Množí se záměry na nové politické subjekty. Jaromír Soukup založil stranu. Lze tento projekt zvaný „List Jaromíra Soukupa“ brát vážně? Je tím, co tato země potřebuje?
Neznám zákulisí zrodu Listu Jaromíra Soukupa, ale vážně to rozhodně neberu. Nevidím u něj silnou vizi nebo vůdčí myšlenku ani organizační a odborné zázemí. Zatím sleduji jen pobavené reakce s ohledem na množství pořadů pana Soukupa. V zásadě to samé platí i pro ostatní nové strany a hnutí. Je to ztráta času.
Tato země potřebuje především řešit obecnou institucionální slabost a neschopnost státu a postupné přežívání našeho hospodářského modelu a zařazení v globálním výrobním řetězci (montovna, odliv dividend, slabý domácí kapitál).
Z hlediska zahraniční politiky je potřeba si uvědomit měnící se geopolitický kontext, kdy vedle staronových hrozeb z východu i jihu, roste rozkol mezi EU neformálně vedenou Německem, na kterém Česko závisí hospodářsky, a Spojenými státy, na kterých Česko závisí bezpečnostně. Celkově nás tedy čeká složitější mezinárodní prostředí, a my na to nejsme připraveni.
Z mého konzervativního pohledu pak tato země potřebuje konzervativní stranu, která zvrátí postup levicově liberální a progresivistické agendy a zároveň bude dostatečně politicky pragmatická a sociálně citlivá, aby dosáhla takové většiny, aby výše popsané dokázala řešit.
Jaromír Soukup k tomu nic nenabízí, chce se jen svést na obecné antiestablishmentové vlně, nic víc. Určitě tedy není tím, co tato země potřebuje.
Jak lze vnímat opětovný vstup Jaromíra Soukupa do politiky v kontextu toho, jak obhospodařuje národovecký a euroskeptický elektorát Tomio Okamura? Šéfredaktor Respektu Erik Tabery má radost, že se teď právě Okamura bude se Soukupem prát o ty samé voliče, úspěch podobný tažení Andreje Babiše podle Taberyho nemůže Soukup zopakovat.
Souhlasím, půjdou po těch stejných voličích. Nicméně elektorát Tomia Okamury bych asi vymezil podstatně úžeji než jako národovecký a euroskeptický. Myslím, že je řada národně a euroskepticky orientovaných voličů, kteří by pana Okamuru nikdy nevolili, natožpak pana Soukupa. Spíš bych tedy řekl, že určujícím znakem jejich elektorátu je nespokojenost a také specifická forma a styl komunikace.
Stejně tak souhlasím, že Jaromír Soukup nemá šanci zopakovat úspěch Andreje Babiše. Důvody jsem již částečně naznačil výše. Andrej Babiš se vyvezl na protikorupčním étosu, ale zároveň minimálně své voliče přesvědčil, že je kompetentní něco změnit. Že jenom nekritizuje, ale umí vládnout. Jaromír Soukup takový potenciál nemá.
Obecně kdokoliv, kdo bude chtít zopakovat tažení Andreje Babiše, si bude muset počkat, až Andrej Babiš skončí. Tedy pravděpodobně do roku 2025. Pak budou k rozebrání voliči ANO. ANO nevolím, ale je potřeba si přiznat, že momentálně Andrej Babiš politicky naprosto dominuje, udržuje si iniciativu a určuje agendu. Nikdo proti němu dnes nemá šanci.
Fotogalerie: - Týrání zvířat ve sněmovně
Jak vnímáte úroveň svobody v Česku? A co v západním světě, zhoršuje se nyní? Mám na mysli třeba svobodu projevu…
Myslím, že obecně je v Česku úroveň svobody vysoká. To ovšem neznamená, že svoboda není ohrožená. Obecně skutečnou svobodu oslabuje vše, co zpřetrhává její vazbu k osobní odpovědnosti. To se na jednu stranu děje ve jménu extrémního individualismu, redukce svobody na obyčejný pud, kultura maximální individuální seberealizace bez ohledu na následky a snahy vyvázat jednotlivce ze všech zděděných a přirozených vazeb a identit – od pohlaví, přes rodinu a morálku až po národ. Na druhé straně pak progresivistickým sociálním inženýrstvím, snahou státu lidi vychovávat, nadměrnou regulací všeho a splýváním soukromého a veřejného. Oba trendy lze bohužel sledovat na Západě a samozřejmě se dotýkají i Česka, které je jeho součástí. Ve výsledku neohrožují jen svobodu jednotlivce, ale celou kulturu svobody, která stojí za úspěchem Západu.
Svoboda slova speciálně je určitě pod bezprecedentním útokem. Napříč Západem můžeme na „x“ příkladech pozorovat zužování spektra přípustných názorů a snahy na společnost naroubovat politicky korektní, levicově liberální, hodnoty a postoje. Vytváří se systém rigidních pravidel určující, kdo se k čemu může vyjadřovat a jak se k tomu může vyjadřovat. Lidé jsou kvůli určitým názorům popotahováni po soudech, hrozí jim propuštění z práce, je poškozováno jejich podnikání, jsou vytlačování z veřejného a mediální prostoru.
K omezování svobody slova nedochází jen formálně ze strany státní moci, například legislativou proti hate speech, která je vykládána nadmíru extenzivně. K omezování dochází i neformálně ze strany soukromých subjektů. Řada lidí a institucí bohužel přijala myšlenku, že svobodu slova je nutno omezovat pro představu harmonického soužití ve společnosti. A část z nich je odhodlána to radikálně prosazovat. A to je ještě horší než klasická státní cenzura.
To vše říkám s tím, že nejsem zastánce absolutně neomezené svobody – pomluvy, urážky (skutečné urážky, nikoliv fakta, které se někoho můžou dotýkat) či šíření poplašných zpráv je přirozeně nutno potírat. Západ se nicméně potýká se zcela opačným extrémem – ústupem svobody slova coby jedné ze stěžejních společenských hodnot.
S tím se váže další věc. Česko má nový fenomén – televizní seriál Most. Herec Zdeněk Godla, který hraje jednu z hlavních rolí v seriálu, byl donucen se omluvit za svůj výrok, že je cikán. Prý se poučil a raději se bude označovat za Roma. Je namístě, aby se člověk omlouval za to, jak se označuje? Je termín „cikán“ urážlivý? Nebo je to celé důsledkem přehnané korektnosti?
Ano, je to taková pseudokauza. Termín „cikán“ s sebou určitě nese negativní konotace, nepochybně jej řada lidí vnímá urážlivě a řada lidí jej jako urážku používá. Na druhou stranu, věřím, že spousta lidí to bere jako neutrální pojmenování. V každém případě, pokud se Rom označí za cikána, tak v tom opravdu problém nevidím a ani bych v tom nehledal internalizovaný rasismus.
EU chce na boj s dezinformacemi najmout desítky lidí. Hodlá také finančně podpořit nezávislá média. V České republice je proponentem podobné myšlenky Miroslav Kalousek. Ten navrhl, aby některá média byla dotována ze státního rozpočtu. Jde o krok dobrým směrem? A jsou pak takováto média skutečně nezávislá?
Díval jsem se na shrnutí toho akčního plánu EU proti dezinformacím a všechno to zní moc hezky. Přesto se mi to jeví jako klasický příklad dobrého úmyslu, který se může ošklivě zvrtnout. Vůbec nepopírám, že existují jednotlivci, skupiny či cizí mocnosti, které záměrně šíří dezinformace, a že je to problém. Popírám, že proti tomu lze účinně a nekontraproduktivně bojovat z pozice centrální autority.
Je potřeba si uvědomit, že dezinformace se objevovaly vždy, a to zvláště ve svobodných společnostech. A nejlepším bojem proti dezinformaci je svobodná diskuze, názorová pluralita, nikoliv vytváření institucí s monopolem na pravdu. To naopak přímo vytváří živnou půdu pro konspirační teorie a šíření dezinformací.
Hranice mezi cílenou dezinformací a názorem je poměrně tenká a lehce zneužitelná. EU definuje dezinformaci jako prokazatelně nepravdivou nebo zavádějící informaci. To asi nikdo nebude rozporovat. Šedá zóna ovšem leží v interpretaci faktů, pravdivých informací. Vezměme si například masovou migraci do Evropy, která je faktem. K tomu se dá říct, že to ohrožuje demografickou a kulturní identitu Evropy, že je to žádoucí kulturní obohacení vedoucí k multikulturní společnosti, anebo že to v zásadě nezmění nic. Je něco z toho dezinformace? Je vůbec někdo schopen objektivně posoudit, jaké následky bude mít imigrace za 50 let? Velmi pravděpodobně se do toho spíše promítne hodnotová orientace posuzujícího. Stručně řečeno, hrozí, že boj proti dezinformacím se zvrhne v potírání názorů, které se bojovníkům proti dezinformacím nelíbí.
Podmínky a cíle dotačních programů EU pro média jsem nestudoval. Je ale asi zřejmé, že nelze čekat kritiku EU od médií, které jsou dotovány z evropských peněz. O návrhu Miroslava Kalouska také nic nevím, ale obecně jsem k tomu skeptický z obdobných důvodů.
Rozčarování z dnešní doby je patrné napříč společností. Profesor Jan Sokol, někdejší prezidentský kandidát, si pro Forum24 postěžoval, že zavedení institutu přímé volby prezidenta bylo chybou. Přímá demokracie je prý nebezpečným nástrojem, který nelze napravit. Souhlasíte?
Chybou bylo zavedení přímé volby bez dalších úprav Ústavy. Spolu s přímou volbou mělo dojít k posílení role prezidenta a k posunu k poloprezidentskému systému, anebo mělo dojít k osekání jeho pravomocí, stanovení lhůt a posílení role premiéra. Přímá volba prezidenta tak, jak byla zavedena, zanesla do českého ústavního systému hlubokou a trvalou dysfunkci.
Máme prezidenta se silnou demokratickou legitimitou, který je zcela logicky pokoušen posouvat meze jeho relativně malých legálních pravomocí. Přímá volba ponouká prezidenta hrát důležitější roli, než mu přisuzuje ústava parlamentní republiky. To vše podporuje skutečnost, že Česko má tradici silných prezidentů a že Češi chtějí za prezidenty silné prezidenty. Dříve či později tak bude potřeba provést ústavní reformu.
Obecně jsem jako zastánce poloprezidentského systému zastáncem přímé volby prezidenta. Přímou volbu prezidenta na rozdíl od pana profesora nepovažuji za přímou demokracii. Volby nejsou znakem přímé demokracie, ale demokracie jako takové. Nevím, jak bychom mohli mít demokracii bez voleb. Přímá volba prezidenta je projev klasické zastupitelské demokracie stejně jako volba poslanců. Přímá demokracie znamená referenda, přímé rozhodování občanů, nikoliv prostřednictvím volených zástupců, případně přímé úkolování zvolených zástupců.
Někdy mám pocit, že v rámci toho všeho boje proti populismu někteří jaksi zapomínají, že volby a rozhodování většiny jsou stěžejním znakem demokracie. Že demokracie je samospráva suverénního společenství, že to není nějaká abstrakce, že demokracii nemůžete redukovat jenom na soubor hodnot.
Obecně přímou demokracii vnímám spíše problematicky, to je takový konzervativní instinkt. Na druhou stranu se v dnešním západní světě stává mnohdy jediným způsobem, jak většina může projevit svou vůli s patřičnou vahou. Přímá demokracie tak má svou roli jako prostředek ultima ratio, pomyslná záchranná brzda, prevence/korekce přílišného odtržení elit od většiny. Referenda by určitě měla být využívána nanejvýš obezřetně a pořádána k zásadním společenským otázkám, případně k otázkám, na nichž se politická reprezentace nedokáže shodnout. Paušálně bych je ale nezatracoval.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
