Je povinnost přijmout migranty v duchu nařízení Evropské komise legitimní? Existuje závazek respektovat společná ustanovení v duchu Lisabonské smlouvy, ale pravdou je, že mechanismy schvalovacích procesů jsou už hodně nepřehledné. Jak tedy vnímáte fakt, že i když by měla existovat v zásadních krocích shoda členských zemí, v tomto případě došlo k rozhodnutí bez ohledu na námitky zemí, které nesouhlasily?

V dobách, kdy se u nás volila jednotná kandidátka Národní fronty, obraceli všichni rozumnější lidé pohledy na Západ a představovali si, jakým požehnáním by byla demokracie a pluralita politické scény. Měli pravdu, tehdy. Dnes se však, pro mě z nepochopitelných důvodů, dramaticky změnilo politické jednání a myšlení těch, kteří se politikou živí. Hovořím o těch vrstvách, které by nám měly za peníze, které jim dáváme, vytvářet co nejlepší podmínky pro náš vlastní obyčejný život. Místo toho desetitisíce byrokratů v Bruselu a další statisíce na ně v jednotlivých členských zemích EU navázaných úředníků, aktivistů, poradenských firem či lobbistů neustále vymýšlejí jednu hloupost za druhou, aby nám život znesnadnili.

Připravujete knihu o funkci elit v současném světě. Politici jsou rozhodně elitou v sociologickém smyslu. Jsou dokonce velice vlivným a mocným typem elit. Jak tedy vypadá z vašeho pohledu činnost Bruselu?

Chovají se stejně jako kdysi komunisti. Stali se vládnoucí silou společnosti a správné je nikoli to, co chtějí lidé, ale co si vymyslí oni. Je nutno je poslouchat. Je nutno jim servilně přizvukovat a jakýkoli náznak odporu je třeba trestat. Pokud si nějaká země na základě demokratických voleb chce vybrat pro určitý problém vlastní řešení, je ihned označena těmi nejhanlivějšími výrazy a spojené síly byrokratů celé EU hledají všechny možné cesty, jak takový odbojný stát potrestat. Protože názor lidí v téhle demokracii neznamená téměř nic. Lid je prý hloupý a nelze mu seriózně naslouchat. A smyslem byrokracie je prosadit svou vůli za každou cenu. Pokud by teď někdo namítl, že vidím situaci trochu černě, pak uvedu jako příklad kauzu s kvótami na přijímání uprchlíků. Ale nedejme se mýlit. Stejným mechanismem se v členských zemích EU prosazují tisíce regulací a nesmyslných opatření, které se vylíhly v něčích hlavách v Bruselu a které pak jejich služebnictvo prosazuje pod heslem implementace celoevropských nařízení.