Politické strany, například Trikolora Svobodní Soukromníci nebo Zelení si u soudu stěžují na Českou televizi kvůli tomu, že je nepozvala do předvolebních debat. Jak se díváte na to, že Česká televize pozvala do předvolebních debat jenom sedm stran, když jich kandiduje 22?
Pan docent Koudelka dokonce poslal v této věci velmi propracovanou stížnost i generálnímu řediteli ČT a Radě České televize. Obávám se, že to bude k ničemu. Ovšem ráda bych se mýlila. Rada se takovou stížností bude moci zabývat nejdříve 22. září. Osobně se domnívám, že Rada strčí zbaběle hlavu do písku a nanejvýš požádá ředitele Dvořáka o vyjádření. Odpověď nedojde dříve, než po volbách.
Musíme si zároveň uvědomit, že se současnou situací jsou spokojeny všechny parlamentní strany, včetně SPD. To ostatně dali najevo poslanci na volebním výboru: návrh na mé odvolání z Rady ČT podpořily všechny parlamentní strany – a zástupce SPD hrdinně těsně před hlasováním odešel na záchod. S Českou televizí si to zkrátka nikdo nechce před volbami „rozházet“. Víte, proč nebyl Petr Dvořák odvolán, i když všichni zúčastnění věděli, že tváří v tvář jeho skandálům jej Rada podle zákona odvolat musí? Protože hnutí ANO to nejprve „svým“ kandidátům nedovolilo a poté zákulisními hrami pomáhalo blokovat dovolbu Rady. Ostatně sám Petr Dvořák se, podle mých informací, nechal slyšet, že „Babiš ho neodvolá“. Když jsem pátrala, proč ANO Dvořáka chrání, dozvěděla jsem se z premiérova okolí, že se premiér bojí protestů a spacáků, které by mu před volbami vzaly hlasy.
Soud do voleb rozhodnout nestihne a po volbách už problém nebude nikoho zajímat. Vůle k řešení zkrátka není. Proto vítám, že VOLNÝ blok přichází s peticí za odvolání ředitele Dvořáka. Je to ostatně právě Poslanecká sněmovna, kdo odvoláním Rady může převzít její pravomoci a generálního ředitele odvolat sama.
Fotogalerie: - Festival Flákanec
VOLNÝ blok, za který kandidujete, „dostal“ od České televize v posledním průzkumu dvě procenta, stejně jako hnutí Trikolóra. Nebere vám to chuť pracovat dál ve volební kampani, když víte, že v rozhodování lidí hrají volební průzkumy a televizní vysílání významnou roli?
Má být Hana Lipovská odvolána z Rady ČT?Anketa
Za druhé, předvolební průzkumy dnes evidentně nás voliče ovlivňují mnohem méně než v minulosti. V minulých volbách do Sněmovny dávaly průzkumy Starostům a nezávislým kolem 2 %, ve volbách dostali přes 5 %. V roce 2013 dávaly průzkumy na konci léta hnutí ANO také 2 %, voliči mu však dali téměř 19 %.
A za třetí, VOLNÝ blok je radikální strana, strana protestní, strana, která chce změnu systému od liberální demokracie zpět k demokracii bez přívlastku. Všichni hledáme někoho, kdo nám dá naději na svobodný život. Jsme znechuceni proudem lží, které se na ně valí, dvojí morálkou, cítíme frustraci, jsme opatrní a zklamaní. A už takhle žít nechceme.
Kdo je podle Vás volič VOLNÉHO bloku?
Obvykle jde o lidi, kteří pevně stojí na vlastních nohách, neptají se, co jim stát může dát, ale chtějí, aby jim nemluvil do života. Vědí, že si stát oni sami platí a chtějí, aby se podle toho konečně choval. A takoví lidé dnes svou stranu opravdu složitě hledají, protože pro zadlužování, evropské směrnice, nejrůznější zákazy, příkazy a omezení, zdvihají ve sněmovně ruku téměř všichni. A je zde velká skupina lidí, která má pocit, že za ně v Poslanecké sněmovně nikdo nemluví, že jejich hlas není slyšet.
Mnoho voličů zároveň vůbec nevidí smysl v tom, aby k volbám šli. Opakovaně politikům věřili, opakovaně jim dali důvěru a opakovaně byli zklamáni a podraženi. Já sama jsem v několika posledních volbách opravdu s velkou radostí volila kandidáty, kterým jsem věřila – a pak jsem celé volební období přihlížela tomu, jak zpapaláštěli, jak šli po proudu, nebo jak místo práce jen planě mluvili, jak vyměnili zásady za pohodlí.
Proč by VOLNÉMU bloku měli lidé věřit, že to bude jinak? Že se na voliče nevykašle úplně stejně jako ti ostatní?
Za VOLNÝ blok naopak kandidují lidé, kteří už odpovědnost měli a dokázali se systému postavit. Zcela vědomě jednali proti svému vlastnímu zájmu, proti svému prospěchu, aby nejednali proti svému svědomí. Jana Bobošíková, která kandiduje jako jednička v Praze, zůstala v Evropském parlamentu sama, nezařazená, nezávislá, mimo jakékoli frakce a funkce. Bojovala proti Lisabonské smlouvě mimo jiné kvůli tomu, že otevřela dveře masové migraci. Odmítla možnost získat až do konce života stovky tisíc ročně na unijním důchodovém pojištění pro europoslance, protože to považovala za nemorální. Prokázala, že neuhne.
Marek Obrtel, lídr Olomouckého kraje, byl jako velitel polní nemocnice v Afghánistánu uznávaným válečným veteránem. A přesto vrátil všechna svá válečná vyznamenání, protože nesouhlasil s činností NATO, v jehož misích přitom dříve sám sloužil.
Lubomír Volný, lídr Moravskoslezského kraje, se vzdal skvěle placených míst ve výborech a přišel tak nejméně o milion korun na příplatcích, protože nesouhlasil s extremistickými výroky některých členů SPD a odešel z poslaneckého klubu. Jana Volfová, jednička ve Středočeském kraji, se jako jediná poslankyně ČSSD postavila proti bombardování Jugoslávie a zaplatila za to svou další politickou kariérou. Mohli bychom tak pokračovat dál a dál – ale jen tyto příklady dokládají, že kandidáti VOLNÉHO bloku se nenechávají semlít systémem, neplavou jako leklé ryby po proudu a bojují stále znovu, i když vědí, že to je samotné a jejich rodiny bude bolet.
Psali jsme:
Jak se vyrovnáváte s poznámkami, že jste si spojením s VOLNÝM blokem zničila kariéru? Že jste se znemožnila, ztrapnila, zničila dlouhodobě budovaný kredit akademického pracovníka? A mimochodem, měla jste nabídku kandidovat jako jednička v Praze za SPD, tam by byl mandát téměř jistý.
Pro mě osobně je lepší „zničit si kariéru“, než ohnout páteř a dělat věci sice ve svůj prospěch, ale proti svému svědomí. Od kolegů v Německu slyším, že už na univerzitě nemají svobodu slova, že nemohou svobodně bádat a už vůbec svobodně učit. Nechci, abychom stejně dopadli i my, aby se i u nás na vysokých školách dařilo pouze ideologii liberální demokracie. Je ovšem pravda, že jsem i já musela odejít kvůli své činnosti v Radě České televize z katedry na Vysoké škole ekonomické v Praze, i když oficiální zdůvodnění je samozřejmě jiné.
Samozřejmě, kdybych přijala nabídku kandidovat za SPD v Praze, měla bych mandát takřka jistý. Jenže mně nejde o mandát, o funkci, o poslanecký plat, ale o pravdu. Pro Volný blok jsem se nakonec rozhodla i kvůli drobné příhodě: když jsem odmítala kandidaturu za SPD, nabídla jsem Tomio Okamurovi a Radimu Fialovi, ať je jedničkou v Praze mně nejbližší spolupracovnice Jana Bobošíková. Ta bezpochyby do politiky patří, má zkušenosti, má stabilní voličskou podporu kolem 140 tisíc hlasů, má zkušenosti z evropské politiky, nebojí se. Pánové ovšem v dlouhých diskusích vysvětlovali, že nechtějí někoho, kdo je nezávislý, soběstačný, kdo nepotřebuje poslanecký plat a na koho není žádná páka. Zkrátka – nechtěli nikoho, kdo by byl výrazný a mohl jim „přerůst přes hlavu“. Patrně se domnívali, že já sama bych tváří v tvář tučnému poslaneckému platu zpohodlněla a příliš „nezlobila“. Čím dál tím více jsem ráda, že jsme si vše zavčas vyjasnili – je mi mnohem milejší bojovat za program a ideály strany, která nemá podporu ani médií, ani oligarchů, ale která má odvahu, než abych si budovala vlastní kariéru na hřbetě zklamané důvěry voličů.
A nebyla byste jako poslankyně SPD v Poslanecké sněmovně se svými zásadami mnohem platnější než v takto nejistém podniku, jejíž lídr je označován za blázna a za bitkaře?
Obávám se, že platnější bych rozhodně nebyla. Tomio Okamura mi vylíčil pohodlný život se všemi finančními náhradami a dostatkem volného času na psaní knih, ovšem já se obávám, že bych byla první, kdo by z klubu SPD odešel. Jak jsem zblízka poznala politiku SPD a jak je dohledatelný rozpor mezi jejich slovy a činy, šla bych skoro určitě opět proti proudu a stejně jako dnes v Radě i poté ve Sněmovně bych zůstala sama.
Nepřipadá vám váš postoj naivní? Vždyť politika je o zájmech?
Politika samozřejmě je o zájmech, není ale o zájmech oligarchů, lobbistů, mocenských skupin, je o zájmech občanů. A já udělám všechno pro to, aby byl hlas občanů slyšet. Když jezdíme po České republice, na mnoha místech nám lidé říkají: my vám dáme důvěru, ale je to naposled, co ještě někomu věříme. Zatím nás zklamali všichni, a jestli nás zklamete i vy, je to už konečná. Mým zájmem je naše lidi nezklamat, a dát jim svůj hlas, aby byli slyšet.
Psali jsme:
autor: Marek Bláha
