Po celém světě vládne strach z koronaviru. Jak zhoubně může tento strach působit na psychiku občanů?
Strach máme obvykle z něčeho konkrétního, ze smrti, ze vzteklého psa, z maturity. Úzkost takový předmět a obsah nemá, je obecná, nejistá, všeobjímající a tajemná. A virus si představit neumíme. Je to něco mimo oblast naší představivosti. Ve chvíli, kdy se něco nejasného dostane do centra pozornosti a neustále se to opakuje ze všech stran, zejména z médií, narůstá i obava, která živí fantazii. Potencuje se strach před částicí, která sice stále nemá jasné kontury, ale vnímáme ji jako potenciální ohrožení. Počáteční úzkost tak přechází do konkrétního strachu.
Už jste ve svém okolí zaznamenal nějaké projevy hysterie, které se týkaly epidemie?
Kupodivu lidé udržují ve velké většině střízlivý odhad i postoj. Je jasné, že je tu nebezpečí. Je jasné, že se nebezpečí šíří a existují jen omezené možnosti prevence. Ale to je nutné respektovat a zachovávat. Hygienou počínaje a omezením některých aktivit konče. Paradoxně v naší ordinaci se především setkáváme s lidmi, kteří jsou k takové hysterii kritičtí a nepodléhají tomu.
Někteří vědci, epidemiologové, varují, že doprovodná panika je horší než epidemie. Jak se proti ní psychicky obrnit?
Určitou obranou je zachovávat svoje možné návyky a rituály, vyhledávat přirozené ventily, které má člověk osvědčené, a ví, že mu navozují harmonii. Třeba četba nebo poslech hudby. Vysedávání u všelijakých forem zpravodajství, kde se stále opakují stejná fakta, vede obvykle k navození vnitřního neklidu. Je třeba si uvědomit, že některé zákonitosti i při šíření nakažlivých chorob jsou dány a musejí se řešit postupně. Jsou ovšem věci a situace, které ovlivnit můžeme a jiné nikoliv, a ani bědování je nezmění.
Vláda vyhlásila spoustu omezení včetně zavření všech typů škol a zákazu akcí, kde bude nad 100 lidí. Jak tato opatření hodnotíte?
Předpokládám, že tato omezení vycházejí ze zkušenosti při podobných situacích, jsou zřejmě i koordinována na nadnárodní úrovni, protože virus ani bakterie nějaké hranice uznávat nebude. V mezních situacích jsou obyvatelé na konkrétním území vázáni poslechnout nařízení či vyhlášku, i když se jim to třeba nelíbí. Stejně jako je tomu při povodni, kdy lidé zase museli opouštět své domovy, i když tam chtěli zůstat.
Fotogalerie: - Free Tibet
Například principál divadla Na Jezerce Jan Hrušínský prohlásil, že chce premiér Andrej Babiš zlikvidovat divadla. Co vy na to?
Žádná vláda podle mého názoru nechce záměrně ničit kulturní instituce. Účet ponese celý národ a jen doufejme, že se podaří epidemii rychle zvládnout a uvést život k harmonii. A právě divadlo jako jeden z nejsilnějších mechanismů pomáhá svým působením posilovat lidskou psychiku. Vždyť sledování divadla doporučoval i dávný lékař Hippokrates. Věřím, že všechny takhle utlumené složky kultury a sportu se zase rychle vzpamatují, protože jsou životaschopné a potřebné. A pomohou, aby se život zase vrátil do normálních kolejí.
Poslankyně SPD Maříková srovnala migranty s cizími druhy zvířat a rostlin. Za to jí hrozí stíhání policií. Co vy na to?Anketa
Takto celoplošné omezení tady za posledních třicet let nebylo. Jak se změnila česká společnost až k tomuto bodu zlomu?
Ano, moje generace už nezažila válku, máme jen svou smutnou zkušenost z okupace v roce 1968. Od té doby se společnost samozřejmě změnila. A mění se i v posledních třiceti letech. Někteří sociologové upozorňují na prvky zvýšené agresivity, která se celoevropsky objevuje. Je to jakási nová významná porucha komunikace, která vede od senzitivní vztahovačnosti přes těkavou paranoiditu až k bludnému přesvědčení a následně k puzení, při němž je vnímáno i zcela inertní okolí jako ohrožující.
Vznikla tak sofističtější forma někdejšího hesla „Kdo není s námi, je proti nám“. Tato forma se projevuje stále častěji, vytlačuje diskusi, odmítá ji. Nebere v úvahu argumenty, protože její zastánci uznávají jen jednu pravdu. Tu svou. Kdo s ní a priori nesouhlasí anebo by vůči ní projevoval pochybnosti, stává se nepřítelem, ač dříve třeba patřil do pozitivně vnímané skupiny, či dokonce k přátelům.
Projevy této poruchy komunikace se objevují ve všech oblastech života a stále častěji zcela znemožňují srozumitelnou diskusi. Vylučují rozumný kompromis i v nepodstatných otázkách. Zde se dostávají dříve relativně uvažující osoby do stadia slepého „fandovství“, které není ochotné připustit jiné vidění světa. Do terče permanentní útočné paranoidity se dostávají i lidé, kteří třeba jen prohlásí, že mají neutrální stanovisko a konkrétní osoba jim nevadí, anebo že dokonce vnímají některé její pozitivní prvky. Z přítele se zcela nesmyslně stává osobní nepřítel.
Fotogalerie: - Životní podmínky českých domácností
Okruh nenávisti se stále rozšiřuje a přináší nekontrolované vulgarismy a zarputilé postoje. Přestávají platit, ve jménu demokracie, i základní prvky demokracie. Společnost se atomizuje, vzniká zákopová forma permanentní útočné paranoidity, kdy se úzká část téměř sektářsky komponované skupiny vzájemně ujišťuje a podporuje ve svém ideovém přesvědčení a názoru. Okruh „nepřátel“ se stále rozšiřuje a dostávají se do něho i lidé, kteří nemají žádný vyhraněný názor a jen se snaží přijímat střízlivá fakta a hodnotit je bez apriorního předsudku a předpojatosti.
Útočná paranoidita se projevuje stoupajícím násilím, které je vydáváno za právo na odlišný názor. U velké skupiny osob je v reakci na tento stav zřejmá obava z narůstající agresivity, což vede k „opatrnosti“ v jakémkoliv vyjádření názoru. Násilné prosazování jediného správného názoru společnost však už opakovaně zažila a vždy to skončilo nešťastně. Permanentní útočná paranoidita je nesporně hrubě destruktivní škodlivý prvek komunikace pro vývoj a formování naší společnosti.
Za ta léta přibylo ve společnosti, alespoň podle některých statistik, psychických onemocnění. Proč?
Ve společnosti nesporně přibylo poruch, které jsme dříve řadili mezi neurózy. Diagnostikuje se podstatně víc úzkostí, svíravých strachů i depresí. V souvislosti se zrychlením našeho života se objevují stále častěji syndromy vypálení, vyhoření. Paradoxně nevidím více „velkých“ psychiatrických onemocnění, jako je třeba schizofrenie. Naopak se objevují následky abusu drog, které zanechávají na abuserech stopy velmi podobné takovým onemocněním. Případně požívání těchto drog přímo vyprovokuje skrytou vlohu k takovému onemocnění.
Méně se o vás ví, že překládáte z francouzštiny. Asi nejvýraznější postavou francouzského románu je dnes Michel Houellebecq. Jeho poslední dvě knihy se jmenují Podvolení a Serotonin a vzbudily velké emoce. Myslíte si, že se v Evropě může odehrát děj knihy Podvolení? Tedy že Francie a třeba i nějaké další země budou mít muslimského prezidenta a jejich občané přijmou islám?
Francii sleduji dlouho, pravidelně a vnímám i tam veliké změny ve společnosti. Je nevývratným faktem, že Francie i Německo budou mít za pár let hodně oprávněných muslimských voličů, což asi změní i politickou mapu Evropy. Ostatně již dnes je třeba v Londýně primátorem muslim. Věřím však, že ani přesto nedojde ke konverzi původních obyvatel Evropy k islámu.
Propadá se v Evropě stále více lidí do depresí jako hrdina Serotoninu a nestávají se antidepresiva jakýmisi hostiemi současnosti?
Nemyslím, že společnost by se měla psychiatrizovat. Faktem však je, že v touze obstát a vyrovnat se s nároky prostředí a s požadavky na úspěšnost řada lidí nestačí a svoje potíže musí ošetřovat. Antidepresiva nejsou doping, ale pomáhají, aby člověk, který začíná selhávat, našel zase pevnou půdu pod nohama. A měl by to vždycky posoudit odborník. Moderní vůz vám dnes také nebude opravovat melouchář na ulici, ale pojedete do značkového servisu k odborníkům. Sebevětší zběhlost na Googlu nenahradí odbornou konzultaci.
Proč jsou ve společnosti stále více a více užívány léky?
Je to snazší. Lidé si zvykli, že je na každý neduh nějaká tabletka. Na bolest, na klouby, na alergii. Souvisí to s vývojem techniky. Málokdo má dnes čas, aby si při obtížích vařil doma léčivé byliny. Vzít si tabletku je snazší a dostupnější.
Fotogalerie: - S Kocábem o sametu
Každý sedmý dospělý Čech má problém s nadměrným pitím alkoholu. Není to také ukázka určité potřeby otupělosti ve společnosti?
Bohužel naše společnost užívá alkohol již historicky dlouhodobě. Stále se pohybujeme na špičce evropské spotřeby jak v čistém alkoholu, loni to bylo ročně 11,6 litru, tak i v pití piva, což se pohybuje kolem 138 litrů za rok na osobu.
Češi mají obecně velké obavy z přílivu uprchlíků, rostoucího počtu teroristických útoků a nyní virové epidemie. Nezdá se současnost úplně nabitá stresem? Nemění se svět v jeden velký blázinec?
I naši předkové a předcházející generace prožívali častokrát velký i existenční stres. Žádnou dobu nemá smysl si idealizovat. Mnoho stresu si vytváříme sami a znepokojivá je i poněkud jednostranná komunikace přes různé „aplikace“, kde se vytrácí „živý“ prvek. Mnoho dnešních školáků má spoustu „přátel“ na internetu, ale nepřijde za nimi nikdo, aby je vylákal dělat lumpárny venku…
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
