Po celém světě vládne strach z koronaviru. Jak zhoubně může tento strach působit na psychiku občanů?

Strach máme obvykle z něčeho konkrétního, ze smrti, ze vzteklého psa, z maturity. Úzkost takový předmět a obsah nemá, je obecná, nejistá, všeobjímající a tajemná. A virus si představit neumíme. Je to něco mimo oblast naší představivosti. Ve chvíli, kdy se něco nejasného dostane do centra pozornosti a neustále se to opakuje ze všech stran, zejména z médií, narůstá i obava, která živí fantazii. Potencuje se strach před částicí, která sice stále nemá jasné kontury, ale vnímáme ji jako potenciální ohrožení. Počáteční úzkost tak přechází do konkrétního strachu.

Už jste ve svém okolí zaznamenal nějaké projevy hysterie, které se týkaly epidemie?

Kupodivu lidé udržují ve velké většině střízlivý odhad i postoj. Je jasné, že je tu nebezpečí. Je jasné, že se nebezpečí šíří a existují jen omezené možnosti prevence. Ale to je nutné respektovat a zachovávat. Hygienou počínaje a omezením některých aktivit konče. Paradoxně v naší ordinaci se především setkáváme s lidmi, kteří jsou k takové hysterii kritičtí a nepodléhají tomu.