Maďarsko, Polsko. Dvě země, které čelí kritice z Bruselu kvůli ohrožování „evropských hodnot“. Proti Maďarsku je zahájeno řízení. Jak hodnotíte politiku Evropské unie v tomto ohledu?

Já si myslím, že tady pokračuje trend, který se za této poslední komise pod velením Jeana-Claude Junckera rozběhl, kdy je snaha připravit členské státy Evropské unie o co nejvíce pravomocí a přesunout je do Bruselu. Metody, které k tomu používají, jsou dvě. Na jedné straně jde de facto o uplácení a na druhé straně je vyhrožování, které s tím uplácením mimochodem souvisí. To znamená, že vždy jsou argumentem dotace. Buď je dostanou, nebo se nechovají dobře, a tak je nedostanou.

Sociolog Petr Hampl mi právě nedávno v rozhovoru řekl, že rétorika na obhajobu Evropské unie se dost změnila. Zatímco dříve jsme slýchali, jaké výhody nám Evropská unie a členství v ní přináší, dnes spíše slýcháme katastrofické scénáře, co by se stalo, kdybychom ji opustili. Vnímáte to stejně?

Vnímám to stejně, četl jsem ten rozhovor a s tímto postřehem souhlasím. Rétorika se v tomto ohledu změnila a jde o reakci na to, jak při každých volbách, které jsou v členských zemích, posilují euroskeptické hlasy – když si vezmeme Itálii, Rakousko, koneckonců i Švédsko, posílení AfD v Německu, nadcházející zemské volby v Německu a tak dále… Prostě ta reakce – alespoň mě – opravdu začíná daleko více připomínat jako pamětníkovi období druhé poloviny osmdesátých let, kdy jsme se dozvídali, jaké hrůzy nás čekají, kdyby nebylo socialismu a byl by kapitalismus.

Co tedy udělat s tím, abychom se nenechali Evropskou unií připravit o samostatnost, jak jste zmínil?