Je povinnost přijmout migranty v duchu nařízení Evropské komise legitimní? Existuje závazek respektovat společná ustanovení v duchu Lisabonské smlouvy, ale pravdou je, že mechanismy schvalovacích procesů jsou už hodně nepřehledné. Jak tedy vnímáte fakt, že i když by měla existovat v zásadních krocích shoda členských zemí, v tomto případě došlo k rozhodnutí bez ohledu na námitky zemí, které nesouhlasily?
V dobách, kdy se u nás volila jednotná kandidátka Národní fronty, obraceli všichni rozumnější lidé pohledy na Západ a představovali si, jakým požehnáním by byla demokracie a pluralita politické scény. Měli pravdu, tehdy. Dnes se však, pro mě z nepochopitelných důvodů, dramaticky změnilo politické jednání a myšlení těch, kteří se politikou živí. Hovořím o těch vrstvách, které by nám měly za peníze, které jim dáváme, vytvářet co nejlepší podmínky pro náš vlastní obyčejný život. Místo toho desetitisíce byrokratů v Bruselu a další statisíce na ně v jednotlivých členských zemích EU navázaných úředníků, aktivistů, poradenských firem či lobbistů neustále vymýšlejí jednu hloupost za druhou, aby nám život znesnadnili.
Připravujete knihu o funkci elit v současném světě. Politici jsou rozhodně elitou v sociologickém smyslu. Jsou dokonce velice vlivným a mocným typem elit. Jak tedy vypadá z vašeho pohledu činnost Bruselu?
Chovají se stejně jako kdysi komunisti. Stali se vládnoucí silou společnosti a správné je nikoli to, co chtějí lidé, ale co si vymyslí oni. Je nutno je poslouchat. Je nutno jim servilně přizvukovat a jakýkoli náznak odporu je třeba trestat. Pokud si nějaká země na základě demokratických voleb chce vybrat pro určitý problém vlastní řešení, je ihned označena těmi nejhanlivějšími výrazy a spojené síly byrokratů celé EU hledají všechny možné cesty, jak takový odbojný stát potrestat. Protože názor lidí v téhle demokracii neznamená téměř nic. Lid je prý hloupý a nelze mu seriózně naslouchat. A smyslem byrokracie je prosadit svou vůli za každou cenu. Pokud by teď někdo namítl, že vidím situaci trochu černě, pak uvedu jako příklad kauzu s kvótami na přijímání uprchlíků. Ale nedejme se mýlit. Stejným mechanismem se v členských zemích EU prosazují tisíce regulací a nesmyslných opatření, které se vylíhly v něčích hlavách v Bruselu a které pak jejich služebnictvo prosazuje pod heslem implementace celoevropských nařízení.
Hrozí nám pokuta od EU za to, že nepřijímáme uprchlíky podle kvót. A poplatky za každý den, kdy tak nečiníme. Co má nová vláda udělat, pokud nás EU odsoudí?Anketa
Do Evropy se valí migranti a nedají se zastavit dobrým slovem, hlídkami Frontexu na moři a někdy dokonce ani ploty a hraničními kontrolami. Prostě tady jsou a je jich stále víc. Je jistě pravda, že mnozí z nich o skutečných důvodech lžou, ale přece jen, najdou se mezi nimi i takoví, kteří pomoc opravdu potřebují. Navzdory tomu je podle vás stanovení kvót politickou chybou?
Ideály jsou krásná věc, ale v život je můžete uvést jen tehdy, pokud mají racionální základ, společnost má na jejich realizaci prostředky a lidé je přijmou za své. Všichni starší čtenáři si jistě pamatují komentáře televize a Rudého práva a étos budovatelského umění. Jenže copak se tolik změnilo? Je zjevné, že migrační politika EU je chimérou, stejně jako sliby komunistů o beztřídní společnosti. Všichni to tehdy věděli, ale dělalo se, že tomu věříme. Všichni rozumní lidé dnes vědí, že Evropa není nafukovací, aby se sem odstěhovalo obyvatelstvo jiných, pohříchu větších kontinentů, než je ten náš. Vědí, že těžko můžeme dřít do úmoru a uskrovňovat se, abychom živili zástupy lidí, kteří z velké části pracovat neumějí a nechtějí. Ale děláme, že tomu věříme a snažíme se chovat konstruktivně, aby se neřeklo. Nikdo nechce nahlas přiznat, že král je vlastně nahý. Jenže všechno má své hranice!
Násilné prosazování kvót, které v posledních letech rozděluje Evropu, je fatálním problémem, který může definitivně rozbít Evropskou unii. Mocenské elity si totiž neuvědomují, že nelze lidem vládnout jen bičem. Lidé mají své představy o tom, co je spravedlivé a nespravedlivé, každý člověk má své touhy a také obavy. Mnohé tyhle strachy jsou iracionální a političtí komentátoři se jim mohou přemoudřele vysmívat, ale to neznamená, že se lidé svých iracionálních obav zbaví. Tedy, zbavili by se jich, pokud jim vládci dokážou, že jim zajistí ochranu. Pokud jim ale spílají, že jsou xenofobové a neschopní burani, protože nejednají v duchu velikosti doby, neklaní se lidským právům a nevzývají evropanství, pak tyhle strachy spíše přiživují, než aby je tlumili. Pokud Brusel prosadí prostřednictvím své nepřehledné byrokracie a nepřehledných kompetencí vůči svým členským zemím kvóty pro přijímání uprchlíků i pro nás, pak to bude jasný důkaz toho, že jsme přišli o svou národní suverenitu. Všechny řeči o tom, že jsme měli podobně jako Slovensko pokrytecky přijmout jednu rodinu, aby bylo vidět, že děláme alespoň něco, jsou nebetyčná hloupost. Jde o princip, zda uprchlíky přijímat, pokud k tomu občané této země nevidí rozumný důvod. Podotýkám, že rozumným důvodem rozhodně nejsou demagogické proslovy lidskoprávních aktivistů. Hodnota jejich argumentů je stejná jako komentáře obhajující internacionální pomoc bratrských vojsk v srpnu 1968. Pro všechno najdete argumenty, leč otázka je, zda jim lidé uvěří.
Psali jsme:
Není srovnání s rokem 1968 trochu přehnané? Byla přece jiná situace a šlo o úplně jiný politický problém. Tehdy jsme byli členy politického uskupení, v jehož čele stála Moskva, dnes jsme členy velké rodiny evropských demokratických zemí vedených Bruselem. Alespoň tak to tvrdí většina mainstreamových komentátorů.
Zmínku o srpnu 1968 uvádím úmyslně, protože tehdy to byl pro český národ šok, z něhož se mnozí jen těžko probouzeli. Byl to šok i pro ty, kteří v ideály socialismu věřili. Byla to největší politická chyba tehdejšího Sovětského svazu. Troufnu si tvrdit, že stejnou chybou by bylo, pokud Brusel mocensky prosadí přijímání uprchlíků. A je jedno, zda to udělá prostřednictvím pokut, sankcí či zkorumpováním současných politiků. Je to citlivé téma a v důsledku různých faktorů je psychologicky pro většinu našich občanů ukazatelem míry národní hrdosti a svobody. Pro většinu lidí je nepřijatelná představa, že se k nám valí tisíce migrantů a my začneme řešit, co s nimi. Je celkem jedno, zda je to obava oprávněná či neoprávněná, je celkem jedno, zda se to líbí či nelíbí německé kancléřce a tomu nedostudovanému knihovníkovi, je jedno, co si o tom myslí aktivisti a komentátoři, které tak ochotně zve na obrazovky Česká televize. Situace se v tomto ohledu v postojích a názorech lidí celkem srozumitelně vyvinula a v rámci demokracie je třeba ji respektovat. Odrazem toho jsou nedávné volby. Tvrdit, že se nic neděje a kára jede dál, je naivní.
Rozumím vám dobře, že mnohem větší nebezpečí vidíte nikoli ve faktu samém, že by k nám přišlo několik tisíc běženců, ale v tom, jaký důsledek by to mělo pro myšlení lidí?
Ano, myšlení lidí je velice křehká a složitá věc. Důvěra se získává těžko, ale snadno se ztratí. Rusko tu důvěru v roce 1968 ztratilo a bude trvat ještě dlouho, než ji v psychologii našeho lidu bez vad na kráse obnoví. Západ byl pro nás dříve obrazem svobody, a i když to dnes už tak není, pořád je pro většinu lidí iluzí a snem. Pokud nám však dá Brusel políček a řekne, že jsme pouhou kolonií, která má mlčet a držet krok, pak to bude stejná katastrofa v myšlení většiny lidí, jako okupace v roce 1968. A nepochybuji, že to bude rána i mnohým z těch, kteří dosud Evropskou unii hájí.
Mohlo by násilné prosazení kvót snížit ochotu lidí zůstat v Evropské unii? Důvěra v ní sice za posledních deset let výrazně klesla, ale rozhodně nelze tvrdit, že by byla většina lidí pro její opuštění.
Nejspolehlivější cestou k Czexitu je mocenské prosazení kvót Bruselem. A pokud tohle tamní byrokracie netuší, anebo nechce vědět, pak se chová stejně, jako každý jiný okupant. Jen s tím rozdílem, že nám svobodu nevezme na pásech tanků, ale ubije nás předpisy, vyhláškami a dorazí nás rozhodnutím Evropského soudu. A každý, kdo mne po přečtení této úvahy nařkne z demagogie, ať se poctivě zamyslí, jak by dopadlo referendum o vystoupení z EU, pokud by došlo k tomu, co právě popisuji. Neboť myšlenku evropské spolupráce lze hájit, aniž by byl člověk servilní ke každému nesmyslu, který bruselská byrokracie vyplodí.
Řím středověkého papežství byl vždycky jen součástí života křesťanů a stejně tak je Brusel jen součástí života Evropanů. Pokud Řím začal brát věřícím jejich víru a měnit ji k obrazu svému, začaly náboženské války, které vedly k úpadku víry. Brusel není nic jiného. Je to středisko demokratické a evropské víry, která může lidem sloužit, stejně jako je může uvrhnout do okovů a vzít jim jejich víru v demokracii. Nevěřící neměli co dělat ve světě křesťanské víry, násilná migrace nemá rozhodně co dělat v našem světě. Pokud někdo v minulosti pomoc potřeboval a přišel s prosbou, křesťanskou pomocnou ruku dostal. Pokud budou dnes cizinci přicházet s pokorou a bude zřejmé, že přijmou naše hodnoty a zákony a budou ochotni a schopni pracovat, pak jim rozhodně pomocnou ruku podáme. Ale na to nepotřebujeme kvóty. Pomoc se poskytuje dobrovolně, a ne pod hrozbou trestů.
Psali jsme:
Reprezentační vydání Přemyslovské epopeje Vlastimila Vondrušky jako dárek přímo od vydavatele se slevou a poštovné zdarma ZDE
autor: Jiří Hroník
