Ze vstupu do EU jsme mohli získat více, povzdychl si starosta Mnichova Hradiště

Loni na podzim jste úspěšně obhájil mandát starosty. Co pro vás tento závazek znamená? Přece jen tak můžete dokončit nejen rozdělané projekty, ale máte tak i šanci nasměrovat město určitým směrem. Čeho byste chtěl dosáhnout?

Občané nám ve volbách vyjádřili obrovskou podporu, více než 60 procent hlasů pro SNK Žijeme pro Hradiště jsme vůbec nečekali. Velmi si této podpory od občanů vážíme. Jde o závazek především nepolevit v energii, kterou našemu městu a regionu dáváme, ale znamená to i zelenou pro dotažení projektů, jako jsou nový dopravní terminál, revitalizace Masarykova náměstí nebo výstavba komunitního centra. Dále se v tomto období hodláme zaměřovat na modernizaci školských budov – budování nových tříd i vybavování těch již existujících. Velkou výzvou se v poslední době ukázaly být soukromé záměry v průmyslové zóně na okraji našeho města. Ty se nám daří krotit, a město tak chráníme před necitlivou výstavbou. Spustili jsme i speciální web chranimehradiste.cz, kde se občané mohou zorientovat v tématech spojených s možným rozvojem města a zároveň se mohou vyjádřit, jaké projekty by si ve městě přáli zrealizovat.

Radnici jste zdědil s dluhem. O kolik se vám zadluženost podařilo snížit? V jaké je nyní město finanční kondici?

Ano, šlo o šedesátimilionový úvěr, ze kterého byla financována dostavba kanalizace. Ten jsme již úspěšně splatili. Před více než rokem jsme investovali do výrazné modernizace systému vytápění vybraných městských budov a nově jsme v těchto objektech vybavili kotelny. Vytápění je nyní specializovanou firmou řízené dálkově a město má smluvně garantované úspory energií i peněz. Na tento projekt jsme si vzali obchodní úvěr, ze kterého nám nyní zbývá splatit asi 18 milionů korun. Není to ale klasický úvěr, jde o inovativní projekt EPC, kdy se každý rok splátka vrací na úspoře za plyn, vodu a elektřinu. Každoročně tak úvěr klesá o 1,4 milionu korun, které ušetříme. Se službou jsme byli už po prvním roce fungování velmi spokojeni.

Za dobu našeho působení ve vedení Mnichova Hradiště se nám pro město podařilo z různých dotačních zdrojů, českých i evropských, získat přes 100 milionů korun – vybudovali jsme nový atletický stadion, pavilon školky, stavíme moderní komunitní centrum, terminál veřejné dopravy, opravujeme chodníky a místní komunikace, připravujeme revitalizaci náměstí... výplata většiny dotací však následuje až po dokončení projektu, takže v současnosti uvažujeme o překlenovacím úvěru do 20 milionů korun, který hodláme v případě, že se pro něj rozhodneme, splatit do jednoho roku. Pokud nám však poskytovatelé dotací budou schopní po skončení investic proplácet dotační peníze dostatečně rychle, pak nebude tento úvěr potřeba.

Jaký vliv má na hospodaření radnice regulace hazardu, k níž jste přistoupili? A o úplném zákazu neuvažujete?

Před čtyřmi lety putovaly do městského rozpočtu z automatů přibližně čtyři miliony korun. Nešlo tedy o zanedbatelnou částku. Tyto chybějící finance jsme však dokázali získat jinde – právě z již zmíněných dotací. A s odstupem času se razantní omezení hazardu jeví jako jednoznačný krok správným směrem. Většina heren z města zmizela a ty, které přetrvávají, nepředstavují viditelný problém. Úplný zákaz nebyl potřebný.

Jaké konkrétní investice plánujete na sídlišti? Problémů, které trápí zdejší obyvatele, je totiž celá řada od parkování až po chybějící prostory pro trávení volného času.

Revitalizací sídliště Jaselská se aktivně zabýváme od roku 2017. To jsme nechali zpracovat územní studii, abychom měli jasný výchozí bod k následnému dialogu. Aby úpravy sídliště proběhly maximálně podle přání tamních obyvatel, opakovaně jsme se s nimi nad studií setkali. Kde je to možné, tam se snažíme občanům vyjít vstříc. Výsledný projekt počítá s navýšením počtu parkovacích míst, po kterém místní volali, ale zároveň s rozšířením zelených ploch a šetrným nakládáním s dešťovou vodou. Povrchy vozovky budou asfaltové, parkovací místa pak většinou dlážděná, tak aby dláždění propouštělo vodu. Chodníky budou nově rovněž dlážděné a svažité, tak aby dešťovou vodu odváděly do zeleně. Celá lokalita získá klidnější charakter zavedením 30kilometrové maximální rychlosti, vnitroblok za sokolovnou bude řešen jako obytná zóna. Projekt počítá rovněž s posouzením stavu zdejší zeleně a s novou výsadbou okrasných stromů a keřů. Ty budou umístěny tak, aby až povyrostou, příliš nestínily některým bytům, jako je tomu dnes.

V jaké fázi se aktuálně nachází projekt revitalizace náměstí? Podařilo se vám najít kompromis, jak bude vypadat?

Vše se zdá být na velmi dobré cestě. Generální údržbou prošly v posledních dvou letech vodovod, plynovod a kanalizace uložené pod náměstím, práce v nejbližší době dokončí i správci elektrického vedení, kteří se jako jediní proti plánu opozdili. Samotné náměstí tak bude na start revitalizace připravené a očekávám, že na sítě nebude nutné několik desetiletí sáhnout. Ve Dvořákově ulici bude na podzim dokončen přestupní terminál veřejné dopravy a pak už nebude stát v cestě skutečně nic. Ještě letos vypíšeme výběrové řízení na realizátora první etapy revitalizace, aby se v příštím roce mohlo začít jižní částí náměstí (mezi radnicí, hotelem Hrozen a hostincem U Karlových Varů). Zde se počítá mimo jiné s vybudováním zálivů pro autobusy, jejichž realizace umožní pokračovat další etapou v části náměstí před poštou. Konec revitalizace vidíme reálně v roce 2022.

Při plánování nové podoby náměstí jsme museli přistoupit k celé řadě kompromisů. Již jsem zmínil zálivy pro linkové autobusy, které budou nadále na náměstí zajíždět, ze zámku se zpět do centra města vrátí socha Václava Budovce z Budova, rovněž počítáme s novou výsadbou stromů, jejichž počet se oproti současnému stavu zvýší.

Za jeden ze svých úspěchů považujete, že se vám podařilo ve městě nastartovat sousedský život. Jak? A jakým způsobem se to projevuje v praxi?

Myslím, že to byl ukázkový příklad principu sněhové koule. Když jsem se po letech strávených v zahraničí vrátil do své rodné Veselé (místní část Mnichova Hradiště), začali jsme s přáteli obnovovat někdejší tradice a zakládat nové. Pokusili jsme se rovněž objevovat historii naší vesnice, do čehož se s chutí zapojili i někteří pamětníci, a otevřít Veselou návštěvníkům. Šli jsme do toho společně, staří i mladí. Později jsme podobné aktivity přinesli i do Hradiště. A výsledek? Dnes se lidé setkávají častěji než dřív a celá řada jich vymýšlí pro své sousedy možnosti, jak společnými aktivitami trávit volný čas. Výbornou ukázkou mnichovohradišťského společenského života je sousedská slavnost Zažít Hradiště jinak – snad není spolku či organizace, která by se na této zářijové akci neprezentovala. Jistě stojí za zmínku i dětský den, který opět spojí celou řadu organizací, a to zejména sportovních, na jedné velké akci určené dětem. A už pět let tu máme třeba i pravidelné bleší trhy.

Spolkům se snažíme pomáhat s dotacemi, případně je na aktuální dotační či grantové možnosti upozorňujeme. Především máme ale ve městě plno skvělých lidí, kteří se o spolkový život starají, radnice neradnice.

Komunitní centrum v Mírové ulici mělo být hotové již loni. Se stavbou se ale začalo až letos v lednu. Bude ještě do konce letošního roku v provozu? Nebo znáte již termín otevření?

Odložení této velké investice na letošní rok způsobilo stěhování trafostanice, které výstavbě nutně muselo předcházet a které bohužel nebylo v režii města. Každopádně od ledna komunitní centrum, v němž najde zázemí školní kuchyně a jídelna, klub dětí a mládeže a další organizace cílící na děti a rodinu, roste a v tuto chvíli jsou již práce za polovinou. Z velké části bude hotovo ještě letos, definitivně však až v únoru. Následně tuto stavbu zprovozníme, jakmile získáme všechna potřebná povolení. Odhaduji, že to bude začátkem jara. Jsem přesvědčen, že to bude skvělé a funkční místo pro děti a mládež, a to v moderním kabátě.

Jste přesvědčen o tom, že je načase posunout se někam dopředu a zapomenout na tu partu, která to tu v devadesátých letech ve velkém rozprodávala. Jak? Máte pocit, že nové strany přinášejí nějakou pozitivní změnu? Nedochází jen ke stále větší a větší roztříštěnosti nejen stranického systému, ale i celé společnosti?

Jsem přesvědčený, že je načase, aby se do našeho čela postavili ti politici, kteří prokázali to, že se dovedou postarat o své okolí, například svou obec, a kteří znají problémy běžných lidí. Právě ti by se podle mého mínění měli dostávat nahoru. Na tomto principu funguje hnutí Starostové a nezávislí. Vzniklo sympaticky „odspodu“, sdružuje lidi, za které mluví jejich práce, a proto jsem se rozhodl být jeho součástí. A ano, jsem přesvědčen, že nové strany mohou znamenat pozitivní změnu, pokud rostou právě směrem ze zdola. Strany, které vznikly pro osobní zájmy jednotlivců – a takových tu je v posledních letech několik –, podle mě přinesou dříve či později jen zklamání.

Co považujete za největší úspěchy, kterých se nám jako národu po roce 1989 podařilo dosáhnout, a v čem naopak vidíte největší politické výzvy pro příští generaci?

Vzpomínám si na tu mimořádnou chuť a odhodlání „vrátit se do Evropy“. Ještě krátce po revoluci byla Česká republika v řadě oblastí lídr a mohla být vzorem pro ostatní státy. Zdá se mi ale, že třeba vstup do Evropské unie jsme využili mnohem hůře než třeba Polsko či Estonsko. Dnes nám vedle nich ujíždí vlak. Polsko dokázalo za posledních deset let postavit stovky kilometrů dálnic a obchvatů, Estonsko je světovým vzorem v on-line nástrojích mezi státem a občany. I u nás jsou ale oblasti, ve kterých se nám rozhodně daří. Za těch 30 let jsou řeky mnohem čistší, výrazně se rozrostl spolkový život, podařilo se opravit většinu památek. Skvělé úspěchy zažívá český design. Úspěchem je každopádně, že jsme pevnou součástí NATO i EU, a to přesto, že obě tyto organizace jsou v mnohém nedokonalé. Přinášejí nám totiž stabilitu, bezpečí i ekonomické blaho. Pokud o tom někdo pochybuje, uvedu jeden příklad za všechny. Nedávno jsem oddával jeden pár – muž z Boleslavska si bral děvče původem z Ukrajiny. Byla to malá svatba, rodiče dotyčné zde nebyli. Když jsem se jich ptal, zda budou mít svatbu ještě na Ukrajině, zjistil jsem, že slečna pochází z Donbasu a samotná návštěva je jak dopravně, tak papírově velmi komplikovaná a pro některé členy obou rodin nemožná. Válečný konflikt prostě mění většinu věcí, které bereme jako samozřejmé, proto je naše členství v NATO tak důležitou pojistkou pro stabilitu. Do budoucna spatřuji mimořádnou důležitost ve vzdělávání. Jestli se vyplatí do něčeho investovat, pak je to právě vzdělání. Platilo to vždy a dnes snad ještě více. Vzhledem ke globalizaci, internetu, obchodování se strachem či oteplování planety je právě vzdělání to, co nejen zvyšuje šance na uplatnění na trhu práce, ale také dělá lidi lepšími. A výzvu vidím rovněž v hledání většinou ztraceného kontaktu s půdou a přírodou.