V uplynulém týdnu sledoval mediální odborník Petr Žantovský na výkonech českých novinářů naprosto flagrantně patrné dva z největších problémů naší žurnalistiky. „Jednak zcela pochybné stanovení agendy, výběr témat, předkládaných publiku. V den, kdy v Iráku přišli o život dva slovenští vojáci, přinesla Česká televize tuto zprávu v rozsahu jedné rozvité věty. Vedle toho ovšem dobrých pět minut věnovala silvestrovským nákupům a zábavní pyrotechnice,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Připadá mu, jako by se příslušní editoři řídili dávným pravidlem Vladimíra Železného, který vždycky říkal, že pro typického televizního diváka, jeho pomyslnou „bábu Dymákovou“, není zpráva ze zahraničí žádnou zprávou, že ji tato problematika vůbec nezajímá. „Možná, že to platilo pro ´novácké´ divačky před deseti lety, ač i o tom lze pochybovat, ale zcela jistě to neplatí pro dnešního diváka veřejnoprávního zpravodajství,“ tvrdí mediální odborník.
Veřejnoprávní televize má mít na paměti, že si ji divák platí
Je přesvědčen o tom, že by se v žádném případě takovou podivnou představou toto zpravodajství a jeho tematická skladba neměly řídit. „Nad každou odvysílanou minutou v České televizi by se měla vznášet hlavní a ústřední motivace: Toto si divák platí ze svého. Je to opravdu to zboží, které se mu má za jeho peníze dostat? Obávám se, že takovou otázku si mnoho lidí odpovědných za příslušné mediální obsahy neklade,“ konstatuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Tím druhým problémem, typickým pro náš televizní žurnalismus, je jev, který nazývá „univerzální mluvící hlavy“ a který souvisí se zakořeněnou představou, že každý novinář rozumí všemu na světě. „Tentýž žurnalista by měl uskutečnit stejně fundovaně rozhovor o jaderné energetice, moderní opeře, problémech sociální péče nebo výzkumu v mikrobiologii. Na první pohled je zřejmé, že takto renesančně vybavené lidi v médiích nemáme, ani mít nemůžeme. Být informován důkladně aspoň o jednom z těch oborů vydá na léta studia, nechcete-li sklouznout k diletantismu a sebeztrapnění. Což je přesně to, čeho jsme denně svědky v českých médiích,“ upozorňuje Petr Žantovský.
O zranění Schumachera zněly zobecňující fráze s nulovým obsahem
Podle něj univerzální mluvící hlavy zabíjejí vysílací čas rozhovory s odborníky na témata, o nichž sami nemají ani nejmenší ponětí. „Velmi pěkně to bylo vidět na televizním uchopení úrazu závodníka Schumachera. Česká televize z tématu ´vydolovala´ víc než pětiminutové mluvení s neurochirurgem a psychologem, z nichž ani jeden neměl informace o případu a okolnostech Schumacherova stavu, a navíc ani z etických důvodů se k věci nemohli vyjádřit,“ podotýká mediální odborník.
„Ani to ovšem nebránilo moderátorovi pondělních Událostí, komentářů Lukáši Dolanskému, aby z obou hostů nepáčil jakési zobecňující fráze, jejichž faktický obsah byl nulový a hodnota pro diváka rovněž. Bylo by zajímavé vědět, kdo a proč o zařazení takového příspěvku rozhodl. Jestli byl veden přesvědčením, že to je právě ono zboží, které si divák České televize kupuje, pak je to na pováženou,“ míní Petr Žantovský.
Důvody Rathova zadržení mizí v mediálním oparu vítězství u ÚS
Druhým dnešním tématem je verdikt Ústavního soudu ve věci vazby exhejtmana Davida Ratha. „Stalo se přesně to, co se dalo čekat. Přehnaná vazební šikana, na kterou rozumnější komentátoři průběžně upozorňovali a která byla jednoznačně výsledkem politické strkanice v sociální demokracii v minulém roce, dospěla k vyústění pramálo překvapivému. David Rath se domohl verdiktu Ústavního soudu, který znamená, že Rathova vazba byla co do délky trvání neopodstatněná,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Výsledkem je, že David Rath se cítí morálním triumfátorem, hraje si v médiích na oběť justiční zvůle a dokonce svou morální kvalitu prokazuje tím, že se údajně nebude po státu domáhat náhrady škody. „Bodejť by ano, když i ve vazbě přijímal po celý čas poslanecký plat, ale to do hry na morálku, pravdu a lásku nezapadá a novináři jako by na tuto hru přistoupili. Před očima tak defiluje člověk, který byl přistižen s velkým balíkem peněz neznámého původu na účely související s výkonem funkce, avšak to jako by mizelo v mediálním oparu onoho vítězství u Ústavního soudu. A to je právě ten problém,“ domnívá se Petr Žantovský.
Pro novináře je líbivější přistoupit na hru o oběti a viníkovi
Upozorňuje na to, že David Rath zjevně nebyl obviněn a není souzen bezdůvodně. Jen politické kontury jeho kauzy jsou příčinou toho, že s ním nebylo zacházeno vždy v souladu s právem a spravedlností. „Z mediální odezvy však jako by mizela fakta, která Ratha za mříže dostala, a zbyl jen ten stávající verdikt, který ale nic nevypovídá o vině či nevině v kauze samé. Pro novináře je však líbivější a snazší přistoupit na hru o oběti (Rath) a viníkovi (naše soudy),“ kritizuje mediální odborník.
Stále přitom postrádá otázku, proč soudy rozhodovaly, jak rozhodovaly, a zda v tom nebyla nějaká skrytá politická motivace. „Kdo měl zájem na tom, aby Rath v jisté chvíli zmizel s humbukem ze scény. Komu to učinilo prospěch. Hlavní téma, a to je možná a snad i důvodná pochybnost o politické nestrannosti a nezávislosti našeho soudnictví, tak padá pod stůl, a to je jistě škoda. Jediný, kdo z toho nakonec vyjde očištěn, bude sám Rath,“ konstatuje Petr Žantovský, jemuž to vadí i proto, že Rathova politická kariéra je po celých dvacet let lemována samolibostí, suverenitou a mentorováním.
Klaus se hlásí k tradici, kterou sám pomáhal deset let udržovat
„U tohoto typu politiků jde o samoúčelný tah na osobní kariérní a mocenskou branku, pramálo podložený skutečnou službou obci. Přitom pouze o tom by však politika v demokratické společnosti měla být. Jako by však tato nemoderní věta už nic neznamenala. A když už David Rath tak zaníceně bojuje proti – podle jeho slov špatnému – stavu vězeňství, jak to, že se ho dosud žádný novinář nezeptal, co proti tomu udělal on sám za bezmála čtvrtstoletí svého pobytu v nejvyšších patrech politiky?“ diví se mediální odborník.
Na závěr si všímá toho, že zatímco stávající prezident Miloš Zeman promluvil k národu na Štěpána, předchozí hlava státu, Václav Klaus, si své poselství nechal na Nový rok. „Je v tom jasná symbolika. Klaus se hlásí k tradici, kterou sám deset let pomáhal udržovat, a staví se proti – podle jeho slov – samoúčelnému boření těchto tradic a vymýšlení novot za každou cenu. Platí však, že není nejpodstatnější, kdy hlava státu mluví, ale co říká, a to platí i pro hlavu státu minulou,“ poznamenává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Polistopadový étos je nahrazován vyprázdněným mocenským samoúčelem
Stejně tak jako se v minulosti naslouchalo Václavu Havlovi i po jeho odchodu z Hradu, bylo by na místě neméně pozorně naslouchat i Klausovi, zejména říká-li, tak jako v tomto případě, tak zásadní věty. „Především upozornění na značný rozdíl mezi ´atmosférou´ a ´situací´ v naší zemi. Atmosféra je horší než skutečná situace, atmosféru vytvářejí politici a média, sledujíce tím své vlastní cíle – komerční či politické. Je výhodné vytvářet dojem ´blbé nálady´, protože to se jednak lépe prodává a jednak se na jejím pozadí snadněji poukazuje na vlastní kvality. Rozumný člověk by ale měl sledovat realitu a ne její mediální škrabošku,“ doporučuje mediální odborník.
Za neméně zásadní považuje i druhé Klausovo téma o střídání generací. „Už dříve Klaus řekl, že končí polistopadový režim i jeho étos a je nahrazován vyprázdněným mocenským samoúčelem, který rezignuje na jakékoli hodnoty, natož ty konzervativní. Nahrazuje programy a ideologie prázdnými frázemi, sliby a iluzemi. Tyto iluze však slouží pouze k manipulaci lidmi, veřejností, která si pohříchu zatím ještě ne zcela jasně uvědomuje paradigmatickou hloubku těchto změn, postmodernistické relativizace hodnot, a proto si volí, tak jako v nedávných předčasných volbách, osoby a hnutí, které nevyjadřují žádnou myšlenku, jen vůli k moci,“ říká Petr Žantovský.
Slova o narušených vztazích mezi členskými zeměmi jsou mrazivě varovná
A za třetí Václav Klaus v novoročním rozhovoru pro televizi Prima uvedl, že to vše se děje v zemi, kde – jak řekl – už „nejsme pány ve svém domě“. „Klaus byl tentokrát ve své kritice bruselské EU velice konkrétní: Věta ´Euro přineslo stagnaci, dluhy a nepřátelství mezi státy´ nejpřesněji vystihuje dnešní stav EU. A zejména její poslední část, týkající se narušených vztahů mezi členskými zeměmi v důsledku arogantní úřednické diktatury, je mrazivě varovná. Zakládá na vývoj, který bude všechno možné, jen ne hezký,“ myslí si Petr Žantovský.
Mediální odborník je přesvědčen, že všechno to, co řekl Václav Klaus, jsou asi nejvážnější a nejpodstatnější věty, které na přelomu roku zazněly. „Je proto podivuhodné, jak malou mediální odezvu vyvolaly, jak málo a jak nevěcně se o nich diskutuje, jak se opět personifikuje, místo řečeného je podrobován kritice řečník. Ovšem, jak se říká, každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Jestliže nenasloucháme pravdě, nýbrž iluzi, přetvářce a líbivé lži, nemůžeme se pak divit tomu, jak a v čem žijeme. Vinu si ovšem můžeme dát jen sami sobě,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
