Za prvních deset měsíců letošního roku skončil státní rozpočet ve schodku 19,6 miliardy korun na rozdíl od loňského přebytku 5,7 miliardy korun, a to přesto, že jeho příjmová stránka zaznamenala meziroční růst o 88,3 miliardy korun. Dal by se nějakým přijatelným a co nejméně bolestným způsobem zkrotit dramatický nárůst výdajů?
Ale jistě, že by se dal zkrotit… Prostě by se daly zbytečné výdaje zastavit. Jak prosté, že?
Jestli by to bylo „málo bolestivé“? Jak pro koho. Tak třeba pro lidi, kteří si zvykli na dotované jízdné, by to jistě bez remcání nebylo. Naopak pro lidi, kteří celý ten systém platí, tedy pro podnikatele, živnostníky, zaměstnance a tak dál, zkrátka pro všechny daňové poplatníky, kteří v součtu víc státu odvedou, než od něj dostanou, by to naopak byla ohromná úleva.
Hlavně si nenechme od nikoho nakukat, že takové zvyšování státních výdajů je nutné. Není! Je to jen kupování si hlasů voličů, nic víc. Ekonomika roste. Sice už neroste tak jako loni, sice je již ve fázi útlumu, ale dosud se ještě do recese nedostala – takže mezi tempem růstu ekonomiky a tempem růstu výdajů je zásadní disproporce. Prostě v ekonomice roste míra přerozdělování, míra vnitřního zadlužení a podíl státního sektoru na úkor soukromého.
Vláda zatím zvolila opačnou taktiku, a sice jak ještě zvýšit příjmy státního rozpočtu. Ve Sněmovně protlačila tzv. daňový balíček, jímž se zvýší spotřební daň na tvrdý alkohol, tabák a loterie. Dále pak poplatek za vklad do katastru nemovitostí se zvýší z tisícovky na dva tisíce korun. Vyššímu zdanění budou podléhat technické rezervy pojišťoven. Vyčerpala už koalice všechny možnosti, nebo myslíte, že se dá ještě něco víc nebo nově zdanit s výhledem na sestavování dalšího státního rozpočtu pro rok 2021?
Tak samozřejmě ještě můžeme zavést třeba daň z hlavy, daň z úmrtí, daň ze vzduchu, daň na 100 procent příjmů… Že to nemůže dlouhodobě fungovat? To je přeci fuk, vláda řeší své přežití od voleb k volbám, ne to, aby země dlouhodobě vzkvétala.
Víte, co mě opravdu „bavilo“? Zdůvodnění Ministerstva financí, které bylo uvedeno v tiskové zprávě oznamující zvýšení spotřebních daní na tvrdý alkohol, tabák a loterie. Bylo v ní doslova uvedeno: „Zákon reaguje na růst dostupnosti návykových látek v důsledku růstu životní úrovně a představuje vyslyšení dlouhodobého volání ze strany Ministerstva zdravotnictví a národní koordinátorky pro protidrogovou politiku…“ V překladu: Ta zpráva působí, jako kdyby ministerstvo pojalo touhu uchránit veřejnost před hroznými následky popíjení alkoholu… Ponechme stranou, že pokusy o potlačení alkoholu třeba v podobě prohibice se v minulosti neosvědčily, jakkoliv vypadají pro část voličů líbivě. Tam, kde byly v minulosti zavedeny, se vždy rozbujel černý trh a docházelo k poškozování zdraví metanolem, který se pravidelně rozšířil. To teď nechci rozebírat. Jde o to, že tohle „vysvětlení“ snažící se argumentovat zdánlivým veřejným blahem nemá nic společného s realitou: Skutečnou motivací jsou totiž stále napnutější veřejné finance.
Psali jsme:
Ministryně financí Schillerová prohlásila, že na schůzce, kde ODS zastupoval Zbyněk Stanjura a TOP 09 Miroslav Kalousek, dostala od opozice návrh, že přestane obstruovat daňový balíček, pokud projdou tři pozměňovací návrhy. Konkrétně šlo o to, aby se nedanily rezervy na životní pojištění, nezvyšovaly daně na hazard a poplatek za zápis do katastru nemovitostí. Byl to od dvou stále ještě nejsilnějších pravicových stran, i když s TOP 09 už podle průzkumu skoro srovnala krok Trikolóra Václava Klause, rozumný kompromis, nebo jen zájem lobovat ve prospěch pojišťoven a hazardu, jak to nazval šéf poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek?
Škoda, že do jednoho pytle byl hozen hazard a pojišťovny. Protože podle mne tenhle „obchod“ byl dobrý. Ale nikoliv kvůli hazardu, ale kvůli pojišťovnám. Vysvětlím.
Pokud jde o zdanění technických rezerv pojišťoven, je to totiž vskutku neslýchané a dalece přes čáru. Zpočátku to ještě vypadalo, že vláda „jen“ nepochopila, co to „technické rezervy“ jsou. Lidé z oboru totiž nedokázali pobrat, co jiného než nepochopení by vládu mohlo vést k tomu, aby sáhla na technické rezervy. Postupně se ale ukazovalo, že tady o věcné argumenty vůbec nejde, že vláda tímhle nesystémovým zásahem prostě jen chce stůj co stůj získat víc peněz bez ohledu na to, že jde o vysoce nemorální zásah. Na pojišťovny padla patrně volba proto, že finanční instituce nemají u veřejnosti mnohdy moc dobré jméno, a vláda spekulovala na to, že lidé nepochopí, že se v tomto případě nesahá na peníze pojišťoven, ale na peníze lidí – pojištěnců!
Tyto technické rezervy jsou totiž vytvářeny na základě demografických tabulek jako matematicky vypočtený zdroj peněz potřebný pro budoucí výplaty pojistných částek v životním pojištění, plus jako peníze potřebné pro vyplácení náhodných jevů u neživotních pojištění. Mají tedy zcela konkrétně stanovený účel: slouží jako zdroj pro budoucí výplatu pojistných plnění! Jsou to v podstatě peníze nikoliv pojišťoven, ale jsou to peníze pojištěnců. Je to analogické, jako kdyby se sáhlo na bankovní vklady u bank a tvrdilo by se, že bankovní vklady spravují banky, proto jde o peníze bank, které můžeme beztrestně zdanit. Tak to není! Jsou to peníze klientů. Akorát v případě pojišťoven jde o budoucí peníze klientů, které teprve budou vyplaceny. Bohužel, klientům pojišťoven to patrně nedochází a na to vláda hřeší.
JUDr. Alena Schillerová, Ph.D.
Po schválení daňového balíčku poslanci už jednomyslně odsouhlasili, aby se od ledna 2020 zvýšil rodičovský příspěvek z 220 na 300 tisíc korun. K tomu se rozproudila v diskusích pod články na internetu živá debata. Objevily se návrhy, že rozumnější by byla odpovídající sleva na dani, protože pak by se zvýhodnění týkalo jen rodin, z nichž rodiče pracují. Jiní láteřili na to, že o 80 tisíc přijde maminka, která si dříve vyčerpala příspěvek 220 tisíc a šla do práce, zatímco jiná s dítětem stejného věku, ale s pomalejším čerpáním na zvýšení dosáhne. Nikdy se nelze zavděčit všem, ale je zvolená podpora mladých rodin tou nejlepší možnou, nebo šlo postupovat ještě jinak?
Myslím, že to není ta nejlepší možná podpora. Myslím, že lepší by bývalo bylo ve stejné výši rodiny podpořit slevou na dani. Na tom, že by tím podporu získali lidé, kteří pracují, nevidím nic špatného – právě naopak. Také by se tím mohla vyřešit ona výtka, že o 80 tisíc přijde maminka, která si dříve vyčerpala příspěvek 220 tisíc a šla do práce. Zkrátka vždy se budu stavět za to, aby se méně přerozdělovalo. Dát někomu 80 tisíc je přerozdělování. Lepší by bylo, kdyby si lidé těchto 80 tisíc zasloužili tím, že například maminka je doma, otec pracuje a živí rodinu a může si těchto 80 tisíc odečíst z daní. Tak v rodině zůstanou peníze, které si tato rodina vydělala. Je to prostě spor mezi tím na jedné straně někomu vzít a jinému dát, anebo na druhé straně vydělat si a moci si peníze nechat. To druhé je jednoznačně ekonomicky i eticky lepší.
Strana soukromníků ČR v reakci na to, že po třiceti letech svobodného podnikání jsme se dostali do období, kdy první generace živnostníků odchází do důchodu, razantně vyhlásila, že chce zabránit tomu, aby kdokoliv, ať už živnostníci nebo zaměstnanci, byli odkázáni na žebrácké důchody. Není to ale tak, že živnostníci mají prostě smůlu, protože sice odvedou na sociálním pojištění více než zaměstnanci, ale za ně ještě odvedou 25 procent z vyměřovacího základu zaměstnavatelé, takže pak důchody živnostníků nutně musí být „žebrácké“, jak to Soukromníci nazývají?
Víte, ve státních důchodech u nás něco jako spravedlnost v podstatě neexistuje. A existovat ani nebude. Jediná spravedlivost bude dána tím, že kolik si kdo sám našetří bez ohledu na stát, tolik bude mít. Zvykněme si na tuto myšlenku, od státu raději nečekejme nic.
V návrhu víceletého finančního rámce Evropské unie na roky 2021 až 2027 se počítá v porovnání se stávajícím obdobím o 37 miliard eur méně na politiku soudržnosti. Na pozvání premiéra Andreje Babiše se na Pražském hradě sešli premiéři či zástupci vlád 17 členských zemí EU, tzv. Přátelé koheze, a s výjimkou Itálie se usnesli na požadavku, že je nutné v rámci celkového rozpočtu EU zachovat dosavadní objem financování kohezní politiky z let 2014 až 2020. Je třeba i nadále pomáhat stejnou sumou slabším členským zemím EU dohánět silnější ekonomiky?
Můj – nepopulární – názor zní, že dotace slabým hospodářský růst nezvyšují. Silní se obětují ve prospěch slabých pod vlivem dojmu, že je to tak správné a že to slabí potřebují. Ale to není ani správné, ani to slabí nepotřebují, protože tato forma dotací, neboli kohezní politika, nesměřuje tam, kde by peníze byly použity efektivně, kde by něco efektivního vyprodukovaly, nýbrž tam, kam je vláda nasměruje. V realitě se tím odchylujeme od nejefektivnějšího možného fungování. Já považuji za žádoucí tyto dotace zrušit úplně. Jsem tedy ráda, že na politiku soudržnosti jde peněz míň. Nemyslím si, že by nás to jako zemi jakkoliv poškodilo.
Psali jsme:
S androidkou v posteli
autoři: Markéta Šichtařová & Vladimír Pikora
Kniha nekorektně pojmenovává stav dnešní společnosti: Od toho, jak nás politici zadlužují, přes cenzuru na sociálních sítích, zneužití médií, manipulovatelnost davu nebo vlnu aktivismu – a docházejí k optimistickému rozuzlení! Nečekejte však žádný suchý, odborný text pro vědátory - kniha je psána s takovým nadhledem, že ji zhltnete jedním dechem a ještě se u toho zasmějete.
– OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE.
|
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
