Jste velmi zkušený mezinárodní policejní instruktor, působíte při výcviku policistů po celém světě. Co říkáte na zabití černocha George Floyda policistou?
Tady pozor. Za prvé je dotyčný policista ne odsouzen, ale co vím, zatím obviněn. Vše se děje pod obrovským mediálním, společenským a zejména politickým tlakem. Totiž to, že někdo z policistů „klečí na krku“ zatýkané osoby je, možná třeba pro někoho překvapivě, v policejní praxi něčím naprosto běžným, a ne pokusem o vraždu.
Prostě, dělají to všichni policisté, a nechtějí tím rozhodně nikoho úmyslně usmrtit. A to po celém světě, kde jsem se osobně služebních výcviků účastnil – a dokonce i u nás u Policie ČR, kde je takový způsob znehybnění v poutací poloze naprosto standardní technikou fixace v tzv. poutací pozici, zvláště v případě zvládání nadmíru vzrostlé a silově disponované osoby. Kterou tento nejméně 120kilový jedinec, profesí navíc vyhazovač s bohatou kriminální minulostí, dle informací známých z médií, bezesporu byl.
Ono je to těžké, vždy jde vlastně o tzv. použití síly, tedy užití násilí. Sice legitimního, ve jménu zákona a úměrného situaci, ale stále to je a bude násilí. Velkého silného člověka prostě nejde proti jeho vůli dostat do pout nějakým zázrakem, zaklínadlem či tajemným chvatem. Někdy je problém ho dokonce i na zemi udržet, a to i s pouty na rukou.
Policista je přece cvičen tak, aby co nejvíce šetřil zatýkanou osobu a neublížil jí, ne?
Prostě, pokud se svalovec při zákroku policistů brání, je to vždy složité a nelehké. A odolnost lidského těla taktéž není nijak exaktní, není to žádná matematika. Někdy je člověk prostě až neuvěřitelně odolný, jindy může ale být lidský organismus až překvapivě zranitelný. Proto raději bez hysterie vyčkejme, co se následně vyšetřováním odhalí, tedy, co že se během onoho zákroku vlastně stalo. I u nás koneckonců již bylo nemálo případů, kdy se tvrdilo, že policisté někoho při zákroku zabili – a pak se zjistilo, že dotyčný zkolaboval po nadměrné aplikaci drog, která v tu chvíli nešla předpokládat atd.
To není pražádné zastávání se zde zakročujících policistů. Ať prostě soudcem není ulice, reportéři či politici. Pokud se případně ukáže u soudu jejich nepochybná vina, ať je teprve odsoudí. Pochopitelně souhlasím, že nikdo by neměl něčí vinou, dokonce vlivem nezákonného jednání, opustit tento svět. Tragédií to je, i kdyby to měl být kriminálník a drogový dealer, jako v tomto případě.
A není to taktéž o tom, jakou má konkrétně dotyčný barvu kůže. Vlastně to ani být nesmí. Lidé tam po ulicích křičí Black lifes matter, v překladu Na černých životech záleží. Zdá se mi, nezlobte se – při protestu proti rasismu – naopak dosti rasistické právě toto prohlášení. Neb jsem přesvědčen že přece záleží na všech životech. Ať je ten člověk černý, bílý, nebo třeba bleděmodrofialový.
Na mnoha místech Spojených států však nyní v reakci na tuto událost dochází k masovým násilnostem a dokonce i k rabování. Myslíte, že je to adekvátní forma protestu?
Shrňme: to není protest, to je kriminální jednání, hodné jen a pouze odsouzení. Ne hodné glorifikování či dokonce nefalšované podpory takových jevů – a to dokonce ze strany některých médií, třeba čím dál více levicové CNN, která tyto protesty označuje, věřte nevěřte, za „poklidné“. Nebo vyjádření v tomto duchu některých amerických, evropských a dokonce i našich domácích „celebrit“. Svět je v tomto prostě čím dál více podivný.
Víte, co je paradox? Že plno těch zničených domů a vyrabovaných krámů patří právě těm, proti jejichž diskriminaci se má vlastně bojovat – nejen Afroameričanům, ale tamním občanům asijského, arabského či podobného původu. Co je toto, proboha, tedy za „protirasové“ demonstrace?
Ti lidé údajně tímto jen projevují svůj názor a chtějí něco změnit, alespoň to sami tvrdí...
Tímhle způsobem? Vždyť si tím dávají takříkajíc jen vlastní gól a ztrácejí sympatie, které by jinak jistě měli. Příklad, když na Slovensku zabili novináře Jána Kuciaka, následovaly masové, ale naopak velmi pokojné protesty. A ty dokonce dokázaly otřást politickou scénou a vyměnit vládu. Není ani nikdo, kdo by takovou formu demonstrace nepodpořil.
Avšak když se nezapalují pietní svíčky, ale jako teď v USA celé ulice, nikdo snad nemůže tvrdit, že je to v pořádku. Natož aby větší část těchto „protestujících“ pravidelně využívala podobných kauz k vykradení všech obchodů v okolí. Když vidíte takový rozvášněný dav, co si domů nese velké plazmové televize nebo z rozbitých výloh odnáší kartony nakradených bot Nike, to snad nemá nic společného s žádným vyjádřením protestu či názoru. V tom se snad shodneme, ne?
Jde o problém, který je našim reáliím až příliš vzdálený, nebo se můžeme podobných nepokojů a střetů s policií jednou obávat i v České republice? Kvůli koronaviru nedávno docházelo k rabování na jihu Itálie, když lidem došly peníze…
Ano, podobné jevy nejsou pouze doménou USA. Koneckonců vzpomeňme na obrovské obdobné nepokoje, které roku zažila roku 2011 Británie. V té době asi na 14 dní ztratila tamní policie a stát vládu v ulicích. Agresivní lůza úplně beztrestně, zvláště ve velkých městech jako Londýn, Manchester apod. přepadala obchody, domy a vypalovala je. Bylo tam i nemálo lidských obětí. O to více, že v dokonale odzbrojené Británii, na rozdíl třeba nyní od amerických měst, se neměli tamní občané čím bránit. Otcové od rodin zoufale bránili své příbytky a své nejbližší proti rabujícím a znásilňujícím hordám nouzově hokejkami a jiným sportovním nářadím.
Je paradox, když vám stát sebere prostředky obrany – a pak po dlouhé dny nedokáže ani náhodou zajistit vaší bezpečnost. Ale podobné se pravidelně děje vlastně i jinde, a to nejen v „sociálně vyloučených čtvrtích“ (což jsou politicko-korektně pojmenované no go zóny) v Paříži a okolí, ale i v dalších podobných oblastech západních evropských zemí, kde stát již rezignoval na bezpečnost, neplatí tamní zákony a i běžné zákroky bezpečnostních složek jsou obtížné, či dokonce už nemožné. Policie tam už prostě raději nechodí a tyto zóny jaksi původním obyvatelům vlastně už nepatří a jen málokdo by tam chtěl či dokonce mohl bezpečně bydlet. Jen se o tom raději nemluví.
Člověku se vybaví třeba násilnosti, ke kterým docházelo v Praze v roce 2000 během zasedání Mezinárodního měnového fondu; může se to snad někdy – a třeba daleko v horším – v budoucnu opakovat?
Poučení je jedno – že se podobné tak může kdykoliv opakovat, ani nám se podobné nemusí vyhýbat. A tak by s něčím takovým měly počítat jak bezpečnostní složky. A též i běžní lidé. A vědět, co v takové době budou muset dělat, když může pak prakticky v ulicích zas zuřit něco ne nepodobnému válečnému stavu a pomoci policie se třeba ani nikdo nedovolá...
Americký prezident Donald Trump opět na Twitteru zopakoval, že na rabování a další násilnosti může být odpovězeno i střelbou. Zvažuje nasazení armády. O čem to celé svědčí?
No o tom, že i v tak ekonomicky vyspělé zemi, jako jsou USA, může pravidelně a doslova i přes noc nastat situace, na kterou nemůže být připravena sebelepší policie. Ta při podobných událostech může mít natolik rázem vyčerpané a zaměstnané síly, že se prostý občan pak pomoci mužů zákona prostě nedovolá. A pak, žel, občané musí, jak se tam nyní i v minulosti ukazuje, se spolehnout jen na sebe samé. Tedy na to, že budou po nějakou dobu třeba muset bránit sebe a své nebližší okolo. Jak se ale ukazuje, především musí mít čím, tedy slušný občan mít možnost být pro takové případy ozbrojen.
A propos, zpět k Trumpovi a k jeho v této situaci celkem pochopitelnému varování – neuvěřitelným je, že společnost Twitter pohrozila mazáním takových příspěvků amerického prezidenta, které jsou dle nich prý „výzvou k násilí“...
Policejní stanice v Minneapolisu i na jiných místech byly vyrabovány a vypáleny, z některých čtvrtí se policisté zcela stáhli. Twitterem kolují svědectví Američanů, kterým operátoři na tísňové lince řekli, ať si nějak poradí sami, že policisté přijet nemohou. Je to argumentem, proč zachovat právo na soukromé vlastnictví střelných zbraní?
Už jsme o tom mluvili. I to se prostě stává. Avšak pokud stát, který je skutečně demokratický, nemůže zajistit svým občanům ochranu vždy a všude, což jak vidíme nejde v běžném životě, natož při zmíněných pouličních násilných nepokojích, neměl by se snažit bránit skutečně prověřeným a bezúhonným občanům, aby si případně mohli pořídit soukromou zbraň na svou ochranu a též jí třeba i mít šanci legálně nosit.
Protože například u nás, kde je toto běžné, to pražádné potíže rozhodně už po 30 let nečiní. A velká část z více než 300 tisíc majitelů zbraní se může rozhodnout, zda si s sebou třeba ráno vezme či nevezme zbraň. A pokud nastane jakákoliv krizová situace, kdy jim policie prostě pomoci nemůže, mají šanci něco sami dělat. A ne se třeba nechat zmasakrovat tlupou gaunerů jako bezbranné ovce.
Máme si zvykat na fakt, že státní složky prostě naprosté bezpečí zaručit nemohou? Jsou zbraně řešením, nebo jen plodí více násilí?
Navíc, i ta nejlepší policie nemůže působit preventivně, tedy zaručovat, aby se lidem nic nestalo, ale spíše po činu většinou pachatele stíhá a snaží vypátrat a dopadnout. To je ale už oběť okradená, znásilněná nebo mrtvá. No uvidíme, až to skončí, vylezou zas tamní „demokraté“, což je záměrně dáváno do uvozovek - a budou opět zanedlouho tlačit na to, že běžní občané přeci soukromé legální zbraně nepotřebují, různé úvahy „na co mají obyčejní lidé mít pušku AR15“, neb od zajištění svého bezpečí mají přeci policii. A že se mají zakázat 30ranné zásobníky a ať zapomenou šmahem na ty scény, kdy byly domy a obchody obklíčené i davem tvořeným i několika sty násilníky, připravenými nejen nepochopitelně drancovat a vše kolem bezdůvodně zapalovat, ale jak se ukázalo, i bezbranné a nevinné lidi zabíjet.
A otázka, zda násilí plodí více násilí? Právě nyní vidíme v šotech z USA, jak zbraně v rukou občanů chránících majetky naopak už svou pouhou přítomností násilí a trestným činům zabraňují. Ale ruku na srdce – není třeba tím, kdo všechno to násilí iniciuje, právě ten rabující dav? Anebo třeba i ti politici a rozliční „liberálně demokratičtí“ aktivisté, kteří podobné lidi ještě mediálně hecují a dávají jim tím pocit nepostižitelnosti... Tedy jakési potvrzení toho, že v rámci toho všeho ničení konají správně? Že jde vlastně o jakýsi „oprávněný akt pomsty“ celé tamní společnosti, která je prý nějak diskriminuje?
Odpověď ať si na to každý hledá sám...
Z Ameriky přichází rovněž obrazová dokumentace toho, jak rodiny nebo různé skupiny obyvatel brání se zbraněmi v ruce své obchody v místech, kudy se prohnala vlna rabování. Tyto obchody jsou jako jedny z mála nezničené a nevypálené.
Právě na těchto filmech odtamtud nyní vidíme ten obrovský rozdíl v tom, když někde ozbrojení sousedé chrání s puškami v rukou či s pistolemi za pasem své majetky, obchody či firmy. V takových chvílích zprvu agresivní dav zkrotne jak doslovní beránci, anebo jen po pár varovných výstřelech do vzduchu utíká horda takových novodobých nájezdníků, až se za nimi doslova práší.
Zatímco tam, kde se toto neděje a taková rabovací parta nenarazí na odpor, následuje nejen vykradení všeho kolem, ale i bezuzdné ničení. To je prostě realita. A jak se ukazuje, nejhorší je, když nepřítomnost zbraní je na nějakém místě dobře známá. Dost symbolickým kupříkladu bylo, že jednou z úplně prvních vykradených a vypálených prodejen v jednom z měst byl právě Target, který má v návštěvním řádu „žádáme zákazníky, aby do obchodu nenosili žádné zbraně, i když k tomu jsou zákonem oprávněni".
Prostě, shrňme to – rabovat se bude lépe ve Washingtonu, v Kalifornii, v New Jersey nebo ve městě Chicagu, kde jsou zákazy soukromých zbraní nejtužší. Ale zkuste podobné v Texasu, v Arizoně či v Nevadě. No a nejlépe se budou domy planýrovat v Londýně, tam se vám bez velkého přehánění bude moci možná bránit leda tak židlí či válečkem na nudle.
Prostě, jak říká trefně jedna glosa – pět z pěti kriminálníků preferuje neozbrojenou oběť...
Jak se v současnosti vyvíjí plán Ligy LIBE na ústavní ochranu práv majitelů legálně držených zbraní?
Právě v příštím týdnu je shodou okolností zrovna pro naše občany jedno velmi klíčové jednání, které souvisí konkrétně též s tím, o čem jsme zde mluvili. Návrh podaný skoro polovinou Senátu Parlamentu ČR, tedy 37 senátory, nemění Ústavu ČR, ale Listinu základních práv a svobod, jako součást ústavního pořádku ČR.
Podstatou návrhu je vložení jediné věty – „Právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon.“ – která má však jak symbolický, tak praktický význam. Právo na obranu náš právní řád obsahuje jen na zákonné úrovni. A zákon, byť sebedokonalejší, lze velmi snadno nějakou politickou dohodou či tlakem měnit. Nová klauzule nikoho neozbrojuje, jen a pouze zachovává do budoucna současný bezproblémový a vysoce funkční stav v naší zemi, která patří k nejbezpečnějším státům tohoto světa.
Toto se má týkat jen českých majitelů zbrojních průkazů?
Nejenom. Návrh je cílen nejen na zbraně vlastněné majiteli ZP, ale i na sebeobranné prostředky, například obranné spreje, které jsou stále více, žel, na západ od nás zakazovány. Tedy řada lidí by přišla o možnost efektivní a spravedlivé obrany – dokonce i ti, co se jinak bránit nemohou, slabé ženy, lidé staří a nemocní anebo dokonce handicapovaní.
Taktéž se tímto do budoucna ošetřují zákazy nožů, tak časté v zemích na západ od nás, kde je toto jen neúčinnou buzerací tamních občanů, neb počty pobodaných a pořezaných lidí, navzdory přespřísným zákonům, vzrůstají. U nás to problémem rozhodně není, a přesto nám z Bruselu kupříkladu ne zas tak dávno zkoušeli vnutit jakési „celoevropské zákazy nožů“.
No, my doufáme, že několikrát odložené senátní jednání, které se má konečně konat nyní 11. června, skončí pro slušnou část naší veřejnosti dobře – a že se už příští týden Senát Parlamentu ČR, o jehož existenci a významu se tak často živě diskutuje, rozhodne v zájmu svých občanů a k vyšší bezpečnosti v naší zemi. Věřím pevně, že se tak stane. Je to velké téma a naštěstí většina horní komory Parlamentu chápe, jak je pro budoucnost jejich voličů a jejich klidné a bezproblémové životy důležité.
Velkým odpůrcem ústavní úpravy je v Senátu Jiří Dienstbier (ČSSD). Ten má české i americké občanství, situaci v USA tak nepochybně pečlivě sleduje. Domníváte se, že třeba svůj postoj pod vlivem situace přehodnotí?
Neřekl bych. A není to jen o názoru, či v jeho případě spíše o zcela nedemokratické ideologii. Pan Dienstbier žije bohužel svůj život po dlouhá, dlouhá léta až příliš odmrštěný realitě, tedy životům a zájmům běžných občanů. Zatímco jeho v práci chrání ochranka, běžní lidé taková privilegia nemají.
Navíc, jeho fráze o tom, že zbraně patří jen do rukou bezpečnostních složek a armády, jsou podobné výrokům, které vypustil kdysi Heinrich Himmler. Ten taktéž podobně říkal, že běžným Němcům je zbraň na nic – a pokud zbraně chtějí, mají se dát k SA nebo SS. Pan Dienstbier tradičně též tvrdí, že od zajišťování bezpečí je tu policie, a není přítelem toho, aby se lidé sami bránili se zbraní.
Víte, byl bych skutečně zvědav, kdyby nyní pan Dienstbier žil třeba v USA. A kdyby zažil, jaké to je v případě tamních pouličních násilností, když marně volá na policii, která prostě nepřijede. Když mu nejen vykradou barák a zapálí jej, ale když si s ním může rozzuřený dav dělat doslova co chce. Zda by se mu jeho takovýmto zážitkem, který tam má spousta lidí, snad názory změnily. Tedy pokud by takovou zkušenost on a jeho rodina vůbec přežili.
Ono je totiž velkým luxusem, z blahobytu, z bezpečí, nikým neohrožován prohlašovat „jsem proti zbraním a násilí“. Víte, jak se říká, podobní pacifisté nevymřeli, protože buď měli jen velké štěstí, nebo se vždy naštěstí našel někdo, kdo se za ně se zbraní postavil a riskoval pro ně život. Tak to prostě chodí...
Psali jsme:
autor: Marek Korejs
