Kdo je nejlepší televizní moderátor?Anketa
Opravdu si myslíte, že stát Izrael je podporován jen radikály? Je americký prezident Donald Trump fašista?
Myslíte, lidmi s extrémními názory? Ano, to si myslím! Trump není fašista, ale je oportunista. Má velmi neakceptovatelný názor na ženy a neevropské národy. A v tomto pohledu bych jej nazvala sexistou a rasistou. Nicméně si nemyslím, že je takto ideologicky nastaven. Je to prostě klasický oportunista, chytí se každé příležitosti. Když si vzpomenete na to, proč se stal republikánem, tak se vyjádřil ve smyslu, že když chce něco dokázat v politice, musí být republikánem, protože jejich voliči jsou mnohem větší hlupáci.
Je to oportunista, čehož velmi užíval v byznysu. Je to klasický gambler. Je šťastný, když může jít do postele s kýmkoliv. A proizraelská a židovská lobby je v Americe velmi silná. Je to klan, který se může velmi dobře porovnávat s rasistickými klany v Americe. A oni říkají, že chtějí bílou zemi v Americe. Stejně, jak to říkají židé v USA, že chtějí bílou zemi v Izraeli. Když budete akceptovat, že jde o okupaci, tak budete akceptovat, že mí kritici mají nějakou svou osobní nenávistnou agendu. A lidé, kteří ho podporují, jsou bílí rasisté.
Odpůrci vám spílají do antisemitů. Jaké vůbec máte kořeny?
Jsem Hitlerova noční můra. To jsem já. Narodila jsem se v USA. Moje maminka byla z Jamajky a měla židovsko-africké a evropské předky. Mám v sobě po ní trochu britské a trochu skandinávské krve. Také trochu genů aškenázských židů. Tatínek se narodil v Rusku a byl to žid, samozřejmě bolševik. Mnoho židů v té době bylo komunisty. Má rodina byla deportována z USA za protiamerické aktivity. Žila jsem na Jamajce, pak od roku 1959 v Británii. Ostatně o tom vypráví moje divadelní hra Lynčování. S ní jsem vystupovala třeba v britském parlamentu, ale i v různých squatech.
Ostatně podporovatelé Izraele mají mnohem lehčí přístup k médiím, takže se v tomto ohledu netřeba bavit o svobodě projevu. Když se podívám po celém světě, tak Palestince nepodporuje skoro nikdo. Opravdu. Třeba velmi liberální The Guardian vede léta velmi silnou a lživou kampaň proti mně. Když jsem je požádala, jestli by nezveřejnili mou názorovou stať, tak mě odmítli. Člověk se nemá jak bránit.
V Česku máme celkem čerstvě po dvojích volbách. Jejich hlavním tématem byla uprchlická vlna. V Evropě máme Dublinské dohody, uprchlické kvóty a tak dále. Jaká je z vašeho pohledu nejlepší cesta z tohoto problému?
Pracovala jsem zhruba před třiceti lety dlouho na rozvoji vzdělávání. A už tehdy jsme věděli, že záležitosti ohledně migrace se pro Evropu budou stávat tíživými. Nejdřív se vyjádřím obecněji a pak budu konkrétnější. Nikdy jsme neměli tak velký uprchlický problém ve světě, jako dnes. V současnosti je to nejhorší. A je to způsobeno dvěma věcmi. Jednou je rozdíl mezi chudými a bohatými zeměmi, ale mnohem problematičtější je úroveň konfliktů ve světě. Trochu jsme pozapomněli na situaci za druhé světové války a po ní, kdy se přesouvaly celé populace. Uprchlíci přecházeli hranice nejen v Evropě, ale po celé zeměkouli.
Pro mnoho lidí je opustit svou zemi velmi stresující a dělají to hlavně za dramatických událostí. A můžete se podívat na data ohledně stresu, mentálního zdraví a blahobytu, co takoví lidé zažívají. Nejde jen o samotné uprchnutí z vlastní země, ale i o zapojení se do cizí společnosti. Jsou vytrženi ze svého prostředí, nemluví cizím jazykem a tak dále. Lidé by přece nezaplňovali lodě a nechodili tisíce kilometrů cizími zeměmi, kdyby podmínky v jejich vlastní zemi nebyly tak špatné, že je to ohrožuje na životě. Jde o trápení šokem a proto utíkají. Před třiceti lety už bylo zřejmé, že se to bude dít. A nyní je zřejmé, že se to nevyřeší žádným jednoduchým způsobem.
Někteří politici v Evropě nabízejí rychlá a jednoduchá řešení. Například hlídat hranice uvnitř Evropské unie, postavit zdi, zařídit na území Libye velký uprchlický tábor a tak dále. Co vy na to?
Vím. Populisté. Není možné stavět zdi anebo střílet z kulometů do žen, co nesou v náručích své děti. To nelze, aniž by se z té které země nestala hrůzná fašistická diktatura, což nikdo z nás nechce. Dokud Evropa neporozumí návaznosti mezi obchodem se zbraněmi, rozdíly v bohatství a nepoměrem v regulaci obchodu, které téměř zabraňují vývoji v chudších zemích, tak se bude tento problém stávat stále naléhavějším. A je zde další faktor. Tím je globální oteplování. Klimatické podmínky v některých z těchto zemí se stávají extrémně obtížné.
Když se podíváte třeba na Bangladéš, tak zaznamenáte, že ta země za několik desítek let, možná za padesát, zmizí. Bude pod vodou. A myslíte si, že tamní miliony lidí se rády utopí? Ne! Budou migrovat. To samé se děje v Karibiku, na ostrovech v Pacifiku a vlastně to začne ohrožovat i Evropu. Vyřešení těchto problémů si vyžádá dlouhodobé plánování promyšlených kroků. Ostatně kolik je nyní uprchlíků v Česku?
Na to není lehké odpovědět. Podle cizinecké policie zde bylo loni zadrženo 172 tranzitních nelegálních migrantů, 250 na letištích a 4316 jich překročilo povolenou dobu pobytu. Dohromady 4738 cizinců...
Pro mě není moc jednoduché posuzovat situaci v zemi, kterou znám velmi málo. Proto se budu zabývat zemí, kterou znám dobře, tedy Velkou Británií. V Anglii máme imperiální a koloniální historii, kterou Češi nemají. No a Británie prosperovala z práce mnoha těchto lidí, kteří chtějí nyní přijet do země. Když se podíváte na prosazování britských zájmů v Afghánistánu, trvalo spousty let. A nebylo to kvůli tomu, že Afghánci jsou dobří lidé, ale protože tam Britové měli obchodní a strategické zájmy. Takže Británie, Francie, Španělsko, Nizozemsko a další země v historii dost prosperovaly díky koloniím a často i genocidám místních lidí. Nicméně i habsburská říše byla obrovská a její vysávání jižní Ameriky je dostatečně známé. Takže vlastně celá Evropa do toho byla nějakým způsobem zapojena a nikdo není v tomto ohledu úplně bez poskvrny.
Londýn je podle mě jedním z úspěšných, krásných a zajímavých míst pro život. Hodně cestuji, takže mám nezkreslený obrázek. Má dcera chodila do školy, kde bylo 660 dívek, které mluvily 46 jazyky. Je to lokální státní škola. Dcera nyní pracuje jako lékařka. A Londýn je právě tak skvělým místem hlavně kvůli lidem, kteří v něm žijí, a ne jim navzdory. Vždyť se podívejte na USA. To je velký příběh o migraci. Když se na nově příchozí zaměříte, přivítáte je s pozitivním přístupem a otevřeností, přinese to ovoce.
Ostatně ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století bylo židům bráněno ve vstupu do Británie. Bylo na ně pohlíženo velmi podobně jako nyní na muslimy. Kdybychom nyní o židech mluvili, jako mluvíme o muslimech, byli bychom nejspíš vyloučeni ze společnosti. Proto by se toho nikdo neodvážil. Nenávist k židům v Evropě se transformovala v islamofobii. Ale slova nenávisti se vlastně nezměnila. Přinášejí nemoci, zabírají náš životní prostor, mají jiné náboženství, změní naši společnost, jsou nebezpeční. Je třeba si ale uvědomit, že militantních muslimů je minimum.
Ostatně náš staronový prezident Miloš Zeman vyhrál volby mimo jiné i kvůli antimuslimským postojům. Co jste o něm po světě slyšela?
Opravdu hodně málo. Jen pár komentářů. Slyšela jsem, že byl komunistou. Nicméně v Británii by byl považován za představitele extrémní pravice.
Přitom byl sociálnědemokratickým a celkem úspěšným předsedou vlády…
Politika se v posledních letech hodně proměnila. Nemyslím si ale, že strašení lidí uprchlíky a muslimy přispívá k prospěchu vaší země. Češi se ale sami rozhodují, v jaké zemi chtějí žít. Je mi to líto. Vždyť multikulturalismus funguje v mnoha zemích a velkých městech celkem dobře. Třeba v Londýně. Zajímavé je, že nejvíc se bojí lidí z jiných zemí ti, co je nikdy nepoznali.
Jste internacionalistkou a často mluvíte o světě bez hranic. Myslíte to vážně?
Proč by svět potřeboval hranice? Podívejte se na Evropskou unii. Dokázal by si před sto lety někdo představit EU? Třeba Francouze spolupracující s Brity? No dobře, to se opět kazí. Tak Němce s Francouzi? Nikdo. Jsme ve vývoji. Učíme se jiné cesty, jak řešit problémy. Jsem si jistá, že je zde jen jedna hlavní cesta pro svět, kterou se vydat. Vidět svět jako jeden útvar.
Už jste na to narazila. Stále se vedou nekonečná jednání o brexitu. Jak jste nicméně přijala zprávu, že si Britové zvolili vystoupení z Evropské unie?
Nevolila jsem brexit, ale mám kamarády, kteří ano. A nejsou to žádní rasisté, ani xenofobové či sympatizanti Nigela Farage. Říkali mi, podívej se, co se stalo v Řecku nebo v Portugalsku. Když se budeme snažit radikálně změnit náš finanční systém, Evropská unie se bude bránit. Na to není odpověď. To je pravda. Nicméně není pravda, že lidé, co volili brexit jsou xenofobové a rasisté, a ti ostatní jsou dobří lidé. Je to mnohem komplikovanější.
Mluvilo se o druhém referendu ohledně brexitu, ale to se nikdy nestane. To je sen. Bylo by to skvělé, ale nemyslím si, že je to ústavně průchodné. Nicméně, když se stal brexit skutečností, říkali jsme ironicky, že „Krocani volili Vánoce“. A víte, co máme na stole o Vánocích. Pečeného krocana.
Ještě k tomu světu bez hranic. Může znamenat anarchii, chaos, změnu světového řádu, pád systému…
A je dobré udržovat takové obrovské nerovnosti mezi státy, národy, lidmi? Není! Dokonce i v bohatém světě je minimální procento velmi bohatých, kteří vlastní celý svět. Nemyslím vás nebo sebe, ale ultraboháče, kteří se každým dnem stávají ještě bohatšími, protože peníze dělají peníze. Tak proč se díváme na chudé skrz prsty a chceme, aby zůstali za ploty? O tom je ostatně dnešní neoliberalismus. Je třeba se o ně postarat. Je ale třeba, aby si to uvědomovali i ultraboháči.
Svět se mění. Už jsme si říkali, jaký měl systém západního světa užitek z lidí a států třetího světa za kolonialismu. Nicméně neokolonialismus je o nadnárodních koncernech, o daních a vlastně o tom, jak vypadá velký byznys. Vždyť některé firmy se vyhýbají placení plných daní skoro všude. Google, Starbucks a tak dále. Proč se stále staráme o to, kolik nás stojí chudí lidé, ale nestaráme se o to, kolik nás stojí bohatí? Vždyť bohatí nás stojí opravdu hodně peněz, ale o tom se nemluví. A to je ten trik. Proč neexistuje alespoň určitá rovnováha? Je to opravdu smutné. Pojďme změnit náš systém.
Jak byste to chtěla udělat?
Drobnými kroky měnit systém, ve kterém žijeme. Jsme bohužel formováni neoliberalismem pomáhat bohatým. Nicméně v každé zemi je to trochu jiné. Například ve Skandinávii je to o něčem jiném než v Británii. Avšak mělo by to být změněno všude. Hranice už dnes v některých částech světa existují vlastně jen na mapě. Tak proč ne svět bez hranic? Nové myšlenky jsou vždy zprvu přijímány s velkou nedůvěrou. Asi to nebude za mého života, ale možná už za vašeho. Spíš ale ne.
autor: Jan Rychetský
