Běloruský prezident Alexandr Lukašenko donutil s pomocí stíhaček přistát dopravní letadlo společnosti Ryanair v Minsku. Tvrdí, že důvodem bylo oznámení výbušniny na palubě, mezi cestujícími se však nacházel opoziční novinář a organizátor protestů proti režimu Raman Pratasevič, kterého i s přítelkyní zatkli. Co si o tom myslíte?
Myslíte, že se Dominik Feri ještě vrátí do politiky?Anketa
Dovolí si to Lukašenko? Tedy nechat ho zemřít přitom, jak je celá věc medializována a jaké sankce mu hrozí?
Zatím Lukašenko ukazuje, že si dovoluje velmi mnoho, já jsem myslel, že si nedovolí, co si dovolil a ten odhad nebyl přesný. To znamená, že půjde na hranu. Zkrátka mohu říci, že to nelze vyloučit. Proto musí narazit na naprosto jednoznačnou odpověď Evropské unie a Severoatlantické aliance, tam by neměla být žádná škvíra, všichni by měli táhnout za jeden provoz.
Děje se tak?
Hledá se společná pozice k uvalení sankcí. Já jsem byl, myslím, jedinýn ministrem zahraničních věcí, který nedal Lukašenkovi vízum na summit Severoatlantické aliance a byl jedinou hlavou státu v době, kdy jsem byl ministrem zahraniční, která nemohla vstoupit na území České republiky. Takže to jsme sehráli výjimečnou roli. Nicméně teď je potřeba, aby pokračovaly sankce, zatím se týkaly 59 osob – jako je zákaz cestování, zmrazení majetku, zákaz přeletů, ale důležité jsou srovnané řady, abychom vydrželi a nenastala taková únava, která nakonec fakticky vede k vyšumění sankcí.
Říkáte, že by reakce měla být jasná a razantní. Jaké další kroky by se daly učinit?
Pro mě není důležité, jestli budou další, ale aby se v těchto vytrvalo. Abychom nakonec nezjistili, že to někteří budou obcházet nějakými jinými cestami a my nad tím budeme tiše mávat rukou. Nejdůležitější je zajistit, abychom na nich trvali. Stejně jako Lukašenko v tom, co dělá s opozicí, což je samozřejmě nepřijatelné, ale dělá to natvrdo, neuhýbá ani o milimetr, tak by měl stejnou odpověď dostat ze Západu.
Proč ta odpověď a reakce nebyla tak jasná a razantní kvůli Vrběticím po oznámení českých politiků, že tamní výbuchy měli na starosti ruští agenti?
Protože se tam stalo hodně chyb. My jsme nepožádali o konzultace podle Washingtonské smlouvy, nebylo speciální zasedání severoatlantické Rady, ani jsme nepožádali o společný postoj podle smlouvy o fungování Evropské unie a na úrovni Evropské unie. Šlo o procesní pochybení, žádali jsme o společnou pozici až po vyhoštění. Stala se řada kroků, řekl bych sporných, a ty vedou k tomu, že jsme nedostali dostatečnou podporu na Západě.
Psali jsme:
Jde tedy o chybu českých politiků?
Je to možná především chyba strategie české zahraniční služby, ale nemohu to hodit na diplomaty, my jsme si zkrátka o ty dva kroky neřekli, neřekli jsme si o společný postoj ani v Evropské unii, ani v Severoatlantické alianci, ale ani jsem nezaznamenal, že by politici – s výjimkou křesťanských demokratů – žádaly své politické strany, aby u svých ministrů tlačili na společný postoj. Zkrátka se to stalo předvolebním bojem a výsledkem je, že jsme se nesetkali s jednoznačnou podporou. Jednoho dne to rozklíčujeme, budeme vidět, kdo udělal jakou chybu, ale nyní jsme blízko toho a bohužel postoj není jednoznačný.
Odvádí Hana Lipovská dobrou práci coby členka Rady ČT? (Ptáme se od 26. 5. 2021)Anketa
Takže souhlasíte s výtkou britského premiéra Borise Johnsona, že Česká republika nekonzultovala své kroky před tím, než vše oznámila médiím?
Ano.
Jak podle vás celkově přistupovat k Rusku a Bělorusku v takových případech, které se dějí právě s opozičními politiky nebo novináři? Tedy v zemích, kde opoziční novináři a politici fungují pod hrozbou perzekuce? Na každý takový případ by měla reagovat Evropská unie jasně a tvrdě? Nebo lze zaujmout celkový postoj a měnit tyto věci nějak jinak?
Já jsem zastáncem toho, abychom měli dlouhodobou strategii, ale v případě uneseného novináře nebo aktivisty Prataseviče a jeho přítelkyně Sofie Sapegaové je situace tak výjimečná, že se musí jednat razantně a okamžitě. Dokonce nám náš právní řád nedovoluje vydat někoho k trestnímu stíhání do ciziny, pokud mu hrozí trest smrti. To je mimořádně vážné. Všechna srovnání s jinými vynucenými přistáními v historii neobstojí, protože tady jde o trest smrti.
Prezident Miloš Zeman se omluvil Srbsku za bombardování Jugoslávie. Co tomu po těch letech říkáte? Překvapilo vás to?
Nepřekvapilo, i když musím připomenout, že to byla Zemanova vláda, která tehdy dala souhlas, aby Severoatlantická aliance provedla bombardování na území bývalé Jugoslávie, takže z toho se Miloš Zeman nemůže vyvléct. Omluvil sám za sebe, za Miloše Zemana, což je v pořádku, ale není to omluva České republiky, kterou by musela projednat vláda či Parlament a musela by být jinak formulována. Stát v době, kdy byl Zeman premiérem, bombardování podpořil. On to asi tehdy viděl jinak a jinak nyní.
Miloš Zeman v posledních měsících čelí silné kritice nejenom kvůli kauze Vrbětice, ale i svým dalším vyjádřením a krokům. Mluví se o vlastizrádném chování. Jak si vede?
Podle mě se Miloš Zeman stále více stylizuje do role a bude to role, kterou bych nazval one man show. To bude jeho role a role, ve které nebude brát ohledy na nikoho, ani na své nejbližší okolí, protože chce dotáhnout svoji větu, kterou řekl při poslední volbě prezidenta republiky: To je moje poslední výhra, po které nebude prohra. Chce předvést, že může udělat cokoliv a žádná prohra nebude následovat. Zachová se velmi svébytně a tak, jak se rozhodne on sám. Podle mne je to příprava na jeho roli a nevychýlí ho nic, ani obviňování vlastizrady. To nebude mít vůbec žádný vliv na jeho chování.
Hraje u něj roli ego?
Chce zůstat prezidentem, který zanechá silnou stopu. Má jednu obrovskou výhodu, že je nevydíratelný a nemá žádnou vášeň kromě politiky. Nikdo mu nemůže říct, že mu zajistí lepší stáří, když jeho jachta je nafukovací člun na rybníku v jižních Čechách a stačí mu jet na tamní chalupu. Je člověkem těchto potřeb a má jedinou vášeň, kterou je politika, tudíž je nemanipulovatelný a nevydíratelný. Já si myslím, že to bude nějaká etuda, která bude zaznamenána v dějinách. Uvidíme, co udělá po volbách, já si myslí, že to bude něco svébytného a bude to rukopis Miloše Zemana.
Co si jako bývalý ministr myslíte o rošádách na ministerstvech v poslední době pod vládou Andreje Babiše (ANO)? Naposledy Tomáš Petříček nebo Petr Arenberger, kterého nahradil Adam Vojtěch?
Pokud jde o ministra zahraničních věcí, na mne to stále dělá dojem, že jde primárně o vnitropartajní konflikt uvnitř sociální demokracie mezi vítězným Janem Hamáčkem, který vyhrál v prvním kole předsednictví v ČSSD, a Tomášem Petříčkem, který prohrál. Dokonce si myslím, že by klidně mohl jako bývalý ministr Petříček říci: Prohrál jsem já a neprohrála moje myšlenka ve směřování uvnitř sociální demokracie. Navenek se výměně dává jiný příběh, ale to je moje interpretace. To je můj dojem, ale nejsem u toho, nejsem v sociální demokracii.
Pokud jde o ministra zdravotnictví, tak to, že je teď ministrem Adam Vojtěch, je logický krok a nejlepší možné řešení v dané situaci, protože ministr Arenberger se rozhodl rezignovat. Jak jsem to pochopil, rozhodl se tak on sám, takže podal demisi, odstoupil a v tomto případě je jediným správným řešením povolat někoho, kdo se nemusí učit ani minutu a může nastoupit na ministerstvo. A to je Adam Vojtěch, takže to vidím jako logický krok.
Nepřekvapilo vás tedy, že se do funkce po roce vrátil, protože mezi Čechy o tom kolují různé vtipy…
V zásadě mě to nepřekvapilo, a pokud, tak mě to překvapilo pozitivně, protože v téhle situaci, když vám ministr podá demisi, je třeba povolat někoho, kdo se nebude učit celou agendu. Mohl by vybrat z náměstků, ale ministr Vojtěch je přece jen člověk, se kterým je zkušenost, parlamentní i exekutivní, takže tady premiér přesně věděl, do čeho jde. Podle mne to byl krok správný.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
