Má ministr vnitra Vít Rakušan vaši důvěru?Anketa
Pane Vůjtku, Síň slávy českého hokeje – co to pro vás znamená?
Pro mě je to velká čest, zařadit se mezi všechny ty špičkové hokejisty, trenéry a činovníky, kteří byli takto oceněni přede mnou. To jsou lidé, kteří jsou známí po celém světě – a když se mezi ně dostanete, je to velká pocta.
Rok 2021, stejně jako ten předešlý, byl rokem boje proti covidu. Jak jsme se v tomto úsilí, podle vás, za oněch 12 měsíců posunuli?
To si troufám těžko posuzovat; v každém případě je to spousta omezení pro nás všechny a museli jsme se naučit s tím nějak žít. Ale já to vnímám tak, že už to trvá příliš dlouho a už jsou lidé z toho unavení a deprimovaní.
Jak nahlížíte na ten bratrovražedný boj očkovaných proti neočkovaným?
To mě právě nejvíc mrzí, že se lidé takhle zbytečně staví proti sobě, že jsou nepřátelští a nevraživí vůči sobě a pořád si budují každý ten svůj tábor.
Vrátím se k hokeji a ke zprávě, která je ještě čerstvá – olympijské hry v Pekingu budou bez hráčů NHL. Je to zklamání?
Samozřejmě, že je to zklamání. Ale já se obávám, že olympiáda bude nejenom bez hráčů NHL, ale bez hráčů i z mnoha dalších evropských klubů, které nebudou chtít za podmínek pořadatelů své hráče prostě pustit. Z hokejového pohledu to bude smutná olympiáda.
Když zajdete, pokud to lze, s přáteli na pivo do hospody, o čem tak většinou mluvíte? O politice?
Ne, tak to málokdy, téměř nikdy. To už jsme zavedli před 30 lety, že jakmile někdo začal plácat něco o politice, tak dostal okamžitě pokutu a musel ostatním zaplatit rundu (smích).
Vy jste jako trenér strávil v Rusku velmi úspěšných šest let. Nakolik tam byl ještě znát ten duch z éry někdejšího SSSR?
No, byl tam znát, ale hlavně v kritice. Já když jsem tam přišel, tak tam byli hodně kritizováni Larionov a Fetisov nebo taky legendární trenér CSKA Moskva a sovětské hokejové reprezentace Viktor Tichonov. Na něm tehdy nenechali nit suchou, jak byl zbytečně tvrdý a krutý na ty hráče a jak jim nic nedovolil.
Tak to prostě bylo, ano, ta doba si to žádala, ten režim to chtěl. Ale podívejte se taky na to, jaké měli ti Sověti výsledky! Tichonov byl asi nejúspěšnější trenér na světě.
Když se i dnes podíváme třeba do NHL, tak tam pořád vidíme skvělé ruské hráče typu Ovečkina, Panarina, Malkina, Kučerova a mnohé další. Takže to nakonec jde i bez té Tichonovovy nebo Tarasovovy rákosky?
No, víte, ona to není tak úplně pravda, protože třeba ty legendární báze nezmizely, ty fungují v Rusku pořád, jenom už jsou samozřejmě na jiné úrovni. Teď postavili, co jsem viděl, takové báze v Jaroslavli a v Kazani. A na tom je celý ten systém výchovy v Rusku postavený. Ale jde to i s trochou té volnosti, i když v těch prvních letech po rozpadu SSSR ti hráči dost často nevěděli, jak s tou volností vlastně naložit. Najednou to bylo něco úplně jiného. Nikdo je k tréninku zdaleka tolik nenutil jako dřív. Ale dneska už se s tím vším pochopitelně srovnali.
Jsou to prostě profesionálové a řada z nich taky hrála či hraje v NHL.
Vrátím se ještě k našemu hokeji, který se topí v neúspěších. Dvacítka na MS prohrává zatím jeden zápas za druhým. A tento stav trvá v seniorských i mládežnických kategoriích už nejméně v posledních 10 letech. Čím to je? Proč se nám nedaří vychovávat více Hronků a Pastrňáků?
Ten problém je podle mého názoru objektivně daný jednak tím, že se zmenšila členská základna, to znamená, že je tady podstatně menší výběr hokejistů. A za druhé, ten výběr je tu menší ještě o to víc, že nám hráči odcházejí do ciziny, protože ta nejvyšší juniorská soutěž, kterou jim nabízíme, vůbec nemá potřebnou úroveň. Je v ní vcelku zbytečně 24 týmů, i když na takový počet nemáme hráče ani prostředky.
Reálně máme, dejme tomu, deset špičkových juniorských klubů, které jsou výkonnostně někde úplně jinde než ty ostatní. Tak potom v takových zápasech ta otázka obvykle nezní, jestli vyhrajeme, ale kolik tentokrát vyhrajeme. Jenomže takovéto oddychové zápasy těm hráčům ale vůbec nic nedají, ti potřebují hrát těžká, náročná a vyrovnaná utkání, kde se bojuje o každý puk, jedině na tom můžou vyrůst. Takže v tom já osobně vidím největší problém našeho mládežnického hokeje.
Psali jsme:
A nevidíte taky problém v tom, co říkají třeba Vladimír Martinec nebo Alois Hadamczik – že všechny zápasy se u nás už de facto od žáků hrají jenom na výsledky, takže se vytrácí ta tradiční tvořivost a myšlenka... zkrátka to, díky čemu byl český hokej vždycky světově uznávaný...
Máte pravdu, je to bohužel přesně tak. Pod to se vám klidně podepíšu. Dneska při každém zápase slyšíte dokola – vyhoď to, vyhoď, zbav se toho, nic s tím nevymýšlej atd.
Například ve Švédsku je to celé postavené úplně jinak. Tam si ten mladý hráč normálně dovolí třeba kličku před vlastní brankou nebo na obranné modré čáře, což se u nás absolutně netoleruje. Ale tam, když mladík přijede na střídačku, tak trenér mu nevynadá, ale řekne – nevadí, příště ti to vyjde, zkoušej to dál.
A všimněte si, že ti švédští beci jsou taky dnes většinou podstatně lepší než ti naši, protože si víc věří, hrají pořád v pohybu, jsou technicky vyspělejší, dokážou udržet puk na malém prostoru a umějí tvořit hru, protože k tomu byli už od dětství vychovávaní.
To ale není chyba našich kluků, to je problém toho systému. A to musíme změnit, jestli se chceme vrátit na ty nejvyšší pozice.
Pane Vůjtku, co byste popřál českému národu a sám sobě a svým blízkým do nového roku 2022?
V první řadě přeji všem zdraví.
A jinak bych byl velice rád, kdyby se ze společnosti vytratila ta stávající nepřátelská nálada, kterou bohužel podněcují především politici.
Rozhovor vedl Tomáš Procházka
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: .
