Na sociální síti jste psala, že je vám líto pana Jaroslava Kubery. „Znala jsem ho. Jsem přesvědčená, že by o české vyznamenání velmi stál.“ Můžete zavzpomínat? A z čeho usuzujete na to, že by ocenění převzal?
Jaroslav Kubera byl člověk s nadhledem. Potkala jsem se s ním během let několikrát, jednou jsme si popovídali v televizním studiu, a i když ne se vším, co dělal v Teplicích, bych souhlasila (mám na mysli zejména „arabské“ téma), byl životně, tedy i politicky, moudrým člověkem. Nikam se „necpal“, měl smysl pro humor, a věřím, že pro řadu lidí mohl být oporou. Rozhodně by nekádroval nikoho včetně prezidenta a vyznamenání by přijal. A venku si z radosti zapálil. Vzpomínám na něj ráda, a na politické scéně mi schází. Není mnoho politiků, o kterých to můžete říct.
Obáváte se dalšího vývoje situace kolem nemoci COVID-19? (Ptáme se od 9.9.2020)Anketa
Paní Věra Kuberová se domnívá, že by si nepřál, aby vyznamenání v této formě převzala. Manželé Kuberovi spolu oslavili zlatou svatbu, jak pan předseda Senátu říkával, „brali se mezi tanky.“ Každý se může mýlit, ale kdo jiný než někdo, kdo s ním strávil téměř celý život, by mohl lépe odhadnout jeho přání?
Samozřejmě může mít paní Kuberová pravdu. Osobně si ale myslím, že z ní mluví bolest ze ztráty manžela, protože vím, jaké to je. Manžel mi zemřel před třemi lety, a ještě stále jsem to nepřijala. Takže ji velmi chápu, že by tu raději měla jeho, ne nějaké vyznamenání. Možná bych je v její situaci taky poslala do háje, těžko říct. Zoufalství a smutek někdy vyvolávají iracionální reakce.
Kuberová už dříve mluvila o tom, že její muž čelil kvůli své plánované cestě na Tchaj-wan enormnímu tlaku, což mohlo přispět k jeho úmrtí. Média psala o dopisu, který čínské velvyslanectví předalo v lednu Hradu. Hrozilo v něm trestem Kuberovi i českým firmám v Číně, pokud na Tchaj-wan pojede. V jeho pozůstalosti se pak měly najít dva dopisy, jeden z Číny, druhý z Hradu. Ať už je to jakkoli, ve světle nejrůznějších nesrovnalostí, neměli raději s vyznamenáním počkat?
To nechci hodnotit. Politika vždy znamená tlaky, a vždy to odnáší jak dotyčný, tak rodina. A málokdo do toho vidí, zvláště jde-li o tato vysoká patra. Víte, mne oslovilo více lidí, abych kandidovala na prezidentku. Já to napřed vnímala jako nadsázku, vtip, ale oni to mysleli vážně. Když opominu, že tyto ambice skutečně nemám, došlo mi, že jedním z důvodů je hlavně fakt, že je mi lépe tzv. dole, mezi svými starosty, než nahoře, i kdyby to měl být Pražský hrad. Chci být sama sebou, chci mít možnost říkat „co na srdci, to na jazyku“, psát své blogy, básničky, háčkovat si, přednášet a pomáhat obcím, co to dá… a prezident nebo prezidentka musí tuto svobodu do velké míry obětovat. Ráda pomohu v kampani někomu, o kom si myslím, že by tam měl a chce usednout, a budu ho obdivovat za to, že má vůli do těch horních pater jít a svého života se z velké míry vzdát. Protože v těch horních patrech není někdy o co stát. Včetně věcí, o kterých se zmiňujete. Ale prostě se dějí. Takže raději budu mít svou advokátní praxi pro své obce a města než ochranku.
Současný předseda Senátu Miloš Vystrčil na Tchaj-wan jel. Prezident Miloš Zeman označil jeho cestu za „klukovskou provokaci“ a už ho nebude zvát na pravidelná setkání s dalšími ústavními činiteli ke koordinaci zahraniční politiky. Co říkáte reakci prezidenta?
Reakce prezidenta v tom smyslu, že jej už nebude zvát, je taky tak trochu klukovina. Jinak, ač považuji Miloše Vystrčila za slušného politika, musím říct, že já bych na Tchaj-wan nejela. Nejsem příznivec gest, která neudělají představitelé ani velkých zemí, natož naší malé zemičky. Ti velcí toho jen zneužijí, i když navenek budou říkat opak. Měli bychom se starat o svou vlastní pozici v Evropě, a neřešit problémy velkých zemí. Navíc si troufám tvrdit, že tam ti lidé nejeli kvůli Tchaj-wanu, ale kvůli sobě. To PR kolem tomu odpovídá. Tento přístup mi není blízký. A dovolím si spekulaci – myslím si, že jak pana Kuberu, tak pana Vystrčila, do toho natlačilo okolí, a že z té cesty ani jeden nebyl nadšen. Jen neměli tu odvahu ty rádce vyhodit, protože na to byli moc slušní. A voliči? Stačí se zeptat na venkově, zda to ovlivní jejich hlasy ve volbách – řeknou vám, že mají úplně jiné starosti než Tchaj-wan. Tak to prostě je. Nejvíce důležité to bylo pro ty, co tam byli. PR před volbami.
Psali jsme:
Čína reagovala příkře. Směrem k Vystrčilovi už zaznělo, že „zaplatí vysokou cenu“. Jde o vydírání nebo něco, s čím jsme museli počítat?
Vyhraje hnutí ANO krajské volby?Anketa
Šéf horní komory Miloš Vystrčil svou zahraniční misi zhodnotil jako úspěšnou. Kromě jiného také řekl, že cílem bylo, aby „Češi narovnali záda a aby bylo vidět, že jim nejde jen o žaludky“. Mrzí ho, pokud by došlo k narušení obchodní spolupráce, ale může se stát něco horšího, když budeme stále jen poslouchat silnějšího. Přijdeme o svobodu a nezávislost. Kritizoval přístup našich vrcholných politiků, a když někdo prodává naši demokracii, už nemůže mlčet. Prodává někdo naši demokracii?
Jak to říct… Hezká slova, ale realita je jinde. Kdybychom uměli totéž vůči diktující Evropské unii, má to smysl. Kdybychom uměli postavit do latě Angelu Merkelovou, která nás přímo ohrozila davy migrantů, když je sama pozvala do Evropy, bez ohledu na nás ostatní, tomu bych tleskala vestoje. Kde byla v tu chvíli naše záda? Vymezit se proti Číně je snadné, skoro bych řekla laciné. Postavit se proti diktátu Bruselu, to by u mne byla odvaha a gesto, které má smysl, a které je důležité pro naši zemi více než cokoli jiného. Toho se však všichni bojí. Takže pokud jde o to narovnání zad, souhlasím – ale stůjme vzpřímeně v kontaktu s každým. A udělejme si hlavně pořádek v Evropě.
Pojďme ještě k dalšímu tématu. Na sociální síti jste také zmínila „chaos“, který vládne v souvislosti s opatřeními proti koronaviru. Z čeho usuzujete, že se z epidemie stalo „jasné politikum“?
(Úsměv). Ze všeho. Ruka neví, co dělá noha, odborníci se předhánějí, kdo řekne jiný názor. Rozhodování se řídí ne faktickou situací, ale tím, jak se zaboduje nebo nezaboduje u lidí. Proto se rozhodnutí mění ze dne na den, na jaře šílené restrikce, v létě absolutní volnost a hlava na hlavě na pláži, pak zase restrikce, které ovšem už druhý den neplatily… Není to normální, a je otázkou, zda je cílem lidi otrávit, přinutit je k rezignaci, odradit, vyděsit… Protože to, co se děje, prostě není normální. Od „respektu“ ministra zdravotnictví, po všechny zákulisní tlaky, o kterých nevíme zhola nic. Ne nadarmo slýchám ve svém okolí – už nevěřím nikomu a ničemu, hlavně ať už je to za námi, jinak z toho zblbneme. A jsou-li na volebních plakátech roušky pro důchodce zdarma… je to prostě politika. Jinak už tu byl dávno odborný tým, kterému by se dalo věřit. Není. Rozhodují politikové podle volebních preferencí. Proto je tu ten chaos.
Hygienici zvažují přehodnocení systému trasování. Lidé, kteří se potkali s nakaženým člověkem, ale nemají příznaky, by nemuseli do karantény. Je to dobrý postup nebo bychom měli být opatrnější?
To je to, o čem jsem psala výš. Nevím. Mění se to ze dne na den, jak se asi kdo vyspí, opatření ode zdi ke zdi, a ničí nás to. Stres, nejistota, obavy… Aby nakonec nebylo více infarktů než úmrtí na koronavir. Vůbec bych se tomu nedivila.
Obecně, co se týká šíření nového koronaviru, jak zatím hodnotíte situaci, jak obstál Andrej Babiš?
Není to o Babišovi, ale o celé vládě, a ta to bohužel moc v rukou nemá. Koho bych ale vyzdvihla, to jsou obce, města a kraje. Tedy samospráva. Mám to v přímém přenosu, a ta to zvládala od počátku úžasně. Je smutné, že starostům zatím nikdo, mimo Lucie Bílé, nepoděkoval.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Daniela Černá
