve dvou rovinách. Kým byl pan kardinál pro vás osobně a kým podle vašeho mínění byl pro církev a pro Českou republiku? Koho jeho odchodem ztrácíme?

Otec Dominik pro mne byl, a stále je, vzorem duchovním i lidským. Ale ono nelze od sebe obojí oddělit. Byl Kristův se vším všudy. Znalec Písma svatého, mariánský ctitel, a zároveň pastýř, který měl blízko k člověku. Dobrý pastýř se snaží přibližovat Bohu, který miluje všechny lidi bez rozdílu jako své děti. Takového znám otce Dominika. Církev ztratila skutečnou osobnost a zároveň získala v nebi mocného přímluvce. V každém případě ale ztrácíme odvážný a nebojácný hlas v tomto hluboce zraněném světě.

O Dominiku Dukovi již mnozí jemu blízcí řekli, že byl velmi obratný diplomat, že nikoho slovně „nefackoval”, ale držel se zásady říkat pravdu s láskou, umět vysvětlit a zaobalit. Do jaké míry se tento přístup projevoval v jeho vztahu s vaším bývalým šéfem, prezidentem Milošem Zemanem?

Bylo to více než vztah mezi kardinálem a prezidentem. To by byl do jisté míry jen společenský vztah zástupců církve a státu. Zde bylo něco víc. Lidská důvěra, kdy setkávání zasahovalo silně do duchovní sféry. Samozřejmě tento vztah prospíval objektivně nalézání společné řeči mezi církví a republikou. Vždyť právě díky tomu byly vyřešeny citlivé otázky správy v areálu Pražského hradu. Český stolec knížecí, královský, císařský a prezidentský je nejen centrem světské moci, ale i duchovním středobodem vlasti.

Miloš Zeman se s panem kardinálem často setkával i po svém odchodu z Hradu a nyní zdůraznil, že ho měl velmi rád. Sám jste byl mnoha jejich setkáním přítomen. Můžete popsat v jaké atmosféře probíhala? A jak se projevoval jejich v řadě věcí odlišný náhled na svět?

Byla to setkání plná důvěry, rozhovorů o složitých duchovních otázkách i lidských radostech a starostech. Miloš Zeman nalezl svého pastýře. Často jsem měl pocit, že jde i o rozhovory, které mají blízko ke svaté zpovědi. Víte, krásné bylo, že oba spojovala ještě jedna věc, podstatná. Znalost Bible a diskuse o jejím poselství a obsahu. Miloš Zeman o sobě říká, že je tolerantní ateista. Myslím, že v rozhovorech s otcem Dominikem se odkrýval jeho skrývaný respekt k Boží existenci. 

Jiří Ovčáček s kardinálem Dominikem Dukou. Foto: Archiv J.Ovčáčka

Kardinál Duka je popisován jako velmi odvážný muž, jako bojovník a člověk, který se neváhal zastat druhých, i když mu to nic nepřineslo, spíše naopak. Je to tak? Jak je možné, že se tento jeho obraz tolik rozchází s tím, jak byl vykreslován liberálními médii a některými známými osobami?

Otec Dominik byl apoštol lidskosti. Kristus se stýkal s hříšníky, bylo mu to vyčítáno. Bůh miluje hříšníka. Dává stále znovu a znovu v našich životech šanci. Bůh je totiž laskavější než lidé k sobě. Otec Dominik se zastával člověka, neváhal hovořit i s lidmi, které část společnosti odsuzuje slovy tvrdými. Zachovával si své zásady, ale věděl, že pastýř tu není od pronášení krasodušných řečí, ale proto, aby se přibližoval zraněným lidským srdcím. Naplňoval evangelní zvěst. Kristus vyjevil obrovské tajemství, že je Bůh, nikoliv vzorným, ale nesmírně hříšné ženě při setkání u studny. Setkáváním s hříšníky si otec Dominik ukládal poklad v nebi.

Ještě v den úmrtí pana kardinála se ve veřejném prostoru objevily články a rozhovory s některými lidmi zevnitř české církve, kteří Dominika Duku kritizovali, obviňovali, že rozpoutával kulturní války a další spory. Není poněkud paradoxní, že ta možná největší kritika přišla od těch, kde bychom očekávali mírnost, rozvahu a křesťanský přístup?

Je to jistě bolestné pro ty, kdo otce Dominika měli ze srdce rádi. Ale ještě bolestnější je to pro autory takových výroků. Je to vlastně sebepoškozování, protože úkorná slova nemizí v prostoru a času, zůstávají u jejich autorů. Je mi to vlastně líto. Povzbuzením nechť jsou slova papeže Lva XIV. V kondolenci uvedl, že ze srdce uděluje apoštolské požehnání všem, kdo pro otce Dominika truchlí a zúčastní se jeho pohřbu. No není to krásné? Papežské požehnání za výraz lásky k druhému!

Co je ke kritice na tom, že nejvyšší představitel katolické církve u nás a člen kardinálského kolegia odmítá ustoupit ze základních křesťanských pravd, pravidel přirozeného řádu civilizace a katolického učení?

Od počátků církve se střetávají proudy volající po přizpůsobení se aktuálnímu světu a po zachování tradice a jejímu rozvíjení. Odpovědí budiž sám život! Svatý Klement Maria Hofbauer, rodák z Tasovic, čelil velkému útlaku osvícenských modernistů, dokonce mu zakazovali kázat. Byl pomlouván, vysmíván pro svou lásku ke svátostem. Dnes je patronem Vídně a spolupatronem Varšavy. Přimlouvá se za nás v nebi. Jména modernistických kritiků odvál čas. 

Jak by měl být kardinál Dominik Duka pamatován? Jak by měl být zapsán do pomyslné velké knihy českých dějin?

Budu ve vyjádření odvážný, ale cítím to tak. Jsem hluboce přesvědčen, že otec Dominik bude v budoucnosti svatořečen. Pravděpodobně my v té době už na tomto světě nebudeme. Bude jedním z patronů střežících naši vlast a mocným přímluvcem. Svatost netkví ve vzorném životě bez závad. Svatost tkví v lásce k člověku bez rozdílu. A tato láska vyvěrá z lásky k Bohu. Apoštol lidskosti, otec Dominik, našeho Pána miloval. 

Vidíte v české katolické církvi osobnosti, které by mohly dorůst do podobné pozice jako pan kardinál? Nemyslím tím funkce a nežádám konkrétní jména. Mohou se najít tací, kteří převezmou jeho prapor? Zatím se totiž zdá, třeba při pohledu na boj o Katolickou teologickou fakultu, že začínají mít v rámci církve výraznější slovo liberální směry, které se paradoxně od jasně daného křesťanského učení a základních pravd vzdalují, mírně řečeno.

Je mnoho dobrých pastýřů v české katolické církvi, kteří naplňují lásku k bližním v duchu evangelním! Není nutno klesat na mysli. Kristus nám dal klíčovou zásadu pro naše životy. Milovat jako Bůh - milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás. To je skutečná pravda, ne ony lidské konstrukty, kterými jeden druhého bijeme. Věru náročné slovo Kristovo, ale nesmírně nádherné. Naší povinností je o to se snažit, s klopýtáním a chybami, ale přece jen. Jako otec Dominik. 

Psali jsme:

„Duka zemřel na následky útoků.“ Známý kněz šokoval

Zdeněk Lanz: Vzpomínka na pana kardinála Duku

Laudát (KAN): Rozhovor, který se nekonal

„Plivl bych jim do tváře.“ Nenávist po smrti kardinála Duky překročila vše